Vlčí Hůrka- 7.

Anotace: Tak doufám, že sedmička se vám snad bude zdát zajímavá. Hezké čtení :)

7.

               Sylvie si musela sednout. Bylo toho dost. Netušila, že když Štěpán řekl, že to vyřeší, že bude takhle radikální.
 ,,Sylvie v pořádku?” zeptal se jí a položil jí ruku na rameno, ale ona ho nevnímala.
,,Sylvie!” zvýšil na ní hlas a trochu zesílil stiskl prstů na jejím rameni.
 ,,Cože?”
 ,,Jste v pořádku?”
 ,,Jo jsem.”
 ,,Vypadáte, že byste potřebovala panáka. Bohužel, tady jste v léčebně.”
 ,,Dám si ho doma, v soukromí,” řekla a na Štěpánově stole se rozezvonil.
 ,,Odvykací ce…” ohlásil se jako vždy, ale někdo na druhé straně hovoru mu do toho skočil.
 ,,Tady Kamil, čau. Co se u vás děje?”
 ,,Čau. U nás? Nic, proč?”
 ,,Před chvílí u mě byla policie.”
 ,,Kvůli tomu otrávenému koni?”
 ,,Jo. Ptali se mě na něj. Máš u sebe Sylvii? U ní to zvedla její matka a řekla mi, že je u tebe.”
 ,,Jo, je tady. Chceš s ní mluvit?”
 ,,Jinak bych nevolal,” řekl Kamil Adamec a Štěpán ji beze slova podal sluchátko telefonu.
 ,,Haló?” ozvala se Sylvie do sluchátka.
 ,,Sylvie, tady Kamil Adamec. Je u vás všechno v pořádku? Byla u mě policie.”
 ,,Jo, všechno je v pořádku. Policie od nás teď odjela i s tím, co to udělal. Řeknu ti to až přijdeš. Platí to?”
 ,,V půl sedmé jsem u tebe i s koněm.”
 ,,Dobře.”
 ,,Tak zatím,” řekl a hovor ukončil. Sylvie vrátila sluchátko Štěpánovi.
   ,,Máte schůzku s Adamcem?” zeptal se Štěpán a povytáhl u toho obočí.
 ,,Přiveze koně. V půl sedmé.”
 ,,Tak dobře.”
 ,,Tak já vám moc děkuju. Za všechno. Musím se vrátit domů.”
 ,,Za matkou?”
 ,,Ehm,” zabručela a Štěpán se snažil ji podpořit úsměvem.
          ,,Chceš to udělat?” zeptala se Marta, když si Sylvie upravovala vlasy dárkem od Lucy na rozloučenou.
 ,,Jo. Dík,” řekla a kulmofén předala své matce.
 ,,Máš rande?”
 ,,Jen schůzku. Seznámení s některými lidmi z vesnice.”
 ,,Aha. Myslíš občas na to, že na tebe stále čeká William?”
 ,,Samozřejmě, že na něho myslím.”
 ,,Víš, náramně se k sobě hodíte. On herec a ty baletka. To je dokonalé.”
 ,,Už zase? Takhle to bylo i s Jasonem. Ještě, že Kamilovi je dost na to, abys o něj už neměla zájem.”
 ,,A co když je čas na pořádného chlapa?”
 ,,Pořádným chlapem byl táta. Ten už je ale víš kde,” řekla a prohlédla se v zrcadle. ,,Dík, to bude stačit,” řekla a odešla do koupelny, kde se nalíčila. Bylo to po dlouhé době, kdy se líčila opravdu důkladně, ale velmi decentně. Na sebe si vzala bílé džíny, bílé triko s krátkým rukávem a přes to tmavě modrý pletený kabátek. Do uší si dala jemné perličky a vlasy si nechala volně, jen na jedné straně je stáhla a sepnula kousek nad uchem.
 ,,Zřejmě ti na té schůzce hodně záleží, co?” řekla Marta a postavila se do dveří Sylviny ložnice a založila ruce na prsou.
 ,,Proč myslíš?” zeptala se Sylvie a vše potřebné dala do malé, nenápadné kabelky.
