Sázka na lásku 7. kapitola

Anotace: 7.KAPITOLA

7.KAPITOLA

Alec ji svým kočárem dovezl až k zadní brance a rozloučil se s ní. Alexandra se tiše vrátila do svého pokoje a převlékla se zpět do noční košile. Převlek schovala do tajné přihrádky v šatníku.
Lehla si do postele, ale usnout nemohla. Pořád ji nešel z hlavy ten souboj. Nevěděla jestli je ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Hlavně myslela na Garetha a na to, že je jeho dlužníkem. To se jí vůbec nezamlouvalo.
Myšlenky jí vířily hlavou až nakonec upadla do lehkého spánku.
Ze snění ji vytrhl až příchod služebné, která jí chystala vodu na umytí.
Alex počkala až služka odejde z pokoje a pustila se do ranní hygieny. Vybrala si svoje oblíbené zelené šaty a vydala se do své pracovny dohnat resty z korespondence.
Zrovna pročítala dopis, od svého právníka, týkající se těžby dřeva na východě země, když vešel majordomus se dvěma vzkazy. Položil je na stůl a tiše odešel.
Alexandra odložila dopis a vzala vzkazy do ruky, aby si je přečetla.
První byl od Aleca.

Alex,
musím na týden nečekaně odjet.
Potřebuji, abys se postarala
o klub
Díky
Alec
Alexandra četla vzkaz asi třikrát. Alec odjíždí? Na týden? To je poprvé za sedm let, co opouští město a nechává klub jen tak. Něco se muselo stát. zajímalo by mne co je tak důležité, že to nemůže vyřešit odsud.
Stále ještě trochu zmatená a rozrušená rozdělala druhý lístek.
Ten byl od Meredith.



Alexandro,
díky tobě mám týden domácího vězení!
To jsi musela ten pitomý souboj vyhrát?
Doufám, že se alespoň ukážeš!!
Zdraví
Meredith


Dnes na týden odjíždím.“ oznámila strýci Alexandra.
Do ztichlé jídelny zazněl její hlas jako výstřel. Se svým strýcem se vlastně vídala jen u snídaní a i ty probíhaly většinou v rámci zdvořilého nezájmu.Jejich vztah byl jasný. Ona byla dědička on její poručník. Ona měla čas. On pokud chtěl peníze a vliv moc času neměl. On to ví a ona taky. Byl to takový malý souboj dvou zarputilých myslí.
„Kam?“ Stručná otázka mluvila za vše.
„Budu u Meredith. Má zákaz vycházení. Tak jí chci dělat společnost.“ vysvětlila.
„Dobrá, ale doufám, že se nezapleteš do něčeho nepatřičného. Slyšel jsem, že její bratr měl dnes za úsvitu souboj“ upozornil ji strýc. Měl strach, aby nic nenarušilo jeho plány. A kompromitování by jeho záměrům moc nepomohlo. Nebo spíše kompromitování, které by nezařídil on.
Alexandra v klidu dosnídala a vrátila se zpět do pracovny. Sedla za mahagonový stůl a začala psát vzkaz pro Meredith.
Drahá Meredith,
vzhledem k tvému menšímu problému,
jsem se rozhodla, že to tvé domácí vězení
zpříjemním svým pobytem u vás. Chtěla bych
u vás zůstat asi týden. Doufám, že na mu
návštěvu vše připravíš.
S pozdravem
Alexandra


Přeložila vzkaz a vyslala majordoma, aby ho poslal. Opustila pracovnu a šla si zabalit své věci.









