Dominika

Anotace: neděle...

Rozhlídnu se dokola po parketu. Co teď?
,,Domi, kams zmizela?“Prorve se mezi lidma ke mně Denisa.
,,Šla jsem hledat Báru.“
,,A našla?“
,,Jo.“
,,Hele, pojď ven. Je tam teď trochu víc lidí, takže si nemusíš připadat blbě.“Usměje se.
,,Hm.“Zahučim neochotně a vydám se za ní. Dojdeme společně do autobusový zastávky.
,,No konečně holky,“chytne hned Denisu ten její kolem pasu a ona si mu sedne na klín. Já se opřu o zeď. Lavička je plná. Sedí na ní tři kluci a Denisa.
,,To tam budeš takhle postávat?“Zeptá se mě jeden.
,Asi mi nic jiného nezbejvá,“naznačím na nedostatek volných míst k sedění.
,,Tak pojď na klín,“navrhne mi a já přijmu a posadím se. Jeho ruce mě hnedka obejmou.
,,No já se jdu dovnitř mrknout po mojí starý,“zvedne se ten třetí.
,,Nejdem taky?Zatančit?“Navrhne Denisa skvělej nápad. Vlezeme na parket, kde pořád hraje série ploužáků. Automaticky vyjde, že tančím s tím klukem.
,,Jak se jmenuješ?“Zašeptá mi do ucha.
,,Dominika. A ty?“
,,Marek.“
Oba ztichneme. Držím se ho kolem krku a vdechuju jeho příjemnou vůni. Cejtim se šťastná. Pomalá hudba brzo skončí a kluci nás pozvou každou na panáka. Denisa září jako sluníčko. Jsme na tom stejně. Vyklopíme do sebe tekutinu a Denisa s partnerem jdou zpátky tančit.Sedneme si s Markem k jednomu ze stolů.
,,Ty tady bydlíš?“Začne.
,,Ne, jenom na prázdniny. A ty?“
,,Taky. Jsem z Prahy.“
,,Z Prahy? Hm. Já kousek od Prahy.“
,,Co děláš za školu?“
,,Zdrávku.“
,,Takže budoucí sestřička jo?“
,,No už to tak vypadá. Co bude z tebe?“
,,Zatím nic. Jsem na gymplu. Teď jdu do třeťáku.“
,,Já do druháku.“ Usměju se a on mi úsměv oplatí a vypadá ještě líp, než normálně. Jako smršť se přiřítí rozesmátá Denisa.
,,Co vy dva tady?“ Opře se o stůl.
,,Kde máš Romana?“ Zeptá se jí Marek.
,,Roman? Za chvíli je tady.“ Ujistí nás a nacpe se ke stolu, kde už je tak málo místa.
,,Navrhuju lepší řešení.“ Řekne Marek ve stísněném prostoru. ,,Domčo, nabízím ti místo na mě.“ S ochotou se na něj usadím. Roman se objeví po chvíli. Vezme Denisu taky na nohy a za chvíli se začnou vocumlávat. My si s Markem jenom povídáme,i když já osobně bych brala klidně i něco víc. Každopádně se cejtim báječně. Kolem třetí hodiny ranní se začne diskotéka vyprazdňovat.
,,Nevidělas Báru?“Vyruším Denisu z milostného objetí.
,,Ne. Už dlouho ne.“ Zakroutí kamarádka záporně hlavou.
,,To je blbý.“
,,Asi by sme se po ní měli jít podívat.“Navrhne. Ačkoliv se mi od Marka za mák nechce musím s ní souhlasit. Roman s Denisou si vymění navzájem mobilní čísla. Hrozně váhám jestli Markovi říct o to jeho, ale nakonec neseberu odvahu a rozloučim se s nim jediným „Ahoj“.
Na parketu je už jen pár jedinců, mezi nimiž se Bára nenachází. Na záchodech není a u baru už vůbec ne.
,,Myslíš, že se jí něco mohlo stát?“Řekne s hrůzou v očích Denisa.
,,Já vůbec nevim. Naposledy jsem jí viděla s Honzou.“
,,Že by s nim Bára někam zašla..?“Navrhuje Deni různý varianty situace.
,,To k ní nesedí.“ Pokrčim zoufale rameny. Vyjdeme s Denisou společně ven před diskotéku.
,,Holkyyy,“ zamává na nás vysmátá osoba z auta.
,,Báro,“vrhneme se obě k ní.
,,Honzův kámoš řikal, že nás hodí dom. Super ne?“ Usměje se kámoška a my nalezeme na zadní sedadla. Kluci se úkážou jako skvělý společníci a celoucest nás baví svými vtipy.
,,Tak dík za svezení,“ rozloučí se Honza s naším “řidičem“.K nám jen broukne: ,,Dobrou.“ A zmizí si k sobě.
,,Jak hodnotíte dnešní vlastně i včerejší akci dámy?“Pronesu do ticha, když už všechny ležíme zalezlé po bradu v peřině.
,,Báječná pařba.“ Usoudí Denisa.
,,No nebylo to vůbec špatný.“ Souhlasí s ní Bára.

