Život za život 7. kapitola

Anotace: -

Kapitola 7.

 

Bylo jedno z těch rán, kdy máte chuť zůstat doma pod peřinou a ne jet do práce.

Byla jsem celá rozlámaná a unavená.  Strhaný obličej mi doplnily  "krásné" kruhy pod očima.

Schůzku s Mattem jsem měla včera a byla naprosto úžasná. Skvěle jsem se bavila. Dokonce ani nevypadal, že by ho překvapilo to šílenství, které jsem chytla, jen co jsme přišli do obchoďáku. Ještě mi byl i rovným nákupním partnerem. Vyprávěl jednu vtipnou historku za druhou o jeho avantýrách a já jsem se musela chtě, nechtě smát. Potom jsme si zašli na večeři a nakonec do nějakého klubu. Vrátila jsem se domů o půl druhé. Za celý večer se o nic nepokusil. Žádné náhodné dotyky a ani polibek na dobrou noc.  Docela mě to překvapilo od takového kasanovi.

 

Zrovna jsem přijela na parkoviště u nemocnice.

. U vchodu narazím na Annette, včera vůbec nepřišla do práce a měla jsem o ní docela strach.

„Kde ji včera byla?“ zeptám se bez pozdravu.

„Hádej!“ úsměv ji pořád zůstaval na obličeji, nenechala mě ale promluvit. „Celý den jsem byla v posteli a ne sama.“ Pořád měla ten přitroublý úsměv.

„Celý den?“ zeptám se zaskočeně.

„Celý den a celou noc. Bylo to naprosto úžasný. Jen co jsme snědli jídlo, vytratili jsme se ke mně domu, no a tam jsme taky zůstali.“ POŘÁD se ještě usmívá.

„No, já ti nebudu radit, ale jsi si jistá? Vždyť toho chlapa vůbec neznáš.“

„Hele, i kdyby z toho nic nebylo, jako že bude, tak to je stejně jedno, protože to za to stálo.“

Už když tohle říkala, začalo ji v očích hrát takové světlo.

„Tak jo,“ rekapitulovala jsem. „A jaký je v posteli?“

Annette se zvonivě zasmála. „ Tak tohle tě zajímá, ne jaký máme intelektuální vztah?“ odpoví mezi záchvatem smíchu.

„A jaký prosím tě vy máte intelektuální vztah?“ rýpnu si.

„To by si se divila, třeba jsme rozebírali rozdíl mezi mužem a ženou,“ odpoví důležitě.

„Vyzpovídám tě později, za chvíli mi začíná šichta, takže si připrav všechny šťavnatý detaily.“ A odejdu ještě se smíchem.

 

„Ahoj, zrovna se nic neděje, tak jsem si řekl, že se na tebe zajdu podívat.“ Ve dveřích se objeví Matt. Vypadal skvěle. Vůbec žádné kruhy pod očima, kterýma jsem se mohla pyšnit já. Na tváři mu hrál úsměv. Včera jsem došla k názoru, že je nebezpečný, ne ten úsměv, ale on. Je mi s ním dobře, a proto si nemůžu dovolit si s ním něco začít. Je moc obletovaný a on to ví a patřičně toho využívá. Jednou jsem už tuhle chybu udělala a nemíním ji udělat znovu.  Teď mu to jen vhodně říct.

„Ještě že tě to napadlo, protože bych se tady asi unudila,“ usměju se na něj.

„Co by si řekla na to, kdybych tě pozval na oběd do místní kantýny. Sice by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby si odmítla, protože tyhle jídla stojí zanic, ale byl bych rád, kdyby si to

přijala.

„ Tak jo.“ Zvednu se, zamknu ošetřovnu a společně se vydáme do kantýny.

 

 

„Proč mi to děláš? Když už jsem s konečně začal myslet, že jsem pronikl za tvojí slupku, ty to takhle zničíš.“  Upřel na mě pohled jeho safírů.

„Je to moje rozhodnutí  a já říkám, že se k sobě nehodíme, a tak by si se měl přestat snažit, protože já ti nedám,“ řeknu.

„Vždyť nám bylo tak dobře.“

„Smiř se s tím.“

„Fajn tak budeme aspoň přátele. Platí?“ No to bych chtěla vidět, jak mi dva bychom byli jen přátele. Asi na mě poznal o čem přemýšlím. „Já vím, ty si myslíš, že to nedokážu, ale pleteš se, budeme pouze přáteli.“ Podívá se na mě s nadějí v očích.

„Tak jo, co mám s tebou dělat?“ Přátelství je pořád lepší než nepřátelství.

„Když si souhlasila s přátelství, tak tě zvu jako přítelkyni na festival růži.“ Na to nemám co říct, můžu si za to sama, že jsem s tím jeho přátelstvím souhlasila. Jak ho teď můžu odmítnout. A opravdu v jednu chvíli jsem odhodlána odmítnout, ale na poslední chvíli si to rozmyslím. Strašně zbožňuju festival růži. Chodím na něj každý rok a tento jsem si ho zvlášť nechtěla nechat ujít, protože to má přijet i kapela Sunny day.

S pokrčení ramen kapituluju:„ Proč ne, třeba to bude i zábava.“

 

 

„Tak co? Líbilo?“ zeptal se zvědavě Matt.

„Bylo to super, naprostá paráda.“ A tak jsem se i cítila, Sunny day byly opravdu super. Bylo super, že jsem tu s ním šla, samu by mě to asi nebavilo. A vypadalo to, že i on se bavil.

„Pojď, dáme si pivo,“ popostrkoval mě k jednomu stánku.

„Dva piva, prosím,“ objedná si. Začnu si vytahovat peněženku.

„Nech to prosím tě, vždyť mě to nezruinuje.“ Tak teda když chce, tak ať mi to pivo koupi.

„Tak teda děkuju,“ odpovím s úsměvem.

„Spěcháš někam nebo to tady se mnou ještě vydržíš na Smelly fish?“ nadhodí. Pravda byla, že jsem tu na ně chtěla zůstat. Když se nepokusil o nic doteď, tak je možnost, že se nepokusí ani později. No, i když to bylo asi tak pravděpodobné, že prase bude umět dýchat pod vodou.

„Jo, zůstanu ráda,“ neznělo to sice moc přesvědčivě, ale jemu to stačilo. A vydali jsme se do davu. Chytl mě za ruku, abych se mu někde neztratila.

„Můžeš ještě vydržet, potřebuju na záchod,“ zakřičela jsem na jeho záda.

„Jasně, doprovodím tě.“ Mírně zahnul do leva, kde by měly být teoreticky záchody.

Zahlédla jsem je po chvíli, a zároveň  před nimi táhnoucí se fronty.

Víš co, já tu zatím budu čekat a ty můžeš zajít pro  hambáče.“ Doufala jsem, že to zabere a nebudu tu muset celou tu frontu čekat s ním.

„Tak jo, sejdeme se u támhle toho stánku, platí?“ Ukázal na jeden stánek s hot dogy.

„Fajn“ cekla jsem a vydala se do fronty  v ruce pořád držící pivo.

Zrovna jsem se dívala na velkou obrazovku na jedné straně podia, když jsem do někoho vrazila. A to dost nešikovně, neboť držící pivo se tomu nešťastníkovi rozlilo po celém tričku a kalhotách.

„Ježíš, promiňte.“ S hrůzou jsem se koukala na mokrou skvrnu.

„Ženská jedna ztřeštěná, já vás mám snad za trest,“ prohlásil povědomý hlas.