Kniha II.

Anotace: Pokračování mého dětského pokusu...

Kapitola2.
Bendova noc na hřbitově
Pozejtří, když šli kluci ze školy, potkali Bendu.,,Tak dneska tě vyprovodíme na hřbitov“radoval se Martin. ,,Na jakej hřbitov.Vy mě chcete pohřbít.Ale, nedělej že nevíš sám si to slíbil.
Já že něco slíbil?To si nevzpomínám.Se ti ani nedivím, když si srab!dosadil si Gusta.Benda na něj vyjel:Zase ty?!“Martin se najednou rozchechtal na celí kolo.,,Co se zase chechtáš?Ale jenom si zase přešel vchod.Cože?Já vás už jednou zardousim.“Když, byl Benda na odchodu Petr zavolal:,,V půl devátý tě čekáme u hřbitova!Na návsi se rozešli.Doma si udělali úkoly a pak se věnovali učení.Po půl deváté se začali pomalu scházet u hřbitova. První tam byl Petr pak přišel Gustík a Martin a potom i poslední David.,,No kde je ten Benda?rozčílil se Gustík.To je takovej srab že si netroufne?Asi jo.usoudil David.To mu jen tak neprojde, žejo kluci.To teda ne!Ale jen co to Martin dořekl byl tu Benda v celé své kráse.Tak čau kluci.hlesl.“Chvíli bylo ticho, ale pak je však od hrobového ticha osvobodil David.,,No to je dost že jdeš!Vždyť je teprve třičtvrtě.Měl si tady být už v půl.Aha.Tak jdi.A ráno před školou sem jdeme tě zkontrolovat.Jo a v kolik přídete?To bys chtěl vědět viď?Přijdeme až se nám zachce.Tak dobrou noc a hezké sny.
Proč si mu nechtěl říct kdy přijdeme?optal se Martin.Protože, by z toho hřbitova utekl a pak brzy ráno by se vrátil.Aha.Ty jo já sem ale unavený.Já se ani nedivím.Tak čau zítra ve škole.“
Ráno než šli do školy byly se podívat na hřbitově.Bendu našli schouleného u jednoho hrobu.,,Hej Bendo, vstávej, musíš do školy.Mami nech mě bejt, vždyť nic nepíšeme.zabručel Benda.Bendo, nejsi doma si na hřbitově.Co!vykřikl Benda.Aha to jste vy.Myslel jsem že jste ňáký smrtky a že mně chcete zabít.Máš smůlu, žádný smrtky nejsme.To mám zatracenou smůlu.Zrovna dneska bych smrt uvítal.Proč?Protože až moje máma zjistí že sem celou noc nebyl doma tak mě pěkně prodlouží zaracha.Proč by ti prodlužovala zaracha?Ze vzteku.Hele kluci nechci panikařit, ale je třičtvrtě.A sakra, kluci kvalt.“Doběhli jen tak tak, že to stihli do šaten.
Při hodině byl takový klid, až se to paní učitelce nezdálo a hned začala zkoušet.,,A první pude k tabuli hm, třeba…Á Štich!Petr Štich.“Petra až zamrazilo, když uslyšel své jméno.Byl zrovna rozrušený a nedovedl se soustředit.Proč zrovna teď.říkal si Petr.,,Co nám řekneš o objevení Ameriky.Nó, ehm objevil jí nó ten Kakabus nebo jak se jmenoval.“Celá třída vybuchla smíchy, ale smích přerušila paní učitelka.,,Tak dost!Za pět, sednout!K tabuli pude Trávníčková.“Trávníčková byla šprt třídy a tak si vysloužila přezdívku ,,šéfka“ a nikdo jí neřekl jinak.