Nesnesitelné ticho 3

Anotace: Jak se situace vyvine? Co se bude dít v Chorvatsku?

Hlava mi padla na stranu a s Petrem jsme usnuli. Nakonec on tu není ten špatnej. Kolikrát si vybavuju pohled na Káťu a Davida. Obdivuji ji protože Davida dokáže milovat takovýho jakej je. Neklade mu takový nároky jako já Petrovi. Já cokoliv mu řeknu to mi splní. Má luxusní auto spoustu peněz všem okolo je sympatickej. Sakra co bych ještě chtěla. Bezmezně mě miluje udělá pro mě všechno a já? Nejsem schopná si toho vážit. Jenže možná je to právě tou jeho dokonalostí která mě nudí.
Autobus sebou prudce trhne a to způsobí že se polovina cestujících probudí. Dřív než se Petr protáhne prudce stočím pohled na toho kluka dozadu. Spí. Spí roztomile s hlavou na stranu do uličky. Polije mě děsná touha pohladit ho.
,,Budeš něco jíst miláčku?" Optá se Petr a já sebou prudce trhnu.
,,Nechci dík." Odbydu.
,,Nevadí." Líbne mě někam ke spánkům. Ani neví jak se mi to protivý. Po chvili se ocitneme na benyínce v Chorvatsku. ještě nás čeká dlouhá cesta přes Chorvatsko až kousek za Split. Jen stoupnu na schody autobusu prudce mě oslní vycházející sluníčko.
,,To je nádhera." Vydechne Káťa. Na benyince si vyčistim zuby a když vylezu ven volá na mě Petr.
,,Pojď držim ti místo." Sedí na lavičce a mává na mě bagetou.
,,Nechceš alespoň kousnout?" Optá se a já jen protivně zachrčím.
,,Nestačí ti to říct jednou.Nemám hlad." seberu se a vlezu si zpátky do autobusu.
,,Co ji je?" Slyším Káťu. Po chvíli se zamnou rozběhne.
,,Pojď vyfotíme se." Vezme mě směrem za benzinku. Jdu sní.
,,Co ti je? Jedeš na úžasnou dovolenou se skvělím chlapem a ty se tváříš jakoby tě mučili." Ušklíbne se nechápavě.
,,Já ti nevim. Prostě mě Petr neustále rozčiluje."
,,čím?" Svraští obočí v údivu. Já jen popojdu ke skále a kamení které jsou opodál. Pohodlně opřu nohu o kámen.
,,Mám ho furt za zadkem.Pořád si mě všímá,otravuje..." Větu nedořeknu protože už z dálkz slyším.
,,Holky pojďte pojedem."
,,Je k tobě prostě pozornej." Poznamená Káťa.
Když se unaveně přiloudám k autobusu Petr mi odhrne vlasy z čela.
¨,,Copak ti je nejsi unavená?" Kouká se na mě psíma očima ze kterých jsem kdysi dávno byla na měkko. Do autobusu se usadím a znovu se ohlédnu na kluka který se právě asi vzbudil. Drbe se na hlavě a něco řeší s kamarády. Kolena zapřu do přední sedačky a přemýšlím.
Čím to může být že se mi petr tak zhnusil. Vždyť jsem ho tak milovala. Každou chvilku jsem mu kdysi dělala to samé. Pořád jsem mu něco nosila,vařila kde jsem mohla pomaylila jsem ho,při každé volné chvíli jsem ho políbila. Z každé chvíle sním jsem byla doslova uvařená. Jenže teď je to pryč. Jen těžko hledám příčinu. Už několikrát jsem se sním chtěla rozejít ale ve svazku kdy už se zná i můj děda s jeho babičkou všichni mu dávají dárky stejně tak jeho rodiče mě to prostě nejde. Jsme už více méně pevně semknutý okolím. Jsou to klasický věci a pro mě hnusně stereotipní. Když se řekne moje jméno každý si zároveň vybaví mě jeho naše luxusní kýčovité auto. A já si k tomu vybavím spoustu dalších věcí. Kdysi mě děsně vyrušovalo vidět ho jen v boxerkách. viděla jsem v něm vysokého ramenatého urostlého chlapa a teď? Vidím kluka. Snaživé trdlo co by se pro mě roztrhlo.
Z přemýšlení mě vytrhne pohled který se mi naskytne. Obří veliká modrá třpytivá plocha ve které se odráží východ slunce. Nádherné peklo na zemi. Omámeně se dívám skrz sklo. Najednou zapomenu na Petra, autobus i to co je okolo. Představím si mě a toho kluka jak se spolu procházíme dole po té pláži a potom se spolu vykoupeme.
,,haloo tadz jsme bzli s babičkou kdzž mi bylo patnáct." Obeznámí mě petr s informací která je mi dobře známá. U nich se totiž každá informace obrátila desetkrát abychom na nic nezapoměli a všechno měli. No ale musím taky říct že u nás to nebylo o moc lepší. Máma mi chtěla cpát řízky a čokoládu a podobné serepetičky kdežto mě zajmal pouze opalovací krém a plavky. Konečně dojedeme na místo.
,,Lišinko vzdrž dojdu ti pro tašky." Přijde Petr a hodí ke mě svoji krosnu. Když zmizí očima vzhledám toho tmavovlasého kluka. Okamžitě zrudnu neboť se na mě zrovna dívá. Potom se nastěhujeme do chatek. Bylo to umění Petra dostat do chatky. Prý jsme si udajně mohli dovolit hotel. Bylo by to lepší ale já si na chatky nestěžuju. Jsdou z přírodního dřeva. Uvnitř to krásně voní a je to příjemně vybavené. Když vyházíme věci z tašek padnu na postel. Petr samozřejmně hned skočí ke mě.
,,Tak jsem se na to těšil." Zaraduje se a rukou mi zajede pod tričko. Ruku mu odtamtud vytáhnu a řeknu.
,,Promiň není mi dobře." Symbolicky si otřu čelo.
,,jdu ti pro vodu. Fakt nechceš nic jíst?Namažu tě abyses nespálila." Pobíhá zmateně po pokoji. Neřeknu nic jen čekám jak se stou situací popere. Po chvilce mám Petra na zádech dělá mi masáž a před sebou na posteli mám vodu a bagetu. tak se alespoň najim.
,,hele...ajaj." Vycouvá z pokoje David.
,,kšic." Křikne na něj Petr a dveře zabouchne. David se zpoza dveří zeptá.
,,Hele hrdličky půjdeme do města nebo na pláž?"
,,Na pláž." Křiknu a v duchu ironicky zopakuju..Prej hrdličky.
Večer už ležíme na pláži. Sluníčko se nám opírá do kůže a petr po mě pořád šmatlá. Pořád mě fotí z různých úhlů jako bych snad byla nějaká modelka. Každou chvilku když jdu plavat přileze zamnou. Vzteky se musím hodně krotit abych mu něco neudělala. Ve vodě mě ustavičně bere do náruče a hladí a já bych se mu nejradši co nejrychleji vymanila. Když přijdeme do chatky tak po dlouhé cestě a konečně velké posteli oba usneme.

