Po hlavě do života, kapitola 15.

Anotace: Tomáš má náladu pod psa, jak asi dopadne plánovaný rozhovor s Lucií?

Začínalo se stmívat, když jsem Adrianu doprovázel domů. Moc toho nenamluvila, ale nevypadala ani nijak zvlášť zdeptaně. Kéž bych mohl říct totéž o sobě. Čím víc jsem se blížil k naší ulici, tím jsem kráčel pomaleji, až jsem se zastavil docela a chvíli přešlapoval na místě. Do hovoru s Lucií se mi chtělo asi tak, jako praseti na porážku. Neměl jsem ani nejmenší chuť ji vidět, protože se mi hned vybavily Karlovy ruce na jejím zadku a to mě dostávalo na úroveň nemyslícího tvora, s vražednými sklony.
Hlava mi vůbec nebrala, proč se Lucie rozhodla podvádět mě zrovna s Karlem, pro kterýho měla celou dobu, co jsme spolu chodili jen opovržení a sbírku docela nepěkných slov. A všechno to začalo tou nešťastnou otázkou, jestli si mě vezme. Asi jí z toho vzteku muselo definitivně přeskočit, no a nebyl by to ani bratříček, kdyby nevyužil situace. Vždycky na Lucku koukal jako na něco k jídlu. Teď nad svou trofejí určitě chrochtá blahem a ještě víc nad tím, jak mi to nandal.
No jo, není nad milující sourozence. Oproti tomu z takové Adriany se vyklubala docela dobrá kámoška. Jo praštěná je pořádně, takovej malej slon v porcelánu, ale jsem jí rozhodně vděčnej za to, že mě nenechala zlikvidovat Karlovi ciferník, to by byla fakt bomba, kdyby mě dojeli zatknout kluci z naší služebny a pak by mi uspořádali večírek na rozloučenou za to, jakej jsem vůl.
No a za druhý mi při loučení, tím svým na holku trochu drsným hlasem popřála hodně štěstí a to mě celkem povzbudilo, i když bylo jasný, že mě žádný růžový chvíle nečekají.
Doloudal jsem se k domu a zjistil, že se ve třetím patře svítí. Majitelka bytu je tedy přítomna. No alespoň tu nepříjemnou konverzaci budu mít rychle za sebou.
Jen jsem odemkl, třískla mě do uší písnička od Aerosmith. Lucie ji měla puštěnou na plný pecky a tancovala do rytmu u sporáku. Očividně byla v dobré náladě a mě děsně štvalo, že jejím zdrojem nejsem já. Vzala mě na vědomí ve chvíli, kdy jsem ztlumil ten kravál.
„Ahoj, chceš omeletu, nebo toust?“ zeptala se místo pozdravu a dál kroutila zadkem jako kdyby trénovala na mistrovství světa. Byla to jedna z nejkrásnějších částí Lucčina těla, ovšem jen do chvíle, než si ji přivlastnila nenechavá pracka mýho bratra.
„To je fuk.“ zamumlal jsem v odpověď a sedl si ke stolu.
„Volal Dan, máš jít na noční. Jo a můžeš mi říct, který prase se válelo na naší sedačce a vychlastalo všechnu vodku?“
„Franta, chtěl se koukat na video.“
„Děláš si srandu? Jasně jsem řekla, že ho tady už nechci vidět“
Hm tak tohle na moc klidnou debatu nevypadá. Na Františka jsem, pod vlivem závažnějších událostí zapomněl jako na smrt. Těžko bych mohl po Lucii chtít, aby byla ráda aspoň za to, že nám tentokrát neznehodnotil nic, krom příjemné vůně vanilky, která tu obvykle panuje.
„Musíme se pořád hádat? Už jsem z toho fakt unavenej.“ pokusil jsem se o smířlivý tón, ale nesetkal se s velkým úspěchem. Lucie si totiž podepřela boky, neklamné znamení toho, že chystá delší proslov. A já už tak nějak tušil, že se mi nebude líbit.
