Iluze 1

Anotace: Nejen básníci o ně přichází...ale my všichni.

Myslím si že každý z nás si vybarví obraz svýho života dřív než je namalovanej. Potom když už začne malovat postupně zjišťujeme že vlastně vůbec nic, není tak jak jsme si představovali.

Ráno prásknu dveřma od domu. Na zastávce postává asi sedum bab z naší malé vesničky. Jejich kecy jsou mi celkem volný a tak se spíše zaměřuju na to že musím jet v půl osmé a ne ve třičtvrtě na sedum. Kde kdo by si řekl proč by se někomu chtělo vstávat dřív než musí. Je to prosté. Kdyby sváma jezdil ranní trolejí váš téměř vysněný ideál krásy myslim že byste vstali taky. Miluju se na něj dívat. Je vysoký asi metr osumdesát. Možná metr osumdesát pět. Krátké vlasy na takové podivně mužně vyrýsované tváři a menší úzké rty. Je to asi dva tejdny jel semnou poprvé. Jo ještě jsem opoměla umí se krásně elegantně oblíknout. Tehdy jsem stála jako trubka u tyče a on přstoupil ke mě. Stál asi padesát centimetrů ode mě a já si ho mohla pěkně prohlížet a co víc i cítit jeho vůni. Trolej byla narvaná takže kdyby mi tehdy nešlápl na nohu možná bych ho přešla dál jako každý můj podobný rozmar. Teď teda myslím ty rozmary opačného pohlaví. Po zbytek cesty co na mě šlápnul jsem právě zjistila ty pěkné detaily. Jednou když zase jel a já nestíhala do školy dojít včas řekla jsem si bráchovo heslo.
,,Když průser, tak pořádnej." Znamenalo to že místo zpoždění deset minut jsem to zpoždění protáhla na třicet,protože jsem trolejí pokračovala dál se svým nedosažitelným idolem. A jsme na konci dojeli jsme na zastávku kde se chystal vystoupit. Se vší samozřejmostí se přitlačím ke dveřím a nenápadně mažu za ním. Skončím u pobočky čsob kam zapadne.
Holka ty jsi naivní. Co jsi čekala? Že to bude James Bond. No právě že asi jo.

Autobus se přihoupe a já nalezu jako poslední. Ve škole pak potkám holky. Konečně se po dlouhé době vidíme o hodině volna. Všichni probíráme naše nové a staré lásky. Já se můžu pochlubit za poslední měsíce pouze pár nepovedenými vystoupeními. Jako láska bych ani jednoho z těch dotyčnejch nenazvala.

