Překroč svůj stín - 24.část

Překroč svůj stín - 24.část

Anotace: Vstříc osudu...

Indie, Kalkata, hinduistický klášter, o dva dny později…

Po dlouhé a úmorné cestě se Shanti s Avim konečně ocitli na místě. Říká se, že jména propůjčují městům osud, o Kalkatě to platilo dvojnásob. Život zde velmi ovlivňoval její původ a dost se lišil od toho, než na jaký byli v Bombaji zvyklí. Až na pár vznešených dominant bylo vesměs prosyceno smutkem a marnými nadějemi. Zvláštním způsobem se zde mísila chudoba s bohatstvím, propast mezi nimi ale byla dosti výrazná.
Klášter se nacházel kousek za městem, na mírném kopci. U barevné, ornamenty bohatě zdobené brány seděli na zkřížených nohou dva mladí mniši, oblečení v jasně oranžových tunikách. Měli hladce oholené hlavy a v očích zasněný výraz.
Avinash k jednomu z nich přistoupil a odvážil se jej zeptat, zda by mu nemohl přivést Narájana, musel ale také zmínit jméno svého dědečka Rávana Naasheba, který zde často svého přítele navštěvoval. Muž se po krátkém zaváhání usmál, zvedl se a pokynul jím, aby jej následovali. Procházeli malebnou zahradou, doslova posetou krásnými barevnými sochami indických bohů a polobohů. Shanti nevycházela z úžasu, byla to vskutku nádhera, jako v pohádce. Naproti nim se z hustých keřů akácií vynořil bílý altán, či spíše jakási modlitebna. Po chvilce odtamtud vyšel velmi starý muž, zahalený ve zlatorudém rouchu, a když si všiml obou mladých lidí, tázavě se zahleděl na mnicha, který je přivedl. Ten mu něco pošeptal a vzápětí se jeho vrásčitá tvář rozjasnila úsměvem.
Jakmile ale pohlédl Shanti do zářících očí, mírně zvážněl, obzvláště, když se kolem nich navzdory místnímu bezvětří náhle protáhl slabý závan vzduchu a pročechral její ebenové vlasy. Z jeho úst s patrnou úctou tiše uniklo jediné slovo…Bhavání…
Překonal však svoji podivnou reakci, které Shanti ani Avi nerozuměli a opět se na ně usmál, na ni však už pohlížel s jakýmsi respektem.

„Vítám tě, vnuku Rávanův. Naposledy jsem tě viděl, když jsi byl ještě malý chlapec, a nyní je z tebe urostlý mladý muž. Nikdy jsem nezapomněl na tvou ryzí dětskou lačnost po vědění, které je mým posláním. Co tě ale dnes přivádí do těchto nehostinných krajů?“ pronesl charismaticky, nespouštěje Shanti z očí.
Avinash se krátce zamyslel, rozhlédl se kolem sebe a pak tiše odvětil.
„Přicházíme k vám pro pomoc, nebo možná jen radu. Zvolil jsem právě vás, vzhledem k tomu, co jste mně kdysi učil. Ale přivítal bych trochu více soukromí. Týká se to všechno hlavně zde mé dívky.“
Stařec jim pokynul, všichni se zuli a společně vešli do altánu. Usadili se pohodlně na zemi na barevných polštářcích, a v několika dalších chvílích se Narájan dozvěděl pravý důvod jejich dlouhé cesty. Zavřel na chvíli oči, zamyšleně sepjal ruce a krátce se jimi dotknul svého čela. Skoro jako by očekával, co se dozví. Pak si promnul bradu a odpověděl, dívajíc se upřeně na Shanti.
„Bude nutné navštívit Kálíghat, chrám bohyně Kálí, tomu se nevyhneme.
Je velmi obtížné vzpříčit se volání krve a osudu, které k tobě promlouvá skrze tvé sny, začíná ovlivňovat tvůj dosavadní život a jehož moc ti pomohla zatím se osvobodit od zla v podobě toho podivného muže, který chtěl neprávem spojit svoji sílu s tvou. Mýma očima prošla spousta prastarých knih a odvažuji se říci, že zřejmě existuje určité řešení. Nyní nás ale Avinashi zanechej na chvíli o samotě. Musím si s tvou dívkou promluvit mezi čtyřma očima…“
Avinash mu sice věnoval krátký nedůvěřivý pohled, ale nakonec pokývl rameny, líbnul Shanti na tvář, a když se na něj s obavami zadívala, řekl tiše.
„Neměj z ničeho strach, počkám tě venku…“

