Viva La Rosamunde I. - 2. kapitola

Anotace: Klaníme se kýčům Rosamunde Pilcherové:-)

Sbírka: Viva La Rosamunde I.

Tak se stalo. Zatímco my jsme seděly v kavárně, Greg Wail seděl v šatně osamocen, jelikož jeho kolegové z The Illegal Story seděli venku pod širým nebem a pili Kanadské pivo. Fuj.
Ze stage se ozvaly poslední údery paliček, trsátek a hlasivek. Egg Violet opět děkoval všem, kteří se na vystoupení objevili. A nakonec přišel s věcí, která všechny překvapila. Představoval kapelu Sugarfree.
Zástupci mladší generace se rozesmáli. Představovat Egga Violeta by bylo učit maturanta abecedu. Avšak Egg neposlouchal smích z kotle, možná jej ani neslyšel, neboť onen smích zaniknul v rozjařených výkřicích fanoušků a faninek.
„Díky, že jste přišli, těm mrňouskům to fakt pomůže… loučí se s vámi EGG VIOLET! Ti blbci kolem mě, to jsou moji dlouholetí přátelé… Co tak IZZY DESTROY?!“
Křik.
„Jo, fajn, takže Destroye znáte. Koho ale určitě neznáte, JAMIE GALLIVANT!“
Další salva.
„Ou! Vy jej ZNÁTE, to si děláte SRANDU?!?! A když už jsme u toho, podstatná část naší bandy je neznámý člověk ANDREW SPEARS!“
Andrew vstal, aniž b přestával hrát. Neustále mlátil do bubnů. Nakonec se srdečně zasmál.
Greg, očividně plný nervosy, se nakonec dočkal: ze stage přišla kapela Sugarfree v celé své kráse a plné síle. Greg se posunul na lavičce. Kytarista Izzy Destroy, vůdčí osoba, vešel jako první. Za ním zpěvák, Egg Violet. Eggovi šel v patách zbytek kapely, bubeník Andrew Spears a baskytarista James Gallivant, ano, seznamte se. Všichni, kromě Egga, šli ven za kapelou The Illegal Story, aby vyškemrali pár plechovek té kanadské břečky.
Gregory Wail zůstal v šatně záměrně, jelikož, jak víme, čekal na Egga. Ten se otíral ručníkem, staral se o sebe, a Greg najednou nevěděl, jak začít.
„Ehm… kam že šly holky?“ vyzkoušel první frázi, která ho napadla. Egg se na něj podíval, řeknu-li upřímně, pohledem naprostého trouby, než si uvědomil kamarádova slova. Slyšel „holky“, nevěděl, jestli se náhodou nepřeslechl, nebo to Greg fakt řekl. V další vteřině se rozmýšlel, koho tím Greg myslí. V třetí vteřině si Egg uvědomil, že „holky“ znamená „Naše ženy, pitomče!“. Ve čtvrté vteřině si marně vzpomínal, kam vůbec „holky“ šly.
„Nevím,“ pokrčil nakonec rameny. „Na nějaký veletrh, nebo kam.“
„Aha, ehm…“ odkašlal si Greg a zčervenal. Nebylo to tak lehké, jak si původně myslel. Když za ním Brig přišla s prosbou, aby vytáhl z Egga, co ho žere, že z toho má Kathy dost špatné pocity, mávl rukou s tím, že to bude brnkačka. Ale brnkačka vypadala rozhodně jinak, než tahle situace. „Takže co?“
„Co, co?“ svraštil Egg nechápavě obočí. Popadl lahev s vodou, otevřel ji a napil se, aniž by při tom spustil z Grega zrak. Gregova nachová červeň nabývala na intenzitě.
„C… co, co?“ opakoval Eggovu otázku. „Jako co? No tím myslím… tím myslím, jako co…“
„Počkej, teď ti nerozumím,“ usmál se Egg a odhodil ručník. Láhev položil na zem vedle lavičky. Sedl si vedle Grega, zaujal na kamaráda pozornost očekávaje jeho „sladká slůvka“. Byl vůbec rád, že mu tu blbost ohledně mimina odpustil.
