Kdysi dávno

Anotace: pro *whatsoever*

Jistě jste si už všimli, že v příběhu chybí královna matka.
Rowena z Villes si, stejně jako v mnoha vynucených sňatcích, nerozuměla s manželem a na jeho hradě zůstala pouze kvůli dětem. Pán Středu však převzal výchovu dětí na sebe. Hrdá a důstojná Rowena nesnesla posměch a proto se vrátila na rodný hrad do Villes.

,,Nerisso, jsi to ty?‘‘
Princezna se prudce obrátila a popadla svoji křehkou matku do náruče.
,,Moje holčičko,‘‘ políbila ji královna na tvář a vedla k lavičce, napůl ukryté v větvích vrby.
Nerissa jí pověděla o Nerovi a stará paní zavzpomínala na svého syna.
,,Pojedeš na Cestu?‘‘ řekla potom a vzala dceru za ruku.
Nerissa se zahleděla do písku před sebou. ,,Musím,‘‘ zašeptala. ,,A chci!‘‘ dodala nahlas, když pochopila, jak to mohlo vyznít.
,,Víš, Nero mi připadá takový… slabý a nerozhodný. Ale jsem hrozně ráda, že je tady,‘‘ řekla rychle.
Královna pokývla hlavou a Nerissa bojovala sama se sebou, jestli jí má povědět i tu poslední novinku.
,,Otec mě zasnoubil,‘‘ hlesla potom. ,,S Gregem z Hollare.‘‘
Královna tiše vzdychla. Myslela na svého manžela.
,,Je nás málo, které si můžeme svého vyvoleného vybrat. Ale ty si poradíš. Jsi přece po mě,‘‘ podívala se na svou dceru.
Princezna si představila sebe na nějakém zapomenutém hradě, zatímco její manžel dál lámal srdce ladies. Zatvářila se vzdorovitě a vůbec ji nenapadlo, že si matčina slova vykládá špatně.

Když projížděla podhradím, lidé ji zdravili jaksi srdečněji než dříve. Jako vždy s úsměvem kynula rukou, ale pravá pointa toho jí došla až na nádvoří.
Služky pečlivě drhly velké dubové stoly a kolem nich pobíhali sluhové s výzdobou.
,,Všechno nejlepší k vašim narozeninám, Výsosti,‘‘ objevil se po jejím boku Bernard.
,,Děkuji,‘‘ řekla a seskočila z Endarna.
,,Mohu vám aspoň dnes odstrojit koně?‘‘ zeptal se podkoní lišácky, věděl, že si to může dovolit. Za jeho zády se vyloupl rudovlasý mladík.
Podkoní ho představil jako synovce.
,,Mohu vám odstrojit koně, Výsosti?‘‘ zakoktal Mika a chytl otěže.
Usmála se. ,,Přestože mám dnes narozeniny, vždy se o svého koně postarám sama.‘‘

Služka opět probírala šatník.
,,Modré?‘‘ Princezna si pomyslela, že mají absolutně nemožný výstřih. Usmála se a zavrtěla hlavou.
,,Tak co ty červené?‘‘ povytáhla služka šaty, které měla minule.
,,Ne.‘‘ Stála u zrcadla a výborně se bavila.
,,Tak tu žlutou róbu?‘‘
,,Ty jsem měla na minulých narozeninách.‘‘ Pomyslela si, že ji ta holka musí nenávidět.
,,Vezmu si ty bílé,‘‘ vzpomněla si Nerissa na šaty, které dostala od matky. S rozevlátou, ale ne vypasovanou sukní, těsným živůtkem a výstřihem začínajícím u ramen se naprosto vymykaly současné módě uznávané ladies a právě proto jí byly sympatické. Navíc, jako dcera pána Středu si výstřednosti mohla dovolit.
,,A účes?‘‘
Probodla služku ošklivým pohledem. Samozřejmě, že přijede i lady Annabela se svým zlatým závojem.
Rozčesala si neposlušné vlasy a vetkla do nich bílý kvítek z kytice, kterou našla na okně.

