Nový život 19

Anotace: pokračování...trošku depresivní,úvahové ale někde se vypsat musim.Na kom jiném si to mám vybít než na hlavní hrdince.

Druhý den vezmu pejska ven a i přesto že tohle býval můj domov trochu si pořád připadám jako na návštěvě. Toulám se lesem a dost přemýšlím zda tohle všechno byla dobrá volba.Ale co zatím žádné extra velké problémy nemám tak co.Sakryš ten uhlík jakobych měla furt v žaludku vlnku vzrušení.Ty uhrančivé oči ty jemné rysy v tom ostře řezaném obličeji.Přenášet tu krásu z očí na papír to snad pořádně ani nejde.Jakobych pořád cítila jeho teplou dlaň v mé.Pořád se snažím představit si jeho obličej jak asi vypadal.Čím víc si ho představuju a snažím se vybavit tak si i myslím že to byla opravdu skutečnost.Je až nesnesitelný že to nevím.Slunce svými paprsky prostřihuje koruny stromů lesa a já si to po prašné cestě šlapu ani pořádně nevím kam.Jdu tam kam mě nohy nesou.Samozřejmně že vím kam ta cesta vede ale...
Když se vrátím a znovu otevírám naši branku psík se tam vřítí s takovou energií jakobysme snad nikde ani nebyli.
,,No to je dost." Počastuje mě mamka vrtající se v zahrádce.Má bílé rukavičky špinavé od hlíny.Podle košíku jehož místo bývá ve sklepě poznám že něco vykopává a nebo jestli to tam sází, těžko říct.Odpoledne ani moc neodpočatá se vracím do Prahy. Za okeními tabulkami city elefant sleduji ubíhající krajinu.V hlavě mi běhá samozřejmně kdo jinej než uhlík.Ještě si v krátkosti vybavím obrázek jak skáče ta ošklivá holka tomu krásnýmu cizinci kolem krku.Potom si to krásně spojím a z cizince je uhlik a z té ošklivé holky jsem já.Já ještě ošklivější. Super cestou naberu ještě nějaké deprese takže když vylejzám z vlaku tvářím se jako sup.Připadám si že v přeplněné nádražní hale hlavního nádraží na mě všichni hloupě čumí.Na druhou stranu si říkám komu tady asi z těch lidí stojím za pohled co? Potom si vlezu na schody metra a sjíždím dolů.Cítím jak se někdo marně snaží zachytit můj pohled.Nějaký černoch.Odvrátím hlavu a pročítám si cedule a reklamy. Cherokee, Kenvelo ts.K čemu všechny ty levný a přitom tak nechutně drahý krásy?K ničemu.Protože si to kupujeme jn abychom se líbili chlapům a ty si toho stejně neváží.Neváží si ani těch hader ani korálů a dokonce ani toho jaký jsme uvnitř.Když se nad tím zamyslím ač Ondra není žádný extra chlap snesla bych mu modré z nebe.A co uhlík ptáte se?Ano tomu samozřejmně taky ale ten není skutečnej.Domů dojdu a s jistým pocitem úlevy odemknu dveře.Ve sprše se snažím smýt tu špínu ze sebe a bohužel njde to.Večer si vezmu nějaké učení co mám ze školy a pročítám si to.Zní to divně ale hrozně se bojím aby minezakrněli buňky když pracuji.Taky často koukám do všech možných chytrých knížek a když zjišťuju ty nové věci připadám si úplně blbá.Najednou mám pocit že ani s Markem se nějak netoužím vidět. Kdo ví co ty kytky u něj na balkoně dělali.A vůbec kolikrát si říkám že pán bůh je debil a že on může za všechny ty problémy.Když jsem byla malá tak jsem si vždycky představovala svět který řídí bůh ze zhora a on všechno vidí a programuje dopředu.No a tak si řikám že kdyby tam nahoře byla ženská bylo by to možná všechno snažší.No jo srandičky srandičky ale zapamatovat si větu že Národní obrození bylo společensko kulturní hnutí mi nejde. A vůbec ať mi třeba všechno zakrní.Vztekle švihnu s deskama na zem.Potom další hodinu koukám do stropu.Na konec vyčerpáním usnu stím že ráno ten celej kolotoč začne znovu.A mám pravdu nejprve hekticky běhám po pokoji vyzkouším sto kusů oblečení načež si navlíknu stejně to co jsem si zkoušela jako první.Dál bežim na autobus tam dělám oči na černovlasého okateho kluka o pár let mladšího než já.Do toho pravidelný uhýbací manevr tomu dědkoj přičemž potkám pána jako každej den co venčí svého pinče a udychaná dorazím do práce a švihnu sebou na židli.Přibližně za hodinu se ze své kanceláře vyřití Ondra proběhne kdysi vášnivej sex pak chvilka povinných něžných slůvek a potom hajdy pracovat.Teď tu zrovna probírám faktury a všechny lidi, kterým mám zavolat.Pan Novotný objednat tašky?Málem si to přečtu nahlas.Jaký tašky proboha.Jsem nad tím celá protivná. Potom se jdu zeptat Ondry co to znamená a ten mi řekne.
