Dominik a Sina XIX.

Anotace: Střídavé vyprávění o Sině a Dominikovi..

Sina. Co tu chce? Copak už jsem před ní nebyl dost pokořený?
Co chce s tím zmačkaným papírkem? Že by mi také něco napsala?
Rozložím papír. ... Proboha, to je má báseň.
Vzhlédnu k ní. "Bylo to určeno tobě.."
"Ano, já vím, ale.."
"Ale? Nechceš ji?"
"Ale chci .. sebrala jsem mu ji."
"Aha .." řeknu a kývnu.
"Smím dál?"
"Jasně ..", ustoupím ke straně a nechám ji vstoupit.
Sina zůstane stát a s očekáváním se na mě dívá. Jdu před ní po schodech nahoru. "Půjdeme do mého pokoje."
Následuje mě. Nahoře si sednu na postel. Ona zavře dveře a prohlíží si mé království. "Nikdo není doma ..?"
"Ne, táta se vrátí až večer."
Podívá se na dvě dlouhé otevřené police.
"Člověče, ty máš ale spoustu knih. To jsi všechno přečetl?"
"No, většinu .., pár je jich od taťky, doporučil mi je, ale já je zatím nečetl."
"Ty, Dominiku ..?" Stoupne si těsně přede mne k posteli a dívá se na mě seshora.
"Hm?"
"Díky."
Tázavě se na ni podívám.
"Za tu básničku ..," řekne.
"Nemyslíš si, že je pitomá?"
Zavrtí hlavou a podívá se mi do očí. Teď určitě zjistí, že jsem brečel.
Nejspíš mě teď považuje za měkkotu, slabocha!
Aby mě nemohla pozorovat příliš dlouho, chytím ji za ruku a stáhnu ji k sobě na postel. Zatáhl jsem příliš silně, zapotácí se a přistane mi na kolenou. "Promiň, to jsem nechtěl!"
"To nic ..," řekne a sklouzne z mých kolen.
Dlouho sedíme vedle sebe mlčky.
Jako první přeruší mlčení Sina. "Jsi tu úplně sám?"
"Ano, teda ne zcela. Je tu Woody." Ukážu na židli, na které spí kočka.
"To je komické jméno."
"Ano. Táta je velkým fanouškem Woodyho Allena. Je to jeho kočka."
Zase sedíme potichu vedle sebe a oba se díváme dopředu. Po chvíli po ní šlehnu pohledem.
Sina se ke mně otočí a řekne: "Ty .., měla jsem z té básně velkou radost."
"Opravdu?"
"Hm," Kývne.
"Načasování nebylo zrovna nejlepší," podotknu.
Zasměje se. "Ano, dalo by se to tak říct."
"Jak jsi tu básničku vůbec získala zpátky? Dal ti ji?"
"Ne, to teda ne. Po hodině jsem si ji musela vyžádat."
"Tedy, to od tebe bylo odvážné, moje malá."
"Já vůbec nejsem malá," řekne a trochu se napřímí.
Podívám se jí do očí. Vypadá sladce, když na mě hledí těmi velkými kukadly. Bleskově jí přitisknu rty na ústa.
V prvním okamžiku trošku uhne. Položím jí ruku na zátylek a nepatrně ji přidržím. Rty má sevřené a já jí opatrně hryžu spodní ret. Její otevřené oči jsou tak blízko, že její pohled nevydržím a zavřu oči. Opatrně zmírňuji tlak a doufám, že neuhne.
Ano. Teď lehce pootevře rty a začne sát moje.
To mi dodá trošku odvahy. Hladím ji jazykem podél horního rtu. Pak chvilku počkám. Teď mi ona hladí jazykem spodní ret. Naskočí mi husí kůže a jazykem začnu prozkoumávat nová území.
Polibek už trvá pěkně dlouho.
Opatrně otevřu oči. Ona má oči zavřené, ale ucítí můj pohled a podívá se na mě.
"Co je?"
"Nic," řeknu a rychle ji políbím na jedno oko.
Začne se smát.
Trošku jí pootočím obličej a začnu ji líbat na ušní lalůček.
"Hi, hi, to lechtá." Zdvihne ramena k uchu.
Pustím ji. Poloha, ve které sedíme - vedle sebe na posteli s trupy obrácenými k sobě-, je hodně nepohodlná. Mám se odvážit stáhnout jí do lehu? Nebo to pokazí náladu?
Rychle vyklouznu z bot a posunu se výše na postel. Chytím ji za ruku a táhnu ji s sebou.
"Počkej." Ohne se a zuje si boty. Pak už sedíme vedle sebe na lůžku a opíráme se o zeď.
Vezme mě za ruku a proplete své prsty s mými.
"Ty to máš dobré."
Položím jí ruku kolem ramen. "Hm .., jak to, že to mám dobré?"
"Jsi v bytě sám. Nikdo do tvého pokoje jen tak nepřijde."
"Copak u tebe je to tak zlé?"
"Ano. Nikdy jsi neměl mladší sestru, která by ti pořád lezla na nervy pitomými otázkami?"
"Ne."
"Nebo mámu, která chce pořád všechno přesně vědět?"
Musím myslet na svoji mámu. Někdy ji postrádám.
"Kde vlastně je tvoje máma?" zeptá se Sina. "Už u vás nebydlí, viď?"
Zavrtím hlavou. "Už pár let ne. Rodiče se rozvedli."
"A máme tě nechtěla mít u sebe?"
"Chtěla. Ale já si přál být raději s tátou."
"Čili prakticky jsi rozhodl ty?" nedůvěřivě se na mě dívá.
"No, ano .. řekněme, že jsem spolurozhodl."
Sina kývne. Ještě více se ke mně přivine. Sklouznu dolů k ní, takže oba spíš ležíme, než sedíme.
Pak se k ní otočím a položím jí ruku na břicho. Má na sobě lehkou blůzku, která se jí trošku vykasala z džínsů, takže je vidět malý proužek holé kůže.
Hraji si s piercingem, který má v pupíku, malá perlička se dá dokonce trošku povytáhnout. Má dlaň jí zajede pod blůzu a hladí teplou pleť. Ruku má na mé paži. Zatím se nebrání. Pomalu postupuji nahoru, až se dotknu podprsenky. Ale blůzka je trošku úzká, takže se nemohu pořádně dostat dál. Přestanu a políbím ji. Hlavu má teď položenou na polštáři a já jsem spíš nad ní než vedle ní.
Políbím ji na ústa. Po malé chvilce otevře rty, tentokrát se tolik nezdráhá a jazykem se pomalu dotýká mého. Šimrá to a já, trdlo, se začnu chichotat, protože mě něco napadlo.
Sina se odtáhne. "Proč se směješ? Dělám něco špatně?"
"Ne, ne, naopak.."
"Ale?"
"Ty, sorry, najednou jsem si vzpomněl na bývalou přítelkyni, ta neuměla vůbec líbat."
"Jak to?" zeptá se. "Co dělala?"
"Vždycky dokořán otevřela pusu a jinak nedělala nic a já .. si přišel nějak ztracený."
"A? Copak jsi jí to neřekl?"
"Ne, co si myslíš. Příliš jsem se styděl. Sám jsem nevěděl, jak to má být správně."
Koketně mi dvakrát poklepe na nos. "A to tě napadá, když tě líbám já?"
Obrátím list. "Kde ses naučila tak líbat,"
"Hm .. prostě jsem trošku trénovala."
"Taková nestoudnost. Chci, abys od teď trénovala jen se mnou, okay?"
Usměje se na mě, a dříve než mohu něco říct, zavře mi pusu dalším polibkem. Zavřu oči a opatrně položím stehno na její. Cítím, že dostávám erekci a tisknu se k ní. Zdá se, že jí to nevadí, protože položí jednu ruku na mé stehno a přitáhne si ho pevněji k sobě. Nevzpomínám si, že by se mi líbání někdy tak líbilo. Na krátkou chvilku otevřu oči, abych zjistil, jestli Sina má oči otevřené.
Ne.
Dobře. Strašně rád bych cítil víc její kůže, ale její blůzička je tak úzká. Opatrně šmátrám po nejhořejším knoflíčku a rozepnu ho. Sina v polibku strne a otevře oči. Okamžitě odvrátím pohled z jejího obličeje a soustředím se na další knoflík, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

