Princezna z Terrenu

Anotace: Tak je tu další dílek:D Snad se bude líbit...

8.kapitola
Ve vedlejším pokoji seděla Verča na posteli a opírala se o Robinovo rameno.
„Ta dnešní událost s Kumaji… Je to předzvěst něčeho většího. Cítím to a vím, že stejný pocit má i Frederika. A to co se stane není nic dobrého.“
„Taky mám ten pocit. A Kristián taky. I když jsme si to nikdo do dnešního dne nepřipustili.“
„Robie… Co myslíš, že bude dál?“
„Nevím. Opravdu nevím. Ale nebudeme se tím trápit. Jdeme spát. Zítra musíme udělat hodně věcí.“
Usmál se na Verču a dal jí pusu. Potom si lehl dolů na matračku a Verča se otočila čelem ke kraji postele.
Za pět minut už Robin tvrdě spal. Verča však nemohla usnout a sledovala jeho krásnou tvář.
Natáhla ruku a lehce ho po tváři pohladila.
„Miluji tě, Robie.“

Frederika se probudila. Kristián ležel na zádech, levou ruku pod hlavou a pravou rukou jí k sobě pevně tiskl.
Ve spánku měl tvář uvolněnou a vypadal kouzelně.
Dívka se nadzvedla a lehce ho políbila na rty.
„Tomu říkám příjemné probuzení,“ usmál se na ni.
„Ty jsi vzhůru?“
„Ano, miláčku.“
Zvedl ruku a pohladil ji po poškrábané tváři.
„Odpočinula sis, miláčku?“
„Ano. A ty Krisi?“
„Ano. Když jsi byla u mne tak ano.“
Z tváře jí zmizel úsměv a povzdechla si.
„Mám strach Krisi.“
„Já taky miláčku. Kdo by v téhle chvíli neměl strach by byl hlupák,“ políbil ji na čelo. „Strach přeci není slabost.“
„Nevím co bych si bez tebe počala Krisi.“
„Miluju tě, Fredie.“
Chvíli ji objímal, ale potom vstal.
„Musíme vstát. Máme co řešit.“
„Ano.“
Frederika na sobě měla tepláky, triko a mikinu. Všechno jí půjčila Verča. Vlasy měla rozpuštěné a krásnýma očima sledovala Kristiána.
Ten ji vzal kolem pasu a vyšli z pokoje.
„Dobré ráno,“ pozdravil Robina s Verčou, kteří už chystali snídani v kuchyni.
„Dobré ráno. Jak se cítíš Fredie?“ zeptal se Robin.
„Jde to.“
„Tady máte čaj,“ usmála se Verča.
„Děkuji,“ kývla Frederika.
„Díky.“
Frederika se opřela o Kristiána a ten ji objal kolem ramen. Sedli si na gauč a pili čaj.
Pohladila Krise po tváři a náhle se jí před očima mihl nějaký obraz.
Kris stál na nádvoří nějakého hradu, vedle něj stála štíhlá dívka s blond vlasy a před ním starší žena a muž, kteří na mu něco říkali.
Oba měli na hlavě korunu.
„Synu…“ promluvil král. „Musíš ji najít. Může být v nebezpečí.“
„Neboj se tati. Najdu ji a dám na ni pozor.“
Frederika překvapeně zamrkala a postupně se jí před očima opět objevil pokoj.
„Frederiko jsi v pořádku?“ Kris se k ní ustaraně sklonil a pohladil ji po tváři.
„Nech mě Krisi…“ řekla zmateně a postavila se.