Síla lásky (3 část)

Anotace: První setkání..

„Ségra, dělej zaspali jsme!!“ probudí mě bráchův a zima, když mi odhodí peřinu na zem.
„Co? O čem je řeč?“ zeptám se rozespale a zmateně se posadím.
„Zaspali jste! Je osm hodin, dělej! Mamka jela už do práce, takže musíme jít po svých.“ řekne brácha a zmizí z mého pokoje. Chvilku mi trvá než mi dojde co mi brácha řekl a pak začnu šílet. Rychle vstanu z postele, popadnu rifle, které jsem včera pohodila na židli, stejně jako tričko se sakem.
„Ségra pohni“ křikne na mě Kuba přes dveře koupelny. Rychle stáhnu vlasy do culíku, protože dneska s nimi nejspíš nic nenadělám a když vyjdu z koupelny vrazím do bráchy, který stojí přímo ve dveřích.
„Promiň“ řeknu a proběhnu kolem něj rychle dolů, kde mi padne pohled na stůl, kde jsou svačiny a nějaký dopis.
„Kubo! Dneska pro nás mamka nepřijede, máme jít pěšky“ zavolám na něj nahoru a skovám si svačinu do tašky.
„No super“ řekne naštvaně.
„Ahoj, co tu děláte? Nemáte být dávno ve škole?“ zajímá se taťka, který právě přijde z práce.
„My jsme nějak zaspali. Tati, nehodíš nás do školy?“ zeptám se.
„Když si pohnete tak i jo“ řekne a znovu se obuje.
„Díky,“ řekneme oba s bráchou zároveň. Rychle se obujeme a vyběhneme z domu za taťkou, který už sedí v autě a čeká na nás. Dneska ani nemám náladu se dohadovat s bráchou o to, kdo bude sedět ve předu, takže když si tam sedne on, nic nenamítám.
Před školu dorazíme v půl deváté, deset minut před koncem první hodiny, takže s Kubou zpomalíme. Vždyť proč tam taky spěchat? Není důvod.
„Hele ségra, takže máme jít odpoledne pěšky, půjdeš sama nebo ti mám dělat společnost?“
„Čekej na mě před školou. Společnost mi vadit nebude. Hele brácha nevíš co je dneska v kině?“
„No nějaká komedie, taky tam chci jít, ty tam jdeš s Erikou a ostatníma?“ zajímá se brácha.
„Jo jdeme tam všichni spolu. Neříkej, že tam chceš jít s námi? Brácha, ty chceš sbalit Eriku, že jo?“ vybafnu na něj a otevřu si skříňku, kde mám skované přezůvky.
„Je pěkná, proč? Vadilo by ti to?“ zajímá se.
„Ne nevadilo“ zakroutím hlavou a v tu chvíli se ozve zvonění, které ohlašuje konec první hodiny.
„Měli bychom si pohnout“ řeknu a vydám se ze šaten pryč.
„V půl druhé před školou, zatím sestři“ rozloučí se semnou brácha a vydá se nahoru do své třídy, zatím co já zakotvím hned v prvním patře.
„No kde jsi?“ pustí se do mě hned Erika místo pozdravu.
„Taky tě zdravím, jen jsme s bráchou zaspali nic víc“ pokrčím rameny. „tak co se děje? Neříkej, že jsem ti chyběla“ zasměju se.
„Ani ne, ale nemám koho otravovat“ ušklíbne se.
„No jasně. Hele co to kino? Už jste se domluvili?“ zeptám se.
„Čekáme na tebe, prej tam je dneska nějaká komedie, tak tam půjdeme ne? Je jedno co to bude, hlavně že vypadneme“
„Dobře, takže v kolik to začíná?“ zajímám se „Ahoj Anet“ pozdravím spolužačku a posadím se vedle ní.
„Začíná to v sedm takže co třeba v šest tady?“ navrhne Erika a my obě přikývneme.
„Kde je Kristýna?“
„Není ji dobře, tak zůstala doma, ale třeba do kina dojde“
„Jo určitě dojde, tak co kdo vezme?“ zajímám se a vytáhnu si z tašky věci na další hodinu.
„To se domluvíme po škole.“ mávne nad tím rukou Erika, protože zazvoní a teď máme naši milující učitelku na češtinu, která vždycky chodí se zvoněním. To zase bude nuda, pomyslím si jen co spatřím učitelku s čítankami do češtiny.
„Dneska s námi mluvila třídní, zítra dorazí ti tři kluci“
„To kecáš? Už zítra?“ obrátím se na ni a ona jen přikývne.
„No super, alespoň tu nebude nuda jako vždycky!“ zaraduju se. Myslím, že se zítřkem nám začne ta pravá zábava.