Trůní síň už na ni čekala. Pán Středu s Nerem stál na vyvýšeném stupínku a pod nimi dvořané, rádci a další zbyteční lidé.
Princezna v ohromujícím tichu zamířila k trůnu.
Otec jí začal blahopřát. Dívala se mu zpříma do očí a pobavilo ji, že se snažil uhýbat.
,,Můj dárek ti chce popřát sám,‘‘ pokynul rukou a ostatní se podlézavě rozesmáli.
Tepané dveře se rozlétly a dovnitř vstoupil podkoní s Endarnem. Přítomné paní nakrčily nos, ale princezna si toho nevšimla. Měla oči jen pro svého koně, který kráčel k ní.
,,Endy,‘‘ nevydržela to, seběhla dolů a objala hřebce kolem krku. Endarno si položil hlavu na její nahé rameno. Paní se otřásly podruhé a princezna si toho opět nevšimla. Cítila, že konečně našla svého koně.
Pustila ho. Do očí se jí tlačily slzy.
,,Poklona,‘‘ pobídl Bernard hřebce a ten před ní klekl a sklonil hlavu.
To už jí tekly slzy proudem. Otřela si tvář hřbetem ruky a vrátila se k trůnu, zatímco Bernard odváděl koně.
Vykročil k ní Nero. Podala mu ruku a bratr jí popřál hodně štěstí. Jak velký rozdíl byl mezi jeho a otcovým blahopřáním!
Nero tleskl a otcův lovčí přinesl na ruce nádherného sokola.
Princezna byla překvapená, ale vzala si od lovčího rukavici a pozvedla paži.
Sokol přešlápl, zamával křídly a ona poklesla v kolenou pod tíhou nádherného dravce.
,,Je krásný,‘‘ šeptla Nerovi dojatě. Musela vrátit rukavici i sokola zpátky lovčímu, protože na řadě byl komoří se sedlem a uzdou, což byl prý dar od poddaných. Princezna to přijala se stisknutými rty, i když se marně snažila tvářit přívětivě.
Od poddaných! Jak si může dovolit jí takhle lhát!
Věděla, že ji obyvatelé Středu mají mnohem radši než pána a Nero tu byl chvilku. Pan komoří zřejmě neochotně pustil něco málo z toho nakradeného na daních.
Natolik se pohroužila do myšlenek, že málem přehlédla Dericka z Lamberts.
Přistoupil k ní blíž a podal proutěný košík s přehozem.
Jak uchopila rukojeť, Derick využil chvilky a naklonil se k ní.
,,Ať se ti splní ty nejtajnější sny,‘‘ zašeptal, sklonil oči ke košíku a odstoupil.
Usmála se na něj a on jí úsměv oplatil.
Košík sebou zatřepal a zpod červeného šátku vykouklo světle hnědé štěně.
Princezna postavila košík na zem a vzala štěně do náruče. Zatímco se s ním mazlila, stovky očí v síni Dericka a ji bedlivě pozorovaly.

