Lásce zvoní na poplach8

Anotace: volné pokračování

Po cestě k intru potkám Lukáše.Místního profesionálního hokejistu se kterým se znám jen tak okrajově.Pes se mu neposlušně vytrhne a běží ke mě.
,,Bonny." Křikne na psa výhružně.A já už ji spokojeně mazlim.Bonny je černý retrívr.Celá se o mě otírá.
,,Ahojky." Dojde ke mě Lukáš.
,,Bonny fuj." Plácne ji přes zadek.
,,No bonnynko."Mluvim na ni a mazlim ji stejně jako se ona otírá o mě.
,,Jak se máš jsem tě dlouho neviděl."
,,Jde to celkem dobrý a co ty?Ještě jezdíš do Prahy?"
,,No teďka jsem přestoupil do jinýho mančaftu."
,,Jo tak to je fajn já poběžim měj se."
,,Ahoj." Odpoví mi a já si to štráduju k intru.Fouká teplý vítr a mě je příjemně.Večer jsem volám mamce ohledně toho výletu.
,,Proč bys nejela?" Ozvalo se z telefonu.
,,Ale mami." Protahuju.
,,Prostě pojedeš.Aspoň se někam podíváš."
Po tomhle rozhovoru mi zrovna do zpěvu nebylo leč je to ještě daleko.No nedej bože aby jel i Janda.
,,Víš že poslední dobou vůbec nemluvíš?" Řekne Ála si stele postel.
,,Je toho na mě moc." Ztěžka dosednu na postel.
,,Tak mi to všechno řekni." Pobízí mě a při tom se zavrtává do peřin.
,,Já newim zatím to v sobě dusím a nechci si to přiznat"
Ála si podepře hlavu a upřeně na mě kouká čokoládovýma očima.Lehce si oddechnu.
,,Ty ses nám zamilovala?řekla bych." Zakroutím hlavou že ne.Ála pohodí hlavou posměšně.
,,Snad mi nechceš lhát?"
,,Vlastně máš pravdu." Přiznám se nuceně.
,,Tak povídej story?"
,,Jakou žádná se nekoná." Oznamuju Ále zklamaně.
,,Tak mi aspoň řekni do koho?" Vyzvídá.
Neřeknu ji nic a dělám jakože jdu spát.
Další den se ve škole vše chystá na příští týden na ten výlet.Učitelku značně potěšilo když jsem řekla že pojedu.O hodině marketingu jsem seděla a mastila písemku.Ač jsem se moc neučila celkem to ušlo.Po písemce si jdu odskočit.Chodbou se celkem loudám když potkám Petru.Vychází zrovna ze záchodů.
,,Čau." Pozdravím ji a dám ji úsměvem najevo že ji ráda vidím.
,,Ahoj kam kráčíš?" Optá se se stejnou radostí.jen ukážu prstem kamsi za její záda.
,,Jasný a co teď máte?"
,,Marketing." hlesnu znuděně.
,,Bysme někdy mohli zajít na pizzu." Potěšena mím nápadem kýve.
,,To by šlo." odpoví zrovna když prochází okolo Janda.Naivně jsem si myslela že nás nechá bez povšimnutí.
,,Co tady drbete nemáte bejt ve třídě?" Petra kývne a odbíhá tempem sprintera snad aby neměla prušvih.Kdežto já? Stojím jako sloup buší mi srdce a trochu červenám.Janda stojí předemnou a ohlédne se po Petře jakoby zjišťoval jestli jsme sami.Když ke mě vztahuje ruku ani nedýchám.Prstem mi lehce přejede po tváři , která určitě hřeje jako kamna a rychle se proberu.
Zašmátrám po klice a mizím za dveřmy.Pro jistotu se ihned zavřu do kabinky a cítím něco mezi strachem a elektrickým výbojem štěstí.Ze záchodu vylezu po značné době snad proto co kdyby tam snad ještě byl.S tváří bílou jako stěna spěchám do třídy.Když vejdu učitelka si mě změří přísným pohledem.
,,Není ti něco?" Ptá se stále přísně.
,,Ne v pořádku." Uklidním ji. V hlavě se mi honí myšlenky takže ani nevnímám že zvonilo.Ještě víc mě obtěžuje myšlenka že u něj budu muset vyzvednout příští týden ty učebnice.
Když jedu domu tak mi taška kterou tahám obvykle připadá jako pírko.Domu se dotrmácim celkem brzo.Doma se naši zase hádají a mě z jejich rozhovoru dochází že jde zase o peníze.Ležím na posteli a koukám na fotku Petra.je mi ztoho možná trochu smutno ale chci sním být alespoň takhle.Z mého přemýšlení mě vytrhne táta.
,,Začneš už konečně něco dělat?" Kývnu a poslušně se zvedám.Ač se mi teda vůbec nechce.
,,Bylo by na čase nic neděláš jenom peníze z nás taháš."
Celý zbytek dne pomáhám.Peru prádlo,otírám prach v obýváku a pak chystám večeři.Na konec mě čeká ještě venčení psa.Den doma mi uteče strašně rychle.Večer už balím na ten školní výlet.Jedeme někam na Lipník.