„Ale…“ zatvářil se tak Greg nevinně, jak jen uměl. „Jenom tak, dlouho jsme se neviděli… Jenom jak žiješ a tak…“
„Co by…“ pokrčil nevzrušeně Egg rameny. „Normálka…“
„Stereotyp po necelém roce manželství?“ vyzvídal Greg, předstírajíc běžnou přátelskou konverzaci. Ani to vlastně nebylo předstírání, nejenom Kathy zajímalo, co Eggovi straší v hlavě. Jeho jednání posledních týdnů sledovalo široké daleké okolí. Veřejnost se tím moc nezajímala, ale i tak se v novinách objevily pochybnosti o harmonii soužití manželů Violetových. Ale nevěděli o tom: noviny nečetli, přestože je odebírali. Prostě je vzali, položili na stůl a procházeli kolem nich. Šlo o pouhou rekvizitu.
„Není to málo. Ještě řekni, že by se ti chtělo řádit, jako zamlada!“
Greg se zazubil.
„Ještě nejsme staří, kocoure. No jak je teda?“
„Co zase?“ ptal se Egg s očima navrch hlavy. Vtíravé dotazy kamaráda, zjevně na něco narážející, byly dost protivné a nikdo se mu nemůže divit. Každopádně Gregovy snahy někomu pomoct vždycky hřály u srdce, kromě Egga v této situaci.
„No… jenom se ptám!“
Egg se postavil, jednou rukou se opřel o zeď a druhou dal v bok.
„Katherine si stěžovala?“ rozčiloval se. Greg nasadil hluboký tón a komicky vrtěl hlavou.
„Tss… né, proč by…“
Egg se kysele zasmál. „Tak to mě mohlo napadnout.“
„Fakt ne!“ kýval Greg hlavou a doufal, že to nepraskne.
„Nemlž, poznám to!“
„Nemlžím! A poznáš tak velký kulový…“
Drahý Eggie ale poznal to, že ho Greg tak trochu uráží. „Já poznám věcí!“
„Prosím tě, ty jeden, ani vlastní děcko nepoznáš.“
Egg sebou zase praštil na lavičku a schoval tvář do dlaní. Skrz prsty se díval do země, jako by se snažil očima setřít bláto, které sem kdo nanosil.
„Chtěl jsem nám nechat udělat testy DNA,“ prozradil Egg.
„A proč jsi to teda neudělal?“ nechápal Greg.
„To už by se mnou Kath v životě nepromluvila. Teda je fakt, že ani tak spolu nemluvíme, ale…“
„Aha, a kvůli komu asi?“ ptal se Greg sarkasticky.
„Já vím, že kvůli mně, jasně, za všechno můžu já. Mám ji fakt rád, je mi líto, že nám to neklape, ale nechci dolézat. “
„Asi ti nic jiného nezbude, kamaráda, tohle je tvoje vina.“¨
„Chápeš, co by znamenalo, kdyby to nebylo moje?“ vyřkl Egg otázku, na kterou hned položil odpověď. „Že mi zahýbala, probůh!“
„Tomu sám nevěříš,“ protočil panenky Gregory. „A co se toho DNA týče, bylo by to marné, protože jste si podobní jako vejce vejci.“
Egg se jemně usmál té slovní hříčce. „Nevysmívej se mi, nemůžu ani za jedno. Kath jméno vybírala sama. A moc se s tím nepárala.“
„Eggu, co chceš dělat, vysvětli mi to.“
„Nechci se rozvádět, pořád ji mám rád!“ vyjekl Egg najednou.
„Kdo mluvil o rozvodu?“ svraštil Greg čelo. „Vždyť je tvůj, nebo jsme o tom nemluvili?“
„Já mluvil hlavně o tom, že už nám to neklape, jestli jsi poslouchal.“
„Já ti říkal, že je to hlavně kvůli tobě,“ bránil mě Greg. „Je to pořád dokola, myslím, že Kath sama…“
„Gregory Waile,“ vyštěkl Egg tónem kárajícího kantora. „Myslíš si, že jsi člověk příjemnej, nebo nepříjemnej?!“. Greg ale nevěděl, jak má na tak stupidní otázku odpovědět, proto neříkal nic. „Spokojený“ Egg pro změnu odešel a dal si záležet na tom, aby z intenzity prásknutí dveřmi bylo možné určit jeho hněv.

Druhý den jsme s Eggem seděli u televize v pokoji jednoho nejmenovaného ottawského hotelu.