Celý den je ve škole neuvěřitelná nuda a já vůbec nevím čím to je. Vůbec nejsem tento den ve sví kůži. Začalo to tím zaspáním ráno, písemkou z dějáku, ze zeměpisu a takhle se to semnou bude určitě táhnout celý den. Což je teda fakt na nic..prostě mám den blbec, jen doufám, že už brzy skončí.
„Co je ségra? Vypadáš divně“ zajímá se brácha jen co mě spatří před školou, kde sedí na schodku a čeká na mě jak slíbil.
„Nevím mám nějak špatnej den, to nic. Hele jdeš teda s námi do toho kina? Máme sraz v šest, takže pokud chceš tak pojď..“ nabídnu mu.
„Jde i Erika?“ zajímá se brácha a já jen přikývnu. „dobře tak půjdu“ řekne a já se musím začít smát.
„Co je?“ zajímá se a já jen zakroutím hlavou, že nic. „hele uděláš doma něco na jídlo nebo si někam skočíme?“
„Mě je to celkem jedno, jak chceš ty?“ zeptám se a posadím se vedle něj na schodek.
„Hm, takže..kdybychom něco vařili, musíme umýt nádobí, což se mi nechce, jedině že by jsi to udělala ty, ale to asi taky ne“ zamítne hned jen co spatří můj pohled „takže si něco koupíme, necháme to zabalit a sníme to doma, což určitě vyhovuje oběma“
„Super, takže jdeme.“ řeknu a postavím se před bráchu, který ke mně natáhne ruku, abych mu pomohla. „to si děláš srandu?“ zajímám se, ale chytím ho za ruku a vytáhnu ho na nohy, což mi dá docela práci..
„Jsi blbej, místo toho, abys pomáhal ty mě na nohy, své nebohé sestřičce, která sotva stojí dneska na nohou, tak tvoje sestřička pomáhá tobě!“ řeknu.
„Naděláš“ušklíbne se.
„Haha, vtipné. Dělej brácha, mám hlad“ popoženu ho a vydám se směr restauraci, kam chodíme vždycky s holkami.
„Tak co si vezmeme?“ zajímám se a prohlídnu si jídelní lístek.
„Bral bych nějakou pizzu na půlku, co ty?“ zajímá se Kuba a začne si prohlížet nabídku pizz.
„Souhlas, tak nějakou vyber, ale brala bych třeba hawai, ta bývá dobrá“ navrhnu a ona k mému překvapení souhlasí. Objednáme si teda tuhle pizzu, kterou nám hned donesou a my se vydáme domů, abychom si dali náš oběd, který brácha vymyslel.
„Slyšel jsi o tom, že k nám na školu mají přijít tři nový kluci?“ zajímám se po cestě domů bráchy.
„No jasně, všichni si o tom vykládají a nejvíc holky jsou na ně zvědavý. Nechápu co taky na tom je, tak k nám někdo dojde no a co? Nechápu co z toho vy holky šílíte“ zakroutí hlavou.
„No tak představ si úplně tři stejný kluky, kteří..“
„Hele“ skočí mi do řeči brácha „já si nechci povídat o tvých klukách jasný?“
„Dobře, tak co Erika?“ změním téma.
„Erika? No víš...“ řekne a pak se zase zasekne „ani o holkách s tebou mluvit nechci“
„Ty naděláš“ zasměju se a otevřu bráchovi branku, aby mohl projít a posléze i hlavní dveře.
„Kde to sníme? V obýváku u telky nebo v jídelně?“ zajímá se brácha.
„Já donesu talíře, ty pusť telku a něco zajímavého“ navrhnu bráchovi a ten hned udělá co po něm žádám. Já odhodím tašku a vydám se do kuchyně pro dva talíře, zatím co brácha pustí televizi, kde najde stanici s písničkami a pustí to nahlas!! Ježiši copak ten vůl zapomněl, že taťka je doma a má po noční?!
„Ztlum to ty trdlo! Taťka je doma!“ přiběhnu do obýváku.
„Ježiši, vlastně“ plácne se do čela brácha a hned ztlumí muziku.
Naštěstí jsme taťku neprobudili, on totiž už dávno byl vzhůru, teda alespoň nás o tom ujišťoval. Mamka nám k večeru volala, že prý se zdrží v práci, protože si tam musí něco dodělat, nebo co říkala a tak nás nakonec taťka zavezl ke kinu, kde jsme měli sraz s ostatníma. Konec přišla i Kristýna, což je super, alespoň nás bude víc a bude větší sranda..nakonec jsme čekali jen na Eriku, která se někde zdržela, ale dorazila taky. Hned jak si všimla bráchy, který tu byl taky, objevil se ji na tváři úsměv. No jestli tyhle dva spolu začnou chodit, tak to bude něco, pomyslím si..
Ani nevím na jaký jsme se vydali, ale nějak mi to bylo i v celku jedno, hlavně že jsem vypadla z domu a i kdyby to byl horor, tak se ani zlobit nebudu. Sice horory úplně nesnáším, ale dneska je mi to v celku jedno.