,,To jsou ty reklamní materiály vždyť víš." Usmívá se a ledabile klepe propiskou v ruce jako by byl nejšťastnější člověk na týhle planetě.
,,No nevim." Vyhrknu na něj a musim uznat že mě jeho dobrá nálada dost vysírá.Vysírá mě možná proto že bych se ho chtěla zeptat na uhlíka a tu akci ale nemám na to odvahu.
,,Prostě zkompletuj všechny reklamní materiály co chybí a objednej je." Vesele mi to docvrliká a já prásknu dveřma aniž bych řekla bů.Když to zkompletuju tak si všechno uklidim a další hodinu si na stůl rozložím faktury aby to vypadalo.Zbytek času trávím blbostma.Chvíli tupě civím do papírů a potom na kalkulačce počítám součet tužek ve stojánku plus rukovjeti na kartotece krát počet šuplíků v místnosti.Když už se blíží čas tak ty blbiny uklidím a chystám se k odchodu.Chci odejít než vyleze Ondra ale nestihnu to. V kabelce pípne mobil a já jsem nucená ho vyndat.Naštvaně přehrabuju kabelku a říkám si že brácha nejspíš stím bytem nedá pokoj.Ale ejhle neznámé číslo.
OMLUVÁM SE ŽE PÍŠI AŽ TED MĚL JSEM MNOHO PRÁCE.MOC MILE JSI MĚ PŘEKVAPILA.DÍKY ALEŠ. Odhaduji že v tuto chvíli mé oči mají zase ty známé jiskřičky a štěstím je možná i trochu hmouřím.Trochu zrudnu a hrdlo se mi trošku příjemně ztáhne a mám šílenou chuť řvát a brečet štěstím zároveň.Nejradší bych se rozječela on mi napsááááááál. Místo toho stojím jako stolný sloup a v ruce svírám mobil.Samozřejmně neodepíšu hned pěkně si to nechám do pelíšku.
,,Co je? Tváříš se nějak nadšeně?" Přeměří si mě Ondra.Nejdřív mi koukne do šťastných očí a potom na telefon.Trošku se zachmuří a zase mu vyskočí ta známá vráska na čele.Trochu jakoby ho mé nadšení deptalo.
,,Dobré zprávy?" Pokusí se hádat.
,,Přímo super." Ujistím ho stále v nadšení.Tohle bude jistě ten pravej ne jako Ondra.Zahýbá ženě často nedodrží slovo a dělá machra.Ač jsem to tak nechtěla z kanclu vycházíme společně.
,,Chceš odvézt?" Zeptá se mě když scházíme schody a zamává s klíčkama od auta. Malinko zaváhám nevím jestli jet a nebo jít pěšky a do syta si vychutna ten pocit vítězství.Vítězství sama nad sebou ...protože já to fakt dokázala. Šla jsem za ním první.Ale nakonec se nechám odvézt.
,,tak pokud budeš tak hodnej." Usměju se na něj a cítím že když jsem šťastná dokážu kouzlit neuvěřitelné pohledy.Dosednu do auta a najenou mi dochází že se vlastně vozím na stejné sedačce jako jeho žena.Mám ztoho takový zvláštní pocit.Když dojedeme ke mě před dům chci poděkovat a odejít.
,,Počkej ještě." Zastaví mne chytne mě za ruku a natáhne se přeze mě aby otevřené dveře znovu zavřel.Tak nějak čekám co se ztoho vyklube. Když mu pohlédnu do tváře je vyčtu v ní pohled, který ještě neznám a trochu mě znervozní.