Za trnitými strunami

Anotace: Příběh na počátku 90. let ...Drugs, sex and rock´n´roll ... Pokračování XX. Spojení dvou těl

  O několik hodin později jsem dorazila před Villův dům. Žil s ním spolubydlící. Podle bytu bylo znát, že tam žijí kluci. 
Ihned jsem mu skočila do náruče. Měli jsme dva dny pro sebe než jsme koncertovali ve Phily.
Schoulila jsem se do jeho náruče a našla v ní okamžitou útěchu a bezpečí.
Bylo to jediné, co mi stačilo pro přežití.
Milovali jsme se a jedli čínské jídlo. Neustále jsme se mazlili a smáli.
Únavu jsem přechodila tím, že jsem si dala marihuanu.
Ano, párkrát jsem to taky zkusila!

  Moje srdce zažívalo alfu a tělo neskutečný nával vášně.
Seděli jsme v jeho pokoji a kolem nás hořely svíčky. Tenkrát to, myslím, nebylo kvůli romantice, ale ve Villově pokoji nefungovalo světlo. Nám to ale nevadilo. Seděla jsem oblečena v jeho volném tričku a kalhotkách, zatímco on na sobě měl jen spodní prádlo.
Pamatuji si, že měl na krku řetízek z kůže, za který jsem si jej neustále přitahovala, abych ho mohla líbat nebo kousat do jeho šibalských rtů.
První noc jsme se milovali snad šestkrát.
S ním se mi to extrémně líbilo.
Měl rád tvrdší sex, který bavil také mě. Celý náš vztah, dáli se to tak nazvat, byl jeden velký sexuální experiment.
Poprvé jsem zažila vzrušení, když mi svázal ruce nad hlavou, aby mě mohl ústy dráždit po těle až k zoufalému škemrání- jak to pro něj bylo typické.

  Ráno mě bolela hlava a tak jsem se rozhodla pro menší procházku po městě. Toužila jsem pročistit si hlavu. Vyhnula jsem se zrcadlu, další ranní šok bych asi nezvládla a vyšla ven jen v mých úzkých džínech a Villově mikině.
Překvapivě mrzlo, tak jsem si schovala ruce do kapes a vyšla na chodník.
Bylo zřejmě brzy, protože se venku ještě nepohybovalo tolik lidí.
Přemýšlela jsem nad Peterem. V duchu mi jej bylo líto, bylo mi líto, že jsem to musela ukončit takovým stylem. Obhajovala jsem samu sebe, že to nebylo kvůli Villovi, i když jsem někde v hloubi cítila, že právě naše žhavá aférka mě k rozchodu nakopla.
Myslela jsem na to, co asi teď dělá a zda se vzchopí. Docela jsem se toho obávala, ale věděla jsem, že pokračování by nás zničilo!

Cestou jsem narazila na menší obchůdek, kde jsem se rozhodla koupit něco dobrého a hlavně víno, které jsem potřebovala. Vzala jsem láhev portského. Červené, pousmála jsem se. Mé nejoblíbenější!
Mlčky jsem prodavači podala drobné, zatímco on si mě zkoumavě prohlížel.
Byl takový podsaditý chlápek ve středním věku.
,, Víte, kdo tu kousek odsud bydlí?“ Usmál se na mě. Zamžourala jsem očima, neboť jsem byla ještě trošku mimo.
,, Cože?“
,, Kousek odsud,“ řekl znovu a ukázal ven na ulici.
,, Vill Volington.“ Usmál se vítězně. Prohlédla jsem si jeho úsměv.
Tak Vill už se stával slavným, na jednu stranu mě to nepřekvapovalo. Zároveň jsem byla vděčná, že nepoznal mě, jelikož jsme nevypadala po noci vášně a marihuany k světu.

,, Naše místní hvězda.“ Zasmál se a vrátil mi nazpět. Nic jsem na to neřekl a odešla ven. Tak už jsme znala i jeho příjmení. Loudala jsem se zpět do Villova bytu. Tenkrát mi nepřipadalo divné, že jsem neznala jeho příjmení.
V hudební branži měl každý svou přezdívku nebo umělecké jméno, takže ptát se na pravou identitu bylo zbytečné.
,, Volington.“ Zopakovala jsem si pro sebe a přidala do kroku.
Vill ještě spal, když jsem odemkla dveře a vešla dovnitř. Po špičkách jsem vklouzla do sprchy, abych vypadla trochu k světu.
Sprcha někdy dokáže zázraky!
Upravila jsem se před malým zrcadlem, které viselo tak nějak křivě a vrátila se svěží do postele k mému milenci.

Jemně jsem ho probudila. Přitiskl se ke mně a otevřel unavené oči.
,, Dobré ráno.“ Políbila jsem ho s úměvem na rtech. Zamžoural.
,, Začínáš být slavný, víš to?“ Řekla jsem pobaveně a převyprávěla mu situaci v krámku.
,, Ty si byla pryč?“ Zvedl hlavu a rozhlédl se po bytě.
,, Jo, potřebovala jsem na vzduch.“ Kousla jsem ho do brady a zachumlala se k němu po peřinu. 

V poledne jsme si udělali snídani. Neustále jsme se lechtali a provokovali, jak to zamilovaní dělají. Během přípravy snídaně jsme se stihli rychle pomilovat, než nám začala hořet pánvička. To samozřejmě přivolalo spolubydlícího.
Seděla jsem na lince polonahá a šíleně jsem se smála, zatímco Vill se snažil zachránit už tak spálený pokrm. Spolubydlící jen zavrtěl hlavou a odešel zpět do svého pokoje. 

 Později jsme se v objetí vydali ven jako dva teenageři. Rozhodli jsme se jít do kina, kde jsme celý film prolíbali a promuchlovali. Byla jsem štěstím bez sebe. Zamilovala jsem se a k tomu do někoho, kdo koncertoval na stejných festivalech jako naše kapela.
Probrala jsem s Villem náš nápad odejít od společnosti a osamostatnit se.
Chvíli váhal, jestli je to moudré, ale nakonec se k názoru přiklonil.
Mohla jsem s ním probrat vše a slyšet jeho názor.
Peter vždy jen kývnul a nic moc neřekl.

Vill byl pro mě správným rivalem. Soupeřili jsme spolu a divoce se milovali, velmi často. Zbožňovala jsem jeho vlasy. Mými tepnami konečně proudil život.
Laškoval se mnou za pomocí různých her. Nechával mě hádat, a když jsem jeho hádanku uhodla, sladce mě odměnil.
S ním jsem zažívala mnohem víc než jen sex. Bylo to jakési propojení dvou těl, která k sobě pasovala. 

Častokrát to sám říkával. Patříme k sobě.

Když jsme usínali schoulila jsem se do jeho objetí. Mluvil o mně jako o plyšákovi, v tu chvíli jsem byla v bezpečí. A nepřála jsem si měnit. . .