Junoon

Anotace: 10.část...:)

Láska je jako vítr…nevidíš ji, ale cítíš…


Tabby si uvědomila, že bledne a tušila, že právě nyní asi nastane velmi nepříjemný problém. Prudce se zavrtěla, nervózně ukázala prstem směrem ke schodišti a donutila nic nechápajícího Davida, aby ji postavil na zem. Teprve pak mu došlo, kdo je příčinou náhlé změny Tabbyina chování. Ted se napřímil a dle očekávání řekl jízlivým tónem.
„Aha, tak už chápu vaši odmítavou reakci na naše dnešní společně strávené odpoledne. Jen se vám ale divím, že se zahazujete s takovým…“
Náhle se zarazil, uvědomil si zřejmě vzhledem ke svému budoucímu povolání, že zašel až příliš daleko. Oba mladíci se navzájem změřili ostrým pohledem a David procedil mezi zuby, zatínajíc přitom ruce v pěst. Tabby je oba nervózně pozorovala, měla vážné obavy, aby nedošlo k něčemu horšímu, než je pouhá slovní rozepře.
„S kým se zahazuje? Chtěl jsi říct s kriplem, že? Tak jen do toho, já to unesu!“
Ted překvapeně zamrkal a odvětil sebevědomě.
„To jste řekl vy. A mimochodem, Tabitho, vaše nová matka mne k vám zítra pozvala na večeři. Takže se mně stejně jen tak nezbavíte a pokud jde o mne, nemůžu se dočkat.“
Tabby vytřeštila oči a vyschlo jí v krku. No nazdar! Zatracená Nicole, zřejmě se rozhodla, že jí bude řídit život a udělá z něj peklo! Obrátila prosebný pohled k Davidovi. Krátce ve svých očích navzájem hledali záchranné stéblo a pak David promluvil, nyní už s ledovým klidem.
„To je až zítra, ale dnes večer tě budu čekat v parku já, v osm. Psa ale nechej doma, chci tě mít jen pro sebe… “ A spiklenecky na ni mrknul. Srdce se jí rozbušilo tak moc, že měla chvílemi pocit, jako by jí chtělo rozrazit hrudní koš. O téhle větě snila již několik nocí, a nyní ji slyšela na vlastní uši. Zjihle se na něj podívala a špitla.
„Bezva, budu tam a moc se těším. A nyní mne oba omluvte, musím už jít!“ Rozhodla se raději vyklidit bitevní pole, aspoň prozatím, maličko v ní ale zahlodal červík pochybnosti, zda David svá slova myslel vážně. Vždyť se jí přece dosud snažil vyhýbat. Co udělal a řekl právě dnes ji dost udivilo. Nejistě se ještě za nimi ohlédla. Viděla, že Ted pořád stojí na místě jako přilepený a vrhá na Davida vražedné pohledy, ale ten jí krátce zamával a spěšně zamířil k východu. Tabby vyběhla schody po dvou, nehledíc na své bolavé nohy. Byla štěstím bez sebe. V jídelně zamyšleně usrkávala ovocný čaj a najednou ji opět přepadla tísnivá myšlenka, zda tam David vůbec přijde a jestli ji jen nechtěl osvobodit z pavoučích tenat, která spolu Ted a Nicole proti její a určitě i tátově vůli upředli…

…………………………………………………………………………………………………....................................................

David rychlým krokem vyšel před nemocnici a téměř jedním douškem vypil colu, kterou si předtím koupil v automatu. Pak zaťal zuby, prázdnou plechovku jedním stiskem zmačkal a zlostně odhodil do odpadkového koše. K čertu s tím ulízaným hezounem! Co si o sobě vlastně myslí? Tabby z něj byla viditelně vyplašená, což přivítal s uspokojením, i když jím zacloumal nepříjemně bodavý pocit, který jej dost zaskočil. Byla to snad žárlivost? Kdo ví, dosud nic takového nepoznal. Po čtvrthodině se konečně dostal domů a podnikl hladový nájezd na ledničku. Zatím ještě byla plná zásob, které zde zanechala jeho máma, než odjela s tátou na stáž.
V posledních dnech se mu mnohem zlepšila chuť k jídlu a také maličko přibral na váze, tuhle skutečnost by určitě s radostí přivítala hlavně jeho máma. S bolestným pocitem si opět uvědomil, že o jeho nemoci dosud vůbec nic neví. Bylo mu proti mysli skrývat své tíživé tajemství, ale vzhledem k její velmi citlivé povaze to bylo zatím naprosto rozumné řešení. Na špatné zprávy je vždy dost času...
Lehl si na postel, založil si ruce za hlavou a zavřel oči. Snažil se převést své myšlenky úplně jinam…
Tabby…Proběhlo jím lehké příjemné zamrazení. Stále viděl její oči barvy čerstvě rozkvetlých pomněnek a rty, jejichž tvar jej fascinoval. Připomínaly mu barvou zralé třešně. Napadlo jej, jestli tak také chutnají a dneska tomu byl tak blízko…Byla lehoučká jako pírko a když ji svíral v náruči, cítil, jak se celá chvěje. Při tom se jí maličko vyhrnula halenka a on na své dlani ucítil hebkost její horké kůže. Bylo to nesmírně vzrušující, zejména když si představil, že ji takto odnáší, pokládá do hebké trávy a…jako již mnohokrát předtím ze všech sil potlačoval bouřlivou reakci pod zipem džínů, ale v duchu měl na sebe zlost, protože vědomě porušoval všechna svá dřívější předsevzetí vyhýbat se jí. Ale prostupovalo jej něco mnohem silnějšího, čemuž nemohl odolat. Dosud váhal, zda má úplně odložit svoji masku nepřístupnosti a utrhnout ze stromu života co nejvíc květů, dokud to ještě má svůj čas a smysl. Příčilo se mu ale dávat jí jakékoliv plané naděje, když…

Krátce se podíval na budík. Do osmé zbývalo ještě spousta času, ale už nyní navzdory všemu celý hořel nedočkavostí. Chvilkami jej sice přemáhala myšlenka, že se tomuto setkání vyhne, ale nakonec se přece jen rozhodl. Pootočil hlavu stranou a pohled mu sklouzl k hromadě věcí, které měl v plánu zabalit si do zavazadla. Cesta do Himalájí se již neodvratně blížila. Zvolna se zvedl, zapálil si cigaretu a popošel ke svému stolu, na němž dosud ležely ty staré mapy. Vzal do rukou jednu z nich, právě tu, jejíž součástí zřejmě kdysi dávno býval nějaký text, psaný sanskritem. V četbě starého písma, ať už se jednalo o indické či egyptské, patřil ve škole k nejlepším. Pokoušel se tedy aspoň trošku rozluštit text na mapce. Zachovala se ale jen velmi malá část, nedávající téměř žádný smysl. Byla zde zmínka o nějakém velikém nebezpečí, číhajícím v temných hlubinách jeskyně, mámin strýc se tedy nemýlil. Ale třeba jsou to jen nějaké místní pověry. Nutkání poznat to tajemství Davida úplně pohltilo. Velmi jej ale udivilo několikrát za sebou se opakující jedno slovo, jehož pravému významu příliš nerozuměl.
To slovo znělo junoon...