„Jo tááák, milostpán je unavenej. A já jako nemám bejt unavená z toho, jak mě okázale ignoruješ? Jsi celý dny v práci, a když ne, tak stejně někde trajdáš a je ti úplně jedno, jak se tu cejtím sama? I tomu nechuťákovi Frantovi prokazuješ víc respektu. Dneska si vyrazím na Riviéru a co nevidím. Sedíš si tam u piva s nejnovější matrací tvýho bratra.“
„A proto jsi s Karlem předvedla tu úchvatnou líbací scénu?“ skočil jsem jí neurvale do řeči, protože už toho na mě bylo právě dost.
„Ty se ještě divíš?“
„No jo, to se teda divím, protože fakt nevím, co jsem provedl tak hroznýho kromě toho, že jsem si tě chtěl vzít. Nic, co udělám není pro tebe dost dobrý. Když beru služby navíc, aby byly prachy a nemuseli jsme škudlit, je to špatně, když chci s tebou trávit čas, není to podle tvých představ, když cokoli navrhnu, nelíbí se ti to, když ti nečtu myšlenky, hned jsem sobec, když promluvím s jinou, hned jsem kurevník. Napadlo tě vůbec někdy, jak mě to štve? Mám po krk toho, jak se ti furt snažím zavděčit, i toho, jak ze mě děláš paroháče s mým vlastním bráchou.“
„Já s Karlem nespím, kdo ti to zase nakecal?“ soptila.
Zjevně jí bylo fuk, že mi lže přímo do očí. Asi to dělala často, jen já vůl si toho nikdy nevšiml a věřil jí.
„Aspoň nezatloukej, Adriana vás viděla.“
„A copak viděla? Věříš nějaký couře víc než mně?.“
„Jo věřím.“
Jestliže jsem očekával, že Lucie projeví alespoň nějakou známku lítosti nad svojí nevěrou, šeredně jsme se spletl.
„Tak jsem s ním spala a co má bejt?“ vypadlo z ní nakonec.
Tomu říkám pořádná dávka ledu za límec.
„Co má bejt? Snad máme vztah, žijeme spolu. To, že tě miluju pro tebe nic neznamená?“
„Hlavně se mě nesnaž dojmout.“ ušklíbla se. „Kdybys mě jen trochu víc podporoval, nemuselo to tak dopadnout. Kája je v tomhle úplně jinej, na rozdíl od tebe si myslí, že na to mám, abych dělala modeling, zařídí mi focení a plno dalších věcí. Ale hlavně je tu vždycky, když ho potřebuju.“
Čelist mi upadla až někam k nohám. Tohle že je moje Lucie? Ta samá Lucie, která ještě před týdnem tvrdila, že můj bratr je slizkej had a neopřela by si o něj ani kolo? Musela utrpět nějaký poškození mozku nebo co. Je jak ohraná deska, chci bejt modelka, chci bejt modelka, ježíš, já chtěl být taky kosmonaut, ale určitě bych se kvůli tomu nevyspal s profesorkou astronomie.
Někdy prostě člověk nemůže mít všechno, co si zamane. To ale pro Lucii neplatí. Zřejmě je ochotná jít na to svoje vytoužený molo i přes mrtvoly a je fuk, kolik jich bude.
Vyklopila z pánve přede mě na talíř žlutou placku, přihodila dva rohlíky a zase odtančila. Prostě jen tak, jako kdyby se nechumelilo a ještě před minutou neječela, jak Viktorka u splavu. Schíza, jak vyšitá. Je docela možný, že ji za pár dní potkám ruku v ruce s naším domovníkem, u ní už fakt člověk neví.
Žmoulal jsem omeletu a namáhavě ji tlačil do krku společně s pečivem nevalné čerstvosti, když tu mě navštívila vize. Docela zřetelně jsem uviděl Lucii celou nahou v aukční síni. Procházela se a vystavovala své vnady před očima slintajících chlapů v turbanech, kteří vykřikovali různé sumy.
Otřásl jsem se odporem, hodil na stůl nedojedený rohlík a beze slova vypadl z bytu.