Po hlavě do života, kapitola 8.

Anotace: Adriana má důvod k obavám. Podaří se jí zbavit nevítaného společníka? A jak asi dopadne její návštěva u Karla v bytě?

Zírala jsem na sklenici plnou oranžové tekutiny a nějak si nemohla vzpomenout, že bych si objednávala džus. Vrhla jsem na zmalovanou servírku tázavý pohled.
„To je od tamtoho pána,“ hodila hlavou za sebe a odkráčela.
Sledovala jsem, jak pan Vrabčí hnízdo vstává a přesunuje se směrem ke mně.
„Říkal jsem si, když jsme teď oba opuštění, že bychom si mohli dát spolu nějaké nealko.“ zamrkal na mě, až se mu hnuly i uši.
Netoužila jsem po jeho společnosti ani v nejmenším, navíc co by tomu řekl Karel, že tu sedím s někým jiným? To by asi vypadalo pěkně blbě.
Jenže než jsem se zmohla na nějaké rázně odmítavé gesto, obsadil protější židli i se svým kafem a upřel na mě modrošedé oči.
„Tak jak jde život?“
„Až do chvíle, než jsi tu přistál skvěle. A nejsem opuštěná, aby bylo jasno, můj přítel se co nevidět vrátí.“
Vrabčí hnízdo nevypadal, že by ho ta informace měla skolit. Klidně seděl dál a hrál si s párátkem, zatímco můj mozek pracoval na nejvyšší obrátky. Reálně hrozilo, že mi bude kouř stoupat z uší, jestli si okamžitě nevzpomenu, co je ten chlápek zač. On jak se zdálo věděl naprosto přesně, kdo jsem já. Furt se připitoměle usmíval a užíval si moje rozpaky se zjevnou rozkoší.
„Ty se na mě nepamatuješ, že?“ zeptal se nakonec úplně na rovinu a já měla sto chutí mu poopravit předkus.
„A měla bych?“
„No řekl bych, že jo, když jsi mě málem zabila.“
„Cože? Já bych nikdy nikoho......“začala jsem s obhajobou, když v tom mi udělalo v mozku cvak a já si okamžitě vybavila svůj potupný pád z kola, přímo k nohám tohohle blbečka. Nepoznala jsem ho hned, protože při prvním setkání měl mnohem delší vlasy. Tak to bychom měli, trapas je dokonán.
Zhluboka jsem se napila darovaného džusu. Byl pomerančový a kyselý, moje chuťové buňky otupěly ze všech těch sladkých vodek. Nikdy jsem nebyla dítě štěstěny, ale tohle zavánělo vyloženě špatnou karmou. No uznejte, jaká je pravděpodobnost, že v druhým největším městě republiky narazíte na typa, co vám málem zničil život i nervy? A že s váma bude sedět u jednoho stolu, vlezlej jak banda veverek a napřahovat k vám svoje chlupatý chapadlo.
Jeho gesto jsem pochopila, až když mi oznámil, že se jmenuje Tomáš.
Samozřejmě se slušelo, abych se představila taky, akorát že se mi do toho vůbec nechtělo.
„Adriana,“ zamumlala jsem na půl pusy, ale nabídnutou ruku ignorovala. Pohled na hodinky mě potěšil. Oznamovaly mi, že se Kája vrátí za necelých deset minut. Fajn by bylo, kdybych mohla odejít a počkat na něj venku, jenže to nešlo, protože nebylo zaplaceno a já u sebe neměla dost peněz. Musím se toho střapatého otravy nějak zbavit.
„Hele neměl bys už jít? Tvoje holka vypadala fakt naštvaně.“ navrhla jsem neomaleně, ale bylo mi to fuk.
„To se vsákne,“ mávl rukou nevzrušeně a dál se přehraboval lžičkou v lógru..
Je natvrdlej nebo co?
„To se teda nevsákne, můj kluk tu bude každou chvíli. Koukej vypadnout. Jo a ten džus si zaplatím sama.“ prskala jsem hystericky.
„Nonono, to jsme se rozzlobili. Není zdravý se v takovým hicu rozčilovat, mohlo by to s tebou seknout.“
Páni jak ten mě vytáčel.
„O co ti jako de?“ probodla jsem ho pohledem.
Výraz jeho obličeje se změnil z pobaveného na nechápající.
„O nic. Chtěl jsem jen pokecat. Třeba o tom, co tě přivedlo do města.“
„Jsem tady na dovolené, stačí?“
Rozchechtal se jako blázen a já sebou trhla, protože jsem takovou reakci nečekala.
„Můžeš mi říct, co je tak směšnýho na dovolené?“
„Vůbec nic. Já jen, že většina lidí jezdí na dovolenou z města pryč do přírody a ne naopak.“
„No jo, pán je chytrej. Kdybys žil dvacet let jako poustevník, taky by se ti to zajedlo, to mi věř.“
„Možná,“ připustil. „Ale určitě bych se bezhlavě nevrhal do pochybnejch známostí.“
„A tím chceš říct co? Že já se vrhám? Vůbec nic o mně nevíš a Karel je fajn kluk.“
„No jo, moc fajn, když tě tu nechá trčet půl dne samotnou.“
„Říká někdo, komu před půldnem zdrhla holka a nechala ho tu trčet samotnýho,“ vmetla jsem mu pohotově a čekala, jak se na to bude tvářit.
„Ok. Je to jedna jedna. Dostalas mě.“ pravil rezignovaně, ale pořád s tím poťouchlým úsměvem.
