Lásce zvoní na poplach 14

Anotace: pokračování první schůzka.

Stálajsem pod velkým obchodním domem a byla jsem celá nesvá.Tělem mi projíždělo tisíce vln vzrušení ze záškoláctví,nervozity a nebezpečí naši lásky.
,,Už si pro tebe jdu broučku." Po přečtení jsem jen na sucho polkla a přešlápla.Už vidím jak se blíží.Poznávám ho a poprvé si uvědomuji že ho vidím bez kvádra.
,,Ahoj bejbino." Lehce se ke mě nakloní a lípne mi pusu.
,,Ahoj." Společně aniž bysme si něco řekli jsme vešli do obchoďáku.
,,Musím tu ještě něco zařídit."
,,Tady?" Optám se a pohlédnu do té trošku ustarané tváře.
,,Jo tady nahoře na mě někdo čeká." Znejistěla jsem.
,,Mám jít stebou?" Vytřeštim oči a zamžikám.
,,Neboj představím vás." Polkla jsem a šla o krok za ním.Nikdy jsem si nevšimla jeho frajersky sebejisté chůze.Došli jsme až do nějaké restaurace kde čekal sympatický pár.
,,Tohle je Katka." Představí mě a s obouma si podám ruku.
,,To je můj kolega z práce a jeho přítelkyně."
,,Vedeme spolu jednu firmu jakože stranou víš." Vysvětluje mi trpělivě.
,,Aha a jakou?"
,,Počkej." Zarzazí se.
,,Půjdeme sem?" Optá se a ukáže na celkem nobl restauraci.
,,Třeba." Pípnu a pokračuju za ním.Číšníka nás mile obslouží a odchází.Zatímco Michal se pohodlně usadí na své židli.
,,Jsi ze mě nervozní?"Optá se s úsměvem.
,,Ne." Zalžu.
,,Jakou máš tedy tu vedlejší práci?" Optám se a snažím se to zahrát o autu.Michal vytáhne ze zadní kapsy peněženku a hrabe se v ní.
,,Dám ti vizitky." A podá mi do ruky 3malé kartičky.Zálibně si je prohlížím a jemu to dělá evidentně dobře.Sám od sebe mi vypráví o tom jak je v rozvodovém řízení a že má dceru.Moc si toho vážím že mi to chce říct osobně.Všechno tohle už dávno vím ale ráda si ho poslehnu.Nenápadně se z něj pokouším mámit kolik mu je.Pořád se smějeme a atmosféra se uvolňuje.Ten jeho úsměv se mi líbí čím dál víc.Působí na mě jako ještě žádný jiný chlap.Má své charizma kouzlo osobitost.Toužím potom aby se mě dotýkal.Potom procházíme společně obchody nejvíce se nám líbí u broušeného skla.
,,Hele když teďka spolu chodime kup mi ho." Strčim do něj z legrace.
,,Blázne."
,,No a co není zas tak drahej." Ukazuju na broušený leknín ze skla.Je nádhernej leč zbytečnej.
,,Pche." Vyprskne smíchy.
,,Za osum tisíc by měl blikat deseti barvama a sám ze sebe stírat prach." Směje se mému nápadu.
Do výlohy celého obchodu koukám jako omámená.
,,Pojď bejby tohle jsou zbytečnosti." Chytne mě za ruku a táhne dál.Chvíli dělám jakože nechci.V obchoďáku blbneme asi hodinu a pak jdeme ven.Počasí nám přeje.Je krásně.Pořád si prohlížím jeho tvář jeho džínové kalhoty tričko khaki bundu vnímám každý detail.Všimnu si i dvou masivních náramků na ruce.Tohle mi vždycky imponovalo.je mi nádherně a okamžiky sním prožívám silně a na plno.Ač Prahu mám ráda tak normálně dneska dneska je krásnější než jindy.Autobusem dojedeme až někam nad nábřeží Vltavy.Sluníčko už skoro rozpustilo mlhu.Holubi ťapkají po studených dlažebních kostkách a na protějším břehu Vltavy se pohupujou loďky.Společně jsme si sedli na jednu z laviček.Dal mi ruku kolem ramen a já se cítila v nebezpečném bezpečí jeho blízkosti.
,,Jsem rád že tu jsi."
,,Já taky." Řeknu omámeně a koukám na protější břeh.
,,Ve tři pak budu muset zpátky jo." Řekne a hladí mě po rameni.
