Tereza 3

Anotace: Příběh o holce co se převlíkala za kluka..

Ve škole byla nuda jako vždycky, učitel vyprávěl nezáživně příběh o druhé světové válce a já jsem byla myšlenkama někde úplně jinde. Přemýšlela jsem o Patrikovi. Bylo těžké pro mě vést dvojí život, ale zároveň vzrušující. I Jakub mě velmi mile překvapil jak umí být příjemný a přátelský, ale to jenom pro Patrika.
O přestávce, když jsem se zrovna chystala opustit záchod, někdo přišel. Ten hlas poznám kdykoliv a kdekoliv. Makéta. Už už jsem chtěla vyjít ven, ale její téma mě dost zarazilo.
"Fakt strašně sympatickej, škoda že si ho neviděla, chodí s Jakubem do boxu. A jmenuje se Patrik. Včera se mnou dokonce flirtoval a to i před Jakubem, ale ten si toho asi nevšiml." básní o Patrikovi a já mám co dělat abych se nerozhihňala smíchy, každopádně Jakubovi se musím omluvit protože toho flirtíku si podle mě všiml.
"A kdy ho zase uvidíš?" zeptala se jí Pavlína, holka s kterou Markéta sedí v lavici.
"Ve čtvrtek mají sraz s Kubou o půl paté před školou, přemýšlím že bych zkoukla ten jejich trénink." zůstala jsem jako přikovaná a poslouchala co se ještě dozvím nového.
"Takže Patrik se ti líbí jo? a co Jakub?" natahovala jsem uši.
"Co? nic. S Patrikem si jenom ulítnu, a kdyby mi to vyhovovalo tak se s Jakubem klidně rozejdu. Já toho kluka musím dostat, až ho uvidíš tak mi dáš za pravdu je na něm něco strašně zvláštního. Jako pan dokonalý. A když to nevyjde, což pochybuju, tak mám Jakuba, má rád hezký holky jako jsem já, takže pro mě udělá první poslední."
"Ty si ale mrcha" řekne Pavlína a já musím nic než souhlasit.
"Ano a jsem na to pyšná" obě se zasmějí, doupraví si makeup a konečně vypadnou.
Ještě dlouho se nemůžu ani pohnout a rozhodně nemůžu uvěřit tomu co jsem slyšela.
To snad není pravda, po mě ještě pojede Markéta. Fuj.
Po škole jsem měla sraz s Hor na náměstí. Pověděla jsem jí pravdu o Markétě, celkem se divila, což zase udivovalo mě.
"Markéta je sice mrcha, ale tohle jsem si o ní rozhodně nemyslela" zaskřípala zubama "ale Jakuba je mi fakt líto je poslední dobou nějakej podrážděnej." zamyslela se Hor "hele zítra jdeš teda na trénink?" mrkne na mě.
"Jo a bude mě tam očumovat Markéta" zašklebím se.
"Kdyby ses náhodou nudila můžeš se přijít taky podívat, pak za tebou dojdu dám ti pusu a budu mít od Markéty svatej pokoj" vyprskly jsme smíchy. Prodrbaly jsme co jsme mohly, rozloučily se a šly si každá po svém.
Dnes ráno Ivana oznámila, že pozvala na večeři Pavla s manželkou a že bude vařit. Na to jsem jí suše oznámila že si raději koupím něco co se dá jíst. Táta se tomu sice usmál, ale pak mě před Ivanou na oko pokáral. Stejně vím co si myslí. Oba víme že Ivana neumí vařit, proto když má táta na něco chuť jde za mnou. Ivaně je to celkem jedno, je ráda že nemusí nic dělat.
Když jsem došla domů už byli sousedi u nás. Přišla jsem je pozdravit, ironicky popřála dobrou chuť a nechala se probodnout Ivaniným pohledem.
Nahoře jsem na sebe hodila tepláky, mp3 do uší a šla se proběhnout. Zase jsem si užívala pohodu a čerství vzduch, takže jsem raději pořádně otevřela oči abych o někoho opět nezakopla. Doběhla jsem k rybníčku, na takový hezký plácek a začala se pořádně protahovat. Rozvička v přírodě rozhodně neuškodí, a tak jsem měla mp3 na plný pecky a skákala na muziku jak o život. Ještě že tu nikdo není... V tu chvíli se otočím a zarazím se. Celou dobu, co se tam natřásám, mě pozoroval Jakub. Prostě si tam seděl a velice pobaveně mě sledoval. Krve by se ve mě nedořezal..