Přání od přijíždějících pánů a ladies si vyslechla v křesle vedle otcova trůnu. Poté se společnost přesunula na nádvoří, kde byli přichystáni hudebníci a stoly s jídlem.
Nerissa chtěla svoje narozeniny oslavit spolu s poddanými a tohle jí připadalo jako ucházející kompromis. Ne všem se to ale líbilo.
,,Vaše Výsosti?‘‘ poklepal jí někdo na rameno. S rozjasněnou tváří se otočila po hlase Tii de Werner a hned svoji jedinou kamarádku objala.
Odvedla Tiu ke stolu a usadila ji po své pravici. Obě dívky se smály a štěbetaly, než podkoní zažehl oheň přesně uprostřed nádvoří a pro ně přišli první tanečníci.
Princezna vesele poskakovala kolem ohně spolu s Tiou, než obě přepadla vůně jídel, které číšníci neustále nosili z kuchyně.
,,Líbí se mi to!‘‘ křikla Tia kamarádce do ucha.
Nerissa se pousmála. I jí tohle vyhovovalo mnohem víc než snobské oslavy.
Chasa kolem ohně změnila rytmus, každý poskakoval s každým a princezna vytáhla Tiu do kola. Napadlo ji, kde je teď Annabela a marně se rozhlížela kolem sebe. Zato spatřila Nera, který ji s úsměvem požádal o tanec a Tia zmizela ve víru s Mikou.
Skvěle se bavila, než přes plameny ohně poznala otce, který na ni kýval. Omluvila se bratrovi a propletla zástupem.
,,Podívej, kdo přijel,‘‘ ukázal pán očima na vysokou postavu u schodiště.
Zbledla. Greg z Hollare!
Bloudil zrakem po přítomných dívkách. Napadlo ji, že hledá svoji snoubenku a potichu se vyplížila ze společnosti.
Šla do zahrady, která byla přeplněná procházejícími se dvojicemi. Chvilku jen tak přecházela a přemýšlela, co bude dělat dál. Pokud se vrátí, setkání s Gregem je nevyhnutelné. Ale jít takhle brzy spát se jí nechtělo.
,,Princezno?‘‘ vyloupl se ze stínu Derick.
Zamračila se, ale byla ráda, že ho vidí. ,,Neříkej mi tak.‘‘
Připojil se k ní. ,,Jsi princezna, tak proč ne?‘‘
,,A proč nejsi s ostatními?‘‘ položila mu otázku.
,,Proč ty nejsi s ostatními?‘‘ zopakoval to a v jeho očích zazářily jiskřičky.
,,To není slušné, ale dobrá,‘‘ kapitulovala. ,,Nechci být princezna, protože princezny mají dlouhé zlaté vlasy a nosí šaty. A nejsem s ostatními, protože přijel Greg z Hollare.‘‘
Derick se na ni zboku podíval. ,,Není ti zima?‘‘
Najednou si uvědomila, že je a přikývla. Sundal si svůj plášť a přehodil jí ho přes nahá ramena.
,,Díky.‘‘
Její společník kývl hlavou.
,,Slyšel jsem, že prý jsi zasnoubená s panem z Hollare.‘‘
Princezně se jeho tón nelíbil. Byl… zvláštní.
,,Ano, to je pravda.‘‘
Mlčeli a kráčeli dál. Nepotřebovali mluvit, oba věděli, co si ten druhý myslí.
Proti nim šla lady Annabela s nějakým mužem. Věnovala Nerisse nenávistný pohled a odvrátila se.

U snídaně se už Gregovi nevyhnula.
,,Ach, jak budu šťastný vedle této okouzlující dívky!‘‘ hrnul se jí naproti a políbil jí ruku.
Pán Středu se spokojeně usmíval. Nero pokradmu předstíral, že zvrací.
,,Nápodobně, pane,‘‘ vytrhla mu ruku, kterou zapomněl pustit a hrnula se ke stolu.
Greg se posadil na své místo vedle ní.
,,Můžeš mi slíbit chvilku s tebou o samotě?‘‘
Málem se zakuckala a otec se zakabonil.
,,Ano, ráda,‘‘ řekla zdvořile.

Díky němu zmeškala odjezd Tii de Werner.
Stála na ochozu, dívala se na skupinku mizící v dáli a bylo jí trochu teskno.
,,Nerisso? Mohu tě tak oslovovat?‘‘ zeptal se přicházející Greg.
Svolila, nic jiného jí nezbylo.
,,Tvůj otec mi sdělil, že se chystáš na Cestu.‘‘
Greg se postavil vedle ní a ruce položil na kamenné zábradlí vedle jejích.
,,Nesouhlasím s tím, abys jela.‘‘
Tvrdě se na něj podívala. ,,Proč ne?‘‘
Nasadil chápavý výraz. ,,Já vím, že se chceš zúčastnit. Ale tohle bude válka a do té princezny nepatří.‘‘
Princezny. Už zase!
,,Gregu,‘‘ oslovila ho, ,,možná sis už povšiml, že já nejsem stejná princezna jako ty ostatní.‘‘
Bedlivě ji pozoroval. Jistě, mohl nasadit lepší metody přesvědčování, ale tahle kočička nevypadala na to, že by se jimi nechala přesvědčit.
Ač nerad, kapituloval. ,,Dobrá. Potom tedy tě prosím, abys mě až do Cesty omluvila.‘‘
Políbil jí ruku a vzdálil se.
Pohled, který Nerissa věnovala dolů do podhradí, byl výmluvný.
Tohle manželství bude boj. A já ho vyhraju.