 ,,Dost ti to sluší. Vypadáš moc hezky, jsi taková přírodní.”
 ,,Hele, mami, už musím jít,” řekla Sylvie, když se podívala z okna a zahlédla, že právě přijel doktor Adamec.
 ,,Tak se tedy hezky bav,” řekla a podala Sylvii kabát.
           ,,Dobrý večer,” pozdravila Sylvie doktora Adamce, který se bavil se Štěpánem před stájemi.
 ,,Dobrý večer, teda Sylvie, moc ti to sluší,” pochválil jí veterinář. ,,Právě mi Štěpán říkal, jak jsi byla statečná.”
 ,,Kdybych byla statečná, vyřídila bych to sama a nezatahovala do toho Štěpána. To on to za mě takhle vyřešil,” řekla a Štěpán se jen usmál.
 ,,Vyrážíte někam?” zeptal se vedoucí léčebny a stále si Sylvii prohlížel.
 ,,Jedeme do Vlčí na večeři. Chtějí ji poznat i ostatní, nemůžeš si jí tu takhle nechávat,” řekl Kamil a otevřel dveře od auta.
 ,,Raději už jeďte,” řekl a sledoval, jak Kamil otevírá dveře, aby mohla Sylvie nastoupit.

          ,,Takže, teď mi řekni ty něco o sobě,” pobídla Sylvie Kamila a napila se červeného vína.
 ,,Takže, je mi pětačtyřicet, jsem vdovec a mám dvě děti. Kamila je pojmenovaná po mě. Studuje ve městě na gymplu a teď jí nezajímá nic jiného, než maturitní ples. A Míša, ten je pojmenovaný po mé ženě a stále se mi nepodařilo mu vysvětlit, že nejsi princezna. Víš, pořád mu ve všech pohádkách vtloukáme do hlavy, že princezny jsou krásné, mladé a žijí na zámku. No a pak přijdeš ty, krásná, mladá a žiješ na zámku. Chudák kluk je z toho zmatený,” říkal Kamil a smál se u toho.
 ,,Hm, děkuji za lichotku.”
 ,,Kdepak, to nebyla lichotka, to byl holý fakt.”
 ,,Dobrá tedy. Můžu se zeptat, co se stalo tvé ženě?”
 ,,Michala pracovala jako překladatelka do francouzštiny a jednou pozdě v noci jela z nějaké konference a za volantem dostala mikrospánek. Nabourala do kamionu.”
 ,,Ach jo, to mě mrzí.”
 ,,To je v pořádku,” řekl a chytil ji za ruku. ,,Už jsou to skoro čtyři roky. Míšovi bylo tehdy půl roku.”
 ,,A co Kamča?”
 ,,Teď už si myslím, že je to dobré. Když to bylo čerstvé, tak za ní občas přišel Štěpán a ona si s ním dlouze povídala a asi jí to pomohlo.”
 ,,Tak to je fajn, že jí to pomohlo.”
 ,,Jo. Hodláš se vrátit do Londýna?”
 ,,Tak to vážně nevím,” řekla a dopila své víno.
 ,,Ale máš tam přítele, ne?”
 ,,Jo. William je herec. Teda, začínající. Mě se ale do Londýna moc nechce.”
 ,,To tě ten zámek tak učaroval?”
 ,,No, dá se říct, že jo. Chci tím splatit dědovi to, že jsem ho nenavštěvovala.”
 ,,Ale říkala jsi, že si o něm nevěděla.”
 ,,To je ale jedno. Navíc žít tam mi přijde jiné, zvláštní a zároveň i to pravé pro mě. Cítím se tam dobře. Bojím se, že když bych jela do Londýna, sešla se s přáteli, šla do mého starého bytu, který je ve druhém patře s výtahem a ne ve věži, strávila noc s Williamem a oblékla se do balerín a trikotu, tak už bych se nevrátila. Ten balet by mě tam zadržel.”
 ,,Asi se ti po něm stýská, co?”