8.KAPITOLA


Hraběte Blackstone probudil šramot. Chvíli mu trvalo než si uvědomil, že ten hluk vychází z chodby. Hlavou mu blesklo, že je to jen jarní úklid a chtěl spát dál. Pak mu došlo, že je leden a na vyhazování krámů je brzo.
Neochotně vstal a se zamračeným výrazem se začal oblékat. Stále ještě rozmrzelý vyšel z pokoje.
Služebná Mary Ann kolem něj proběhla s náručí plnou povlečení a málem se srazila s komorníkem, který vycházel z vedlejšího pokoje.
„Jinksi!“ Zastavil Gareth komorníka.
„Ano, pane?“
„Co se to tu kčertu děje?“zeptal se ho Gareth a v hlase mu byla stále znát mrzutost. Neměl rád, když ho někdo budil.
„Slečna Meredith přikázala nachystat zelenou ložnici, pane.“ řekl Jinks s ledovým klidem.
„Aha. Meredith. Díky Jinksi!“
Opustil sluhu a šel hledat svou sestru.
Našel ji v kuchyni, jak se domlouvá s kuchařkou.
„Meredith! Můžeš na chvilku? “ zavolal ji k sobě.
Stál ve dveřích do kuchyně a čekal až k němu sestra přijde. Ta se na něj mile usmála.
„Dobré ráno. Co potřebuješ Garethe?“ Byla až podezřele milá.
„Vysvětli mi prosím, proč služebnictvo …“ Podíval se na hodiny v rohu. „… v deset hodin, poletuje domem jako splašené?“ Zadíval se jí do očí a čekal na odpověď.
„Přijede Alexandra, tak jí chystám pokoj a domlouvám večeři, kterou má ráda.“ vysvětlovala stále s tím nevinným výrazem v očích.
Gareth se zamračil. Nepamatoval si, že by někoho zval na návštěvu.
„Která Alexandra! A co tu vůbec bude chtít!?“
„Vévodkyně z Kilmartinu. A pozvala jsem ji, aby mi dělala v mém zajetí společnost.“ oznámila mu klidně. Navíc si to zavinila sama! pomyslela si
„V zajetí? Ty nejsi v zajetí, drahá sestro. Ty máš jen zákaz vycházení a to pouze na týden.“
„Ale výsledek je stejný. Jsem tu na týden zavřená, takže mi bude dělat společnost.“ nedala se.
„Víš, co je zvláštní?“ zeptal se. „Nepamatuji si, že by ses mne ptala, jestli si vůbec smíš někoho pozvat.“
Meredith přimhouřila oči.
„Pokud vím, tak jsi stále ještě do svého domova mohu pozvat koho chci. Až se oženíš, pak se budu ptát na svolení. Do té doby se mi nepokoušej vyhrožovat Garethe Blackstone!“
Mluvila tiše, ale v očích jí začínal doutnat vztek. Byla naštvaná kvůli trestu a teď by jí ještě chtěl zakázat jediné rozptýlení, které by tu mohla mít. Tak to teda ne!
Gareth se usmál. Nic mu nedokázalo tak zvednout náladu jako škorpení jeho sestry.
„V kolik má dorazit?“
„Kolem čtvrté. A ráda bych tě upozornila, že si nepřeji žádné provokace a hádky.“ varovala ho.
Gareth se jen ušklíbl a odešel.


