Společná pomsta 34

Anotace: Pokračování... Krátký, ale fakt moc nevím, co psát...

„Nějak se mi ke stanu nechce.“ Zašeptal Zoe do vlasů. Ta se usmála a zvedla k němu hlavu.
„Mě taky ne, ale nemůžeme tam nechat koně dlouho samotný. Ale ještě chvilku můžeme ležet.“
„Je ti velká zima?“
„Teď už ne.“ Usmála se na něj Zoe.
„Nechceš ještě na chvilku do vody? Tam bude trošku tepleji.“ Lákal ji Max. Zoe se rozesmála a nahá vlezla do vody. Max s úsměvem skočil za ní. Zoe pokrčila nohy, aby byla ve vodě ponořená až po krk.
„Měls pravdu, je tu větší teplo.“ Usmála se.
„Tak tu můžeme ještě chvilku zůstat, nemyslíš?“ ušklíbl se Max.
„A co z toho budu mít?“ zeptala se ho Zoe, přišla k němu a prstem mu kreslila vlnovku na hrudníku. Max přivřel oči.
„Co bys chtěla?“ zeptal se jí s přivřenýma očima. Zoe se usmála a, aniž by ho nějak upozornila, ho potopila. Rozesmála se. Pak se ale podívala do vody, a Max nikde. *Kam zmizel?*
„Maxi!“ Žádná odpověď.
„MAXI!!“ Zase nic.
„MAXI! UKAŽ SE!“ Nikde nikdo. Po dalších pěti minutách volání jí někdo zezadu vzal kolem pasu. Rychle se otočila a koukala Maxovi do tváře.
„Kam jsi zmizel? Bála jsem se.“ Zeptala se ho a šokem z přestálého strachu ani neměla sílu se zlobit.
„Promiň, omlouvám se ti. Když jsi mě potápěla, slyšel jsem, jak Pegas ržál. Takovým tím varovným způsobem, tak jsem se byl podívat, jestli tam někde někdo není. Nechal jsem tě tady, protože jsem se bál, že by se ti mohlo něco stát, kdyby tam někdo opravdu byl.“ Vysvětlil důvod svého zmizení a přitáhl si ji k sobě.
„Nechtěl bych, aby se ti cokoliv stalo. Nedopustím to.“ Slíbil jí. Zoe se k němu přitiskla a položila si mu hlavu na prsa.
„A proč jsi mi aspoň neřekl, že někam jdeš?“
„Znám tě, nezůstala bys tu.“ Objasnil Max.
„Pravda, chtěla bych jít s tebou.“ Povzdechla si Zoe.
„Tak vidíš.“ Pohladil ji Max po vlasech.
„Půjdeme si lehnout do stanu ke koním?“ Zeptala se ho Zoe.
„Můžeme.“ Souhlasil Max a vylezl na břeh. Zoe vylezla za ním. Ve chvíli, kdy oba stáli na břehu a udělali krok ke svému oblečení, se strhla vřava- zpoza stromů a keřů se vyřítilo na dvacet loupežníků. Max v duchu zaklel- neměl s sebou jedinou zbraň.
„Chcem jenom tu holku, toho kluka klidně zabijte!“ zařval jeden loupežník.
„ZOE! BRAŇ SE!“ zakřičel Max a hledal si po zemi něco, čím by se mohl bránit. Koutkem oka zachytil barvu Zoiiný magie a doufal, že se oba ubrání. Uhnul útoku jednoho loupežníka a na zemi našel silný klacek. *Pořád lepší, než nic* Začal odrážet útoky loupežníků a pomalu se dostával k Zoe, která posílala paprsky magie na všechny strany. Nebyla ale dostatečně silná, takže loupežníky vždy jen odrazila, neomráčila ani nezabila. Max bojoval s klackem a dával si pozor na všechny útoky, přestože nebylo snadné bojovat nahý. Probojoval se až k Zoe a držel se jí za zády- bránil ji zezadu. Zoině pozornosti ale unikl jeden loupežník, který se podél boku plížil k Maxovi. Zezadu ho silně praštil do hlavy. Max spadl omráčený na zem. Zoe ucítila, že se něco stalo a otočila se.
„Maxi!“ vykřikla a přestala posílat kouzla. To byla ale chyba, protože v tu chvíli se na ní vrhli všichni loupežníci, kteří byli v dosahu. Chytili ji za ruce a odtáhli od Maxe.
„Ne! Pusťte mě! Maxi!“ bránila se Zoe a pohled upírala na ležícího Maxe. Nehýbal se.
„MAXI! PROBER SE! PROSÍM!“ křičela na něj a doufala, že není mrtvý. Max se ale stále nehýbal a Zoe vyhrkly do očí slzy. Loupežníci jí svázali ruce, ale ona je nevnímala, zírala jen na Maxovu ležící postavu. Snažila se vypozorovat, jestli dýchá, ale nevypadalo to tak. Přistoupil k němu nějaký loupežník a začal do něj kopat a mlátit ho.
„NECHTE HO!“ vykřikla Zoe a chtěla se jim vytrhnout. Místo toho dostala facku, až se jí zatmělo před očima a začala téct krev ze rtu. Loupežníci ji potom zvedly na nohy a mlsně se na ní podívali.