Ange gardien ( 18. )

Ange gardien ( 18. )

Anotace: Teď se k psaní zase chvilku nedostanu, takže si užijte novou kapitolku ;)

Probudilo mě hrozný horko a žízeň. Připadala jsem si jako sušenka a postel se se mnou pořád trochu nepříjemně točila. Rychle jsem otevřela oči, abych se z toho pocitu, ze kterýho se mi dělalo špatně, nepozvracela a unaveně se vytáhla do sedu. Teprve pak jsem si všimla Páji, která ležela stulená na kraji postele.
Opatrně jsem se přes ní natáhla pro hrnek s vodou, stojící na stolku a vypila ho na jeden zátah.
Ten šmejd mě opil! Uvědomila jsem si a čim víc mě začínala bolet hlava, tim víc jsem Mariána nenáviděla. Navíc jsem měla takovej neblahej pocit, že jsem včera vyváděla něco, za co si budu muset strčit pěst do pusy, abych neřvala.
Opatrně jsem se sesunula do nohou postele a potichu se doplazila do koupelny. Omyla jsem si obličej ledovou vodou a zhrozila se toho hnusu, co jsem měla místo vlasů. Hlavou mi probleskla vzpomínka na déšť. Jo, byla hrozná bouřka a…Moje tvář byla v zrcadle najednou bledší než před malou chvilkou. Já po něm vyjela!! Vrávoravě jsem se přemístila do kuchyně a složila se na židličku. Dokonce jsem si vybavila tu část, kdy se ode mě odtrhnul a začal mlít něco o tom, že pokud budu chtít, budeme pokračovat za střízliva. Celá jsem se rozklepala. Sakra, sakra, sakra!!
Roztržitě jsem se narovnala a dopotácela se do Ondrova pokoje. Proč mě s nim nechal jít samotnou?!
Jenže muj drahej bráška tu nebyl. Chvíli jsem jen tupě zírala na jeho prázdnou postel a zase se pěkně vrátila do kuchyně, kde jsem si udělala čaj a než se mi vylouhoval, dopřála si dávku prášků na bolení hlavy.
Kocovinu jsem neměla už hodně dlouho a nijak mi nechyběla. Tohle bylo klouznutí vedle. Proč jsem se od něj nechala tak opít proboha?!
Spát se mi už nechtělo, což bylo dost divný, vzhledem k tomu, že bylo teprve šest ráno. K čaji jsem si vzala rohlík a posadila se na gauč k televizi. V paměti přehrávače jsem vybrala jakousi komedii, kterou si nejspíš nahrála mamka a začala se soustředit na děj, abych nemusela myslet na to, že je mi celkem blbě, Ondra není doma a v noci jsem se docela bez ostychu ňuchala ve strašným slejváku s Mariánem. V sedm hodin mě vylekalo zarachocení zámku. Vyskočila jsem na nohy a opatrně nakoukla do chodby, kam se vpotácel Ondra.
„Ahoooj,“ zaburácel se smíchem a při zouvání se zamotal tak nešikovně, že se rozmáz na zemi.
„Proboha, kde si byl?“ vyjekla jsem šeptem a začala mu pomáhat na nohy.
„Já…“ prudce jsem mu připlácla dlaň na pusu a zamračila se.
„Probudíš mámu a bude průšvih. Polez, dělej.“
Naštvaně jsem ho dostrkala do jeho pokoje a zavřela dveře.
Skácel se na postel a začal se řehtat tak nahlas, že jsem mu musela na tvář přitisknout polštář.
„Ty sis něco šlehnul!“
„Trávu,“ zašeptal dramaticky a spiklenecky na mě mrknul.
„Děláš si srandu?!“ vyjekla jsem nevěřícně a opatrně mu přivoněla k mikině. „Ty si strávil noc v marijánovým doupěti, ne?!“
„Néé u Martina,“ zachichotal se a začal se neuvěřitelně komicky vyprosťovat z oblečení. Kdybych na něj nebyla naštvaná, asi bych se smála. Takhle jsem mu vztekle strhala hadry a hodila na něj čistý tričko.
„Kde si nechal Mariána?“ zahučela jsem naštvaně a otevřela okno dokořán, abych se zbavila toho smradu, co z něj táhnul.
„Ten je ještě u Martina. Já si neměl kam lehnout, tak jsem šel domů,“ zasmál se a stáhl mě k sobě do postele.
„Marián taky kouřil trávu?!“ vylítla jsem popuzeně a vyloženě se děsila toho, co mi řekne.
