Tereza 1

Anotace: Příběh o holce co se převlíkala za kluka..

"Terezo pohni!" ječela na mě přes celý parkoviště Ivana a já se ještě naposledy ohlédla na náš, teď už minulý, domov. Podkrovní byt s obrovskou terasou a my ho opouštíme, protože táta dostal lepší místo, tak se stěhujeme na venkov. Na venkov! Z mojí milované Prahy kamsi do prdelákové lhoty. Byla jsem naštvaná na celý svět. Neopouštím jen domov, ale všechno co jsem si doposud vybudovala. Moje přátele, můj milovaný box, školu... nikdo se mě na nic neptal prostě se rozhodli a já nemám na výběr. Je mi teprve 17.
Ivana je moje macecha, kterou si táta nabrnkl pár let po mámině smrti. Chtěla jsem aby táta nebyl sám, ale s Ivanou šlápl naprosto vedle a to se mu celou dobu snažím naznačit. Patří mezi vyzáblí blondýnky, který zajímá jenom svůj vzhled a nechaj se vydržovat od bohatejch chlapů jako je můj táta. Pochybuju že ho kdy milovala, to už spíš jeho prachy. Nenávidím ji.
"Už du! a nezvyšuj na mě laskavě hlas!" zakřičím na Ivanu až jí z toho sklapne, pobaveně se usměji a naznačím ji že ji naprosto nenávidím.
"Tohle sis dovolila příliš Terezo! Okamžitě se omluv!" křičí na mě zase otec. Mám z něj respekt, ale ví že do tohohle mě nikdy nedonutí.
Mlčím. Když jednou začnu, ví že je to na dlouho. Zakroutí hlavou a nechá mě být. Sednu si poslušně do auta a zapnu si mp3 a na notebooku pařím golf. Ještě že sem si ho nabila, pojedeme asi 2 hodiny, úplně na opačnou stranu republiky kamsi za Brno. Všechny věci už jsou na místě a já ani nevím jak ten náš nový dům vypadá. Z protestu jsem se nekoukla ani na fotky.
Navečer dorazíme na místo. Takové menší městečko dokonce i s kinem. Slunce ještě svítí ale už se začínají dělat červánky. Vyjedeme kopec a já vykulím oči, protože takovou menší rezidenci jsem opravdu nečekala. Nedivím se, že se sem Ivana tak hnala. Ten dům byl opravdu krásný. Novostaveb jako naše tam bylo více, doufám že se tam najde nějaká zpřízněná duše. Když se konečně uráčím vystoupit z auta, táta se zrovna seznamuje Ivanu s naším sousedem, který nás přišel přivítat. "A tohle je moje dcera Tereza" a ukázal na mě. "Těší mě" řekla jsem roboticky. "Mě také, jsem Pavel, kdybyste cokoliv potřebovali zastavte se za mnou, rád vám pomůžu. Zítra máme zrovna babské hody, připojíte se?" optal se na nás. Byl celkem sympatický, snědý a do toho modré oči, mohlo mu být asi kolem 30. "Rádi bychom se přidali a poznali to tu trochu" odvětil otec. I Ivana byla nadšená. Mě to bylo jedno, měla jsem v plánu se zavřít v pokoji a naprosto vše ignorovat. "Bezva, stavím se pro vás kolem 12? vyhovuje?" zeptal se. "Jistě to bude akorát" odvětil otec. Pak jsme se rozloučili a vydali se domů.
"Terko máš pokoj v podkroví, je úplně nahoře a máš tam rozhled do všech stran, myslím že budeš spokojená." Promluví na mě otec a ani nečeká odpověď.
Mlčím opět. Vezmu si svoje věci a rovnou zamířím do svého pokoje. Žasnu. Otec si s tím musel dát práci, ten pokoj má okna na všechny strany, a je celý ze dřeva. Cítím tu vůni novoty. Když pak uvidím v rohu pokoje boxovací pytel, usměji se.
"Děkuju" konečně promluvím k otci u večeře. Ivana to radši nekomentuje a otec jen pokýve hlavou.
"V pondělí jdeš do školy, hodím tě tam autem, jinak už tam máš vše zařízené a rovnou se jdeš učit tak se nezapomeň připravit." upozornil mě a já už jen dodala "ano".
Večer jsem si zapojila počítač a všechny ostatní věci uspořádala a trochu se zabydlela. Stůl hezky pod oknem na západ a na druhé straně místo stolu vyvýšená postel směrem na východ. Perfektní. I když byla postel pohodlná, stejně jsem nemohla spát, myslela jsem na život, který sem právě opustila a potichu brečela do peřin.

