Lásce zvoní na poplach22

Anotace: Komentáře prosím děkuji. A jak to bude v tomhle díle?Každý si něco uvědomí.

Doma ležím v posteli a pláču.Pláču tiše a jen pro Michala.Michal je moje láska.Milana mám moc ráda ale zapomenout mi nejde.Pořád vidím jeho vášeň jiskry v očích košily vůni všechno.Ve snech mě pronásledují jeho polibky a hlazení.Celý víkend se naši hádají.Táta je doma čím dál míň a vše je horší a horší.V neděli zase skončím u Milana doma.Na nádraží mi přinese malou kytičku ze sedmikrásek.Doma má jen tátu.Střídavě koukáme na hokej a na SuperStar.Zrovna když jsme nechali zpěváky vylévat své melodie začali jsme se líbat.Rukou mi zajel pod tričko a na chvíli jsme televizi přestali vnímat.V tom kněmu do pokoje vtrhne táta.
,,Milane viděls tu akci to byla paráda."
,,Pardon." Omlouvá se a vycouvá. Já se jen plácnu do čela.Milan se směje až nemuže popadnout dech.
,,Trdlo." Bouchnu ho. A zajedu mu rukou pod tričko.Přitáhne si mě k sobě a přepne na hokej.Večer když usínáme mazlíme se.Už to skoro vypadá že se spolu vyspíme.Jen sjedu trošku níž pod pupik silně mi chytne ruku.
,,pojď ke mě." Pohotově vlezu k němu.
,,Víš já jsem asi teplej." Vyprsknu smíchy div se neudávím, protože nešikovně polknu slinu.Vztekle se ode mě otočí.
,,Myslel jsem že ty to pochopíš."
,,Promiň." Pohladím ho po rameni.
,,Nevydržim to v sobě dusit." Vyjede na mě.
,,Řekni mi o tom něco." Zanedlouho už u sebe ležíme hlavama a drží mě za ruku.
,,Líbí se mi Petr." Pohladím ho palcem po ruce aby pokračocval.
,,Myslel jsem že všechno chce jen čas ale prostě holky mě nepřitahujou."
,,Necítím nic."
,,Ani semnou ne?" Optám se trochu lítostivě.
,,Jsi fajn kamarádka mám tě moc rád ale sex a tohle je pro mě s holkou tabu."
,,A proč si mě chtěl zpátky?"
,,Víš to dneska chtěl sem aby nas táta načapal a zároveň si zkusit jestli to dokážu nebo ne."
,,Jak si věděl že sem přijde."
,,Nvěděl doufal jsem."
,,Nech si to pro sebe prosím."
,,Jasně." otočím se ke zdi.
,,No moment ale pusu mi snad dát můžeš." Ohradí se už zase vesele.Poi smrti Petra si sme blíž a mnohem více si důvěřujem.

V neděli zazvoním u Michala.Přijde mi roztržitě otevřít.
,,Olgo prosím nejezdi sem." Stojím jako opařená.
,,Nejsem rozvedenej a Míšu bojuju nemuseli by mi ji svěřit."
,,Chápu že chceš svoji dceru ale nemusíš mi proto ubližovat ne?"
,,Není to tak."
,,A jak teda?"
,,Pozval bych tě dál ale je tam Míša."
,,No a?"
,,Nechci ji plést hlavu." Dá mi alespoň pusu kterou mě uchlácholí.Ze všeho jsem tak trochu smutná.Když se vrátím po internetu lovím informace Michalovým problému.
,,Pokud má otec dítěte důvěryhodnou partnerku může se stát že dítě bude svěřeno do péče otci..." Hurá křičím v duchu tohle forum vytisknu.
,,Zdali je matka...." Pokračuju ve čtení.
,,Crrrr Crrr." Telefon.
,,Prosim."
,,Ahoj tady Michal."
,,Míšo."
,,Chtěl jsem se omluvit."
,,Neomlouvej se plně to chápu."
,,Víš bojim se pomluv a tak."
,,Zítra pro tebe něco mám."

Ráno v kanceláři piju kafe když se tam vřítí Olga.Chvílema mi přijde jako neřížená střela.
,,Něco se stalo?" Vytřeštím oči.
,,Ne." Uklidní mě.A podá mi nějaké papíry.
,,Přečti si to třeba se ti to bude hodit." zamrká na mě.
,,Potom si to přečtu teď tu musím ještě něco udělat jo?"
,,Tak pa." Dá mi letmo pusu na mizí.Papíry pročítám a jen kroutím hlavou.Co tu ženskou nenapadne.V duchu se vztekám a rozčiluje mě že se plete do mích věcí.Chápu že mi chce pomoct ale takhle.Snad je to můj problém.Mám toho dost.Tohle musím skončit a to co nejrychlejc.