"Zase ty!" rozezvučel se mi hlas. Možná jsem nemusela na něj tak vystartovat, ale s Terkou se rozhodně nekámošil.
"Hmm celkem pěknej taneček..." vstal a šel ke mě.
"Hele myslím že jsme to vzali za špatnej konec" zadíval se mi do očí a já začala tát...
"Jo taky si myslím, tak to vezmeme od začátku. Já jsem Tereza" a podala jsem mu ruku.
"Jakub" a moji ruku přijal.
"Hele mrzí mě to s tou rukou nechtěla jsem ti ublížit, prostě jsem se nechala unést hudbou a nevnímala jsem okolí." šlo to ze mě těžce. Nejsem zvyklá omluvy rozdávat.
"V pohodě, seš prostě kopyto" a začal se smát. Můj údiv nebral konce.
"Tsc! Já se tady div nerozkrájím abych se ti omluvila a ty se mi vysměješ??" nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Vykulila jsem na něj oči, zamračila se, žduchla do něj a rychlostí blesku jsem se dala do běhu.
"Teda ty máš ránu..." stále se mi smál a já už ho přestávala slyšet, protože jsem si dala do uší opět mp3.
"Počkej! Nemyslel jsem to tak!!" rozběhl se za mnou, ale s tím já nepočítala, myslela jsem si celou dobu že se tam zase uvelebil a dělal neviditelnýho.
Dávala jsem si sprint, když mi došlo co to dělám. Prudce jsem se zastavila a najednou cítím prudkou ránu do zad. Než mi všechno docvakne, válíme se s Jakubem na zemi.
"Co blbneš?? nejsi ty náhodou taky kopyto??" vyjela jsem na něj.
"Tak promiň, běžel jsem se ti omluvit a ty si tak hrozně prudce zastavila." zvedal se na nohy a podal mi ruku, přijala jsem ji. Pomalu mě zvedal ze země a díval se mi přímo do očí. Odhrnul mi vlasy jemně z obličeje. Topila jsem se v jeho hnědých očích a zpanikařila, nemůže si mě přece tak prohlížet. Ucukla jsem. On taky.
"Ehm, no tak já zase poběžím." vykoktám ze sebe a otáčím se že mu uteču, když v tom mě chytne za ruku, obrátí mě a políbí. Nejdřív jsem zmatená a nevím co se děje a na vteřinu si to vychutnávám, ale pak se vzpamatuju vlepím mu facku a rudá jak rajče se konečně otáčím a běžím pryč. Jakub tam stále stojí a pobaveně se drží za tvář kde mu právě jedna přistála. Naštvaná, poblázněná, začínala jsem se v Jakubovi ztrácet. Nechtěla jsem se do něj zamilovat, ale bála jsem se že už je pozdě. Doma jsem se vybila na boxovacím pytlu a vyřízená z dnešního dne šla spát. I když jsem stále myslela na ten polibek..

Druhý den ve škole jsem nebyla zrovna aktivní, ležela jsem sklesle na lavici a přemýšlela o té puse. Kdyby předemnou aspoň neseděla Markéta...
"Jdeš teda se mnou?.." rýpala do spolužačky Pavlíny.
"joo tak teda jo" nejdřív jsem nechápala o čem se baví ale pak když dodala "tak o půl paté před školou" tak mi to všechno docvaklo. Musela jsem se opět pousmát.
O přestávce jsme měli sraz na dvoře jako vždycky. Kluci hráli nohec a já s Hor seděla na lavičce. Nebyl tam Jakub. Nenápadně jsem ho vyhlížela a o tom polibku jsem se rozhodla raději nikomu neříkat, ani Hor. Za rohem se objevil a utíkal směrem k nám. Hodil si k nám baťoh, pozdravil nás, ale nevěnoval mi ani pohled. Mrzelo mě to, nedala jsem na sobě nic znát.
"Zítra jdeme na pivo!" řekl Ivoš a kopl míč mimo pole. "Nekaž hru Ivoši!" peskoval ho Tomáš. "Navíc to je snad jasný že jdeme na pivo" zaklepal si na čelo. "Holky jdete s náma ne?" obrátil se na nás Tom.
