Proč je to tak složité?

Proč je to tak složité?

Anotace: Naleznout toho pravého přítele je tak obtížné, ale ztratit jej...

Měla jsem nejlepší kamarádku. Je to zvláštní. Chodila jsem s ní i do stejné školky, ale tehdy jsem nevěděla, že právě ona dokáže být taková kamarádka. Teprve když jsme šly do první třídy začaly jsme se mnohem víc bavit. A já poznala, že je to snad ta nejlepší kamarádka, vlastně i nejlepší (a to myslím povahově - hodná, milá, nebojí se jít za pravdou...) člověk, kterého jsem kdy vůbec potkala. Byly jsme téměř jako dvě sestry. Byly jsme dokonce stejný ročník a asi stejně vysoké. Staly se z nás opravdu dobré kámošky. Časem mi však došlo, že lidé se mění, a to i vaši přátelé. A tato věta se nemusela měnit ani u Zuzky (tak se totiž jmenuje). Jakmile se začala zajímat o kluky (v tom jí nebráním, nevidím na tom nic špatnýho), všimla si, že kluci z naší třídy se zajímají spíše o osoby, co nějakým způsobem vynikají. A tak se seznámila a Andreou a už se to s ní táhlo. Stala se zní pěkná podrazačka, co se nejprve chová jako nejkámoška, ale za zády tě JEN kvůli zájmu kluků a "slávě" (a taky proto, že se jí to začlo zamlouvat, když ji všichni uctívají jako nějakou "třídní bohyni" - komu by to taky vadilo, že? ale pravé přátele prostě ne a ne najít)jednoduše pomlouvá. Ono to ale tímhle nekončí. Sláva jí stoupla do hlavy a na své bývalé přátele, kteří jí věřili a snad nikdy na ni nepomysleli ve zlém a dosud ji nezradili, naprosto zapomněla. A proč by také myslela na ty odporné šprty, kteří jsou neustále jako puťky, neustále se učí, hrajou na klavír (no to je děs! fuj, jak to můžou dělat, takovou blbost???) a vůbec ale vůbec si neužívají? No, z takových lidí jako je teď ona by na ně nemyslel asi nikdo. Tak už to ale asi na světě chodí. Přátelé (tím myslím ti OPRAVDOVÍ přátelé) se hledají jen velmi těžce, ale ztratit je můžeš dokonce i během pouhých deseti sekund. Ale proč? Je ten svět opravdu tak nespravedlivý? Podle všeho asi ano, ale přesto tu jsou chvíle, kdy se cítíme, že ta spravedlnost je všude kolem nás a my se cítíme nádherně. Tak si těch chvílí važte a užijte si je...
Autor Veronika R., 02.03.2006
Přečteno 954x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Já mám naštěstí výbornou nejkamošku a myslím, že skolní star se stát nehodlá. Na co taky v posledním třičtvrtě roce na gymplu?
Jinak napsaný je to pěkně.
P.S.: nestydíš se mít stejný monogram jako já!?

21.11.2008 18:31:00 | Aki

Pekny...

14.05.2007 22:01:00 | N.Ryba

hm...pekne...

07.12.2006 19:50:00 | Marketuli

Ahojky, to co jsi napsala, mě opravdu zaujalo. Je to psaný hodně od srdíčka, a to je na tom to nejlepší. Na nic si v textu nehraješ, je v tom spousta upřímnosti a bohužel i bolesti. A tu bolest bys neměla dávat jenom na papír, ale ukázat ji i té své kamarádce, promluvit si s ní o tom, pokud jsi to už tak neudělala. Ono je dost možný, že si ani neuvědomuje, že se trápíš, anebo je jí to tak trochu jedno. Klidně se na ni i trochu rozčil! Ale buď připravená na to, že i ona ti může vyjmenovat některé tvé vlastnosti, které jí vadí na tobě. Život je prostě boj.

03.10.2006 11:08:00 | Makrelka

No, nevím jestli se dá říct pěkné... ono napsané to j pěkně, ale téma je pravdivé, a to téme moc pěkné není, protože ve skutečnosti strašně bolí... A nejhorší je, že se z nejlepší kamarádky smí stát nepřítel, ze dne na den, to znám....100

04.03.2006 10:06:00 | Kristýna M

© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter