Dohodnutý sňatek 9

Anotace: svatba (2 část)

„Můžu?“nakoukne dovnitř Marek a já se po něm vyděšeně otočím.
„Neměl bys mě teď vidět. Přináší to smůlu!“řeknu rychle a stáhnu z postele župan, který na sebe hned hodím.
„Mám smůly dost, takže mi trocha další vadit nebude. Chtěl jsem s tebou mluvit ještě před svatbou, tak můžu za tebou na chvilku?“zeptá se znovu.
„Je to tvůj dům tak můžeš“pokrčím rameny a když se otočí, aby zavřel za sebou dveře rychle si utřu slzy.
„Teď se stává i tvým. Zatím tu budeme bydlet než si zařídíme ten náš. Ale proto jsem nepřišel. Niky, vím, že to teď pro tebe není lehký, ale prosím věř mi, že já ti nikdy neublížím, a budu tu jen pro tebe, kdykoliv budeš potřebovat. Stačí jen přijít. Nemusíš mít z ničeho strach, ani ze mě teď už ti panenky nerozbiju“usměje se na mě a setře slzy.
„Žádný nemám, takže nemáš jaký rozbíjet“řeknu.
„Tak to napravíme.“řekne hned „mám tě moc rád, na to abych ti ublížil.“
„Vyváděl jsi, když ses dozvěděl že si mě máš vzít?“zeptám se ho a ignoruju jeho větu, kterou řekl, protože nevím co na to vůbec říct!!
„Nevyváděl jsem vůbec. Jen pokud si dobře vzpomínám seděl jsem asi půl hodiny a hleděl do blba než jsem se vzpamatoval a pak jsem řekl, že tě lituju“ zasměje se „co ty?“
„Brečela jsem a křičela, ale to jsem nevěděla, že si mám vzít tebe“
„To bys asi vyváděla víc co?“zasměje se.
„Ne asi ne“ přidám se k jeho smíchu.
„Asi ne?“zeptá se, ale to už dovnitř strčí hlavu Terča.
„Vy jste tu oba dva?“ podiví se a vejde dovnitř. „Marku, měl bys jít dolů, čekají tam na tebe. Neboj se Nikču ti za chvilku vrátím“ řekne a usměje se na mě.
„To budu rád. Tak zatím čau holky“ rozloučí se s námi a vyběhne ven z pokoje.
„Co jste tu dělali?“zeptá se s údivem Terča a pomůže mi vstát.
„Povídali si“řeknu jen a nechám si upravit šaty a závoj přehodit přes hlavu.
„Něco ti musím říct.“řekne vážně.
„Co se děje?“ zeptám se a zastavím se uprostřed kroku.
„Jsi moje nejlepší kamarádka víš to? A já tě mám moc ráda, moc ráda opravdu a nikdy bych nedovolila, aby se ti něco stalo nebo ti někdo ublížil“řekne a začne plakat.
„Terezko! Já tě mám taky ráda! Jsi jako moje sestra vždyť to víš!! neplač prosím tě nebo budu taky!“řeknu a obejmu ji.
„Ne hlavně ty ne! Nebo si rozmažeš oči.“řekne hned a pustí mě. „měli by jsme jít. Marek na tebe čeká, družičky jsou venku a mamka už sedí na svém místě. Prý se o tebe mám postarat jako nejlepší kamarádka já, takže doufám, že jsem se postarala dobře“mrkne na mě.
„Postarala. Půjdeme? Nechci přijít pozdě“usměju se na ni. Terča jen přikývne. Otevře mi dveře od pokoje a já vyjdu na chodbu a pak společně jdeme před dům, kde mě čeká Anička a Markovi neteře od bráchy, kterého mi ještě ani s manželkou a jeho bývalou nepředstavil.
„Drž se“řekne Terča a naposled mě obejme. Pak už se rozběhne na zahradu, kde se celá svatba koná a když začne hrát hudba, Markovi neteře se na mě podívají a já jen kývnu ať jdou.
„Můžu jít s tebou? Držet tě za ruku?“otočí se ke mně Anička se slzy v obličeji.
„Aničko, copak se děje?“kleknu si k ní a utřu ji slzy.
„Já...nechci tě ztratit!!“ vykřikne a vrhne se mi kolem krku.
„Zlatíčko, nikdy mě neztratíš! Pořád tu budu s tebou ať se děje co se děje! Jsi moje malá sestra, takže se mě jen tak nezbavíš s tím počítej“řeknu. Anička mě pustí a utře si svoje slzičky o ruku a pak se na mě podívá. Stoupnu si a vezmu ji za ruku.
„Půjdeme?“zeptám se ji s úsměvem.
„Jo“přikývne.
„Co se děje? Proč jsi nešla?“přiběhne k nám Terča.
„Půjdeme spolu, vrať se prosím ať spustí hudbu, že už jdeme“ usměju se na ni a Terča hned s úsměvem přikývne a zase odběhne zpátky za roh. Počkáme jen chvilku, než se spustí svatební hudba a my s Aničkou vyrazíme čelit mému osudu.
Vlevo jsou všichni mí příbuzní, kamarádi, spolužáci a vpravo zase Markova rodina, rodina která se teď stává i mou...
Uprostřed na koni uličky stál usměvavý Marek. Usmíval se na mě celou tu dobu co jsem s Aničkou šla uličkou a nepřestal se usmívat ani teď...Jen co dojdeme až k němu, Anička mě pustí, ale než odejde tak mě k sobě stáhne, oddělá závoj a s ubrečeným obličejem mi dá pusu, pak mi závoj vrátí a rozběhne se k mamce, která si ji dá na klín a začne utírat slzy.
„V pořádku?“zeptá se mě Marek šeptem a chytil mě za ruce, které se mi teď nebezpečně klepali.
„Myslím..myslím, že snad jo.“usměju se na něj a společně vejdeme do malého altánku, kde už se na nás usmívá farář.
„Sešli jsme se tu, abychom spojili..“začne říkat, ale já ho neposlouchám. Zírám někam za Marka, protože nejsem schopna vnímat slova, která říká, slova, jakýma tu všechny vítá na tak slavnostní události...
„Prosím opakujte teď po mě“poprosí mě „Já Nikola Nováková vstupuji dobrovolně do manželství s tímto mužem Markem Hanychem“ začala jsem opakovat všechny slova, které mi předříkával, ale místo na Marka jsem se dívala na naše ruce. Byl to zvláštní pocit. „Slibuji, že ho budu ctít a ochraňovat, v časech dobrých i zlých, v nemoci i ve zdraví, dokud nás smrt nerozdělí“
„Prosím a teď vy“otočí se k Markovi „Já Marek Hanych vstupuji dobrovolně do manželství s touhle ženou Nikolou Novákovou“říkal Marek a jeho pohled se mi vpaloval pod kůži, jak se na mě díval, zatím co já se dívala na zem.
„Tak a teď si můžete dát vás první manželský polibek“řekne s úsměvem farář. Hned skloním hlavu dolů a dělám, že mě zajímají moje šaty a jeho větu o polibku jsem vůbec neslyšela..Marek ovšem větu slyšel, protože ucítím jak se dotkne jemně mé brady a zvedne mi hlavu, čímž mě donutí, abych se na něj podívala. Pak se ke mně nakloní a já ucítím jeho rty na svých..líbá mě přesně jako v kuchyni, když mi přál k narozeninám, krásně, jemně a něžně. Obejme mě kolem pasu, čímž mě k sobě i přitiskne, jako by se bál, že se budu bránit a dál pokračuje v líbání..