 ,,To rozhodně, ale stále každý den tvrdě cvičím, trénuji a až to dám se zámkem do pořádku, možná bych zkusila balet v Praze.”
 ,,Nevzdáš se toho, to se mi líbí,” usmál se na ní Kamil a Sylvie začínala cítit víno v rudnoucích tvářích a křečovitém úsměvu.
          ,,Bylo to moc fajn,” řekla, když jí Kamil přivezl domů. ,,Hostinec, večeře, všichni lidé, pes pijící pivo a taky tvá společnost.”
 ,,To jsem rád, že jsi se bavila. Mě s tebou bylo moc hezky. Doufám, že se zase brzy uvidíme,” řekl a během mrknutí oka se k Sylvii nahnul a políbil jí. Nejdříve jen tak jako na rozloučenou, ale pak svými rty objal ty její a jednou rukou si ji chytil za krkem. Sylvie byla zaskočená z toho, co Kamil udělal i z toho, že mu to dovolila a neodstrčila ho.
,,Promiň, omlouvám se, ale musel jsem,” řekl a podíval se jí do očí, když se od ní odtáhl.
 ,,Dobrou noc,” řekla Sylvie tiše a rychle opustila Adamcovo jeep. Vklouzla tiše do tmavého bytu a zavřela za sebou dveře.
          ,,No, co by tomu řekl William?” ozval se hlas její matky od okna, když za sebou zavřela dveře od bytu.
 ,,Co tu děláš?”
 ,,Chtěla jsem jít spát, ale když jsem se podívala z okna, tak jsem vás viděla přijíždět. Myslíš, že William by byl nadšený z toho, že se tu líbáš s cizíma chlapama v autě?”
 ,,Z takové výšky jsi nemohla vidět, co se tam dělo,” řekla Sylvie a rozsvítila v kuchyni.
 ,,Takže to ani nepopíráš? Sylvie, William je bez tebe v Londýně sám, utrápený a nešťastný. Tobě na něm vůbec nezáleží!”
 ,,Hlavně, že tobě na něm záleží, ne?” řekla a svlékla si pletený kabátek.
 ,,No, jak myslíš, ale takhle ten váš vztah nejde. Musíš s tím něco udělat.”
 ,,A to něco je co přesně?” zeptala se matky a vyndavala si z uší náušnice.
 ,,Vrátit se do Londýna.”
 ,,Víš co, mami? Dobrou noc,” řekla, prošla kolem Marty a odešla do ložnice.

               Sylvie se podívala na kalendář. Do Vánoc už zbývaly jen čtyři dny. Zazvonil telefon, ale než k němu Sylvie došla, tak už se do něj hlásila Marta.
 ,,Haló? Tady Marta Novotná,” řekla a Sylvie jen protočila oči. ,,Předám,” řekla poněkud zklamaně a natáhla ruku se sluchátkem k Sylvii.
 ,,Prosím,” pobídla Sylvie volajícího.
 ,,Ahoj Sylvi, tady Kamil,” uslyšela jeho mohutný hlas v telefonu.
 ,,Ahoj. Jak se vede?”
 ,,No, nám se stala taková malá nehoda. Přinesl jsem domů stromek a Míša moc otravoval, abychom ho postavili. Takže mě přemluvil, ale ten strom nám shořel. Teda jen jeho polovina, ale i tak je ten smrk jako vánoční strom nepoužitelný.”
 ,,A všichni jste v pořádku?”
 ,,Jo, vzplanul jen ten strom a uhasil jsem ho než stihlo chytit cokoliv jiného, ale chtěl jsem tě o něco poprosit.”
 ,,Aha, tak pros.”
 ,,Mohla bys postrádat jeden strom z tvého lesa?”
 ,,No, to nevím.” řekla Sylvie, ale usmívala s eu toho, což Kamil samozřejmě nemohl vidět.
 ,,Míša jinak bude mít zkažené Vánoce,” řekl Kamil nešťastně.
 ,,Kamile, to je vydírání,” zasmála se Sylvie. ,,Taky jsem se tam chtěla vydat s pilkou a silný chlap jako ty a Míša by se mi hodil.”