Greg neřekl ani slovo o rozhovoru s mým manželem. Biggi nevěděla nic. Asi to teda dopadlo hůř, než špatně. Egg měl zase tu svoji nerudnou náladu. Vrhal po mně hnusné pohledy. Myslel si asi, že jsem za ním Grega poslala.
On škrábal brambory, které jsme v ten den koupili v jednom rovněž nejmenovaném supermarketu. Byla akce (v přepočtu kilo za osm padesát). Nešlo čekat do Toronta, protože se cena začala projevovat na kvalitě, proto jsme se s Eggem během rozhovoru skoupém na slovo rozhodli pro likvidaci.
Koupala jsem mimino. Jedině to prolomovalo celodenní ticho občasným řevem, nebo aktuálním broukáním si. Egg hodil poslední „nahatou“ bramboru do hrnce, shrábl z klína noviny plné slupek a odřezků, zmačkal je do kuličky a hodil do koše. Na kus papíru napsal BRAMBORÁKY, papír položil do hrnce a ten postavil před dveře, napospas hotelové službě, od které jsme drze čekali tento úkon. Pak si sedl na pohovku a díval se do země.
„Jaký to bylo?“ odvážila jsem se zeptat. „Myslím, ten benefičák.“
„Hm…“ zamručel. „Dobrý…“
Zase ticho. Když jsem se na něj podívala, začalo mě zase strašně mrzet, že spolu nemluvíme. A věděla jsem, že mě to mrzí čím dál víc, protože jsem ho měla ráda, jak blázen.
„Byl tam někdo známý?“
„Jasně,“ řekl Egg, zvedl hlavu a kysele se usmál. „Třeba… The Illegal Story.“
„Tím, drahý manželi, narážíš na co?“ ptala jsem se dotčeně, přestože jsem to věděla.
„Ale nic,“ zvedl Egg obočí. „Nic, už jsem zticha!“
Vzala jsem Eggieho z vaničky, zabalila jsem ho do osušky. Pak jsem provedla všechna opatření, jako nakrémování, ošetření, přebalení a navlékla jsem mu košilku a dupačky. Vypadal strašně, strašně sladce. Tak miminko, pomyslela jsem si, vidíš, a táta tě nechce.
Položila jsem drobečka do postýlky a vykročila jsem asi dva kroky k pohovce. Víc jsem se prostě neodvážila. Zarazila jsem se a zaujala nervosní pozici se složenýma rukama na hrudi.
„Eggu, já…“
„Co?!“ odsekl Egg a otočil se. Šla jsem k pohovce a sedla jsem si vedle něj. Jo, sakra, tu jeho vůni, jeho dech, to všechno jsem si dávala dohromady s člověkem, kterého mám ráda, ne kolem kterého se bojím projít!
„Nechci se pořád hádat…“ vydechla jsem beznadějně. Egg se tvářil pochybovačně.
„Fakt?“ ptal se. Měla jsem chuť vykřiknout: O co si myslíš, ty idiote, že se tady dva měsíce snažím?! Byla jsem naštvaná, ale poprvé to vypadalo, že s ním bude řeč. Poprvé za tu dobu. Pohlédla jsem do těch jeho kukadel, možná teď budu mluvit, jako Delia Fialo, ale on má zvláštní oči. Zvláštní smíšená barva.
A já mám zase smíšené pocity.
No a on zachytil zase můj pohled. Na ústech se mu objevil náznak úsměvu. Odpustil mi, odpustil mi, odpustil, říkala jsem si v duchu, když už to vypadalo, že se po dvou měsících políbíme. V tu chvíli mi ani nedocházelo, že mi nemá co odpouštět, hlavně, že se vrací všechno do starých kolejí. Asi ránou osudu bylo to, že právě malý Egg kýchnul a velký Egg sebou škubl, zamrkal, zavrtěl hlavou, vstal, a bylo po srandě.
A mám po ptákách, pomyslela jsem si.
