Nový život 4

Anotace: pokráčko...rozhodla jsem se že při tomhle románu se trošku odvážu...takže teď už jedem na to jak to tedy je....

Ráno je dost hnusně.Ale do práce se docela těším ikdyž malinko jsem nervozní ztoho co mě čeká.Před zrcadlem vyčešu hladký drdol a nasadím kulaté náušnice.Trošku domalujem oči a můžeme vyrážet.Vždycky když se vidím namalovaná v sukni a lodičkách vzpomenu si na větu Bolka Polívky.
,,Pičus panelákovej." Sakra kde je ta holka co pobíhala po vesnici v potrhanejch teplákách a keckách.Asi jsem v období puberty zapoměla na fázy hledání sama sebe.Rodiče mě vždycky drželi dost zkrátka a koukali abych něco uměla.Moc peněz jsme neměli tak zatímco jiné holčičky chodili načančané tak ja se loudala s klukama v těch odranejch teplákách.
Na autobus v těch lodičkách málem dobíhám díky mému rozjímání před zrcadlem.Autobus je naplněný a vedle mě stojí nějaký bídák.Takovej velkej tlustej a smrdí hospodou.Nechutně se mi tlačí na zadek.Nenápadně se prohnu k tyči abych si zvýšila odstup a dědek se nalepí ještě víc.Málem mě popadá histerie.Nejradši bych se otočila a vyškrábala mu oči.Naštěstí už se blížíme k mé zastávce.Ovšem co se neděje.Dědek vystupuje semnou.Přidávám do kroku hned od autobusu.K práci to je už jen kousek.Pořád zasebou cítím kroky.Přidávám a na zvonek spíše z hrůzou v očích dopadnu.Naštěstí dědek nestačí dojít protože přes silnici kterou je nutno přejít jede auto.Můj kolega mi otevře a já se do dveří skoro vecpu.Musim se přiznat mám trochu šok.
,,Dobré ráno."
,,Dobré.Budeme muset udělat klíče bývalá kolegině je ztratila."
,,Jo jo." Pohlédnu na něj když zamyká.Ze zadu je uplně k sežrání.Kalhoty má přilehavé k zadku a ramena a záda to je něco.Kdybych to vyprávěla tehdy kamarádkám na intru jistě bych se nestíhala ani nadechovat jak bych byla v úžasu.Vždycky se mi za to smáli.Ale teďka už jsem někdo jiný.Mluvím kultivovaně s rozmyslem a ne jako dlaždič.A že to dalo práce než se z mé řeči vymazalo slovíčko vole.Zadek byla prdel a prsa byli kozy.No hold ty kluci z dětství na mě zanechali následky.
,,Můžeme jít." Otočí se a zdvihne obočí.Já jen lehce kývnu.Sakryš to má někdo štěstí pomyslím si a vyšlapuju schody nahoru.V mezi patře na mě počká a pustí mě před sebe.no jo gentleman pomyslím si.Když stoupám do schodů v podpadkách dávám si záležet abych patřičně kroutila zadkem a chůzi měla ladnou.Dělá že nic nevidí ikdyž ho to malinko rozhodilo.K mému stolu přinese štus papírů.
,,Tohle bych prosil vytřídit do kartoték."
,,Jo udělám to." Dlouze se na něj zadívám.
,,A ještě bych prosil jedno kafe jsem dneska nějakej použitej." zatváří se přímo andělsky a já bych pro to kafe letěla třeba na plantáže.Zabouchne dveře od své kanceláře a já zůstanu sama.Papíry třídím dle jmen a voda na kávu už je ve varu.Přistoupím ke skříňce a zalévám kávu když se dveře otevřou.
"Ještě Vás poprosím jestli byste odpoledne neskočila na poštu.Mám tu asi tunu složenek a příkazů k zaplacení."
,,Určitě." Usměju se.A nesu mu kávu.Mezi dveřma mi ji vezme a já se dotknu jeho ruky.Tohle vše doprovází dlouhý pohled až to málem upustím.Trochu to vypadá jak z reklamy na Tchibo.
,,Díky" Lehce se usměje a odnáší hrníček.Zavřu za ním a ztoho pohledu mě asi polilo horko protože jsem spocená jak myš.Raději třídím dál ty složky a papíry.Odpoledne se vydám na poštu.Po cestě potkám náhodou souseda.
,,Dobrý den." Pozdraví nadšeně.
,,Dobrý den." Odpovím.Pomyslím si o si od toho asi slibuje frajer.
,,Ještě jsme se ani nepředstavili já jsem Marek." Podá mi ruku která je ledová jako hrstka sněhu.
,,Těší mě ale už budu muset běžet jsem v práci víš." Tyknu mu a ani mi to nepřijde divné.Z pošty přijdu docela udýchaná.
,,Kdo Vás honil?" Utahuje si ze mě můj nadřízený.Nastavuje ruku pro útržky a zubí se.V duchu mu odpovím...honil si mě ty ale až budu honit já Tebe to teprve bude něco.Jen se naoplátku zazubím a podám mu asi osum růžových utržků.Když zaleze k sobě sednu si do křesla a vyprsknu smíchy nad tím co mě před chvílí napadlo.Co by asi dělal kdybych mu to řekla nahlas.Už uplně vidim jak by koktal že je ženatej.No jo tady dám ruce pryč.Třeba by se dalo počíhat na toho souseda.Ale jakýpak číhání ať si zaloví on.Hloupě čučim do blba a papíry už mám roztříděné.Z toho čumění mě vytrhne až telefon.Ohlásím naši společnost a s radostí v hlase zacvrlikám.
,,Moment já Vás přepojím." No tohle mě bude bavit pomyslím si.A radostí se otočím na točícím křesle.