 ,,Sylvi, jsi úžasná. Kdy se ti to hodí?”
 ,,Mě? Kdykoliv. Klidně ještě dnes.”
 ,,Třeba kolem třetí?”
 ,,Tak fajn, ve tři ahoj,” rozloučila se a střetla se pohledem se svou matkou. ,,Nic neříkej,” upozornila jí a odešla do zámku.

          ,,Jaký to je bydlet na zámku?” ptala se Kamilova dcera Sylvie, když se vraceli z lesa.Ony dvě v předu a za nimi Kamil táhl dva stromy a Míša se mu u toho snažil pomáhat.
 ,,No, vlastně nebydlím přímo na zámku. Mám ve věži byt, který je úplně normální, jako z nějakého paneláku. Akorát je kruhový.”
 ,,To musí být fakt super," říkala Kamila a dívala se k zámku vykukujícímu mezi větvemi stromů.
 ,,Už jsi na tom zámku byla?”
 ,,Ne, ještě ne.”
 ,,Kamile, pospícháte někam?” otočila se na něj Sylvie.
 ,,Ne, proč?” zeptal se Kamil a nepřestal za sebou táhnout dva poražené stromky.
 ,,Nechcete se podívat do zámku?” navrhla a Míša souhlasil dřív, než to Kamilův mozek stihl zpracovat.
          ,,Jé, kde je Kamča?” všimla si Sylvie, že jim někdo při prohlídce zámkem chybí.
 ,,Ztratil jsem dítě!” řekl hystericky Kamil, ale pak se začal smát. ,,Zůstala v té velké místnosti. Obdivuje velké sály,” řekl klidně a Sylvie se za ní vydala.
   ,,Kamí? Obdivuješ fresky?” přišla za ní tiše Sylvie a Kamila se lekla.
 ,,Fresky? Ne, ani ne. Líbí se mi ta místnost. Dal by se tu uspořádat třeba i ples?”
 ,,No, dřív se tady plesy pořádaly. Kdysi dávno. Myslím, že můj děda už asi žádné nepořádal.”
 ,,Muselo by to být úplně super.”
 ,,Já tu třeba každý den trénuji. Ale myslím, že takový maturitní ples by se tu dal taky udělat,” řekla Sylvie a viděla, jak Kamila celá pookřála.
 ,,Maturitní ples? Vážně?”
 ,,No, popřemýšlím o tom a po svátcích bychom se dohodly.”
 ,,No, teda, Vy jste úplně super,” řekla Kamila a skočila Sylvii kolem krku. ,,Tati? Sylvie mi tu možná dovolí udělat ples!” říkala Kamila, když přicházela ke Kamilovi a Míšovi.
 ,,Cože? To jako vážně?” díval se na ní Kamil.
 ,,No, ještě o tom popřemýšlím.”
 ,,Tak jo. Co kdybyste šli k dalším dveřím a tam na nás počkali?” zeptal se Kamil svých dětí. ,,Já se chci zeptat na jeden obraz a to vás asi zajímat nebude,” řekl a obě jeho děti souhlasily a odcházely z místnosti.
 ,,Tady máte klíče, zatím odemkněte,” dala do ruky Míšovi svazek klíčů.
 ,,Tak jaký obraz tě zaujal?” zeptala se, ale žádnou slovní odpověď od Kamila nedostala. On se na ní beze slova vrhl. Chytil ji kolem pasu a začal jí líbat. Pak jí přitiskl na zeď, držel ji na ní přišpendlenou svým vlastním tělem, zajížděl jí rukama do vlasů a zahlcoval nenasytnými polibky. Nebýt telefonu, který se mu rozezněl v kapse by to dle Sylvie zašlo až moc daleko.
 ,,Já musím odjet. Ve vsi je zraněné zvíře,” řekl a zhluboka dýchal a vpíjel se Sylvii do očí.
 ,,Dobře,” zasýpala Sylvie a šla se rozloučit s dětmi, kterým se nelíbilo, že musí odjet, ale nic jiného jim nezbývalo. Sylvie je vyprovodila až k bráně, kde měli auto.