Po pokoji se hlasitě rozezní melodie mojí oblíbený skupiny. Marek. To je první, co mě napadne. Nahmatám rychle mobil na zemi. Na displeji září- maminka.
,,Halo?“
,,No ahoj Domi. Kde lítáš? Že se ani neozveš.“ Vyčte mi hned rodička.
,,Ahoj mami. Nebyl čas.“
,,Jak se vám tam líbí?“
,,Jde to.“
,,Vařej tam dobře?“
,,Jo, mami.“
,,Doufám, že v noci nikde netrajdáš.“
,,Samozřejmě, že ne.“
,,Určitě?“
,,Ne. Pařim každej den ostošest.“
,,Nech si ty vtípky. A zas se někdy ozvy, jasný?“
,,Jo jo.“
,,Tak ahoj.“
,,Čau.“ A kliknu na červenej telefónek.
,,Kdo to byl?“ Zívne hlasitě Denisa.
,,Mamča. Výslech.“
,,Aha. Kolik je?“
Kouknu na displej telefonu.
,,Půl dvanáctý.“
,,Jeminkote. To už máme dávno makat.“Vyděsí se Deni.
,,V klidu holky. Honza řikal, že se to dneska bez nás obejde.“ Obrátí se Bára na druhej bok a spí dál.
Hned jí s Denisou následujem. Náš další budíček je až ve dvě odpoledne. Vyhrabeme se z postelí a první kroky nasměřujeme do sprch. Jsme načuchlým kouřem a tak nám šampón a sprcháč přijdou vhod.
,,Dámy, já se cejtim jak znovuzrozená.“ Usměje se Denisa.
,,Já se cejtim značně vyhládlá,“ potvrdí svůj stav Bára hlasitým zakručením v břiše. Souhlasím s ní a tak se vkradem do kuchyně, kde ukořistíme nějaký jídlo od oběda.
,,Tak já už si připadám absolutně happy. Teď už mi ke štěstí nechybí nic.“ Rozloží se Denisa na postel.
,,Ani nikdo jiného pohlaví?“ Zašklebí se Bára.
,,Jako kdo?“
,,No já nevim. Prostě někdo.“
,,Myslíš tím někdo, Někoho s velkym N?“ Přisadím si.
,,No já nevim jestli s velkym N…“ Pokračuje Bára.
,,Spíš s velkym R? Že jo Deni?“ Obrátím se na kámošku.
,,Hele pohov jo? Žádný R. To bylo jen takový zpestření prázdnin. I když musim uznat, že jedno z nejhezčích zpestření,“ zasní se.
,,Takže ten frája, co si s ním tančila už od začátku to je on, jo?“ Vyzvídá dál Bára.
,,Jo přesně ten. Hele a co ty? Kdes celou dobu byla? A jak ses ocitla s Honzou v autě?“Otáže se Denisa Báry na neznámou kapitolu večera.
,,Já tak nějak. My jsme spolu chvíli trsali a pak povídali a pak jsme šli na panáka a pak jsme seděli u stolu s jeho kamrádama.No.“
,,A bylo něco?“ Jsem napnutá jak struna.
,,Jak něco?“
,,No jestli byla líbačka a podobně, ne?“ Objasní ji Denisa.
,,Ehm Ne. Jenom taková malá pusa, když jsme si přiťukli.“
,,A co ty?“ Zeptá se mě přímo Bára. Široce se usměju.
,,Jeden objekt by se našel. Marek se jmenuje.“
Sesedneme s holkama do kroužku a vydržíme takhle kecat a o těch „našich“ , jak je nazýváme, až do večera. A já si uvědomuju, že jsem z Marka, čím dál tím víc mimo. I když vim, že nic nebylo. Ale strašně moc bych chtěla, aby bylo. Mobil mám furt u sebe, kdyby si náhodou přes Romana napsal Báře o moje číslo. To se ale nestane a já večer usínám se slzama v očích.