,,Já se taky musím vrátit brzy." Přitáhne mi moje nohy ke svým a pomalu mě chce líbat.Hladí mě po stehnech a já jeho po tváři.Dávám mu jen lehké polibky.Na okamžik jsem uplně zapomněla že ho uvidim každý den ve škole.Po chvilce se naše lehké oťukávání měnilo na dychtivé líbání.Po dlouhé době se mi zase láskou motala hlava.Ve dvě jsme vyjížděli zpátky na Anděl.Přála bych si aby tohle nikdy neskončilo.Půl hodinu jsme ještě strávili zašitý vedle schodů co vedou do metra.Už jsem si dovolila i daleko víc.Zajížděla jsem mu pod tričko na jeho bříško které i přes jehověk bylo vypracované a pevné.Tiskl se ke mě a já cítila jeho vzrušení.On mě k sobě pěvně tiskl držel mě za zadek a druhou rukou mi přejižděl po zádech.Sem tam mě také líbne do vlasů a já mám šílený strachz toho co bude až tenhle den skončí.
,,Pojď vyprovodím tě až dolu."
,,Tam se bez lístku přece nesmí." Oponuju.
,,Kecko." Chytne mě za ruku a vtáhne na eskalátor.
Už přijíždí metro a já podvědomně tuším že tady ta pohádka končí.Pohladila jsem ho prstem po tváři a políbila ho jako by to bylo naposled.
,,Uvidíme se."
,,Jasně." A už mizím v metru.Naposledy mu stihnu zamávat.Na intru jsem jako omámená a vůbec nemluvím cože je všem divné.Prožívám pocit štěstí smíšený se strachem a obavou tohle mě zmůže natolik že usnu.Spím až do večera než přijde Ála.
,,Ale vážně bys mi mohla říct co stebou je?"
,,Celkem nic." Usmívám se.
,,To ti nežeru prde." Tak se tedy z postele natáhnu pro batoh a hrabu se v peněžence.Ála čeká co vytáhnu.Hodím po ní tři vizitky.
,,Realitní makléř,obchodní zástupce no nějak to nechápu." Mračí se nechápavě a já se tomu jejímu obličeji musím až pousmát.
,,Kdes k němu přišla?" Jde mi po stopě.
,,Počkat počkat." Mává vizitkama.
,,Tak kdepak že si vlastně dneska byla?"
,,V Praze."
,,On je z Prahy?"Optá se a já místo odpovědi pokrčím rameny.
,,Co Tomáš?" Optám se pro změnu já.
,,No už spolu asi oficiálně chodíme."
,,Povídej." Pobýdnu ji.
,,No jeho maminka mě pozvala příští týden na večeři."
,,To je super ne?" Zajásám za ni.
,,No to jo ty vole." Poklepe si na čelo.
,,Proč jako aspoň se poznáte všichni."
,,jo." Vzdychne.
,,Jo a cože ste teda dělali celé odpoledne?že tu spinkáš jako miminko?" Zamrká na mě a kousne se do spodního rtu.Schválně plácnu hlavu do polštáře.Ráno se do školy šlechtim a doufám že se mi změní svět.Dost mi zatrne když ho potkám ve škole při celkem intimním rozhovoru s Vodeckou.Jak mě zvětří stáhne svou ruku od ní zpátky.Zakotvim ve své lavici a v hlavě mi to šrotuje.
,,Katko máš si dojít pro učebnice máš je u Havrdový." Křičí na mě spolužák Martin.Aha v duchu se dovtípím že učebnice dostal místo mne na starost on.Zaklepu na kabinet.
,,Je tady pani učitelka Havrdová?"Optám se slušně.
,,Ještě nepřišla." Odsekne mi Vodecká a práskne dveřma.
Abyses neposrala pomyslím si.Počkám na třetí hodinu máme ji mít.Hned první hodinu jsme psali písemkuz matiky s Vodeckou.Dostanu trojec a jsem sním nad míru spokojená.
,,Bejbinko copak děláš odpoledne?" přijde mi smska.
,,Nic." Odepíšu naštvaně.Pak už neodepíše.Druhou hodinu máme zase Vodeckou dneska je nějak nadměrně vzteklá.
Á tak se z téhle hodiny stala volná se někde zasekla.Potom šrotování v mé hlavě mi to seplo.
,,Pošlem pro ni michala." Vybavila jsem si větu kterou tehdy pronesla nad mou postelí.Všem spolužákům se volná hodina náramně hodila.Za to já byla vzteky bez sebe.
O třetí hodině.
,,Katko skoč si pro ně k zástupci." Celá jsem se naježila při dotazu na učebnice.Učitelka si toho všimla.
,,No oni si pro ně chodili každý sám víš a vezmi prosím ty dvě co tam jsou." Říká jakoby omluvně a myslí si že se ježim kvůli ní.
,,Dobrý den." Řeknu chladně směrem k Michaloj a z jeho kanclu se rychle pakuje Vodecká.
,,Jdu si pro učebnice máme tu mít asi tři třída 2E."
Drmolim chladně a bezbarvě v hlase.Zkontroluje dveře zamnou.Prázdno.Oběhne mě i stůl dveře zavře a tiše zamyká.