Alexandra vystoupila z kočáru a čekala až jí vozka sundá kufry ze střechy povozu.
Nechala zavazadla stát pod schodištěm vedoucí k domu Blackstoneových. Vyběhla po nich ke dveřím a zabouchala třikrát klepadlem.
Otevřel jí postarší majordomus. Pustil ji dovnitř a poslal Jinkse pro kufry.
Sterns zavedl Alexandru do pracovny, kde na ni čekala Meredith a tiše se vytratil.
„Zdravím.“ pozdravila Alex a sedla si do křesílka před stolem. Meredith jí kývla na pozdrav a shrnula štos papírů do zásuvky.
Alexandra se usmála.
„Pořád ještě píšeš hry?“
„To taky. Vidíš, když jsi o tom začala. Mám prosbu a ty mi pomůžeš.“
Alexandra jen pobaveně nadzvedla obočí. Její přítelkyně byla viditelně rozrušená.
„A s čím?“ pobízela ji k pokračování.
„Chci investovat.“ vyhrkla.
Alex zkrabatila obočí. Na investování nebylo nic špatného.
„A ptala jsi se Blackstone?“ nechápala Alex, proč chce radu od ní.
Meredith se zašklebila.
„ To těžko. Chci koupit Selcroftovo divadlo.“ vysvětlovala.
Bylo všeobecně známo, že investování je vhodné i pro dámu, ale existovaly i výjimky. A pak tu byly ještě výjimky nehodné šlechtice vůbec. A právě do této kategorie spadala hráčská doupata, nevěstince a pak ještě divadla.
Teď už bylo Alex jasné proč chce kamarádka pomoc od ní.
„Tak teď nevím, jestli ti mám blahopřát nebo kondolovat. Až se Blackstone doví, roztrhne tě jako hada.“ konstatovala suše.
„Nestraš a raději mi řekni, jak to mám udělat.“ Snažila se nasměrovat hovor směrem, kterým potřebovala.
„Nejdřív si musíš vymyslet jméno. I když s tvým příjmením bych nechala jen iniciály. Třeba M. B. Stone. M – Meredith a Blackstone bych rozdělila na B. a Stone. Pak být tebou si najdu solidního právníka a vše bych řešila přes něj. Hledala bych někoho mladšího shánějící klienty, ale musí být mlčenlivý. Zkusím se ti po nějakém podívat. Teď by záleželo na tobě, jestli budeš starým mecenášem z venkova nebo mladý průbojný hejsek. Vzhledem k tomu, že se chceš divadlu věnovat, tak je asi nejvíc reálný hejsek. Můžeš ho používat i jako pseudonym u her. Poštu, dokumenty a vše s tím spojené bych si nechala zasílat na adresu divadla. Taky ti budu muset sehnat sadu obleků. Nejlepší bude, když tě vezmu ke své švadleně.
Meredith se na kamarádku chvíli hleděla. Nečekala, že to bude tak složité. Ale byla odhodlaná si svůj sen splnit.
„Chceš říct, že nějaká švadlena šije pánské obleky pro ženy?“ divila se Meredith.
„Jen ta moje. Trošku jsem jí pomohla od zadluženého manžela.“ vysvětlila jí.
„Ještě by mne zajímalo, jak to, že Selcroft prodává své divadlo. Vždycky jsem si myslela, že zrovna on by jej nikdy neprodal.“ začala se nenápadně vyptávat Alexandra. Čekala, co jí Meredith odpoví.
Ta se na ni překvapeně podívala. „Ty to nevíš? Myslela jsem si, že budeš mezi prvními, kdo o tom bude vědět. Potřebuje rychle padesát tisíc. Prohrál totiž v ruletě v Šatlavě.“
„V Šatlavě?! To musel být blázen, že šel hrát právě tam. Jsou tam největší podvodníci ve městě a navíc ruletu.“ divila se Alex. Meredith jen pokrčila rameny. Momentální stav věcí přál jejím plánům a byla rozhodnuta toho plně využít. Už ji nebavilo, jak její kamarádka užívá život plnými doušky a neustále se baví novými a novými obchody. Záviděla jí její nadšení a štěstí, které z ní prýštilo, když mluvila o herně nebo o svých investicích.
„Jak myslíš. A teď mi řekni jak je to s tím tvým domácím vězením.“ pokračovala Alex."
Meredith se na ni zaškaredila. „Coby. Bratr usoudil, že bych měla být potrestaná a nic lepšího nevymyslel. Spíš mi vysvětli, jak to, že jsi se rozhodla k delší návštěvě své nejlepší kamarádky. Z ničeho nic. A netvrď mi, že je to ze soucitu ke mně.“ zajímala se Meredith.
Alexandra se podívala ke dveřím a ztlumila hlas. „To mi neuvěříš. Alec odjel z města.“
„Donovan? Co je to za pitomost? Vždyť má problém vyjít z herny natožpak odjet z města.“ Nevěřila jí ani na chvilku. Znala sice Aleca Donovana jen pár let, ale jeho zásady byly všeobecně známé. Když se nad tím Meredith zamyslela, uvědomila si, že během pár dní porušil už dvě svoje zásady. Neúčastnit se soubojů a neodjíždět z města, pokud to nebude důležité. A jediná důležitá věc v jeho životě je herna. Nic není důležitější jak ona. Vyrovnalo se tomu snad jen jeho podivné přátelství s Alexandrou.
Dodnes netušila, jek se ti dva dali dohromady. Několikrát se to již snažila od Alex vyzvědět, ale ona vždy změnila téma.
„To je sice pravda, ale já to mám černé na bílém. Poslal mi vzkaz, že se o klub budu muset postarat osobně.“
„Aha. Takže já ti mám krýt záda, zatímco Alex Martin si bude užívat volnosti.“ shrnula Meredith suše a v koutku duše jí opět píchla závist.
„Neboj se, přes den budu otravovat tebe a v noci budu nenápadně dohlížet na hernu. Je to jen na pár dní.“ Uklidňovala ji kamarádka, zatímco přemýšlela kdy dnes vyrazí.
Meredith se ušklíbla, ale nic jí na to neřekla. Hlavou jí stále vířilo, kam asi Alec jel.
„Zapomněla jsem se tě zeptat, jestli ten tvůj zákaz platí na dům nebo můžeš ještě na pozemky patřící k domu?“
Meredith se na ni překvapeně podívala a na tváři se jí objevil potměšilý úsměv.
„Tak na to jsem se zapomněla jaksi zeptat.“
„To znamená, že před večeří můžeme klidně zajít do zahrady a Blackstone nemůže nic říct, protože ti to de facto nezakázal.“ Mrkla na přítelkyni spiklenecky a vstala z křesla.
„Jdu se převléct do něčeho pohodlnějšího. Sejdeme se v hale asi tak za půl hodinky.“ Usmála se na kamarádku a vyrazila do svého pokoje.
Meredith ještě chvíli zůstala sedět a přemýšlela, co bude teď. Peníze na svůj plán měla. Bratr jí vyplácel celkem slušnou apanáž a spoustu věcí, které by si mohla koupit sama, stejně zaplatil on. V tom problém nebyl. Plánovat něco takového a skutečně se do toho pustit je však velký rozdíl. Doufala, že má dostatek odvahy dotáhnout celý plán do konce a uskutečnit vše, co si naplánovala. Věděla, že ať se stane cokoliv, Alex bude stát při ní.