"Já teda rozhodně, po takovým náročným školním týdnu se musím jít odreagovat." prohodila Hor a otočila se na mě. "Já?" a letmo si všimnu jak Jakub zbystřil pozornost. "Tak já se tam asi zastavím." a nenápadně jsem se na něj podívala. Netvářil se moc nadšeně, spíš vůbec. O co mu sakra jde? To už bylo na mě příliš, radši jsem se s Hor zbalila a mířila jsem si to zpátky do školy. Ještě že tak, protože se tam zrovna blížila Markéta. Nepotřebovala jsem vidět tu její přetvářku. Ale já mám co říkat, odpoledne se budu muset taky přetvařovat.
A škola utekla jak voda. Naštvaná na Jakuba jsem se převlíkla a pomalu vyrazila. U našeho mě čekala Hor. Chtěla jsem aby mě šla alespoň doprovodit, cítila jsem se v její přítomnosti mnohem uvolněněji. Z dálky už bylo vidět, že tam na mě čeká Jakub s Markétou a s Pavlínou. Chtěla jsem zamachrovat a tak jsem se rozběhla a přeskočila jsem plot. Tak jak to dělaj kluci přece. Zastavila jsem se u nich a pozdravili jsme se s holkama a s Jakubem jsem si plácla.
"Tak jdeme na to?" koukl na mě Jakub "holky se chtějí kouknout na náš trénink" a sjel barbíny pohledem.
"Paráda, aspoň uvidí pořádný borce" usmála jsem se na ně a uviděla jak na mě obě zírají. Začala jsem se červenat.
"Tak jdeme na to?" pošťouchla jsem je ať už se zbavím těch pohledů. "Ahoj Hor a díky" zamávala jsem jí a vyrazili jsme do tělocvičny. Šli jsme s Jakubem první a holky se držely za náma.
"Už se těším jak si dáme do těla" začala jsem nezaujatě, jako by spíš pro sebe vykládat.
"Jo jo" odpověděl nepřítomně.
"Co je s tebou?" snažila jsem se tišeji aby to neslyšely ty dvě slepice za náma "jestli je to kvůli tomu jak jsem se minule choval k Markétě, tak za to se fakt omlouvám, ujelo mi to a rozhodně sem to tak nemyslel" chvíli mlčíme pak ještě dodám "není to rozhodně můj tip".
"Nad tím jsem ani nepřemýšlel věříš?" pak se na mě otočil mkrnul a naznačil rukou jedno pivo aby to neviděli holky. Pokývala jsem hlavou na souhlas.
Zamířili jsme do šaten, tam se mi líbilo ze všeho nejvíc. Okoukala jsem pár kluků, a sekla jsem se na Jakubovi. V duchu jsem si začala nadávat a šla se radši převlíct.
"Tak nám něco pořádnýho ukažte chlapci" usmála se na nás Markéta. Když ji chtěl Jakub políbit tak se otočila nechala si dát pusu na tvář a ještě na mě mrkla.
"Tak jdeme na to, už je nástup." tlačila jsem na Jakuba.
Nejdřív jako každej trénink jsem si dali trochu do těla. Hodinka posilování mě vždycky uspokojí. Najednou mě zaplavila vlna endorfinů a já měla chuť si dát proti Jakubovi zápas.
"Rozdáme si to?" navrhnu Jakubovi.
"Tak jo, máš výhodu že seš rychlej, ale já jsem, oproti tobě, silnej." usmál se a postavil se proti mě.
Začali jsme se oťukávat, ani jsem si nevšimla že holky přestaly kecat, a začaly se soustředit na nás.
Vypálil, úskok. Znovu vypálil a já znovu uhla. Takle to pokračovalo ještě chvíli, viděla jsem že se přestává soustředit. Tentokrát mě zajímalo co se mu honí hlavou. "Co se děje Jakube? Jseš nějakej nesoustředěnej?" ale, tentokrát jsem ho nemínila šetřit, nečekal že vypálim a já trefila přímý zásah. Chvilku stál na místě. Mohly mu kolem hlavy lítat hvězdičky jak v animovanejch seriálech. Usmála jsem se nad tou myšlenkou a raději se začala plně soustředit, protože Jakubovi přeskočilo a začal plnou silou boxovat do mě. Ještě že mám tolik zkušeností a bravurně jsem jeho střely kryla a vyhýbala se dalším, kterými mě přímo zasypával.