Hned co Gregova silueta zmizela u obzoru, seběhla z ochozu a ve své komnatě se převlékla do nohavic. Ve stáji osedlala Endarna a hnala ho zběsilým tempem pryč od hradu.
Na palouku ho uklidnila a dovolila mu uškubnout si svěží travičku. Pustila otěže a pískla.
Odpovědí jí byl křik dravce a za chvilku už hladila svého sokola pod krkem.
Potom zvedla ruku. ,,Leť!‘‘ křikla a dravec se vznesl. Za okamžik zmizel nad lesem.
Mezi stromy na kraji zakřupala větvička, jako kdyby na ni někdo stoupl.
Položila ruku na meč, ale vzápětí si oddechla. Na palouk se vybelhala stařenka s otepí dřeva a namáhavě sípala.
Nerissa seskočila z koně. ,,Počkejte, pomůžu vám,‘‘ zavolala na ni.
Stařenka jí ráda náklad přenechala. ,,Jsi hodná,‘‘ vydechla a opřela se o hůlku.
,,Jdeme, Endarno,‘‘ pobídla Nerissa hřebce a oba následovali stařenku k chaloupce ukryté za roštím a hromadou kamení.
,,Pojď dovnitř,‘‘ kývla babička.
Princezna nechala koně stát venku a složila dříví pod střechu. Poté se sehnula a prošla nizoučkými dvířky do chaloupky.
Místnost byla malá, uprostřed stál stůl pokrytý různými ampulemi s všelijak barevnými tekutinami, od stropu visely ve svazečcích sušené bylinky.
,,Posaď se, Nerisso,‘‘ ukázala stařenka na židli za stolem.
,,Jak víte, jak se jmenuji?‘‘ vyhrkla, ale posadila se.
,,Já vím věcí,‘‘ usmála se stařenka a podrbala za ušima černou kočku, která ležela v koutě na posteli.
,,Například vím, že tvůj otec o něčem velmi důležitém hovoří s panem de Cavalliers. Tvůj bratr právě teď zabil lapku, který ho přepadl a sám utržil sečnou ránu na levé tváři. Derick z Lamberts se trápí a tvoje matka právě teď sedí na lavičce pod vrbou a tiše pláče do vyšívaného kapesníku.‘‘
,,Jak-‘‘
,,Jak to vím?‘‘ Stařenka ukázala na černou skleněnou kouli uprostřed stolu: ,,Podívej se sama.‘‘
Princezna se naklonila blíž a koule se rozzářila bílým světlem. Míhal se v ní jeden obraz za druhým, otec v debatě s nějakým mužem s černou bradkou, Nero utírající zakrvácený meč do trávy, Derikovy smutné oči a matka schoulená pod vrbou.
Potom koule zhasla.
,,Umíte čarovat?‘‘
,,Čarovat? Ne, jen léčit bylinkami,‘‘ stařenka ukázala na svazečky visící ze stropu, ,,vidím budoucnost, přítomnost i minulost.‘‘
,,Budoucnost?‘‘ Princeznu to zaujalo.
,,Čeká tě ještě hodně úkolů a práce, Nerisso,‘‘ řekla stařenka a upřeně si ji prohlížela. ,,To, čeho se bojíš, se ale nikdy nestane.‘‘
Napadl ji sňatek s Gregem. Je to opravdu to, čeho se bojí nejvíc?
,,Co se stane s Gregem?‘‘
,,Zajímá tě to?‘‘
,,Ani ne,‘‘ stáhla se do sebe.
Stařenka se odmlčela.
Nerissa jí poděkovala a vyšla ven.
Tryskem se vrátila zpátky do hradu. Na nádvoří potkala Nera. Přes levou tvář se mu táhl krvavý šrám.