"Vstávej už Terezo! Jdeme na ty hody, nechceš jít s náma?" křičí na mě táta z kuchyně co je v patře podemnou. Kouknu na hodiny a zděsím se ono už je opravdu 12 hodin?!?!? Jak jsem mohla spát tak dlouho? To mě probere jak facka. "Nikam nejdu! Možná se potom přidám!" zakřičím z pokoje dolů "maximálně si půjdu zaběhat" řeknu si pro sebe a pomalu vstávám.
Když konečně vypadli a já měla klid, natáhla jsem na sebe tepláky a šla si zaběhat. Nebyla jsem štíhlá ale plná a tím jak jsem se držela v kondyčce jsem byla spíše mohutná, ale ne zase tolik vždyť jsem holka, a i když nemám postavu jako modelka stejně si připadám hezká. Neměla jsem nidky důvod držet dietu nebo se každý ráno malovat. Taková byla spíš Ivana, když se mi vybaví její ksicht tak se musím zhnusit.
Ani nevím kam běžím, prozkoumávám terén a vychutnávám si čerstvý vzduch, alespoň jedna výhoda oproti městu. Mp3 na plný pecky v uších. Vychutnávám si okolní lesy až pomalu zavírám oči a nechávám se unést hudbou. Jenže se mi pod nohy něco připlete a já už nestihnu vyrovnat a padám rovnou na zem. Chvíli se vzpamatovávám než zjistím že sem zakopla o někoho.
"Si blbá! Málem si mi šlápla na hlavu!!!" rozeřval se ten kluk jako bych mu zrovna rozlámala všechny kosti v těle.
"Nebuď histerickej! Omlouvám se, nic zase tak hroznýho se nestalo." Odsekla jsem když jsem viděla jak je příjemnej a začala se pomalu sbírat na nohy.
"Bože ty si ale jelito, dupla si mi na ruku! a ani se nedokážeš normálně omluvit!" neodpustil si.
"Ani se mi do toho nechce když si příjemnej jak trn v noze" urazila jsem se, vystrčila na něj prostředníček a běžela dál. Oči jsem měla otevřený dokořán, protože nalítnout znovu na takovýho blba fakt nechci.
Doma jsem si dala příjemnou sprchu a rozhodla jsem se navštívit tátu na hodech a porozhlídnout se tady po tom městečku nebo vesnici nebo co to vlastně je.
Vyrazila jsem a už od nás byla slyšet dechovka, cestou na náměstí jsem se musela usmívat nad tou situací s tím klukem. Po chvíli vidím tátu. "Ahoj tati" pozdravím a vidím že už se seznámil s pár lidmi. "Ahoj Terko, pojď seznámím tě tady máš vrstevníka." koukala jsem na něj s pootevřenou pusou, tohle jsem od něj fakt nečekala. "Tome s někým tě seznámím, tohle je moje dcera Tereza, je tu nová." myslí si že bych to snad sama nezvládla??? "Ahoj jsem Tereza" usmála jsem se na něj, byl hubený o půl hlavy větší než já a měl brýle, vypadal jak typickej matematickej magor. "Ahoj jsem Tom, slyšel jsem o tobě od tvého otce, asi tu nikoho neznáš, ale neboj to se hned změní, máme tu bandiču kde držíme my mladí při sobě" vyhrnul na mě a já se nechala odtáhnout kamsi bokem. "Seznámím tě s děckama ať se tu necítíš tak osaměle, vím co to je, taky jsem se sem přistěhoval když mi bylo 12 z Brna" byl milý tak jsem šla, měl pravdu potřebovala jsem se rozptýlit a ne sedět u icq a neustále někomu psát jak mi chybí.
Než jsem dorazili na místo, tak jsme si příjemně popovídali, jsem spíše holka, která si víc rozumí s klukama, takže jsem doufala že mě nebude seznamovat s žádnejma vesnickejma buchtama.
"Á někdo tu je.. Ahoj lidi! Vedu nový objev" usmál se na mě. "Ahoj" pozdravila jsem, ale najednou jako bych spolkla jazyk.