"To stačí Jakube!" zakřičel na nás Mareček "nemyslíš že to trochu přeháníš? Patriku jsi v pořádku?" otočil se na mě, nechápala jsem co tí myslí vždyť se naprosto nic nestalo, dal mi trochu víc zabrat, ale zvládala jsem to.
"Omlouvám se jestli to vypadalo že mě tady každou chvilou zmlátí" usmála jsem se "ale říkal jsem mu ať se do mě pustí silou, že ho vykryju" zalhala jsem.
"V pořádku že se nic nestalo, ale mohlo! Ty ještě nemáš tolik zkušeností co Jakub, ten už sem chodí přece jenom dýl, nechci aby se tu stal nějaký úraz. Pokud si chcete zablbnout takle - tak ne v mých hodinách a ne na pozemku školy!" sjel nás Mareček pohledem. Jakub beze slova sundal rukavice a zmizel v šatnách. Šla jsem za ním.
"Co se děje Jakube?" začala jsem pomalu.
"Ale nic" začal se pomalu vyslíkat "hele je ještě světlo, koupíme u Hlavouna nějaký škopky a vypadneme za město co? Potřebuju si provětrat hlavu a rozhodně nemám náladu na Markétu." a když to dořekl tak už tam stál přede mnou jenom v trenkách. Nechtěla jsem si připadat jako teplej borec tak jsem nasadila masku jako by kolem mě takle chodil denně.
"Jasně, žádnej problém, jdu už se teda taky převlíct." a zabočila jsem za roh kde si vždycky nechávám věci. Naštěstí bylo těsně před koncem tréninku takže v šatně nikdo nebyl. Už jsem na sebe natahovala kapsáče když mě Jakub překvapil.
"Už jdeš? tobě to trvá" spadl mi kámen ze srdce že jsem to stihla tak tak.
Když jsme vyšli ze šatny trénink akorát skončil a holky si to namířily přímo k nám.
"Co se děje zlato?" ten její tón mě pomalu ubíjel, moc dobře sama věděla že je jí jedno ať jí řekne cokoliv.
"Nic Marky, já pojedu k Patrikovi na chvíli, uvidíme se zítra ve škole jo?" odpověděl jí.
"Dobře zlato, a co ty?" obrátila svou pozornost na mě.
"Já?" udivila jsem se
"Jo ty, půjdeš s náma v pátek do Bleku? nebo tady míníš chodit jenom na tréninky?" věděla jsem kam tím míří, ani si to neuvědomila, ale řekla to naprosto přesně, měla jsem v úmyslu chodit jenom na tréninky.
"Asi ne, já pojdedu asi o víkendu do Prahy, musím si tam ještě něco zařídit." vykouzlila jsem na svým obličeji výmluvný pohled a otočila se na Jakuba, kterej pokynul hlavou abysme co nejdřív vypadli pryč.
U Hlavouna jsme si koupily každej tři piva a šli jsem směrem za město, prošli jsme kolem našeho baráku, raději jsem nic nekomentovala, ale viděla jsem Jakuba jak tam kouká. Šli jsme lesní cestou až jsme došli k místu kde jsem o něj poprvé zakopla.
"Tady je nejhezčí západ slunce" zastavil se a zadíval se do dálky "občas si tady ležím, relaxuju nebo kreslím, alespoň nemusím na nic myslet" a otevřel škopek o zapalovač. Ještě že jsem to uměla taky a rychle ho napodobila.
"Tady to ani neznám" zalhala jsem, poprvé co mě to lhaní bolelo.
"Víš nejsem blbej, vidím co Markéta dělá" zadíval se do země a pokračoval "už jsem se s ní rozešel jednou, ale pak jsme se opili v Bleku a já se ráno probudil a ona ležela vedle mě, od té doby jsme zase spolu. Je to jako začarovaný kruh."
"Tak ji prostě pošli k vodě" rada nad zlato Páťo.
