Lásce zvoní na poplach15

Anotace: Zajmavější pokračování ...budu rada za komentáře kritiku i tipy přeji přijemné čtení.

,,Bejbino." Vezme mi obličej do dlaní a je u mě nebezpečně blízko.Vydechne vzrušeně.Dívá se mi z příma do očí a já čeervenám.
,,Jdu pro učebnice." Prudce ho odstrčím.Jakoby se urazí obejde stůl a hrabe učebnice.Potom s knížkama přijde zpátka a podává mi je.Už už si je chci vzít když mi snima ucukne.
,,Nech mě." Pípnu tiše a sotva se zmůžu na odpor.Natlačí mě na stůl a učebnice hodí kamsi za mě na stůl.
,,Vím že mě chceš." Líbá mě po krku a hladí.
,,Cítím to tak se nebraň." Šeptá mi mezi polibky kterýmy sype můj krk.Zajíždí mi pod svetr hladí mě a pevně tiskne.Cítím jeho vzrušení a ve mě se spíše vaří touha se vztekem.Všechno se semnou točí v jeho náručí.A já i přesto se dokážu vzepřít a utect.Vymanim se mu seberu učebnice zmateně otočím kličem a vystřelím tak že dveře nechám otevřené.
,,Dej je do skříně." Přikáže mi učitelka.Buřil zase pošťuchuje Marcelu s Veronikou a jinak je třída celkem klidná.
,,Notak Jirko." Krotí Buřila učitelka.
,,Debile." Řekne směrem k Buřiloj Verča.
,,A to z vás má něco bejt." Kroutí učitelka hlavou.
,,Ale paní"
,,Žádný paní učitelko."
,,Jste jak ze školy už nechci nic slyšet."
Jejich rozhovor mě nezajmá hřejou mě doteky od Michala ikdyž drásá mi nervy Vodecká.
,,Vrr Vrr."¨Zavrni mi na lavici telefon a to pekně hlasitě.
,,Další taková si vážně připadám jako v ústavu." Koukne po mě zlostně učitelka.
,,Notak Bejbino co je stebou?včera si taková nebyla."
Neodepišu ale přesto si v hlavě stylizuju odpověď.Odpoledne se loudám ze školy k intru.Všechno se mi v hlavě rozleželo a řekla jsem si je konec.Konec těhlech pitomostí Michal bude zase zástupce školy a tím to hasne.Ať si zůstane s Vodeckou a stejně jsem pro něj mladá.Vswugerovávala jsem si to co bylo správné.Jenže srdce jako by mi někdo mačkal tejral a ovladal.Když se chystám že půjdu do obchoďáku prudce u mě zakvílí brzdy červené mazdy.Michal bleskne mi hlavou a přidám do kroku.Snažím se co nejdřív dojít ke dveřim obchodního domu.
,,Sakra Bejbino počkej." Ani se neotočím a už se tlačím s davčem dovnitř.
,,Já tady nemůžu stát." Zaslechnu poslední větu.Krám mi poskytl útočiště.