„Super, už se těším co to bude za film“ otočím se na ostatní, kteří jsou za mnou a vůbec si nevšimnu toho, že naproti mně někdo jde a já do něj přímo vrazím..
„Ježiši promiň!“ omluvím se mu rychle. První čeho si všimnu je to, že díky tomu, jak jsem to něj vrazila jsem mu vylila kofolu za tričko a kalhoty a to samé skončilo i na mém triku. Bože já jsem takový nemehlo, pomyslím si.
„V pohodě“ řekne ten dotyčný a potom co zkontroluje svoje tričko, podívá se na mě. „taky jsi to odnesla“ poznamená při pohledu na mě.
„To nevadí, ale fakt se moc omlouvám, neviděla jsem tě a..“
„To je dobrý.“ usměje se na mě a já si teprve teď všimnu, jak je ten kluk nádhernej. Černý vlasy, modré oči, je o trochu vyšší než já..proč se musím před takovým hezkým klukem předvést jako naprostý idiot?!
„No my půjdeme, vy si to tady zatím vyřiďte“ řekne brácha a všichni se vydají jako na povel nahoru do sálu a když kolem mě prochází nezapomenout se zasmát.
„Když už jsi mi tu kofolu vylila, můžu tě pozvat na další?“ navrhne mi.
„Spíš bych tě měla pozvat já, když jsem to způsobila“ povzdychnu si.
„Takže dneska já a pokud se ještě někdy uvidíme tak ty“ navrhne mi a já souhlasím.
„Ani jsem se nepředstavil, promiň. Jsem Radim a ty?“ otočí se na mě jen co objedná dvě kofole.
„Karolína“ stisknu mu nabízenou ruku a on se jen usměje.
„Pěkný jméno,“
„Díky a to i za tu kofolu“ řeknu a vezmu si od něj kelímek s pitím.
„Není zač prosím tě.“ usměje se znovu a mě v tu chvíli začne zvonit mobil v kapsy. Brácha, taky kdo jinej..
„Promiň, ale musím jít, ostatní na mě čekají“ řeknu.
„Taky. Snad se ještě někdy uvidíme Karolínko a kdyby ne, tak mě moc těšilo“
„Mě taky, tak ahoj a díky“ usměju se na něj a vydám se do sálu horem, zatím co on spodem. Ach jo, škoda že takovýho kluka nemůžu potkat ve škole, ale v blbým kině..škoda, ten kluk je strašně hezkej a já už ho nikdy neuvidím, pomyslím si a začnu hledat bráchu a holky, kam si sedli. Naštěstí je najdu hned a to jen díky tomu, že na mě Erika začne mávat. Posadím se vedle Anety na konec řady a začnu se rozhlížet jestli Radima někde neuvidím. Bohužel..myslím, že díky našemu menšímu střetnutí nebudu vnímat vůbec film, protože Radima nemůžu vůbec vymazat z hlavy..
Nakonec se ukáže, že jsme opravdu šli na komedii a ne na žádný horor jak jsem se bála, ale zatím co všichni se smějí, já mám plnou hlavu Radima. Fakt jsem se před ním předvedla jako naprostej idiot, ale pokud se nikdy nesetkáme, tak mi to vlastně může být jedno, ale já bych chtěla pravej opak..
„Že by se nám někdo zamilovat?“ rýpne si po filmu brácha.
„Spíš ty ne?“ vrátím mu to, když si všimnu, že se s Erikou drží za ruce, ale jakmile se na ně podívám, hned se pustí a dělají jako že nic.
„Nic kino bylo super, někdy to zopákneme, ale my musíme jít, už tu mám mamku, tak zítra ve škole ahoj holky, čau Kubo“ rozloučí se Kristýna.
„Tak se mějte, čau Káji, uvidíme se zítra“ přidá se k ní hned Erika, kterou Kristýnina mamka sveze domů.
„Ahoj Eri“ mávnu ji. Počkáme než holky odjedou, zamáváme jim a spolu s Kubou se vydáme doprovodit Anetu domů a pak sami zamíříme k nám. Bohužel jsem Radima nepotkala ani po cestě. Copak ten kluk může jen tak zmizet?!
„Copak sestři? Něco se ti stalo?“ zajímá se Kuba po cestě domů.
„Ty chodíš s Erikou?“ zeptám se místo toho a pobaveně si ho změřím pohledem.
„No..zatím ne, ale byl bych rád, kdyby jo“ usměje se na mě.
„Takže můj brácha bude chodit s mou nejlepší kamarádkou“ povzdychnu si „doufám, že mi ji někdy půjčíš!“
„Neboj, pokud to výjde, tak už nikdy“ zasměje se, zatím co já ho praštím.