Otočila se, že půjde domů, ale Adamcovo jeep vystřídalo na cestě jiné auto. Sylvie čekala, kdo to k ní jede a když řidič přijel dostatečně blízko na to, aby poznala kdo to je, tak nevěřila svým očím.
 ,,Wille?”
 ,,Pane bože Sylvie, jak to vypadáš?” zeptal se jí její přítel, když vystoupil z auta.
 ,,Wille, co tady děláš?” přispěchala k němu a objala ho.
 ,,No, přijel jsem. Budou Vánoce,” řekl a prohlédl si zámek. ,,To je ono?”
 ,,Chceš se podívat dovnitř? Jak dlouho tu zůstaneš?” ptala se Sylvie, ale za ní už ze zámku vycházela Marta.
 ,,Marto, moc ráda vás vidím,” řekl William a se Sylviinou matkou se pozdravil.
 ,,I já tebe, Wille. Jsem moc ráda, že jsi nakonec opravdu přiletěl.”
 ,,Jo. Nejdřív jsem si řekl, že to neudělám, když je Sylvie taková tvrdohlavá, ale po tom, co jste mi říkala že nevypadá dobře, běhá tady po lesích jako divoženka a stýká se bůhvíjakými lidmi, tak jsem musel přiletět.”
 ,,Jakými lidmi? Co tím myslíš?” podívala se na Willa. ,,Ty jsi mu volala?” podívala se hned zase na matku.
 ,,Musela jsem, jen se na sebe podívej. Máš na sobě vytahaný šedý svetr a ve vlasech jehličí,” řekla Marta a kousek jehličí z vlasů své dcery vyndala a hodila na zem.
 ,,No, nevím, co na tom Willova návštěva změní.”
 ,,Já nepřišel na návštěvu. Přijel jsem dohlédnout na to, abys tohle prodala a i s milionama co za to dostaneš se vrátíme hezky do Londýna a koupíme si dům na předměstí.”
 ,,Ne,” řekla tvrdě Sylvie.
 ,,Ne?” zopakoval William a povytáhl jedno světlé obočí nad jeho nebesky modrýma očima.
 ,,Neprodám ho a nevrátím se do Londýna.”
 ,,Já říkala, že je tvrdohlavá,” vstoupila do toho Marta.
 ,,Ty se do toho nepleť!” obořila se na ní její vlastní dcera.
 ,,S Williamem se budeš mít dobře. Nějaký Kamil za to vážně nestojí.”
 ,,Kamil?” neuniklo Williamovi.
 ,,S Kamilem o nic nejde a tobě to může být úplně jedno,” řekla matce a pak se otočila na Williama. ,,Nemůžu odejít a ani nechci.”
 ,,V tom případě se nedá nic dělat. Jestli najdu u mě něco tvého, možná ti to pošlu. Marto, vy tu taky zůstáváte?” zeptal se Will úplně v klidu.
 ,,Já ani nevybalovala. Jen si zajdu pro své věci,” řekla Marta a ve svých vysokých podpatcích se nakrucovala zpět do zámku.
 ,,Chceš na ní počkat uvnitř?” zeptala se Sylvie svého přítele. Svého bývalého přítele.
 ,,Nechci jít dovnitř,” odsekl William jako malé dítě a odešel si sednou do auta, na kterém si Sylvie všimla loga nějaké půjčovny vozů.
 ,,Jak myslíš,” řekla Sylvie už jen sobě a odešla do zámku. V bytě se střela s Martou, která rychle házela do kufru své věci.
     ,,Děláš chybu. Velkou. Will ti byl souzený.”
 ,,A proto jsi ošoustala i jeho?” zeptala se Sylvie relativně klidně.
 ,,Ne, s William jsem ještě nešoustala,” řekla Marta a dala důraz na slovo ještě.
 ,,Ještě, aha. No tak už vypadni, ať můžete šoustat co nejdříve!” již křičela Sylvie.
 ,,Můžeš si za to sama holčičko. Kdybys ho nezanedbávala a starala si se o něj, tak by tě nenechal. Já se o muže starám.”