"Tohle je Markéta, Ivoš, Milan, a Řízek. A tohle je Tereza, která se sem včera přistěhovala z Prahy" představil mi kluky. Markéta byla typická barbína, podpatečky, perfektně nalíčená a oblečená s dokonalou postavou, připomínala mi Ivanu. Fuj. I ona si mě změřila pohledem jako kdyby říkala bože co to je? co to sem dotáhl..., myslím že si asi nekápnem moc do noty. "Ahoj" pozdravila jsem je. "Ahoj kočando!" začal Milan. "Takže Pražanda, můžu tě na něco pozvat?" Milan byl sympaťák, měl na sobě teplákovku a kšiltovku a vypadal že půjde každou chvíli do posilovny. "Hele nepředbíhej Milane, půjdem snad všichni ne? co? Terko?" usmál se na mě šibalky Ivoš, vysoký bloňďák s modrýma kukadlama. "Dem na pivo!" Zavelel Řízek a šlo se. Kluci mi pivo koupili, protože mě by ho asi neprodali. Po delším klábosení jsem zjistila že vlastně chodíme do stejné školy, protože je to jediná škola v okolí, ale naštěstí prestižní, jinak by mě otec donutil jezdit do Brna. Do stejnýho ročníku nechodíme, jenom s Markétou, to jsem to vyhrála.
Ale ne, v dálce se objevil ten kluk co jsem o něho zakopla a mířil si to přímo k nám. Už jsem se bála že se zase na mě bude utrhovat, ale záchrana přišla v podobě Markéty.
"Ahoj lááásko!!!" řekla tak růžovým hlasem že se mi z něj málem navalilo, ještě že mám hlas tvrdej a hlubokej, děkuji za to!
"Ahoj miláčku" a políbili se, zarazil se na mě a změřil nenávistným pohledem, stejně jako já jeho. Markéta ho vzala za ruce a chtěla si ho odtáhnout.
"Au Marky neblbni to bolí" a mě došlo že jsem ho musela pořádně přišlápnout. Usmála jsem se na tím, i když mi došlo že jsem se vlastně moc hezky nezachovala. Přišlápla jsem mu nohu a ještě na něj vystrčila prostředníček.
"Co se ti stalo, máš nateklou ruku?" podiveně mu ji zkoumala. Přejel mě pohledem, který mi říkal že tohle ještě bude mít dohru.
"Nic spadl jsem" řekl podrážděně a stále se díval na mě.
"To už je tolik hodin" provinile jsem se usmála a zalhala že mám ještě něco na práci abych se od něj mohla vzálit co nejdál. Stejně by moje nálada v jeho přítomnosti klesla na bod mrazu, už z toho důvodu jak mě probodával očima. Znáte to, kdyby pohled mohl zabíjet... Došla jsem domů a vyzkoušela si svůj nový boxovací pytel, byla jsem tak rozpolcená že jsem se naprosto odrovnala.

Tů tů tů tů tů... nepříjemný zvuk se rozlítl celým pokojem. 7 hodin ráno, a já mám vstát poprvé do nové školy. Vezmu polštář a hodím ho po směru zvuku. Budík přestane zvonit a já spím dál.
"Terezo vstávej! první den a ty přijdeš pozdě!" slyším tátův rozlobený autoritativní hlas. Probudil mě jak 2 facky. Během 15 minut jsem byla nachystaná, ale protože jsem neměla žádný sešit, vzala jsem si notebook.
Když jsem dorazili do školy, nejdříve jsme šli za ředitelkou. Škola byla opravdu velká. Na nástěnce byli vypsané kroužky, hned jsem je sjela pohledem a konečně na okamžik jsem se zaradovala. Box, trénují tu box, hurá! Je tady sice napsáno jen pro chlapce, ale nemyslím si že bude problém, chodím do boxu už 7 let, od smrti mé mámy. Přihlásil mě tam otec a byl rád když věděl že mě to baví a že myslím na jiné věci. Nikdy jsem nesoutěžila, nemohla jsem kvůli sobě, ale vím že bych to dokázala. "Terko pojď" zaklepal na dveře od ředitelny, ještě než se dveře stihly otevřít "tati je tu box.."
"Dobrý den, vy musíte být Novotní" pozdravila nás sekretářka a pozvala dál, trošku jsme se s paní ředitelku oťukali a pak už mě jen vedla do kabinetu za mojí třídní učitelkou. Byla starší, asi si potrpěla na dámy, které o sebe dbají jako Markéta, doufám že ji nebudu mít ve třídě. Došli jsme tam. Byla jsem napjatá. Otevřela dveře a najednou všichni ztichli.