"To není tak jednoduchý, byl bych rád kdyby to udělala ona, alespoň bych nemusel poslouchat výčitky a urážky. Někdy dokáže být fakt pěkná mrcha." smutně koukal. Probírali jsme Markétu dlouho i jak Jakuba odprostit z jejích spárů. "Stejně ji nemiluju a nidky jsem jí ani nemiloval, to vím až teď. Je jenom hezká, ale nemá v sobě žádné kouzlo."
"Tak já ji svedu" vypadne ze mě po těch třech škopcích a začnu se smát. "Normálně jí dám pusu, někde nenápadně, uvidíš jestli se bude bránit, a pak už to bude mnohem jednodušší ne?" jenže pak se zarazím co to ze mě zase vypadlo radši jsem si zapálila cígo a neměla jsem odvahu se na něj ani podívat.
"To zní jako férovej nápad!" začali mu zářit očička, byl z toho nápadu nadšenej? fakt nadšenej "zítra v Bleku co ty na to?" ach jo, zítra v Bleku, vzpoměla jsem si jakej udělal obličej když jsem jako Tereza řekla že tam dojdu, a teď když vidím jak se mu rozzářili oči když jsem mu navrhla tohle. Nechci ho zklamat. A navíc když je Markéta taková mrcha tak to klidně udělám.
"Tak dobře zítra v Bleku, ale jenom na chvíli, v sobotu musím ráno vstávat" půjdu tam, nechám Markétu ať se na mě vrhne a tím to pro mě skončí. Prozatím. Vstala jsem a zamotala se mi hlava, zahodila jsem cigaretu a cítila jak se mi po těch pivech motá hlava. Jakub se usmál.
"Hele ty asi nejseš moc zvyklej na pivo co?" zasmál se mi Jakub když viděl jak jsem se ztěží vymotala na nohy.
"No to rozhodně ne" usmála jsem se, sice nejsem zvyklá pít, ale že by mě položily tři piva? Raději jsem se chystala domů.
"Počkej už du taky" zase se usmál, myslím že se hrozně bavil jak jsem se motala. Bylo na něm vidět, že je rád v Patrikově společnosti.
Šli jsem pomalu, potřebovala jsem se projít než bych dorazila domů.
"Kde bydlíš?" a protože jsme stáli u našeho tak jsem pod nátlakem piv ukázala na náš domeček.
"Ty máš ségru?!?" vytřeštil na mě oči. A dopr.. jakto že ví kde Tereza bydlí??? Nedošlo mi to ani náhodou, tohle je malý městečko a je jasný že se tady pár lidí bude znát, ale tohle mě překvapilo. Nezbylo mi nic jiného než hrát tuhle zpropadenou hru podle něj.
"Ty znáš Terku?" udělala jsem ten nejúdivnější obličej na světě.
"Jo, už jsme se stačili seznámit. Chodí k nám na školu, ale nikdy se nikomu nezmínila že má bráchu." zavrtěl hlavou.
"Taky tady věčně nejsem, bývám převážně v Praze" pokračovala jsem dál ve lhaní "ani do školy sem nechodím, možná se ti jen nestihla zmínit, dyť to musí vědět každej že má Terka super bráchu" pokusila jsem se o úsměv.
"Aha" řekl zamyšleně "tak jo ale v zítra s tebou počítám" plácli jsme si na pozdrav a počkala jsem až zajde za roh abych se mohla zadem odkolísat do pokoje.
V pokoji jsem se ztěží vyslíkla a šla jsem popřát tátovi dobrou noc.
"Pane bože ty vypadáš" zahlásila si Ivana.
"Zklapni!" zakřičela jsem, po těch pivech to nebyl problém " přišla jsem ti popřát dobrou noc tati" otočila jsem se a šla jsem do svého pokoje.
"Terezo! okamžitě se omluv" slyšel už jen prásknutí dveřma. Už jsem jenom zdola slyšela Ivanu jak hustí do táty že jsem nevychovanej spratek. A jak jí táta slíbil že si se mnou zítra promluví.
Padla jsem do postele a točil se se mnou celý svět. Měla jsem co dělat abych ten stav vůbec zaspala. Přestala jsem se těšit na zítřek, protože jsem věděla co mě čeká, ale horší bylo že jsem si udělala sourozence svojí blbostí, a taky že nás nikdo nikdy s Patrikem neuvidí spolu. S takovýma myšlenkama jsem pomalu usla. Zítra to bude perný.