Kam slunce nechodí jen hvězdy vidí 1.díl

Anotace: Je to taková delší povídka o tanci a o lásce...

,, Vždyť jsem ti říkal, že tancovat neumím," pronese Honza na svou omluvu a s útrpným výrazem si masíruje zdánlivě bolavý kotník.
,, Nic s tím nemáš," pokouším se ho přesvědčit. ,, A to, že neumíš tancovat, je jednoduché. Tak se tancovat naučíš!" Odmítavě zavrtí střapatou hlavou.
,, Sorry, Van, ale radši se vrátím k basketu," řekne a pomalým krokem se vyplouží z tělocvičny. Zůstanu tam sedět na studených parketách. Užasle zírám na ty dveře, kterými odešel. Soutěž je už za dva týdny. Koho mám, proboha, teď sehnat?

Sotva otevřu dveře našeho malého bytečku, odeří mě do nosu pronikavá vůně pečeného masa. Ledabyle vyzuji boty a ještě v kabátu nahlédnu do obýváku.
,, Aohj, babi," kývnu na postarší ženu, která právě stojí u žehlícího prkna a vedle na stole jsou srovnané úhledné komínky složeného prádla. ,, Proč jsi to nenechala? Víš, že bych to vyžehlila!"
,, Ale kdepak," zasměje se. ,, Děláš toho pro mě víc než dost. Jaký byl trénink?"
,, Katastrofální," zamumlám a studuji výběr, jež mi poskytuje naše lednice. ,, Honza se vrátil zpátky k basketu a jestli někoho nenajdu, tak můžu na zkoušky zapomenout!" S těmito slovy sahnu po láhvi s mlékem a pořádně si loknu. ,, Takže, abych to zkrátila, jsem v hajzlu!" Babička, moje jediná žijící příbuzná, máma, děda, táta a babička v jednom, se na mě významně zadívá.
,, Nikdy to není tak strašné, jak se zdá. A poslyš, vzpomínám si, že včera mi volal jeden můj známý!"
,, Další tvá studentská láska?" utahuji si z ní, ale myslím to dobrosrdečně.
,, Dej pokoj," namítne se smíchem. ,, Jen si stěžoval, že jeho syn v poslední době holduje alkoholu a přitom to kdysi býval takový slušný mládenec!" Podezřívavě si babičku přeměřím.
,, A..??" pobídnu jí.
,, Tančí docela slušně," přizná. Aha, tak odtud vítr vane.
,, A laskavě si sundej tu bundu," doporučí mi.
,, Neměň téma," protestuji. ,, A co je zač? Nějaký frajírek, co si nevidí na špičku vlastního nosu, protože ho má tak vysoko?"
,, Uvidíš sama," Spiklenecky na mě zamrká. ,, Pozvala jsem je dnes na večeři!" Překvapením upustím kyselou okurku, ktrou jsem právě vytáhla ze sklenice.
,, Proč mi to děláš?" zaskuhrám.
,, Já jsem jen pozvala na jídlo svého známého s rodinou," usměje se babička. ,, A laskavě mi přestaň házet okurky po podlaze, buď té lásky!"
,, Hm," V hlubokém zamyšlení, bez jediného dalšího slova, obývák opustím.

Vylezu ze sprchy a natáhnu se po ručníku. Právě vtom se ozve zvonek.
,, To mi dělají opravdu naschvál," zaskuhrám. Copak se tu člověk nemůže po tréninku v klidu vysprchovat?
,, Vaneso, pospěš si, už jsou tu!" Babička rázně zaklepe na dveře koupelny.
,, No jo, slyším," Omotám si kolem sebe osušku a otevřu, abych ještě rychle stačila prchnout do pokoje a něco si obléct. Lež babi mě dnes již po několikáté převeze, právě se totiž se svými hosty hlasitě vítá v malinké panelové chodbičce.
,, Jéje," ujede mi při pohledu na starší pár. Muž pomáhá ženě z kabátu, když si mě všimne.
,, Ty musíš být Vanesa, že?" zajímá se. Kývnu a aniž bych napřáhla ruku, pomalu ustupuji do bezpečí pokoje. A když dovnitř vejde další osoba, tentokrát je to vysoký hnědovlasý mladý muž, jsem na mrtvici úplně.
,, No nazdar," ujede nám oběma zároveň. ,, Co ty tady děláš?"
,, Vy dva se znáte?" podiví se babička.
,, Jo...," vydechnu. ,, Si piš. A docela dobře!"