Vlčí Hůrka- 15.

Anotace: 15.díl- Bavte se :)

15.

               ,,Zbláznil ses?!” odstrčila ho po poměrně dlouhém polibku Sylvie a ještě mu vrazila pořádnou facku.
 ,,Proč?”ptal se Štěpán a držel se za tvář, kam mu facka přistála.
 ,,Myslíš si, že jsem tu jen pro srandu?!” zakřičela a odešla od něj pryč. Štěpán se za ní jen otočil a poslouchal jak se její kroky vzdalují na schodech do věže. Jen si povzdechl, pověsil kuši na své místo a cestou k sobě přemýšlel, jestli to bylo správné nebo ne.

          Druhý den ráno se Sylvie probudila ještě stále naštvaná na Štěpána. Nejraději by celý den proležela v posteli, ale měla své povinnosti a tak vstala, probrala se do čilosti vlažnou sprchou a pak se vydala ven. Jakmile ale otevřela dveře tak zkoprněla. Na místě, kde většina lidí má rohožku měla Sylvie tác, na něm byla v malé skleničce luční květina a zbytek byl zakrytý modrým ubrouskem. Sylvie se k tácu sehnula a ubrousek sundala. Pod ním byla na talířku nakrájená bábovka, v mističce ovoce a hrnek, ve kterém byl sáček s čajem.
 ,,No, počkej,” řekla Sylvie a tác odnesla do bytu. Všechno jídlo i kytku dala do svého nádobí a vázy a na tác naložila všechno nádobí, které měla ve dřezu z předešlého dne po borůvkových knedlících ještě neumyté. Tác s nádobím pak položila Štěpánovi před dveře a utíkala pryč, aby jí neviděl.
     Za pár hodin, když měla svou práci ve stájích hotovou a ovce byly v ohradě na pastvě, se vracela domu. Nečekala, že bude Štěpán tak rychlý, ale když vyšla schody do věže, tak před dveřmi byl opět ten samý tác, ale místo bábovky na něm bylo blyštící se nádobí a na vrchu tabulka hořké čokolády. Sylvie si vzala nádobí a začala ho uklízet, když v tom jí zazvonil telefon. Bylo to neznámé číslo: ,,Prosím?”
 ,,Sylvie?” ozval se v telefonu ženský hlas.
 ,,Kdo volá?”
 ,,To jsem já. Máma,” řekla Marta.
 ,,Aha. Hmm, co potřebuješ?”
 ,,Já, chtěla bych s tebou mluvit.”
 ,,Tak mluv.”
 ,,Jak se máš?”
 ,,Já dobře. A ty?” zeptala se přeci jen Sylvie.
 ,,Jo, moc fajn. No, budu se vdávat.”
 ,,Cože?”
 ,,Jo, Mike je úžasný chlap.”
 ,,Mike? Kdo je Mike? A co je s Willem?”
 ,,S Willem to byl přešlap. Mike je moc hodný. Určitě by se ti líbil.”
 ,,Tak toho se nebojím. Kolik mu je?”
 ,,Pětapadesát a je redaktorem časopisu.”
 ,,Pětapadesát? Aha, no, tak gratuluji.”
 ,,Já vím, že mě máš za příšernou, ale přijdeš?”
 ,,Kdy to je?”
 ,,V červenci?”
 ,,Ještě nevím. Mami, musím jít jo? Tak čau,” řekla a hovor ukončila. Pak si povzdechla a vytočila Lucyino číslo.
          ,,Zdravím z Londýna,” ozvala se vesele Lucy.
 ,,Zdravím z konce světa.”
 ,,Ale, ale, copak se stalo?” zeptala se Lucy a Sylvie jí vyprávěla všechno, co se stalo se Štěpánem i to jak jí volala matka. U toho se dívala z okna na nádvoří, kde seděl Štěpán a natíral tam dřevěnou lavici, kterou chtěla Sylvie už dávno natřít.
 ,,No, co se týče tvé mámy, tak já fakt nevím. Viděla jsem jí a vypadá docela šťastně. Will se mě na tebe ptal, ten zase nevypadá šťastně vůbec. Ale ty bys na něj neměla vůbec myslet. Právě jsi mi řekla, že ti ten fešák Štěpán vyznal lásku.”
 ,,Takhle bych to neřekla.”
 ,,Takhle bys to neřekla ty, ale já jo. Mě to tak tedy přijde. Mě tohle říct mužský jako on, tak padnu na zadek a udělám všechno co půjde, abych o něj nepřišla. To by udělala každá, ovšem kromě tebe. Ty ho zmlátíš a ještě ho necháš umýt nádobí.”