----------

Nebesa, on mi začíná svlékat blůzu. Jako by to byl logický krok po prvním stadiu: intenzivním líbání.
Bezděčně zadržím dech, soustředím se plně na jeho ruku, která šmátrá po druhém knoflíku. Cítím, že moje vzrušení opadá, pohyby mých rtů se stávají automatickými, dokážu myslet jen na tu zatracenou blůzu.
Zdá se, že Dominik cítí moje napětí, přestane a podívá se na mě dolů s křivým úšklebkem. "Pomůžeš mi?"
Když na něj nechápavě hledím, ukáže na knoflíky. "S blůzou, myslím. Vždyť je jako pancíř."
"Já bych si ji raději .. ehm .. nechala na sobě."
"Chápu." Okamžitě stáhne ruku, zase mě hladí po břiše a bocích. Není naštvaný?
Nemyslí si, že dělám drahoty? Sama přesně nevím, proč si ji chci tak rozhodně nechat na sobě, mám strach, že by pak nezbytně následovaly další kusy ošacení. A to nechci. Teď ne. Dnes ne. To je na mě moc rychlé.
Od určitého bodu jsou kluci tak totálně zaměření na svoje vzrušení, že nevnímají skoro nic jiného.
S Robertem to bylo tak, že mě někdy skutečně až odpuzoval: to rychlé, těžké dýchání, skelný zrak..
Zatraceně, jak to, že teď myslím na Roberta?
Dominik je jiný. Úplně jiný. Přijal mé hranice. Prostě tak. Bez nervujících diskusí. Obejmu ho kolem krku a pevně ho k sobě přitáhnu. Jeho stehno leží mezi mýma nohama, je pevné, svalnaté, bezděčně k němu přitisknu podbřišek. Jsem si naprosto jistá, že má erekci, není divu, vždyť i já mám v břiše pocit horka a měkkosti.
Teď se ode mě trošku odtáhne, shlíží na mě shora, hladí mi obličej. "Hele, ty máš pihy."
"Hm, jedině to je mně barevné."
Nechápavě se na mně podívá. "Jak to myslíš?"
"No, jsem pořád taková bledá, někdy se cítím jako průsvitná."
Dominik se zašklebí. "Tedy teď má tvůj obličej spousty barev .."
Nebesa, chce snad říct, že jsem rudá jako krocan? Zkoumavě si položím dlaň na tvář. Opravdu, pěkně horká.
"Jsi hrozně hezká, víš to?"
Lichotník. "Myslíš?"
"Hmm."
"Nezdá se ti, že jsem moc hubená a bledá a mé vlasy .."
"Ne" - položí mi prst na rty - "nezdá se mi."
"Ale vůbec přece nevíš, co jsem chtěla říct."
"Umím si to představit .. samé nesmysly!"
Za to ho musím znovu políbit. Vášnivě. Nejraději bych tu zůstala navěky, mazlila se, líbala, poslouchala hudbu .. Ve dvou se všechno zdá tak snadné. Problémy dělají jen ti druzí. Jak to, že tomu nelze zabránit? Čas hájení pro zamilované - to by bylo něco.