O chvilku později již netrpělivě přešlapoval na trávníku, z dlouhé chvíle si zapálil cigaretu, vzápětí si ale všiml, že mnich, který je přivedl, si jej dost pohrdavě prohlíží. Snažil se ji uhasit v ruce a bolestně syknul, když si popálil dlaň. Neměl ani odvahu odhodit ji na zem a ukryl raději nedopalek v kapse, mrzutě přitom pomyslel, jakou spoušť tam způsobí. Rozpačitě se ušklíbl, naštěstí se ale vzápětí rozevřel závěs z rákosí a Shanti v doprovodu starce konečně vyšla ven. Byla bledá, oči měla zarudlé pláčem a v rukou svírala nějaké barevné šaty. Avi se starostlivě zamračil a vzal ji kolem ramen.
„Shanti, lásko, pročpak pláčeš? Stalo se něco?“
Mlčky jen zavrtěla hlavou a ohlédla se na Narájana, který se s nimi úklonem hlavy rozloučil se slovy.
„Rahit vás zavede do domu, kde můžete dnes přenocovat. A zítra časně ráno vás budu očekávat na tomto místě. Kálíghat je odtud asi dvacet minut pěšky…“

Té noci Shanti nemohla zahmouřit oči. Několikrát jí pohled sklouzl k židli, přes níž byly přehozené šaty, které jí pro zítřejší příležitost daroval Narájan. Ano, byly to přesně ty, které na sobě měla ve svých snech. Dlouhé, bohatě zdobené flitry a ornamenty a po stranách přecházející do lesklých třásní. Zrovna tytéž občas vídala na starobylých kresbách, které si prohlížela v knihách, co jí půjčil Avinash. Byly na nich znázorněny kněžky, zúčastňující se krvavých obětí. Snažila se najít jakékoliv souvislosti. Díky tomu starému mnichovi konečně pochopila potlačované vzpomínky z dávné minulosti, na něco, co sama neprožila, a proč se zrovna ona musí stát tou, která zmírní prokletí své krve, a tak hrozným způsobem…
Dlouho pak ještě láskyplně vískala Avinashe ve vlasech, dokud neusnul a pak si jej dojatě prohlížela, až se jí v koutku očí objevily slzy, protože se obávala, že až bude po všem, možná bude zklamaný a třeba ji opustí…Hlavu měl odvrácenou na druhou stranu, ve spánku se trošku mračil, jakoby rozpustile špulil ústa a vypadal při tom moc roztomile. Neodolala a lehoučce se svými rty dotkla jeho nahé hrudi. Cítila pod nimi tlukot jeho srdce, jako by to byly hodiny času, které každým úderem neúprosně odměřovaly vteřiny jejich společného života. Pak se několika polibky přesunula k jeho krku. Když ale ucítila horce pulsující sílu v jeho tepně, proběhlo jí slabé mrazení a raději se prudce odtáhla. Uvědomila si, jak strašně moc jej miluje, a při pomyšlení na to, že by se to, co v ní dřímá, mohlo obrátit proti němu, se s hrůzou otřásla. Na tuto možnost ji ale Narájan upozornil, protože pouto krve bylo příliš silné. Téměř zničující pocit palčivé vášně a bezuzdné touhy, který byl jedním z příznaků, ji děsil, stejně občas podivně uspokojující pohled na krev…
Nahnula se nad Avinashe, jemně mu sfoukla z tváře pramen vlasů, políbila ho ještě na čelo a ulehla vedle něj. Se slabým zavrněním se k ní přitulil a aniž by se probral, zavrtal hlavu mezi její šíji a rameno a jeho husté vlasy ji příjemně zašimraly na tváři.
Snažila se ze všech sil smířit s tím, co jí řekl ten starý mnich. Když znovu pomyslela na to, co měla příštího dne udělat, zvedal se jí žaludek, ale bylo to zřejmě nezbytné. I když se její mysl bránila, bylo nutné všemu uvěřit. Nyní už ano. V uších stále slyšela mnichova slova.
„Po celý svůj dlouhý život jsem si velmi přál poznat potomka velké Kálí-Bhavání, a nyní, téměř na konci pouti mým nynějším životem, se mi to konečně splnilo. Ale chci ti také pomoci, už kvůli tvému chlapci, jehož rodinu mám moc rád. Je třeba však udělat, co jsem ti řekl, ona si to žádá, protože podle pradávné legendy nikdy neodpustila své prvorozené dceři její krásu, a ty jsi poslední z její krve. Musíme tam ale najít ještě něco, co tě pomůže ochránit. Jen tak potom budeš moci dál vést takový život, jaký si z celého svého srdce přeješ…“
To vše se dalo i když obtížně chápat. Smysl jeho posledních slov jí ale zatím nebyl jasný…
„Nebude to ale napořád, jednou si možná od tebe bude chtít vyžádat oběť ze všech nejvyšší, a bude záležet jen na tobě, jestli se její moci dokážeš ubránit…“

Shanti slaboučce povzdechla a zavřela unavené oči.
„Proč zrovna já? Proč?...“ špitla bolestně jen pro sebe. Myslela si, že když se prozatím zbavila Joshe, její břímě částečně zmizí. Ale nebyla to pravda. Doufala ale, že vše dobře dopadne, sílu ji dodávala myšlenka na její další život, který měla před sebou, a hlavně lásku, kterou za žádnou cenu nechtěla ztratit...
Autor jammes, 21.03.2010
Přečteno 268x
Tipy 20
Poslední tipující: Lavinie, darkday, ilona, Mademoiselle Drea, Lenullinka, Xsa_ra, phaint, Štětice, Darwin, esetka, ...
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí