Dvojí život (2. díl)

Anotace: Cesta k Sandře domů || Díky za komentáře i tipy.

„Co to tady máte za somráky?“ zeptá se Natálie. „Dovol, abych ti představila místní fetky,“ pousměji se. Naty mě chytne za ruku a společně kráčíme na trolejbus, abychom se dostaly ke mně domů.
Naty jsem poznala díky inzerátu na internetu, který jsem objevila před půl rokem. Hledala dívku, se kterou by si rozuměla jak po psychické stránce, tak po stránce fyzické. Zkusila jsem odepsat, tři měsíce jsme si psaly, než jsme se odhodlaly k první schůzce, která dopadla výborně. A od té doby se scházíme pravidelně každý týden. A vlastně asi můžu říct, že se milujeme. Ano, miluji dvě osoby najednou. Říkáte si, že to nejde? Nebo že je snad nemiluji naplno? Jste na omylu. Oba miluji na sto procent, a kdybych o jednoho z nich přišla, nevím, jestli bych to přežila.
A tak stojím se svojí Natálkou na zastávce a společně čekáme, než nám přijede trolejbus. Konečně se zasyčením přisupí šestnáctka a my se nacpeme do jejích absolutně přeplněných útrob. Občas se s Natálkou políbíme. Lidé se na nás divně dívají, ale nám je to jedno. Za těch pár měsíců jsme si na nevraživé pohledy zvykly. Co jiného jsme taky mohly dělat, že?
Dveře trolejbusu se otevřou a ten nás vyplivne na zastávku, odkud se vydáme do bytu, který obývám společně s rodiči. Naši odjeli jako každý víkend na chatu, takže byt máme s Naty jen pro sebe. Cestou se stavíme v Bille nakoupit něco málo k snědku a pak už kráčíme k našemu domu. Do čtvrtého patra se vyvezeme výtahem, konečně nám ho po 2 měsících zase opravili.
„No, neke! Vy už máte opravenej výtah!“ rozzáří se Natálie při představě, že konečně nemusí šlapat schody.
„Že váháš! Konečně se to hnulo a výtah nám opravili. Však už bylo na čase! Po dvou měsících. Málem jsem přestala doufat, že ještě někdy pojede. Co dnes budeme dělat, zlato?“
„Venku je zima, takže tam se mi vůbec nechce. Můžeme si udělat hezký večer u telky nebo nějakého filmu, když už jsme si koupily to Lambrusco, brambůrky a popcorn.“ odvětí Naty.
„Ouká, takže dnešní večer je jen ve tvojí režii, Naty.“ odpovím.
Nakonec si vybereme film Step up 2 – The Streets, který vlastním na DVD. Miluji tanec, a jelikož sama závodně tancuji street a hip-hop, tenhle film je ideální. Prožijeme úžasný romantický večer, kdy se držíme za ruce, jíme brambůrky a popcorn, popíjíme Lambrusco a je nám krásně. Na závěr večera se vášnivě pomilujeme a s pocitem maximálního štěstí vyčerpáním usneme. A vůbec nám nevadí, že jsme obě nahé, zima nám rozhodně není.
Za oknem občas vykoukne slunce. Že by přeci jenom ještě nebyl listopad? Hm, je. Kalendář naproti dveřím ukazuje již číslici sedm. Venku je nějaký podivný šramot, zvuky se stále přibližují a sílí. Zacinkání klíčů v zámku mě vrátí zpět do reality.
„Sandro, jsme doma!“ slyším mámu, jak na mě volá...