„Eggu, sakra, já to myslím vážně…“
„Kdybys to myslela vážně, tak mě takhle netrápíš, hej!“
Začalo ve mně všechno vřít, já se neohlídala a začal jsem nadávat česky:
„Ty pitomče, proč TOHLE děláš?! Odtáhneš mě do Kanady, zbouchneš, nakonec mě tu necháš sedět s máslem na hlavě a děláš ze mě největší couru celého amerického kontinentu! A KDO trápí KOHO, tím si teda doopravdy nejsem jistá!“
Egg stoprocentně rozuměl slovu „Kanada“, možná slovu „doma“, nanejvýš „americký kontinent“, ale to je asi tak všechno. Přestože jsem v reálu použila tvrdší nadávky, bylo mi to houby platné, pokud vám ten druhý nerozumí, jemu slova splývají v jedno.
„Já se netahám s drahými polovičkami svých přátel a frontmany jiných kapel, víš?!“
On taktéž použil jiné slovo, než „tahat se“ (z bezpečnostních důvodů ho neuvádím). Ale stejně jsem zůstala stát, jako solný sloup. Tahle přestřelka byla horší, než všechno martyrium na světě (které sotva začalo). Kdyby Egg vzal květináč s filodendronem, který na nás koukal zpod okna, a hodil mi ho na hlavu, myslím, že by mi to ublížilo míň.
„Já ale taky ne…“ zašeptala jsem a cítila jsem, jak mi začínají po tváři téct slzy. Myslím, že on to stejně ignoroval, protože se rozzuřil a vyrazil z hotelového pokoje, jako namydlený blesk.
Ozvalo se ale zařinčení, dutá rána a nadávky. Když jsem vyšla na chodbu, viděla jsem ho, jak leží na zemi a mne si čelo, a hrnec brambor, nerozsypaný, nevinně stojící na zemi kousek od něho. Starší pár důchodců, který procházel na druhém konci chodby, se po nás zděšeně ohlížel. Povzdechla jsem si. Hrnec hnědnoucích brambor jsem nohou posunula (ano posunula, neodkopla) na stranu a Egga jsem vytáhla na nohy. Když jsem mu odtáhla ruku od čela, všimla jsem si, že má na čele bouli jako desetikorunu, ale přes jeho přehazovačku bylo stejně houby vidět. Myslím, ale že kdyby rána do zdi byla větší, tak by boule vyčnívala.
„Hezký,“ řekla jsem a koutky mi pobaveně cukaly. Přes to všechno, co jsem prožívala, mi můj humor vydržel, jako obvykle. Egg asi pochopil, že Boží mlýny melou pomalu, ale jistě, možná proto ani nepípl. Vtáhla jsem ho zpátky do pokoje.
„Tak a teď poslouchej ty mě!“ zavelela jsem. Díval se do země.
„Sedni si!“ zavelela jsem pro začátek. Sedl si.
Vzala jsem prázdný sáček od rohlíků a chrstla jsem do něj sklenku ledu, která nám tam zbyla po limonádě. Sáček jsem zamotala do nějakého trička, nebo co to bylo, a podala jsem mu celý ten uzlík. Beze slova si jej připlácl na čelo.
„Tak a teď mě poslouchej,“ opakovala jsem.
Zíral do země, jako kárané děcko.
„Ani jedna z těch věcí, které jsi říkal, nebyla pravda!“
Zíral do země a já jsem přecházela z místa na místo.
„Udělal jsi ze mě úplnou děvku, co si sakra myslíš?! Že si kvůli tobě dal přeliv?! Jakože taťko apríl, nejsem tvůj, nebo co?!“
Zíral do země.
„A už vůbec nevím, proč jsi napráskal Gregovi, ten za to nemůže, jak už ti mám sakra vysvětlit, že to nic neznamená?!“
A on?! Chcete hádat?! Jo. Zíral do země.
„Já byla taky blondýna jako malá, ostatně to, s čím se narodil, ještě nebyly normální vlasy, ale… SAKRA POSLOUCHEJ MĚ, KDYŽ S TEBOU MLUVÍM!“
Můj řev a rány, Eggovy pády, to všechno vzbudilo malého „Eggita“ a ten začal řvát taky. Egg dal led z čela dolů a podíval se na mě vyčítavě.
„Já ti ale nevěřím…“ šeptl do pláče našeho miminka.
Koukali jsme na sebe. V Eggových očích svítily jiskřičky neurčitého pocitu: nedaly se nazvat ani prohrou, ani výhrou. Prostě pohled člověka, který mě už nemá rád, alespoň ne tak, jako kdysi.
