Malá šlechtična- kapitola1. Frída

Anotace: Příběh o dvou generecích, pro které přiznat lásku nebylo jednoduché aneb láska chudých a bohatých. Je to napokračování :-) Prosím o komentáře a hodnocení :-)

Letní slunko prosvítalo starými závěsy. Ozářilo tvář staršího muže. Ten se probudil a vstal z dřevěné postele.
Rychle a co nejtišeji se oblékl, potom usedl na kraj postele a zadíval se na krásnou mladou ženu. Měla tmavě rudé vlasy a úzké šedé oči. Na tváři s ostrými rysy měla spokojený výraz. Pohladil jí po vlasech, vstal a zhluboka se nadechl.
Podíval se na prsten, který měl na ukazováčku. Byl to dar od jeho otce. Cenný rubín. Sundal jej a položil dívce vedle hlavy. Ta se probudila.
„Už jdeš, můj milý?“ zeptala se s láskou a laskavostí v hlase. Usmála se a posadila na posteli.
„Má krásná Frído! Je čas odejít,“muž se na chvíli odmlčel a svraštil čelo. „vnesla si mi do mého bujarého stáří konečně tolik klidu a míru, po jakém jsem už dlouho toužil,“ dodal a šťastně se na mladou ženu podíval. Pár minut seděli a mlčeli. Pak muž vstal a zamířil ke dveřím.
„Vrátíš se někdy?“
„Možná ano,“řekl a odešel. A ona věděla, že ho už nikdy neuvidí. Že se už nikdy nevrátí. Přesto zůstala klidně ležet.

* * *

Venku hustě pršelo a občas se ozvalo i hřmění blesku. Byl podzim, přesto bylo ještě teplo. Neznámá žena přešlapovala před dveřmi kláštera a nakonec opatrně zaklepala.
Starší Jeptiška otevřela okénko na dveřích a podívala se, kdo za nimi stojí.
Spatřila mladou rusovlásku. Rychle otevřela dveře a vpustila promočenou ženu dovnitř.
Zavedla ji do nevelké místnosti s vysokým, dřevěným stolem. Před ním stála dvě sešlá křesílka a za ním židle ze stejného dřeva jako stůl. Na něm byla bible, spousta pergamenů a zlatý svícen.
Místnost byla tmavá, jelikož bylo krátce po půlnoci a jediné světlo vydával svícen.
Jeptiška se posadila a vybídla ženu, aby se také posadila na jedno z křesel.
„Jmenuji se matka Markéta, jsem představenou tohoto kláštera, a ty dcero? zeptala se mile.
„Frída, matko,“ odpověděla. Jeptiška se na ní nedůvěřivě podívala.
„Nemáš příjmení?“
„Mám, ale neptejte se mne na něj ctihodná matko,“ dívka smutně zvážněla „otec mě vyrazil z domu a hledám přístřešek,“ dokončila a sklopila oči „čekám dítě, matko,“ pronesla potichu a položila si pravou ruku na břicho. Nepatrně se usmála. Matka si toho nevšimla.

„Je to chlapec nebo děvče?“ zeptala se Frída a těžce oddechovala. Byla unavená, ale šťastná. Zadívala se na sestru Agátu, která jí podávala právě narozené dítě.
„Krásné a zdravé děvčátko, Frído,“ oznámila jí s úsměvem a položila jí dceru do náručí. Dítě hlasitě plakalo. Frída se nad dcerkou sklonila.
Měla její šedé oči a ostré rysy ve tváři. Vlasy byly však černé po jejím otci. Šlechtici Kryštofu Janu z Políčí.Po několika dnech Frídu navštívila matka představená. Bylo na ní vidět, že ji něco trápí.
„Co hodláš dělat, dcero?“ zeptala se přísně a vážně. „Dáš dítě do sirotčince?“
„Ne! Nikdy!“ křikla nečekaně živě, až to matku vyděsilo.
„Nemůžu tě dále krýt, myslela jsem, že po narození předáš dítě jeptiškám,“
„Já vím, vdám se a vrátím se pro ni,“ řekla rozhodně a už o něco klidněji. Upřela své úzké oči prosebně k matce představené. „Prosím vás matko, postarejte se o ni než se vrátím,“ Představené se zamyslela. Přemýšlela dlouho a Frída na ni nespěchala.
„Dcero, jak se chceš vdát, když tě otec vyhnal? Nemáš věno ani domov. Staň se novickou a budeš moci svou dceru vídat v sirotčinci.“ Frída se napřímila.
„Ne matko, nechci ji vídat, chci ji vychovávat! Ve vesnici je jeden muž, který otce kdysi poprosil o mou ruku. Je chudý, ale dobrý a zamilovaný. Řeknu, že bych si ráda v sirotčinci vybrala nějaké dítě, než se nám narodí vlastní. Nikdy se nedozví, že je to má dcera. Vy se zatím postaráte o to, aby si ji neodvezl někdo jiný,“mluvila s nadšením a s jistotou. Matka však svraštila čelo. Nechtěla napomáhat této lži, ale za dobu co u nich Frída přebývala si ji oblíbila.
„Nemůžu napomáhat tvé lži, dcero. Avšak dítě bude až do příštího roku v sirotčinci. Co bude potom už nechám na tamních jeptiškách,“ řekla a odvrátila od ní tvář.
Frída se usmála, poděkovala a odešla z kláštera. Matka představená o ní od té doby neslyšela. Pro dítě se do sirotčince nikdy nevrátila.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Prosím o komentář a hodnocení :-)