 ,,Když mě to v tu chvíli vytočilo. Když jsem ho políbila o Vánocích já, tak utekl. No a teď?”
 ,,Zlato, od Vánoc je to zatraceně dlouhá doba. Já když si to představim, tu romantickou atmosféru. Zámek, koně, příroda, nikde nikdo, jen ty a Štěpán, tak bych asi neseděla ve věži a nečekala.”
 ,,Já vím, je to hezký chlap. Je navíc rozumný, chytrý a nevadí mu žádná práce. No, snad kromě plení zahrady.”
 ,,No vidíš, máš před sebou skvělého muže, který tě chce. Navíc by se určitě nenechal tvou mámou zblbnout.”
 ,,Máš pravdu. Jako vždy. Lucy, já tě nemít, tak jsem ztracená,”řekla a s přítelkyní se rozloučila. Pak přemýšlela, jestli by za ním měla jít, ale nakonec si řekla, že bude lepší, když tomu dá trochu času.
          V šest hodin večer, když si místo přípravy večeře četla zajímavou knihu, se ozvala pevná linka.
 ,,Novotná,” řekla, když zvedla sluchátko.
 ,,Tady je Štěpán. Mohla bys přijít? Je to moc důležité,” řekl Štěpán a znělo to velmi naléhavě.
 ,,Hned jsem u tebe,” řekla Sylvie a se strachem, že se mu něco stalo sbíhala točité schody a pokračovala během až ke Štěpánovo dveřím, na které divoce zaklepala.
     ,,Ahoj, pojď dál,” řekl Štěpán, když otevřel. Měl na sobě bílou košili, jejíž rukávy měl ohrnuté k loktům, světlé džíny a vlasy měl hladce učesané.
 ,,Co se děje? Stalo se něco?”
 ,,Jo, tedy ne, nic naléhavého. Bál jsem se, že bys nepřišla, kdybych tě sem pozval.
 ,,Běžela jsem celou cestu.”
 ,,To jsem nechtěl. Víš jak jsem říkal, že si to tu chci předělat, abych si sem mohl pozvat třeba nějakou slečnu?”
 ,,Jo.”
 ,,Tak proto jsi tady.”
 ,,Aha, mám ti to zhodnotit?” zeptala se a rozhlížela se kolem sebe. ,,Jo, moc zajímavé. Ty barvy na zdech jsou příjemné, takové teplé, syté. Můžu se podívat i jak jsi to provedl s tou kuchyní?”
 ,,Jo, jasně,” řekl, otevřel dveře a Sylvii spadla čelist. Stůl byl slavnostně prostřený, hořely svíčky a na stole stála láhev vína.
 ,,Co to je?”
 ,,To je pro tebe,” řekl a z malé stoličky vzal kytici barevných tulipánů.
 ,,Cože?”
 ,,Už je to nějakou dobu, co nejsi jen má sousedka, nebo kamarádka. Znamenáš pro mě víc a já ti to řekl tak nešťastně po té, co jsem tě vydával za svou přítelkyni před rodiči. Už tenkrát o Vánocích jsem ti málem podlehl, ale kdybych to udělal, ublížil bych ti, neboť jsi byla zklamaná z matky a toho, ehm,”
 ,,Williama.”
 ,,Jo, přesně toho jsem myslel.”
 ,,Takže jsem tvé první rande?”
 ,,Jo, jsi mé první rande po hodně dlouhé době.”
 ,,Tak to je tedy překvapení. Děkuji za kytku, ty víš, že tulipány jsou moje oblíbené, co?”
 ,,Jo, vím. Dáš si večeři? Uvařil jsem něco moc dobrého.”
 ,,Vážně?”
 ,,Nudle s mákem.”
 ,,Opravdu? Nudle s mákem? Pro mě?”
 ,,Minule jsi se zmínila, že to máš moc ráda, tak se pojď posadit.”
 ,,Ale nejsem na rande vhodně oblečená.”
 ,,To přeci nevadí,” řekl Štěpán, vzal Sylvii za ruku a dovedl jí až k židli, kterou ji galantně přidržel, když si sedala.
Nudle s mákem, pro mnohé lidi nejméně slavnostní jídlo, se Štěpánovy povedly a Sylvie si na nich dost pochutnala. Po jídle se přesunuly do obývací místnosti, kde si se sklenkou vína povídali. I přes úsměvy, kterými se obdarovávali bylo ale cítit velké napětí.
Štěpán se zvedl a došel do kuchyně pro láhev, aby oběma dolil.