„Ten hulí jak fabrika,“ zařenil se a mně se vzteky zatmělo před očima. Prudce jsem vstala, až se mi udělalo znova špatně, vzala do náruče jeho věci a šla přímo do koupelny. Kdyby se máma dozvěděla, že její synáček se opil a zhulil pod obraz, nejspíš by nebyla nadšená. Prohledala jsem Ondrovo kapsy a vytáhla z každé jeden mobil. Zaraženě jsem zůstala zírat na svojí nokii. Proč má sakra v kapse muj mobil? Kloudná odpověď mě nenapadla žádná, tudíž jsem zkontrolovala volaná čísla, a jelikož jsem v nich nic nenašla, najela jsem na odeslané zprávy. Vyděšeně jsem zalapala po dechu. Srdce se mi prudce rozbušilo, když jsem si přečetla sms, kterou jsem údajně poslala Michalovi! Psala jsem mu, že se s ním toužim setkat a o všem si promluvit, protože mi hrozně chybí! Zbrkle jsem najela na přijaté a přečetla si jeho odpověď, ve který se všim souhlasil.
„Co to sakra je?!“ zachrčela jsem jen tak sama pro sebe, abych mohla najít oporu ve svým hlase a posadila se na rohožku před sprchou. Pořád dokola jsem pročítala obě zprávy, než mi to konečně došlo! Tak tohle byl nakonec ten jejich plán! Napsat mu z mýho mobilu a někde ho seřezat. Cloumala se mnou celá škála pocitů. Od strachu po vztek!
„Co tady blbneš?“ houkla Pája od dveří a ospala na mě zamžourala.
„Co tady vůbec děláš?“
„To je mi přivítání. Marián tě přitáhnul nepříliš střízlivou, tož jsem tě dostala na povel. Aby ses neudávila vlastníma zvratkama, nebo tak něco,“ uchychtla se a nasála vzduch v koupelně.
„Ty tu hulíš?“
Vztekle jsem se zvedla ze země a naházela Ondrovo oblečení do pračky s dalšíma věcma.
„Ten idiot přišel zhulenej jak rastafarián,“ zavrčela jsem.
„Není nad veselou Máňu,“ zašklebila se pobaveně a se zíváním si začala u zrcadla upravovat vlasy.
„Snídani?“ hlesla jsem unaveně a rovnou se rozešla do kuchyně, kde jsem postavila na kafe a do trouby dala zapéct tři rohlíky, aby byly měkčí a křupavější.
„Vypadáš nějak rozhozeně,“ vyšimla si Pája, když už jsme seděly naproti sobě u stolu a ládovala se, div jí nezaskočilo.
„Říkal ti Marián něco? Proč máš přijít?“
„Nic moc. Říkal, že si musí s Ondrou něco vyřídit a nechce tě nechat samotnou,“ zahuhňala s plnou pusou a pokrčila rameny.
„Jo, šli si vyřídit účty s jednim týpkem, co mě tak trochu otravoval,“ zasmála jsem se sarkasticky.
„Nejspíš se jim to povedlo, protože se pak slezli u Mariánova kámoše, opili se a zhulili,“ vyprskla jsem poslední slovo znechuceně a dosrkla zbytek čaje.
„Jsou to chlapi, co bys chtěla,“ zahučela filozoficky, což mě moc neuklidnilo.
„Já káča si myslela, že je ten prevít v ramci možností slušnej!“
Pája vyprskla smíchy, čimž jen kousek ode mě dopadla část rozžvejkanýho rohlíku.
„Ty čuně,“ rozesmála jsem se znechuceně a došla pro utěrku, abych tu spoušť setřela.
„Sorry. Jenže Marián ani nevypadá jako slušňák. Přece od něj nemůžeš čekat, že bude převádět babičky přes přechod a pořádat dobročinný sbírky na záchranu ohrožených zvířat.“
„To je mi jasný, jen…kouření trávy se mi hnusí, stejně jako cigaret!“
„Můžeš pořád doufat, že tě má natolik rád, aby s tim seknul, nebo se aspoň snažil, aby ses o tom nedozvěděla.“
Nepříliš klidná jsem sklidila nádobí do myčky a pak jsme se s Pájou usadily k televizi, kde jsme strávily celé dopoledne. Mamka se vyhrabala z postele někdy kolem půl devátý a dost chaoticky začala pobíhat po bytě s tim, že zaspala. V posledních dnech jsem jí vůbec nevídala. Chvíli mi vrtalo hlavou, jestli šatky s odvážným výstřihem nosí už dlouho, ale brzy jsem to pustila z hlavy.
Žaludek se do oběda trochu uklidnil, ale i tak jsme si udělaly jenom míchaný vajíčka s chlebem a znovu se zašily před televizí. Ve dvě hodiny mi na stolku zavibroval mobil. Ruce se mi roztřásly strachy. Co když je to Michal?
AHOJ BERUSKO :) JAKPAK SE MAS? NEBOLI TE MOC HLAVA? :D
Vztekle jsem začala drtit mobil v dlani. I když se mi ukázalo naprosto neznámý číslo, bylo mi naprosto jasný, kdo mi píše! Nejdřív jsem se musela několikrát zhluboka nadechnout, abych se trochu uklidnila, a teprve pak jsem byla schopná napsat odpověď.
