Zakázaná láska? (8 část)

Anotace: pokračování..děkuju za tipy i komentáře a omlouvám se za chyby..

„Můžu?“ ozve se jeho hlas a aniž by čekal na mou odpověď, rovnou vkročí dovnitř a přisedne si ke mně.
„Co chceš?“ zeptám se a položím mobil na stolek.
„Přišel jsem tě navštívit“ usměje se.
„Hm, tak zase můžeš jít!“ odseknu, položím hlavu na polštář a hned zavřu oči. Snad jo alespoň tohle donutí, aby odešel, když si bude myslet, že třeba chci spát.
„Jenže mě se nechce“ zašeptá mi do obličeje a já vyděšeně otevřu oči a dívám se rovnou do těch jeho. Vidím, jak se ke mně naklání a zase cítím jeho rty na svých. Jak dlouho jsem po tomhle toužila? Celý víkend? Celé dny, kdy jsem ho neviděla? Jak moc dlouho jsem toužila po tomhle a teprve teď, po neuvěřitelné dlouhé době, se mi mé přání splnilo..
„Panebože, tolik jsi mi chyběla“ zašeptá Tomáš a odtáhne se ode mě.
„Ty mě taky“ usměju se na něj. Tom mi oddělá neposedné vlasy z obličeje a pak mě znovu začne líbat. Položí mě opatrně na postel a lehne si vedle mě. V tu chvíli mi ovšem začne zvonit mobil a já se nemusím ani dívat na display, protože vím, kdo je volající. Chci se pro něj natáhnout, ale Tom mi ruku chytí. Pak mi chytí i tu druhou a dá nahoru, zatím co svou rukou, co je volná, mi zajíždí pod tričko.
„Někdo sem může přijít!“ zašeptám, když opustí mě rty a začne mi líbat krk.
„Večer přijď ke mě“ podívá se mi do očí a já pod tlakem přikývnu. Naposled mě políbí a pak se posadí, kdy pomůže do sedu i mě. V momentě už mám v ruce mobil, abych se přesvědčila, že mi opravdu volala Naďa, když zjistila, že nemůžu přijít. No já bych nejspíš mohla, ale teď se mi jednak přestalo chtít, když vím, jaké vyhlídky mám navečer.
„Večeře!“ vtrhne dovnitř Kristýnka se křikem a dál se tu nezdržuje. Nejspíš to jde vyřídit i dál.
„Měli bychom jít“ řeknu a rychle si upravím tričko a vlasy, aby nikdo nic nepoznal. Tomáš se na mě jen podívá, usměje se a po dalším polibku se konečně vydáme dolů na večeři, kde už jsou všichni i s Kristýnkou, která pobíhala po domě a všem to oznamovala.
„Tome, tady je adresa toho obchodu“ podá Karel Tomovi lístek a ten ho hned zastrčí do zadní kapsy, aniž by se na něj podíval.
„Chtěli bychom s vámi probrat nějaké detaily svatby“ řekne mamka a položí doprostřed hrnec se špagetami. To mi snad dělá schválně! Ví, jak nerada jím špagety, protože většina z nich, než by skončila v mém žaludku, skončí na stole či někde kolem něj!!
„Jaký?“ zeptá se zvědavě Kristýnka a sáhne po naběračce ve stejnou dobu jako Tomáš. Ten se jen zašklebí a nechá ji, aby si nabrala první, ovšem pak si ji hned ukořistí pro sebe a k mému překvapení nabere Romankovi, který sedí vedle něj.
„Chceš nabrat?“nabídne mi.
„Díky“ řeknu a podám mu svůj talíř, kde mi kydne pár špaget a pak mi ho zase vrátí. Přitom se ovšem naše ruce dotknou, ale naštěstí děláme jako že nic. Rodiče si toho nejspíš nevšimli a i kdyby tak co je na tom, že se naše ruce dotkly, když mi podával talíř? No nic prostě..
„Takže, jak víte je potřeba vyřešit pár věcí,“ začne mamka „třeba místo. My jsme se rozhodli, že si uděláme takovou menší svatbu jen pro nás a pár našich známých, ale to už asi víte, tak to říkám jen pro Tomáše, který to nejspíš neví.“usměje se na něj. Ten ji úsměv oplatí a strčí si první sousto do pusy.
„Rozhodli jsme se, že Kristýnka půjde za družičku, Romanek ji bude dělat doprovod, Tom, pokud by chtěl a já bych byl moc rád, by mi šel za svědka“ usměje se jeho otec na něj. Tom, který se teď skláněl nad talířem, zvedne hlavu a zadívá se na něj.
„To má bejt vtip?“ zeptá se když polkne.
„Ne, ale pokud nechceš...“
„Ne, půjdu moc rád!“ řekne nadšeně Tom a usměje se na svého otce.
„Dobře, tak Tom půjde Karlovi a já bych chtěla zase Adélku, za svědkyni“ řekne tentokrát mamka a v tu chvíli hrkne ve mně.
„Opravdu?“ zašeptám a mám slzy na krajíčku. Myslela jsem si, že si vybere nějakou svou kamarádku, kolegyni, ale že mě..to bych nečekala ani ve snu..
„Půjdeš?“ zeptá se mamka a myslím, že odpověď je ji jasná.
„Strašně ráda!“ souhlasím hned a tím od mamky získám úsměv. Pak začnou řešit další věci, jako třeba zkoušku máminých šatů, jaké je bude mít, ale to já už neposlouchám. Stále nemůžu totiž pochopit, proč si vybrala právě mě mamka za svou svědkyni..vždyť má přece spoustu nejlepších kamarádek, tak proč si nevybrala jednu z nich? Proč zrovna mě?
„Adélko, půjdeš se zítra podívat na můj trénink ve fotbale?“vytrhne mě z mých myšlenek Románek.
„C-co..jo určitě přijdu“ přikývnu zmateně a teprve teď si uvědomím, že jsem se ještě nedotkla jídla.
„Ty vůbec nejíš, nechutná ti? Nebo se snad bojíš?“zasměje se mamka.
„Proč by se měla bát? Špagety nekoušou“ přidá se k jejímu smíchu Kristýnka, která má celou pusu od omáčky, stejně tak jako Románek.
„Ne, ale ona se bojí něčeho jinýho, že“ mrkne na mě mamka a hned se pustí do vyprávění. Za chvilku už jsou všichni u stolu mrtvý smíchy, dokonce i Tomáš, který musí položit příbor, aby se mohl vysmát úplně a vůbec jim nevadí, že já jsem tam jediná, kdo se opravdu teď nebaví.
„Haha, tak jste se pobavili“ řeknu naštvaně, ale přece jen se do špaget pustím. Ale tak, že si je rozkrájím a teprve pak sním. Což zase všechny pobaví. No nemám to já skvělou rodinku?!