Nesnesitelné ticho 2

Anotace: pokračujeme.Toulám se ve vzpomínkách.

Potom si opřu hlavu o tabulku skla a zavřu oči. Přemýšlím. Prostě zabouchl dveře a šel.Vzpomínám jak maminka vzlykala a ronila slzy za které si trochu mohla sama. Já si připadala jako figurka v šachu.Přesouvaná někým cizím a do jednotlivých životních situací tedy políček okolím a okolnostmi.Dnes si tak připadám zase vedle sebe mám Petra přítele který semnou umí krásně své volně manipulovat a chodím sním spíše už ze zvyku.
Oči mám zapíchlé kamsi před sebe do opěrky sedadla a nehbu se. Připadám si trochu ustrnutě.Kdyby mi někdo podal zrcadlo určitě bych vypadala jako ta socha v parku u nás.Ikdyž vlastně socha sedí narozdíl ode mě má zdvihlou hlavu a tváří se hrdě a to i přesto že je nepropacovaná.Má pouze hladké linie.Já se cítím trochu opakem. Sice mám přesné linie a kontury ale připadám si prázdná. Táta mě kdysi naučil že city jsou projevem slabosti a že bysme je nikdy neměli dávat najevo. Možná proto jsem milovala malování.Uvolňovalo mě přišlo mi že to je jediná možnost jak vyjádřit city a zároveň aby nikdo nepoznal co cítím. Nejraději maluji abstrakce.Táta taky říkával že city projevené jsou mnohem zranitelnější a neprojevené týrají naše nitro.Prý je lepší nic necítit.od té doby co ty dveře klapli se s mamkou životem spíše pachtíme. Klapli tehdy těžce a jinak než jindy.Zvuk kdy západka dosedla do připravené škvíry mi uvýzl v paměti a to dost silně. Kdysi se naši hodně hádali a já často chodila brečet do svého pokoje.Potom když zamnou jeden z nich přišel tvrdila jsem že mám nejspíš na něco alergii. Tehdy mě mamka starostlivě vzala na alergologii. Tam jsem si pěkně vytrpěla testy a k mému údivu zjistili že mám alergii na píchnutí vosou či nějakou havětí.
,,To nám ještě scházelo." Říkávala ustaraně mamka.Do dnes si vyčítám že jsem ji takhle přidělala starosti.A dnes když jsem odjela připadám si stejně. Co bych teď dala za mamky pláč nebo vzlykání. Už několik dnů a měsíců je u nás ticho.Její denní režim se zúžil na kouření na balkoně a jídlo. Po tátově odchodu jsem byla taky trohu apatická.Po tátovi nám zbylo pouze pár tisícovek co nám pravidelně každý měsíc posílá na účet.Já ji tam klidně nechám a jedu si na tuhle divnou dovolenou.