Další den se vydáváme do města. Moře šumí a vlny se tříští o skály pod silnicí. Slunce se pomalu probouzí a prodavači ochtoně pobíhají okolo svých malých krámečků. Většinou mají tyto krámečky pultík a nahoře na střeše nějaký ten bambus či rákos. Cokoliv co řeknu že se mi líbí už petr bere do ruky že mi to koupí.
,,Já to nechci." Přesvědčuji ho u velké sady mušlí.
,,To mě by se to líbilo." Řekne Káťa. Smutně se na to zadívá a jde dál. David se za náma loudá a všechno si důkladně prohlíží. Na rozdíl od Petra ho zajmají i jiné věci než jen Káťa. To Petr se kolem mě stále točí.

Odpoledne jdeme na oběd do nějaké venkovní restaurace. S Petrem se tam docela slušně chytneme.
Káťa krmí Davida šopským salátem a oba se tváří celkem šťastně. Za oběd dáme několik kun a vracíme se podél moře zpátky do chaty. Jen si lehnu Petr si vleze ke mě.
,,Nechtěla byses trošku pomilovaz?" Udělá na mě psí oči a přitiskne si mě k sobě.
,,Necháme to na večer ju?" Usměju se a dobře vím že se ani večer nedočká.
,,Ale noták." Škemrá.
,,Udělám co budeš chtít." Usměje se na mě a prudce mě chytne za nohy.
,,Nechci nic." Usměju se neboť mi přijde směšný že zrovna já bych stála sním o orální sex. No ani ne dík pomyslím si.
,,Co ti je?" Přisune se ke mě a začne mi olizovat ucho. Pořád to má všechno stejné fáze. Sex sním je pořád stejný stejně jako třeba nakupování nebo mytí auta. Prostě rutina. Při mytí auta vždycky postupujeme od předu dozadu při nakupování nejdřív základy a potom blbiny a při sexu nejdřív on já nic a potom se otočí na bok a jde spát. Přičemž akce nákup je téměř vždy delší než sex. A to jsem odečetla i stání na pokladně.

K večeru uvidím jak kluci u protější chaty mastí karty. Mezi nimi je samozřejmně i můj oblíbenec. Má na sobě bílé žabky černé kraťasy a růžové tričko. Petr bz ho jistě označil za děsnýho šampona. Po chvilce uvidim i káťu s Davidem.
,,Já za to nemůžu." Rozčiluje se Káťa a David rozhazuje rukama.
,,Co se děje?" Optám se.
,,Si mi lehla na iphona." Rozkřikne se téměř histericky David. No nejnovější model telefonu na trhu je momentálně asi nechtíc vypnutý a odmítá se zapnout.
,,Ještě že mi na tyhle vtmoženosti netrpíme viď lásko." Pohladí mě Petr po zadku. On totiž taky velice rád dává najevo venku na veřejnosti to jaký máme krásný bezproblémový vztah.
Když jdu večer umýt hrníček od čaje a Petrova kafe uvidím učitele jak balí svou perfektní angličtinou nějakou cizinku. Peroxidní blondýna vysolárkovaná v blědě modrých plavkách a stejně barevném pareu se debilně chichotá jeho jistě přiblblím vtipům. Brácha by ji označil za vyzobanou slunečnici, protože na té kombinaci je nejhorší asi věk kolem šedesátky. Hrníčky umeju a stoupám od umývárek po schodech k chatě když ho potkám.
,,čau." usměje se mile a já jen vykoktám ahoj a zablikám očima. To jsem teda nečekala. Potom co do něj pořád narážím se vlastně trochu známe.

U chaty kde bydlí Káťa s Davidem rozebírají telefon. David civí na spousty malých kousků které se snaží složit zpátky. Káťa si pouze jako vždycky nervozitou okusuje své nehty za pět stovek a moc dobře ví že na zdraví telefonu závisí celý zbytek dovolené.

V chatě na mě čeká už Petr.
,,Zlato nepůjdeme spolu do sprchy?" Optá se nažhaveně.
,,Budu ráda když tam dojdu sama." Zívnu.
,,Co stebou je?" Optá se smutně a mě to najednou přijde líto.
¨,,Promiň." Obejmu ho.