"Takže tohle je vaše nová spolužačka Tereza Novotná. Doufám že k ní budete milí. Vyber si místo a usaď se u nás" jediná volná lavice byla poslední u okna, vyrazila jsem přímo tam, pak jsem se zarazila, vidím Markétu která seděla v předposlední lavici, pozdravila jsem ji. No co se dá dělat, zalezla jsem si dozadu a vytáhla noťas... S ním to všechno utelko rychleji :)
O přestávce jsem si byla prohlídnout školu a hlavně tělocvičnu. Zaklepala jsem na kabinet tělocvikářů a čekala až mi někdo otevře. "Co potřebujete slečno?" Vyhrkl na mě mladý profesor, na tělocvikáře byl dost štíhlý. "Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na box" začala jsem nenápadně. "Ale my holky netrénujeme, zaprvé nemají zájem a zadruhé jsou tam samí klucim, kteří mají sílu a holky by jim stejně nestačily." setřel mě. "Já bych jim stačila dělala jsem box dlouhou dobu, potřebuju pokračovat. Nedala by se udělat vyjímka?" uculila jsem se. "Ne jak už jsem řekl není to sport pro holky a klukům byste slečno nestačila, najděte si jiný kroužek, třeba aerobik. Promiňte už musím jít na hodinu." stála jsem tam jako opařená, nedal mi naprosto žádnou šanci a takle mě odbyl. Byla jsem naštvaná na celou blbou školu a tak jsem si šla zapálit cigaretu za školu. Občas si zapálím, ale kvůli fyzičce moc ne.
"To si ze mě dělají srandu!!! Kretén! Ještě mě mohl poslat do vyšívání, to bych mu asi ukázala jaký umím rozdat rány!!" běsnila sem a kopala do stromu naštvaná za takový jendání. "Hele hele ten strom za to nemůže" ozvalo se sezhora. Podívám se nahoru a vidím holku asi stejně starou jak já, byla oblečená jako gothická královna, seděla v koruně stromu a kouřila cigáro.
"Promiň nevšimla jsem si tě." omluvila jsem se jí a tak trochu s údivem na ni zírala.
"Kdo je ten kretén? Nechceš nějak pomoct? Kdyžtak já jsem Hortenzie, ale prosím zkracuj to" usmála se a bavila se se mnou dál.
"Já jsem Tereza a jsem tu nová, dneska poprvé a už jsem tak naštvaná že jsem musela vynechat hodinu. Takovej malej trpajzlík, učitel tělocviku, ani nevím jak se jmenuje. Každopádně mi zakázal chodit do boxu, že je to jenom pro kluky, to je diskriminace! Já tam chodit musím, nemůžu najednou vypadnout z tréninku." vychrlila jsem to na ni ani nevím jak.
"Aha to myslíš Marečka, to je vůl, on preferuje jenom kluky, a zrovna on ten box trénuje, není na to prý špatnej. Chodí tam kamarád, ale holku si do skupiny nepřipustí." zkonstatovala to.
"Tak a 7 let tréninku na hovno!" rozkřičela sem se
"To vzdáváš nějak brzy nemyslíš?" podívala se na mě s úsměvem.
"A ty v tom vidíš nějaký východisko? Vždyť si právě řekla že si holku do skupiny nepřipustí!" vydechla jsem cigaretový kouř a koukala do země.
"No holku tam nepustí to je pravda, leda že by ses převlíkla za kluka!" jakmile to dořekla začala se histericky smát. Dívala jsem se na ni jestli je normální a ona koukala na mě, najednou se přestávala smát a začala se tvářit vážně a já zase naopak z údivu také do vážna. Koukaly jsme na sebe a bylo nám hnedka jasné že nás napadlo to stejné.
"Připadá mi to nereálný.. Co pak ze sebe můžu udělat kluka?" smutně sem se zase podívala do země.
"No pokud ti na tom tak záleží tak bys to zkusit mohla, pomůžu ti chceš? zářila když se mě ptala a čekala rozhodně kladnou odpověď.
"No tak to teda zkusíme" usmála jsem se, seskočila ze stromu a plácly jsme si.
S Hortenzií jsem si do noty rozhodně káply a daly si sraz po škole, byla sice z jiné třídy, ale já byla ráda že se tam najde nějaká holka s kterou se dá pokecat. Konečně zazvonilo a škola skončila. Rozběhla jsem se po schodech plná elánu a nadšení. Letěla jsem si to po schodech dolů opět neohrabaně jak to dokážu snad jen já. Už jsem si to skákala na poslední schod, když se za rohem objevil on. Už jsem to neubrzdila a narazila do něj. Dali jsme si o hlavy, bylo to snad slyšet jak to zadunilo. On se opíral o zeď a já se motala na místě.
"Zase ty!" opět se na mě rozkřičel.
"Zase na mě ječíš?!?!" rozkřičela jsem se na něj.
"Jo můžeš na mě zase ukázat prostředníček a vypadnout ty neohrabanče!" vykulil na mě oči.
Jenže tentokrát jsem na něj vyplázla jazyk a odběhla radši za Hor před školu.