Jednoho jsem potkala na diskotéce. Hasič z povolání. Kdysi mě ty povolání i vzrušovali a myslela jsem si že je bůh ví jakej hrdina. Toho hrdinství jsem přestala mít dost když se asi 14 dní dozadu rozhoupal že se vydáme k němu na chatu. Měl to být náš den. Všechno šlo podle plánu. Stavil se v přesnou hodinu byli jsme přesně sehraný. Pěkně jsme si povídali a potom spolu vlezli do postele. Všechno bylo naplánu. Když pominu to že mi furt kontroloval věci abych tam někde něco neodložila bylo to fajn. Abych to vysvětlila měl totiž lufta ze své přítelkyně. Ta mu prý nestačila a po sexuální stránce se mu skoro vyhýbala. No to já jsem byla jinej odvar. Když už jsme se konečně začali líbat a přecházeli jsme do celkem horkého stavu zazvonil mu telefon. Samozřejmně vylít a vzal ho. V první chvíli mě napadlo že je to ta jeho fůrie neboť se začal nervozně drbat ve vlasech a na bradě.
Omyl.
,,Volali z práce okamžitě tam musim." Obeznámil mi a už sem viděla jak ze skříně lítaj hasičský hadry a on je cpe do batohu. V posteli jsem se na tu scenérii užasle dívala. Když se na mě otočil a viděl můj pohled s výrazem ledové královny začal se omlouvat.
,,Já vím připadám si jako blbec. Promiň fakt tam musím." Tohle zmateně opakoval pořád dokola až jsem si chvilku myslela že se zbláznil. S kroucením hlavou jsem se zpátky nasoukala do samodržících punčoch a sukně a vyrazila ve svých lodičkách k autu. Po cestě jsem jen civěla z auta a hrála uraženou. On se mi to samozřejmně snažil všemožně vysvětlit a pořád se mě na něco ptal jen abych nebyla zticha. Tak jsem odsekávala. Na konec jsem stejně vyměkla a řekla jsem že se nic nestalo.
Když jsem tohle pak celé vyprávěla Kátě. Smála se až ji slzy tryskali z očí. Mě málem taky, protože mi ani nenapsal. Čekala jsem jeden den. Druhý den. Třetí a stále nic. Potom jsem Kátě vyřkla i obavu ztoho že jsem se mu přestala líbit. Určitě na mě poznal ty dvě kila co jsem přibrala. Káťa mi tehdy řekla že kdysi spala u jednoho kluka. Ten děsně chtěl aby k něčemu došlo a Káťa aby se ztoho vyvlíkla zfingovala s kámoškou takovou hru že ji volají rodiče a že musí domu.
Potom jsem taky nemyslela na nic jiného než že po tak dlouhé době co jsme se neviděli na mě ty dvě kila poznal a udělal totéž. Vzteky jsem švihala věcma kolem sebe. Probulela jsem několik večerů když si pak po týdnu klidně napsal. Nic není jak si myslíš a blá blá blá. Ani jsem to nedočetla jen jsem ztoho měla děsnou radost. Ikdyž hned potom incidentu jsem zase začala cvičit.
Nicméně pak tu byl ještě jeden případ. Honza. Kluk se kterým jsem se seznámila přes internet když jsem řešila kryzi s tím že nikoho nemám a potom co jsem se nešťastně zamilovala do montážního dělníka co tu byl na stáži. Honza je obyčejnej potrhlej kluk. Je hezkej ale ne moc a takovej nijakej. Asi nejvíce se mi na něm líbilo že mě všude nechal vejít první byl ke mě galantní a nejvíc jsem na něm nesnášela tu jeho potrhlost. Řekla bych že se až nezdravě dokáže nadchnout pro něco co nemá význam. Třeba aersoft. Pobíhání s pistolkou po lese a hraní na vojáky nejen žere kupu peněz ale i čas. Tak to bohužel nevidí on. Potom co si vytrpěl a zaplatil mi kino Harryho Pottera což byl nejdražší film v cinestaru jsem mu i ten zblblej koníček odpustila. Nejsme víc než kámoši to určitě ne ale oba pořád asi zavžujeme možnost že by někdy něco mohlo....jenže znáte to. Kdyby byli v prdeli ryby nemuseli by bejt rybníky. Blá blá blá. Na začátku mi ty jeho hloupé řeči přišli roztomilé a tak jsem ho i přeze všechno trochu uháněla. S tím je konec. Řekla jsem si právě minulou sobotu. Jo jenže to jsem nepočítala že on si asi nejspíš řekl že tohle je začátek. Večer když jsem byla na jedné oslavě našich známých přišla mi smska. Bylo v ní jak by mi chtěl všechno vynahradit a že je mu lito že na mě nemá čas atd. Nevím jestli potom litru vína nebo po té smsce se mi tak rozsvítili oči že jsem zbytek večera protancovala. A ráno mi samozřejmně bylo děsně blbě. Naplánovali jsme si další kino. To další den padlo neboť mu do toho zase něco vlezlo. Poslala jsem pěkně peprnou smsku o tom že jsem se stejně nechystala, protože jsem to čekala. Na další den jsme si psali. Tentokrát už by to mělo vyjít. Taky že vyšlo. Z večerní procházky jsme přešli k němu do bytu kde jsem na druhý den přespala. No kdyby přespala. Kdybych přespala tak bych asi ráno neusnula v té troleji co mě odvezla až na konečnou za město.Spát jsme šli až ve dvě. Nějak se to povrtalo byla mi zima na nohy a pak to šlo samo. Musím říct že to bylo jedna z nejhezčích věcí za poslední dobu co jsem zažila. A to taky musim poznamenat že to není žádné přikrášlení jako to dělám vždycky s odstupem času. Opravdu to bylo něžné hezké a jemné. Jo pozor zapoměla jsem podotknout že ve finále k ničemu nedošlo. Teda jak by řekla Káťa nezasunul. Musim se tomu trochu pousmát protože když jen ona umí bejt tak pěkně sirově odrzlá a zároveň dokáže nazývat věci pravými jmény. Ráno když mě Honza vzbudil počítala jsem stím že to vše bude jako předtím. Budeme se k sobě chovat zpátky cize. Jenže to jsem se šeredně pletla protože mě vzbudil pusou na rameno a celý ráno na mě debilně pošišlával.
Ztoho pošišlávacího trdla zmateně pobíhajícím po bytě v trenkách se stal kus jen co si oblékl kvádro. Chvilku když jsme opouštěli byt jsem si připadala jak v manželství po dvaceti letech. Na zastávce semnou počkal na již zmiňovanou trolej a i pusa byla. Od té doby jsme spolu neprohodili ani slovo a ani řádek. Tak se v tom nepatlám a jedu dál.

Odpolko máme přednášky. Jedna nudnější než druhá. a navíc mi nejde myslet na nc jiného než na jedno. Na ty Honzovi rozklepané upocené ruce bloudící mi po tělě ze kterých sem měla málem elektrický šoky. Není tedy divu když se mě učitel zeptá jakou tady máme vládu že koukám jako tele. Když dobu přistiženě červenám a těkám očima po třídě konstatuje že bych se výuky mohla účastnit nejen fyzicky. Načež se třída čerstvých vysokoškoláků rozřechtá. Jestli si ten chlapík za katedrou myslel že si u mě vyslouží tímto větší pozornost asi se spletl neboť zase vzpomínám na ty ruce a v hlavě se vracím tam kde jsem přestala. Podpírajíc si bradu rukou vzpomínám jak to bylo v jedné knížce popsané.....
Bylo to jakoby...vám někdo masíroval nohy, u toho jste skákali na trampolíně,někdo vás lechtal,váleli jste sudy a vyčůrali se po tom, co jste to tři hodiny zadržovali.
Z toho civění do blba mě vytrhne až poslední zazvonění.

Doma hned jak přijdu vytahám bordel z tašky. Poslední dobou mi přijde že do té školy chodím přemejšlet nad blbostma a svačit. Doma dostanu pár úkolů od našich a tak nějak se proflakuju zbytkem dne neboť čekám na večerní sedmou hodinu. To jde totiž táta do práce. No a hlavně můžu mít veget u počítače stím báječným klukem se kterým už si píšu asi čtvrtý den.

Jsem hold živel...