Lásce zvoní na poplach10

Anotace: Teprve teď přichází na scénu to nejdůležitější.

Dav se jaksi zklidní ale přesto rozruch neustal úplně.
,,Ty telefony jak vás známe jsou hned z několika důvodů." Trpělivě vysvětluje i přes neklid.
,,Za prvé byste se domlouvali,čekali na sebe a za druhé nebudeme riskovat že vám to bude vyzvánět při prohlídce." Ušklíbne se.
,,Jako posledně na Hluboké." Dodá pěkně peprně.
Zbytek učitelek pokyvuje a pochvaluje si nápad.
,,Mimochodem představte si že dříve mobily vůbec neexistovali." Snažila se slabě uchlácholit dav.
,,Neřikejte že to ty dvě hodiny nevydržíte?."
Třída jakoby pomalu strávila ten nápad.Jen Marcela se tváří nakvašeně a nafoukle jako bublina.
Večer posedáváme u společného táboráku a i přestože tu sedím s lidma které nemám ráda je mi fajn.
Ráno nás učitelky budí a za oknem chatky se počasí tváří pěkně nevděčně.Vítr pofukuje a po obloze plují ani ne šedivý beránci jako pořádné peřiny.Vstávat se mi nechce ale už se soukám do kalhot.Jako vždycky se podívám na telefon přičemž mi sepne že ho vlastně budem odevzdávat.V umývárkách je plno holky si malují obličeje jakoby šli minimálně na přehlídku.Já si zase ani oči nemaluju.Vypadá to že bude pršet a abych šla pak rozmazaná o to nestojim.
,,Ták telefony sem každému zkontroluji zda je vypnutý."
Už už ho chci odevzdat vidím tam obálku.Esemeska.
,,Já lovím tě motýlku a ne do síťky." Koukám posláno o půlnoci.Že bych si toho ráno nevšimla.
,,Teda Kateřino Kateřino." Běduje učitelka když vedle ní zběsile pomačkávám telefon.Na Lipník dojdeme v pohodě jen trochu ufuněný a čekáme před zámkem na ostatní.Když už jsme všichni připraveni odcházíme do zámku.Zrovna když průvodkyně odemyká dveře začne učitelce v batohu hrát jeden z telefonů.Učitelka se hrabe v batohu rudne a začíná hledat telefon který zvoní.Buřil se Slavíčkem bublaj smíchy a mi taky.Buřil totiž nastavil budíka který zvoní i přes vypnutí.Učitelce je to celkem jasný a zůstává chladná.Jen po Buřiloj sekne zlostným pohledem.