Americký sen

Anotace: XXXVIII.díl Hostina

Povzbudivě jsem se na Ephraima usmála a pak jsme se společně vydali k ostatním.

Kelly s Chuckem se mezitím stačili se všemi seznámit a zapojit se do hovoru o oslavě tradic. Ovšem když nás spatřili, trochu nejistě se na sebe podívali. Zřejmě tušili, že jsme se v kuchyni bavili o nich.

Napila jsem se vína a na všechny se usmála. „Začneme nosit na stůl, tak se prosím posaďte,“ pokynula jsem našim hostům a poté se obrátila se Ephraima. „Mohl bys prosím přinést jeden talíř navíc?“ požádala jsem ho.

Zanedlouho jsme všichni seděli u stolu, na němž nechybělo tradiční pohoštění, a mlčky se po sobě dívali. Načež se má matka usmála a vyzvala Irmu po své pravici, aby začala s děkováním.

Irma mě vyhledala očima a vřele se na mě usmála. „Já děkuji za to, že tu mohu být,“ řekla prostě a upřímně.

Opětovala jsem jí úsměv a rozhlédla se po ostatních. „Já děkuji za to, že jsme se tu všichni mohli sejít,“ podívala jsem se na svoji kamarádku Audrey, „a děkuji za Bonga, bez kterého by bylo v naší posteli příliš mnoho místa.“ Ostatní se zasmáli a Bongo, který doposud seděl na zadních, se napřímil a začal vrtět ocasem.

Podívala jsem se na Ephraima a láskyplně se na něj usmála. „A děkuji za tebe,“ řekla jsem tiše, jako by to bylo jen mezi námi.

Ephraim mě vzal za ruku a pevně ji stiskl. „Já děkuji za nová přátelství,“ řekl a podíval se Tobyho směrem, „a za obnovení starých přátelství,“ pohlédl na Chucka a poté se očima vrátil ke mně. „A děkuji tobě za každý den, který je díky tobě krásnější.“ Políbil mě na čelo a já v tu chvíli nemohla být šťastnější.

Po nás pomyslnou štafetu převzal táta. „Já děkuji své úžasné ženě za naše dlouhé manželství,“ řekl a objal ji kolem ramen, „a děkuji Ephraimovy za štěstí své dcerky.“ Ephraim se na něj usmál a táta ho poplácal po rameni. Srdce se mi sevřelo dojetím.

Poté na řadu přišla Audrey, která poděkovala mně za božsky vypadající hostinu a za svůj život s Tobym, který byl vděčný za večer, kdy se s ní setkal. Chuck děkoval za svou lásku Kelly, která byla vděčná nám všem za krásný večer.

Celé to uzavřela má matka slovy: „Děkuji za to, že máme stále za co děkovat.“

Byla to velice působivá chvíle. Den díkůvzdání mě vždy dokázal přimět vážit si toho, co mám a uskromnit se ve svých přáních na úkor toho, co je opravdu důležité. Právě v takových chvílích jako byla tahle, jsem si dokonale uvědomovala, jaké mám štěstí.

Táta se pustil do porcování krocana a máma mu byla k dispozici se svými radami, jak má správně uchopit nůž a odkud má začít. Táta ovšem její pomoc něžně odmítl a udělal to po svém.

Poté jsme se všichni pustili do jídla. Každou chvíli někdo někoho žádal o brusinkovou omáčku nebo kapustičky se slaninou a talíře mezi námi kolovaly jako na běžícím páse.

Spokojeně jsem se rozhlížela po svých přátelích a rodině a byla ráda, že jim chutná.

Ve chvíli, kdy jsem pohledem zavadila o Kelly, vzhlédla ke mně a naše oči se setkaly. Usmála jsem se na ni, ale ona se podívala jinam.

Chuck vypadal spokojeně. Popíjel víno a vychutnával si jídlo s úsměvem na rtech. Všimla jsem si, že má na sobě jen košili s krátkými rukávy, z nichž mu vykukovaly svalnaté paže. Měl širší hruď, než Ephraim, podle všeho se věnoval nějakému sportu. Napadlo mě, že by to mohl být dobrý námět k hovoru.

„Chucku,“ oslovila jsem ho a on mě vyhledal očima, „ty se věnuješ nějakému sportu?“ zeptala jsem se ho se zájmem.

„Už deset let hraji basket,“ odpověděl mi s úsměvem. „To je to na mně tak vidět?“

Přikývla jsem. „Jsi takový typ, řekla bych.“

„Ephraim hrával jeden čas také,“ řekl a pohlédl na něj.

„Vážně?“ otočila jsem se k Ephraimovi, který se nejprve podíval na Chucka a poté se na mě nejistě usmál.

„Vlastně mě k tomuto sportu přivedl právě on,“ dodal Chuck.

„Proč jsi s tím přestal?“ ptala jsem se Ephraima.

Pokrčil rameny. „Asi jsem v tom nebyl dost dobrý.“

Chuck se ušklíbl. „Hloupost!“ namítl a upřel na mě své světlé oči. „Nevěř mu. Byl jeden z nejlepších.“

Usmála jsem se a podívala se na Ephraimův profil, jak se vedle mě skláněl nad talířem. Uvědomila jsem si, že toho o něm ještě tolik nevím. Byl pro mě velkou neznámou a přece jsem měla pocit, že ho znám celý svůj život.

„Co kdybychom oprášili tvé dovednosti a šli si někam zaházet,“ navrhl Chuck Ephraimovi. „Zůstáváme v New Yorku do konce víkendu.“

Obrátila jsem se k Ephraimovi. „To by bylo fajn, ne?“

Pohlédl na mě a pak na Chucka. „Dobře, proč ne?“ souhlasil nakonec.