Z chodby se ozvaly obdobné zvuky, jako před chvílí. Zařinčení a povědomý hlas, který vykřikl:
„Doprdele fix!“
Běžela jsme ke dveřím a otevřela je. Spatřila jsem komický obraz: Greg Wail zjevně také zakopl o mísu brambor a spadl na zem. Tedy… skoro spadl. Pokusil se udržet balanc, klečel uprostřed chodby a nad hlavou držel svého synáčka, Gregoryho Waila juniora. Jak úžasně se ho snažil zachránit, krása… ta otcovská obětavost, myslela jsem si ironicky. Myslím, že ani tuhle banalitu by Egg neriskoval, možná by ho raději pustil na zem. Možná přeháním, ale možná mám pravdu. A moje dítě v pokoji řvalo a řvalo a řvalo. A řvalo.
„Kde máš Biggi?“ ptala jsem se Grega, abych odvedla od překážky pozornost.
„Parkuje s volvem. Tak chápej, bude tu možná během půl hodiny, když osud dá.“
Sebrala jsem mu miminko z náruče, aby mohl vstát a oprášit si kalhoty, přestože byla chodba čistá. Patří to k přirozené reakci člověka, který upadl. Vešel do pokoje a zrakem po něm letmo přeletěl: v postýlce brečící dítě, na pohovce seděl Egg s naštvaným výrazem a ledem na čele. Greg se zazubil. Za jeho zády se kupodivu objevila Biggi, avšak bez úsměvu.
„Co se stalo?!“ nechápala. Přistoupila k přebalovacímu stolku a rentgenovýma očima zaregistrovala, že Eggie stačil pustit do plenek několik minut po koupeli. Ihned šla vyřídit jeho nároky plné penze a začala ho přebalovat.
„Menší rodinná pře…“ mávl rukou Egg.
„Menší, jo?!“ vykulil oči Gregory. „Co to máš na čele?!“
„Taky jsem zakopl o brambory!“ bránil se. Biggi se ozvala:
„Ta vaše menší rodinná pře, jak tomu říkáte, byla slyšet až dole k recepci, abyste věděli!“
Zastyděla jsem se. Nemám tendenci otravovat lidi svými problémy. Sedla jsem si na pohovku a Egg mi div nevypíchl oko prstem, když žaloval:
„To ona si začala.“
„Chtěla jsem se usmířit!“ bránila jsem se já.
„Nechejte toho!“ zaúpěl Greg. „Jste jak malé děti!“
„Eggu, že tě hanba nešvihne, ale fakt…“ řekla Biggi lítostivým hlasem. „Ona tě má ráda, a ty jí křičíš pro nic za nic!“ mumlala.
„Já to říkám pořád!“ kývl Egg. „Ten řvoun se nám plete do věcí, do kterých mu nic není!“ Biggi zvedla Eggieho do výšky a naštvaně se otočila.
„Já mluvila s tebou, ty blbče!“
„Aha, co zase já?!“
„Já myslím, že Kathy tě má až moc ráda na to, aby ses k ní takhle choval. Teda jestli jde jenom o to, že ji podezíráš z nevěry. A ona nevěru odsuzuje, sama jí, myslím, schopná není!“ pokračovala Biggi.
„Fakt,“ šeptla jsem. „Na to ho mám až moc ráda.“ Greg se na mě dojatě podíval a vykřikl:
„Aby ho hanba švihla!“
Egg najednou vyskočil z pohovky, chvatně přešel ke kufru a vrátil se s nějakými lejstry, kterými praštil na konferenční stolek. Pak si zase sedl a zase složil hlavu do dlaní, jako by on byl ta oběť. Teda nechci ze sebe dělat nějak extra ubližovanou, ale on tady oběť nebyl.
Vzala jsem ten papír do rukou. Nijak jsem mu nerozuměla, byla jsem zvyklá používat americkou hovorovou angličtinu, ne tuhle úřední. Ale z filmů jsem znala dvě slova, pojem „DIVORCE TRIAL“. Hrdinky filmů se při čtení papírů s hlavičkou „DIVORCE TRIAL“ daly do pláče. Já to ani nemohla přečíst, strašně se mi klepaly ruce. A ani jsem tomu vlastně nerozuměla. Zavalila mě vlna beznaděje a v hlavě se mi zableskla otázka: Co bude teď?!
