Přitančím za tebou, lásko! 2

Anotace: Pokračování mého prvního románu. Prosím napiště komentář. Ráda bych na to slyšela váš názor. Dík MOC!

Crrr!Zvoní budík v 6 hodin ráno.
„ A jéjé!" řeknu si.
Dneska píšu tu zkoušku z psychologie a moje nervy jsou zas jako na špagátu. Nevím,proč se vůbec nervuju,když to umím. Asi se už nezměním.

Pomalu vstávám z postele a jdu do koupelny. Dám si sprchu,stáhnu si vlasy do culíku,a namaluju si linky. Jelikož nechci vzbudit Markét,tím,že si teď budu vařit kafe,tak si ho koupím až po cestě. Snídat nebudu,protože mě pak před zkouškou bolí vždycky břicho.
Do školy dorazím ve čtvrt na 8,zapadnu do třídy a ještě chvilku si opakuju pár věcí. Pak přijde učitel, rozdá písemky a já se do toho rychle pustím.

„Ahojky Alí,tak co? Bylo to těžký?" vybafne na mě Market hned ve dveřích.
„Ahojky Markí, mno..ušlo to. Myslím,že to mám v kapse."
„Tak to je super! Mě to čeká už zítra."
„Tak to určitě zvládneš" podpořím jí.
„Snad jo. A co se chystáš dneska podniknout? Poslední zkoušku máš až ve čtvrtek vid?"zeptá se mě.
„Jojo. Mno dneska zajdu s Hančou na kafčo. A taky nakoupit nějaký hadříky."
„S Hančou?" diví se.
„Mno Hanča..moje kamarádka z gymplu.Už jsem ti o ní povídala."
„JJ, už si vzpomínám. Tak si to užíte."
„Dík moc.Tak pá" obejmu jí a líbnu jí na tvář.

Celý odpoledne jsem byla nakupovat s Hančou. Nakoupila jsem si pár věcí na léto. A taky jsme zašly do kavárny pokecat.
Když jsem se vrátila po čtyřech hodinách na privát,těšila jsem se,že hned půjdu spát,ale čekalo mě celkem nemilé překvapení.Markét leží na sedačce v objetí nějakého kluka.
„Ahoj Mar..jéé..promin,jen si tu nechám ty tašky a na dvě hodky ještě vypadnu."
„Počkej..to nemusíš" oba dva vstanou.
Na chvilku se zadívám na toho jejího nápadníka..je mi nějaký povědomí. Nééé, můj bože, říkám si v duchu. Je tu, je zase zpět. Vzápětí se uklidňuji..NE TY MI ZNOVU NEUBLÍŽÍŠ.
„Alí, tohle je Kuba. Kubo,tohle je Alča, moje spolubydlící a taky skvělá kamarádka."
„ Ahoj, řeknu."
Prvně váhám, ale pak ještě dodám.
„My se ale známe, nemám pravdu?"
„Jo, známe" odpoví Kuba.
„A odkud?" nechápavě se na mě zadívá Markét.
„Mno ještě ze základky."
„Aha, tak to jo."
„Hele Markí, já ještě klidně můžu odejít, jestli chceš."
„Ne to ne."
„Já už jsem na odchodu." řekne Kuba.
„Tak ahoj" rozloučí se s Markét a dá jí pusu.
„Ahoj" řekne i mě.
„Ahoj" řeknu. Normálně bych mu asi odpověděla nazdar, po tom všem,ale kvůli Markét se snažím být milá.

Potom rychle pozbírám tašky s oblečením a rychle se zavřu v pokoji. Jsem mimo. Doufala jsem, že už ho nikdy neuvidím, po tom všem, co mi provedl. Milovala jsem ho a on mi ublížil. Tři roky, tři roky jsem se trápila a nemohla na něj zapomenout. A teď je zpět. A chodí s mojí nej kámoškou.