Zachytila jsem Chuckův pohled a usmála se něj. Byla jsem ráda, že k tomu Ephraima vyzval. Měla jsem pocit, že by to mohla být skvělá příležitost k tomu, aby si všechno vyříkali.

„Bylo to báječné,“ chválila mě paní Irma, jakmile jsme dojedli.

„To mám radost,“ usmála jsem se na ni. „Zůstanete i na dezert, viďte?“

Irma se zdráhala, ale když jí rodiče nabídli, že ji po kávě zavezou domů, nakonec souhlasila.

Sesbírala jsem ze stolu použité talíře a příbory a Kelly mi pomohla odnést zbylé jídlo.

„Je to tu příjemné,“ řekla mile, když jsme se spolu ocitli samy v kuchyni.

Sama jsem se v její přítomnosti cítila nejistá. Vědomí, že byla Ephraimovou přítelkyní mě nutilo být ve střehu. I když se zdála být milá, nevěděla jsem, co od ní mohu čekat.

„Děkuju,“ hlesla jsem opatrně. Začala jsem vytahovat šálky na kávu a Kelly se zády opřela o linku vedle mě.

„Jste spolu dlouho?“ vyptávala se na mě a Ephraima.

Pohlédla jsem na ni a cítila, jak se ve mně spíná varovný signál. Nechápala jsem, proč se mě na to ptá.

„S ním čas plyne docela jinak,“ odpověděla jsem vyhýbavě.

Kelly se zasmála. „To máš pravdu,“ pokývala hlavou, jako by přesně věděla, o čem mluvím. Nelíbilo se mi to. Nelíbilo se mi, jak mi dávala najevo, že Ephraima dobře zná, dokonce víc než dobře. Bylo to od ní netaktní a moje sympatie k ní začínaly slábnout.

Pustila jsem kávovar a usmála se při vzpomínce, jak mi ho Ephraim daroval. Najednou jsem si uvědomila, že se nemám čeho bát. Jde přece o Ephraima, o muže, který mě miluje, se kterým jsem se rozhodla žít…

„Měla jsem v plánu jít zítra nakupovat,“ oznámila mi.

„Ano?“ řekla jsem nevzrušeně.

„Bude přece černý pátek a jsem v New Yourku, toho se musí patřičně využít.“ Byla nadšená. „Říkala jsem si, že bychom třeba mohly jít spolu,“ nabídla mi.

„Aha, no, víš, já jsem o zítřku eště nepřemýšlela,“ vymlouvala jsem se.

„Bude to zábava,“ přesvědčovala mě. „Chlapi stejně půjdou hrát basket, přece nezůstaneš sama doma,.“

„To asi ne,“ přisvědčila jsem, „ale mám tu na návštěvě Audrey a Tobyho.“

„Toby může jít hrát s nimi a Audrey se přidá k nám,“ navrhla.

Na to jsem neměla možnost reagovat odmítnutím, aby to nevypadalo vyhýbavě. „Tak dobře,“ souhlasila jsem nakonec.

Kelly se potěšeně usmála a odpochodovala do haly k ostatním. Ulevilo se mi, když jsem se zbavila jejího pátravého pohledu a teatrálního úsměvu.

Dokončila jsem přípravu kávy, naskládala šálky na tácek, přidala cukřenku a konvičku s napěněným mlékem, a odnesla ji hostům. Poté jsem se do kuchyně vrátila pro dýňový koláč, který jsem pekla už včera, aby se stihl proležet. Když jsem ho pokládala na stůl, sklidila jsem od svých hostů obdiv. Dala jsem si na něm záležet. Z těsta jsem upletla copánek a koláč jím olemovala, povrch jsem pak ozdobila těstem vykrájeným do tvaru javorového listí. Při pečení krásně zezlátl a báječně voněl po skořici, hřebíčku a zázvoru.

Během kávy se Kelly zmínila o svém nápadu vypustit chlapy na hřiště a jít nakupovat. Audrey souhlasila a pánové také nic nenamítali. „Nakupovat na černý pátek je jako sebevražda. To není nic pro nás,“ nechali se slyšet. Bylo tedy rozhodnuto.

Po dezertu se moji rodiče zvedli a rozloučili se.

Vzhlédla jsem k nim. „Opravdu už půjdete?“

„Ano, Ador je u sousedů celý den,“ řekla máma na vysvětlenou.

Přikývla jsem a vstala od stolu. „Jsem ráda, že jste přijeli.“ Usmála jsem se a postupně je objala. Poté jsem se rozloučila s Irmou a slíbila jí, že ji brzy navštívím.

Když odešli, v bytě se rozhostilo prapodivné ticho.

Bongo ležel u zdi na dece, jež byla jeho provizorním pelíškem. Beztak jej nepotřeboval, když přespával v naší posteli. Ephraim si povídal s Tobym a ostatní mlčeli. Večeře se pomalu blížila ke konci, ale nebylo by slušné Chucka a Kelly vyprovodit. Musela jsem počkat, až se k tomu sami rozhodnou.

Naštěstí se Chuck po chvíli zvedl a poděkoval nám za příjemný večer a specielně mně za výtečnou večeři. Nabídl Kelly rámě a když se do něj zavěsila, společně odešli, s tím, že se uvidíme zítra.

Když jsme zůstali sami s Audrey a Tobym, atmosféra se odlehčila a my jsme zapředli příjemnou konverzaci. Pustili jsme si hudbu, ztlumili světlo a popíjeli víno. Ephraim mě při tom držel za ruku a Toby objímal Audrey kolem ramen. Cítila jsem, že se naše přátelství prohlubuje a rozšiřuje. Už jsem to nebyla jen já a Audrey, byl to i Toby a Ephraim a my všichni dohromady.