„Stačí, když to podškrábneš. To… bude rychlejší…“ koktal Egg, ale já byla mimo. Slyšela jsem, jak se mi filodendron v rohu posmívá, hlasitě se chechtá, jak mi tvrdí, že bych měla táhnout tam, odkud jsem přišla. Mrskla jsem po něm ty lejstra, ale vůbec se mi neulevilo. Jak by se mi mohlo ulevit, když je konec, všechno se mi rozpadá, všecičko se tříští, jak by ne, když „DIVORCE TRIAL“ znamená „ROZVODOVÉ ŘÍZENÍ“!
„A just to nepodepíšu!“ vykřikla jsem, přestože jsem si uvědomila, že se něco musí stát, a když to není sblížení s manželem, že je to rozvod a moje následné odtáhnutí do háje, což by mi tenhle papír usnadnil. A že bych měla klid, vlastně ani nevím, co mě vedlo k tomu, abych se chovala takhle. Byla jsem blbá a zamilovaná.
Biggi zase položila Egga do postýlky a šla za mnou. Objala mě kolem ramen. Gregovi vyšlo z úst něco jako, že to tentokrát přehnal.
„Vím, že mi do toho nic není, Eggu…“
„Tak to teda není!“
„Ale je to všechno kvůli tomu?“
„Kvůli čemu?!“
„Jenom kvůli tomu, že sis sám nalhával nějaké žvásty, které nejsou ani zkraje pravda? Seš ubožák.“
„Vůbec nám to neklape…“ odůvodňoval svoje rozhodnutí Egg. Greg protočil panenky.
„Kvůli komu asi?!“
„Ale já se snažila to napravit! Jenom ty jsi byl odbývačný! Vždycky!“ chraptěla jsem.
„Vidíš?!“ ukázal na mě Greg. „Tak ona se snaží napravit výplody TVOJÍ blbosti! Takovou ženskou už pravděpodobně nenajdeš! A co ty řečičky, které jsi dneska měl? Já ji mám rááád, nechci se rozvááádět, máááme spolu dííítě!“
„Jdi někam!“ sykl Egg. Greg se otočil na Biggi.
„Tak fajn, tak fajn, půjdu. Jdeme…“
„Myslíš si, že ji takhle tady nechám?!“
„Jdu s vámi!“ řekla jsem najednou, aniž bych se poslouchala. Utřela jsem si slzy a Brigita vykulila oči.
„Nebo bych vás otravovala?!“ ptala jsem se.
„Neblbni, jasně že ne!“ vrtěl hlavou Greg. Já jsem meteleskum bleskum popadla svůj kufr a začala jsem do něj pakovat jak svoje, tak Eggieho věci. A brambory ať si strčí někam, tak! Chytila jsem svoje dítě (teď už jenom moje) a zabalila jsem ho do deky. Bylo sice léto, ale Eggie byl okoupaný, a tak jsem ho raději zakuklila. Egg vstal a tvářil se nesměle. Otočila jsem se k němu.
„Sbohem,“ řekla jsem chladně. „Věci mi pošli do Vermontu, protože tam právě mířím.“
Egg přešel blíž.
„Dobře si nás zapamatuj, protože nás vidíš naposledy,“ dodala jsem. „Takhle jsi to chtěl, ne?“
Povzdechl si. Podíval se do uzlíčku deky na Eggita dumlajícího palec a zase si povzdechl. Pak se podíval na mě, ale už si nepovzdechl. Viděla jsem, že jeho oči jsou lesklé. Zaváhal a políbil mě na tvář.
„Sbohem,“ řekl. „Budeš u Wailových?“
„Chvilku. Pak možná zase odjedu do Čech.“
Teď, teď povzdechl. Jelikož jsem začala být parádně nervosní, otočila jsem se na podpatku a šla jsem jako ocásek za Brigitou a Gregem. Ani jsem se neotočila. Napadlo mě, jak to bude s vízem. Dočasné vízum mi v USA dají, ale pak hned pojedu do Čech. Pomyslela jsem, si že jsem mohla rovnou podepsat ty papíry a byl by svatý klid. Ale stejně jsem jim nerozuměla. Přečtu si je někdy po boku tlumočníka. To bude jistější.