TEZKA JSOU RANA OPILCOVA. ALE TO ZHULENCOVA TAKY, NEMAM PRAVUDU?!
Netrvalo moc dlouho, než mi přišla odpověď. Tentokrát mi nokie začala vibrovat v dlani, ale i tak jsem se musela chvilku k přečtení nutit.
TO VYPADAL ONDRA TAK HROZNE? :D
Ten pitomec tu narážku nepochopil! Běsnila jsem v duchu.
NEJSPIS NEBYL SAM.
„Ty bláho, dala bych si zmrzlinu,“ vyhrkla najednou Pája a zatřásla mi rukou v jakémsi nenadálém afektovaném záchvatu.
„V mrazáku máme takovou velkou pixlu,“ mrkla jsem na ní, abych zakryla naštvání na Mariána, aktivně jsem se vyhrabala na nohy a donesla dvě lžíce i tříbarevnou zmrzku.
„Hustě tyyy,“ protáhla labužnicky a nabagrovala si vrchovatou lžíci, kterou strčila bez zaváhání do pusy.
JE TU NECO O CEM BYCH MEL VEDET?
Odhodila jsem telefon vedle sebe na sedačku a vzala si druhou lžíci.
„Čau holky,“ zazíval za náma mohutně Ondra. Obě jsme polekaně nadskočily a vybuchly smíchy, když jsme si ho změřily. Přešlapoval nám za zády jen v boxerkách a s mohutným zíváním se drbal ve vlasech.
„Tak co Adél, jak je?“ změřil si mě pobaveně, díky čemuž mi zmizel úsměv z tváře a nahradil ho sarkasmus a ironie.
„Dobře…neprohulila jsem celou noc, což se o tobě říct nedá!“
Rozpačitě se poškrábal za uchem a pokrčil rameny.
„Nějak se nám to slavení vymklo z rukou…jsem jenom člověk,“ zazíval s dalším trhnutím ramen a doploužil se do koupelny.
„Tvuj brácha je docela odvaz,“ zasmála se Pája s uznáním a já měla chuť, začít jí rvát zmrzlinu do nosu.
NEMAM NALADU S TEBOU NĚCO RESIT!
Nacvakala jsem odpověď Mariánovi a trochu zbaběle vypnula mobil. Neměla jsem náladu se s nim rozčilovat. Ondra si napustil sklenici vody a odploužil se zpátky do svýho pokoje, což mě moc nepřekvapilo. Celonoční paření a zmlácení Michala mu nejspíš dalo zabrat.
Mohlo být okolo páté hodiny, když se rozdrnčel domovní zvonek.
„Ale néé,“ zasténala jsem potichu. Už předem jsem totiž věděla kdo to je a co mi chce. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou nejít tam, nebo se nechat Pájou zapřít, ale nakonec jsem si vynadala do srabů a docourala se ke dveřím.
Mariánovu tvář zdobil pod každým okem jeden monokl a přes nos měl přelepenou náplast.
„No páni! Úplnej Rocky,“ procedila jsem skrz zaťatý zuby ironicky a pohrdavě si ho změřila.
Autor Džín, 16.11.2009
Přečteno 801x
Tipy 64
Poslední tipující: Zagroškudla, kuklicka, Boscai, Rezkaaa, Lavinie, Vernikles, Anne Leyyd, Camper, Mirime, LeeF
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuju moc :) na další díl si sice budeme muset trochu počkat, ale snad to vydržíte :D jsem právě u Egretty, takže i Husťák bude trochu trvat, ale jelikož na něj taky vždycky čekám dost nedočkavě, tak vám Egrettu začnu trochu popohánět, ať se dočkáte brzo :D

17.11.2009 22:05:00 | Džín

Teda ty válíš. Moc se mi tvůj románek líbí. Ange a Husťoš sou Prostě nej. Sem celá naklepaná jak ratlouš na další dílky. Vždycky mi zvednou náladku. Jen pokračuj vesele dál. MOc ti to jde:-)

17.11.2009 19:35:00 | Wivi

No páni... A zrovna teď nás necháš čekat:-)

16.11.2009 15:37:00 | Darwin

Hlavně nás netrap moc dlouho čekáním - je to výborný ;)

16.11.2009 12:02:00 | Ledová víla

No konecne,jsem myslela,ze se pokracovani nedockam:-D Vcera jsem vsechny dily precetla na jeden zatah!Celej den doufam,ze dnes bude pokracovani.A hele,je tu:-D Akorat me probrala stoupajici horecka a tupa bolest hlavy,tak vezmu mobil,pripojim se a najdu alespon neco pozitivniho:-D Doufam,ze budes psat rychleji,nestihla jsem zajit do knihovny,tak se asi sem tam budu nudit.Libi se mi to,pokracuj smele dal;-)

16.11.2009 02:30:00 | Kohai

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter