Trojúhelník kapitola IV. ŽE BY PROBLÉM?

Anotace: čtvrté pokračování tohoto dílka...doufám, že se bude líbit...není to poslední díl!

„ No nic, po sexu se nejlépe učí!“ vstanu a házím na sebe oblečení.
„ Tak to vezmi sem, můžeme na to mrknout společně.“ Navrhne Jakub a mě se to zdá jako dobrý nápad. Vlastně se mi nechce ani odcházet z jeho přítomnosti. Hodím skripta na postel a skočím za ním. Políbí mě na tvář a další hodinu se věnujeme literatuře, avšak poněkud eroticky. Neodoláme jeden druhému, pořád se musíme dotýkat svých těl, ale navzdory tomu všemu se naučím poměrně dost. Jakub bude skvělý učitel, chtěla bych být jeho studentkou, určitě bych do něj byla platonicky zamilovaná.
„ Ty jsi úžasný, víš to? Chtěla bych, abys byl můj učitel!“ vyřknu svou myšlenku nahlas a přidám pusinku.
„ Klidně se s tebou budu učit každý den!“ nabídne mi a strhne mě k sobě.
„ No, to by mi Markéta dala!“
„ Víš, musím ti něco vysvětlit. Já a Markéta, to není vztah. Jsme jen kamarádi, ale hráli jsme to, abys mě tu nechala bydlet. Nemám vážně kam jít.“ Přízná a mě ta absurdita situace přijde k smíchu. Tudíž se začnu smát.
„ Copak jsem lidojed a nepomůžu kamarádovi v nouzi?“ zamyslím se nad tím.
„ To určitě ne, jsem pro tebe cizí kluk, teda byl jsem, Markéta mi řekla, že bys nechtěla kvůli svému příteli.“ Vysvětluje dál a přitom mě hladí po vlasech.
„ No tak to je jasné. Zdráhala bych se kvůli Honzovi, ale nevyhodila bych tě.“ Obhajuji se klidně.
„ Nemusíme to řešit, že ne?“ ptá se mě smířlivě. Kývnu, jenže pak mi přijde na mysl Honzík, moje láska.
„ Jenže, jak to teď všechno udělám, to nevím. Cítím se jako děvka, nikdy jsem tohle neudělala! Kdo ví, co si o mě teď myslíš!“ začnu tesknit. Proč já vždycky něco udělám a pak o tom teprve začnu přemýšlet. Jakub mě uklidňuje. Hladí mě a stírá slané cestičky na mém obličeji.
„ Neplakej beruško! Všechno nějak dopadne, netrap se tím dneska!“ mluví potichu a jeho hlas působí jako balzám. Starosti sice neodplynou, ale slzné váčky zavřou svá stavidla a cesty, jež lemují mou tvář uschnou. Zůstane jen slaný povlak, který setřu rukou a v podstatě je po katastrofě.
„ No, jdu se osprchovat, tak doufám, že mi tam zase nevlezeš!“ usměji se smutně a zvednu se z letiště.
„ Můžu s tebou?“ ptá se roztomile, což mě donutí o tom uvažovat.
„ Tak jo!“ souhlasím, zkusit se má vše. S Honzou tohle nezkusím, takže…
Pln elánu vyskočí z postele a laškovně běží za mnou. I přese všechno se musím zvonivě smát. Ten kluk je vážně skvělý, znám ho krátce, ale i přesto jsem si jistá, že ho miluji.
Sprcháč není zas až tak malý, v pohodě se vlezeme, to že máme málo místa působí až příliš eroticky. Jakub je celou dobu v pozoru, strašně si užívá to, že ho mydlím, vidím jak si to užívá se zavřenýma očima. Pak si role vyměníme a konečně zjistím jak příjemné je, se z někým sprchovat.
V rychlosti se usuším, obleču si župan a zapadnu do pokoje. O Jakuba se více nestarám. Převleču se do saténové noční košilky, zalezu do postele, zavřu oči a hodlám usnout. Po chvíli se však ozve nesmělé zaklepání.
„ Mám takový dotaz, nechceš uspat?“ zeptá se a mě poskočí srdíčko radostí. Celou dobu jsem myslela na to, že bych s ním chtěla usínat. Ale mlčím, chci vědět co si z toho vybere.
„ Mlčení je souhlas!“ pochopí správně a jemně se ke mně přitulí.
„ Miluji tě!“ zašeptá mi potichounku do ucha a já spokojeně usínám.
Ráno nás vzbudí třísknutí dveří. Rychle vyskočím z postele a přemýšlím jak to Markétě vysvětlím. Nejde o to, že by žárlila, ale že by to Honzovi mohla říct. Je to totiž jeho nejlepší kamarádka.
„ Halo, je tu někdo?“ zavolá do bytu. Jakub spokojeně oddechuje. Zatřesu s ním. Rozespale zamžourá.
„ Copak je beruško?“
„ Je tu Markéta, dělej něco. Nesmí nic vědět!“ popoháním ho, aby si aspoň sedl a vymýšlím výmluvu tak zběsile, div se mi nekouří z hlavy. V zápětí se otevřou dveře.
„ Co vy tu tak spolu, hned ráno?“ ptá se nechápavě Markéta.
„ Přišel jsem se podívat jestli Veruše nespí, včera jsem ji půjčil skripta a nutně je potřebuji!“ ujme se slova Jakub.
„ No a já je teď hledám.“ Potvrdím a oblíkám si župan. Markéta kývne a odporoučí se do koupelny.
„ Ufff,“ oddechnu si, „ to bylo o fous, ještě, že jsi tak dobrý lhář.“vyseknu mu poklonu
„ Ale lžu jen v nutných případech!“ obhajuje se. Pokrčím rameny, to nemůžu vědět, po téhle stránce ho moc dobře neznám. Ale to, že má malou jizvičku u penisu vím zcela přesně.
„ Ty, jedna!“ ožene se, ale jen z legrace, chytne mě kolem pasu a zatočí se mnou.
„ Dobré ráno, nezbednice!“ popřeje mi a políbí mne.
„ Dobré ráno, Jakoubku!“ řeknu a obejmu ho kolem krku.
„ Pusť mě, Markét vylezla ze sprchy. Ať nemá podezření.“ Vymaním se z jeho objetí. Pustí mě a vyjde z pokoje. Oddechnu si. Nevím jak budu řešit vzniklou situaci, ale dokud jsem v Olomouci, odmítám se tím zabývat.