Ale co to? Panebože on se snad vážně zvedá od stolu a jde k baru platit. Moje modlitby byly vyslyšeny.
„Tak si teda užij tu dovolenou, když jinak nedáš,“ popíchl mě ještě na rozloučenou a konečně vypadl.
Bylo to těsně. Jen co vyšel ze dveří, zahlídla jsem Káju, jak si to šine z parkoviště. A málem se
mnou seklo, když jsem viděla, že Vrabčí hnízdo jde přímo k němu, něco mu říká a mává přitom rukou, jako kdyby odháněl komáry. Co sakra blbne? Čekala, jsem, že dostane každou chvíli pěstí. Nic takového se ovšem nepřihodilo. Kája jen poslouchal, na tváři úsměv notorického flegmatika a chvílemi obracel oči v sloup. Nakonec ho to zřejmě přestalo bavit, protože rozvykládaného Tomáše poplácal po rameni a pokračoval směrem k hospodě. Scéna venku byla tak napínavá, že jsem zapomněla dýchat a teď se mi nějak nedostávalo vzduchu. Ale to už byl Karel u mě, s milionem omluv na jazyku a velkou zmrzlinou v ruce.
„Na,“ strčil mi ji do ruky a odplul k baru zaplatit. Kochala jsem se pohledem na to, jak se ošíval, když uviděl účet. Jasně nepočítal s tím, že ho vezmu za slovo, když říkal, ať si dám, co chci.
No a pak jsme konečně vypadli směr přístaviště. Parník zrovna odplouval a já doufala, že mi nebude po všem tom pití a zmrzlině šoufl. Ale bylo to fajn, kochala jsem se krajinou Kája mi vyprávěl zábavný historky a bylo jich tolik, až jsem pojala podezření, že si některé určitě vymyslel.
Do města jsme se vraceli za tmy a já si ani nevšimla, že zastavil před úplně neznámým domem.
„Kdo to jsme?“
„No myslel jsem, jestli bys nechtěla jít chvíli ke mně. Bylo by škoda předčasně ukončit tak pěknej den, co říkáš?“
Jeho úsměv byl prostě neodolatelný. Copak jsem mohla odmítnout? Hlásek, co mi našeptával, že bych se s ním neměla vyspat hned na prvním rande, jsem rázně utloukla argumentem, že snad ve dvaceti letech mám právo začít provozovat sexuální život s někým, kdo se mi líbí. Bylo rozhodnuto.
Dvoupokojáč v prvním patře se mi zdál menší, než celý můj podkrovní pokojík doma na statku. Na první pohled bylo jasné, že Karel bydlí sám, znáte to, takový ten ležérní nepořádek, věci, co chlapi prostě neřeší. Zato si zjevně potrpěl na luxus. Chvíli mi vrtalo hlavou, jestli mu tohle všechno pořídili zazobaní rodiče, nebo má prostě jen tak dobře placenou práci. Přišlo mi ale hloupý se na to hned ptát, zvláště když si přisedl ke mně na koženou sedačku a začal mě líbat, jakoby šlo o život.
„Ještě jsem ti neukázal svoji ložnici,“ pošeptal mi do ucha.
Panečku ten neztrácí čas, to se musí nechat. A to jsem doufala, že se vyhnu trapnýmu blekotání o tom, že jsem ještě panna.
„Ehm nedáme si napřed něco k pití?“přerušila jsem dosti neurvale intimní chvilku. „Nebo ty někam spěcháš?“
„Jasně že ne, máme přece celou noc, akorát jsi tak strašně sexy, že si prostě nemůžu pomoct.“
Ááááách. lichotky, ty jsem potřebovala jako náš pes drbání. Jsem sexy. No jo, asi jsem, mám dlouhý, štíhlý nohy, prsa tak akorát, vlasy skoro do pasu a ten zbytek taky ujde. Akorát že když člověk žije na samotě a celej den lítá v teplácích, tak jeho půvaby moc nevyniknou, to dá rozum.
Usrkávala jsem nazlátlou tekutinu, pozorovala, jak v ní tají kostky ledu a poslouchala celkem líbivou hudbu. Po druhé skleničce to Kája zkoušel znovu, tentokrát mě lákal ke společnému sprchování. Usoudila jsem, že by to bylo skvělé, jen kdybych se tak příšerně nestyděla. Panebože copak je natvrdlej, že mu to nedojde? No asi nepředpokládá, že by holka mýho věku mohla být úplně nezkušená, to mu fakt nemůžu zazlívat Budu ho muset postavit před hotovou věc ještě dřív, než ho ty hry na upejpavku přestanou bavit a vyhodí mě.
„Hele mno hm,“ začala jsem kostrbatě, když už jsme stáli v rovněž luxusní koupelně a já mezitím horečně vymýšlela, jak to nejlíp podat, aby to nebylo úplně trapný, jako třeba ve filmech.
„Nějakej problém, kotě?“
„Ani ne, akorát že jsem neměla ještě jaksi příležitost k nějakýmu seznámení, no a tak prostě.....“
Karel utnul moji řeč polibkem a pokračoval ve svlékání nás obou.
„Neboj, budeš skvělá.“
To mě tedy vážně uklidnil. Nějak mě nenapadlo, že bych měla být při své premiéře skvělá, dokud o tom nezačal mluvit. Bude to chtít ještě minimálně dva panáky. No.......... raději tři.