Důkazy z deníčku

Anotace: Nešťastně zamilovaná studentka spáchá sebevraždu a jediná cesta k pravdě proč se zabila je napsaná v jejím deníčku.

Venku prší,kapky deště bubnují do střešních oken jako vojáci na vartě. Ešli už nemůže dál...Chmurné počasí jí vkláda vražebné myšlenky do hlavy, zoufalá a uplakaná poslouchá depresivní hudbu od Björk a škube všechny fotky té, kterou tak bezmezně miluje! Té,která nemá potuchy o silných citech Ešli..Oči má pookraj zaplněné slzy, prochází se po pokoji a prohlíží stromy v parku před domem, pozoruje ptáky a sní o volnosti,kterou její dušička necítí.
ZÁPIS DO DENÍČKU:
Milí deníčku, už jsi skoro celý dopsaný a tak i můj život přestane psát. Nemůžu čekat na nové štěstí a doufat ve změny. Chci žít po jejím boku a rozdávat lásku jejímu tělu. Nemůžu sledovat tvou lásku když jí nevěnuješ mě! Proto skáču do nicoty, bez tvé lásky dál žít nechci...Zbohem!!
Dala nohu na radiátor a vyhoupla se ze střešního okna na střechu domu. Byla v bílé široké košili. Seděla nehybně u okapové roury a sledovala, jak kapky dopadají na chodník, představuje si co se stane až i ona dopadne na chodník. Neucítím bolest a už vůbec neucítím své roztříštěné srdce. Stoupla si a pomalu se nahla, výška jí víc nalákala... Jdemdo dřepu, lechce se zhoupne a letííí z okraje sřechy dolů na příjezdovou cestu rodiny Yorkových.


,,Paní Yorková? Máme pár nepříjemných otázek, vím že není vhodná doba ale musíme zahájit vyšetřování.''
Soucitně se zeptela inspektorka Burnsová. ,,V pořádku, to je samozdřejmost'' Odpověděla maminka Ešli a hned se zalykala slzy co jí proudem ztékají z tváří do výstřihu. Inspektorka doprovází paní Yorkovou do kuchyně, snaží se jí utěšit, však marně.
,,Můžeme začít?''
,,Ano, ptejte se.''
,,Měla Ešli hodně přátel? Nebo byla samotářka.'' Postupuje dle instrukcí Burnsová.
,,Ne, neměla kamarádky jak je obvyklé u dívek jejího věku, pořád jen četla a psala si ten svůj tajnej deník. Nechodila ven ani o prázdninách, byla velmi zamlklá.''
,,Neměla ani jednu kamarádku?'' nevěří inspektorka.,,Nikdy žádnou kamarádku nepřivedla a o nikom nemluvila.'' Vysvětluje. ,,A co škola, chodila ráda do školy?''
,,Ano, to jediné Ešli milovala. Každý den, když odcházela s aktovkou knih,stála jsem na zápraží a se zájmem sledovala tu nadšenou holčičku, natěšenou na diktáty a prověrky co ostatní děti k smrti nenávidí.Už jí nikdy neuvidim smutnou a ztichlou když přijde ze školy.'' Vzpomíná Ešlina maminka. Inspektorce Burnsové to pro začátek stačí,chystá se navštívit školu kam Ešli chodila tak ráda.

Ředitel mě přijal okamžitě v ředitelně, kde byli i ostatní učitelé. ,, Mluvit budu s každým zvlášť! I s žáky, ano?!'' Ujasňuje Burnsová jak bude postupovat.
,,Jméno?''
,,Alyson Viterrová,učím tělesnou výchovu a dějepis.''Představila se.
,,Jak spolupracovala ve vašich hodinách? Jaké měla známky? Při tělesné výchově byla v družstvu?''
,,Nikdy v družstvu nebyla! Málo kdy cvičila před celou třídou. Holky se jí smály,že je plochá. Dobíraly si jí,že je lesba, lízačka ventilků nebo tak něco.''
Vypověděla paní učitelka Viterrová. ,,Slyšela jste jak jí ponižují a jen jste poslouchala? Sledovala jste šikanu a nezakročila? Kdo jiný má dětem pomoct rozlišit hranice srandy a šikany?'' Zděsila se inspektorka. K výslechu si volá Olivii Getnovou, učí zeměpis a fyziku.
,,Posaďte se a řekněte pár slov s Eliše'' Poručí tiše.
Paní učitelku smrt žákyně ublížila, není schopná ze sebe dostat srozumitelnou větu, odchází míjena profesorkou Kractovou, vyučující hudební a výtvarnou výchovu. Burnsová ani nepoložila otázku a Kractová už vypráví o zvláštní uzavřenosti zemřelé. ,,Pokuste to vysvětlit.'' Žádá inspektorka o bližší informace.
,,Kreslila obrázky plné touhy a něhy po něčem co věděla jen ona. Tolik lítosti v nich ukryté ale přesto působily vesele a sebevědomně,tak jak ona nikdy!'' Říkala s hlubokým obdivem a smutkem ze ztráty. ,,Děkuji.'' Poděkovala inspektorka a volala poslední učitelku.. ,, Paní Smithová, měla jste většinu předmětů ve třídě zemřelé, jak na vás působila během vyučování?'' Ptala se k věci. Melanii přehodila nohu přez nohu, zády se opřela o topení a začala vypovídat.
,,Ešli je...byla moc hodné děvče, to že neměla kamarádky jí dělalo jedinečnou a okouzlující svou neviností. Byla chytrá a chápavá, nerozumím tomu,že to udělala.'' S láskou a ztrátou v srdci řekla ušlechtilé vlastnosti mrtvé Ešli.

Vracím se na místo činu a přemítám si v duchu dokola všechny výpovědi. Zachytla jsem fakt, včera paní Yorková zmínila, že si Ešli psala deník. Musela do něj psát všecičko co cítila i prožila, svěřovala se listům papíru né přátelům a rodině. Musím deník najít, vyřeším úzkost která tě dohnala k letu ze střechy.
,,Paní Yorková, haló jste doma?'' Vešla do domu.
Nikdo neodpovídá! Využije situace. Schodištěm jde do druhého patra, hledá Ešlin pokoj. Jediné dveře jsou zavřené, jsem u cíle. Pokoj je velmi prostorný a útulně dívenkovsky zařízený, však úložného prostoru je habaděj, nevím kde začít pátrat po deníku. Zásuvky psacího stolu deník neskrývaj ba ani prádelník i šatní skříň deník nemají. Za zrcadlem najdu kousíček roztržené fotografie, je na ní ruka, podle nehtů dámská ale deník nikde. Po chvilce si začnu přemýšlet.
. VYMYSLI POKRAČOVÁNÍ