 ,,No samozřejmě, protože bys většině chlapů co jsi měla mohla být jejich vlastní matka!”
 ,,Víš co, už raději jdu! Jsi tak zatrpklá, že bych to od tebe mohla chytit! Sbohem dcero!” vyštěkla Marta a i se svými kufry opustila věž a zámek.

               ,,Sylvie,” řekl Štěpán překvapeně, když otevřel dveře své kanceláře a za nimi stála Sylvie. ,,Stalo se něco?”
 ,,Celou noc jsem nespala,” řekla.
 ,,No, jestli jste celou noc pila, tak jste neměla kdy spát. Pojďte dál, než vás tu někdo uvidí.”
 ,,Našla jsem láhev rumu. Ani nevím, jestli nebyl prošlý,” řekla a sedla si na pohovku, kterou Štěpán v kanceláři měl. ,,Vypila jsem to všechno. Sama.”
 ,,Proč proboha? Co se stalo?” zeptal se a napouštěl do rychlovarné konvice vodu a než se voda uvařila, tak mu Sylvie řekla všechno, co se stalo.
 ,,Dejte si kafe, ať se z toho alespoň trochu dostanete.”
 ,,Nemůžu, mám žaludek jako na moři.”
 ,,To kafe vám pomůže. Nechcete mi říct, proč tolik nesnášíte svou matku? Co jste si udělaly?”
 ,,Jako psychologovi?”
 ,,No, jestli chcete, tak klidně. Tady si udělejte pohodlí, lehněte si, sedněte si, tady máte polštářky, ať je vám fajn.”
 ,,Jo, dobře,” řekla Sylvie, shodila ze sebe boty a na pohovce se uvelebila v polosedě.,,Víte, Štěpáne, to je už strašně dávno. Chvilku po tom, co jsem začala v divadle v Londýně. Na jedné párty, kam jsme zašli se souborem po skvělém představení, jsem potkala Jasona. Hrál druhou anglickou ligu, byl to fotbalista. Byl hezký, hodný a na fotbalistu až překvapivě normální. Byla to moje první velká láska, byl ke mně velmi pozorný, ráda jsem chodila na jeho zápasy a když začal mluvit o našem společném bydlení, tak moje slavná máti trvala na tom, že ho chce poznat. Seznámila jsem je, mámě se moc líbil. Chválila mi jaký mám vkus na mužský a byla z něj nadšená. Před Vánoci jsme odjeli se souborem na hostování do jiného města a s Jasonem jsme se domluvili, že až se vrátím, tak se k sobě nastěhujeme a na Vánoce budeme spolu. No a když jsem se vrátila, tak, pane bože, vidím to jako by se to stalo včera. Moje matka a Jason byli spolu ve sprše. Slyšela jsem už z chodby, jak oba vzdychají a stánají. Všude bylo rozházené oblečení a postel i pohovka. Jason se omlouval, že prý to byl zkrat, ale matka to jako zkrat nebrala. Řekla, že se jí prostě líbil a co se jí líbí, to musí mít.”
 ,,No, tak teď už vás chápu.”
 ,,To samé, co mi máma udělala s Jasonem určitě udělala i s Williamem. Já to nechápu. Jsem snad ošklivá? Co má moje máma a já ne?”
 ,,Sylvie, to rozhodně není vaše vina. Jistě jste oba dva, Jasona i Williama milovala. Pokud by i oni milovali vás, tak by vám tohle neudělali, i kdyby vaše matka byla bohyně Afrodita.”
 ,,Myslíte?”
 ,,Určitě. Jak vám je?”
 ,,Začíná mě bolet hlava.”
 ,,Něco vám na ní přinesu,” řekl a z kanceláře odešel. Sylvie si usrkla kávy a opřela si hlavu o polštář, který měla položený na kolenou.
     ,,Sylvie, tohle vám udělá dobře i na žaludek,” řekl, ale všiml si, že Sylvie usnula. Spala v sedě s hlavou položenou na kolenou. Štěpán k ní přešel, opatrně ji vzal do náruče a odnášel jí k sobě do pokoje.