 ,,Ne, mě už ne. Já už půjdu. Děkuji za večeři i květinu, bylo to fajn,” řekla Sylvie a chvíli váhala, zda ho má políbit. Nakonec mu dala jen pusu na tvář a rychle zmizela z jeho bytu.

               Sylvie si ráno přivstala, i když řada s ranními pracemi byla na Štěpánovi. V půl osmé nasedla do auta a odjela dřív, než se stačila střetnout se Štěpánem. Ve městě navštívila knihkupectví, drogerii, obchod s elektronikou i cyklistickými potřebami a když procházela kolem výloh s oblečením, tak jí do oka padly krvavě rudé šaty s drobnými bílými puntíky. Chvíli přemýšlela, jestli má do obchodu vejít, ale pak raději pokračovala v cestě. Na domluvenou schůzku měla ještě nějaký ten čas navíc a tak po chvilce váhání vešla do kadeřnictví, kde během masírování hlavy přemýšlela o Štěpánovi. Když z kadeřnictví vyšla, tak nejen,že měla nový účes, ale měla i jasno co dál se Štěpánem. Večer jí to řekl jasně, už není jeho sousedka ani kamarádka. Jednoduše jí chce a tak hned po té zamířila do obchodu s těmi krásnými šaty za výlohou. On jí udělal hezký večer, pozval jí na rande a ona tam přišla v džínách s ustřiženými nohavicemi a vytahaném tričku. Chtěla mu tu jeho snahu oplatit. Chtěla být pro něj hezká.
          ,,Ahoj!” zdravil jí Štěpán, když přijela.
Sylvie mu pozdrav oplatila a přidala k tomu ještě krásný úsměv. Obešla auto a otevřela kufr svého auta a vytáhla z něj dvě velké klece.
,,Co vezeš?” zeptal se a přišel blíž.
 ,,Tady je sameček a tady samička,” ukázala Sylvie kdo je kdo.
 ,,Já myslel, že jsi si s těmi pávy dělala srandu.”
 ,,Ne. Myslím si, že páv se na zámek hodí.”
 ,,Ok. Víš co s nimi dělat?”
 ,,Dostala jsem spoustu rad, pořídila jsem si odbornou literaturu a mám na ty chovatelé i telefon, kam jim můžu v případě potřeby volat a odpoledne se na ně přijde podívat Kamil.”
 ,,Kamil? Musím být u toho?”
 ,,Nemusíš.”
 ,,Tak fajn. Jdu pozavírat všechna vrata, nebo ti ty tví pávi utečou dřív, než Kamil přijede a pak se někam vytratím. Jeho opravdu vidět nemusím,” řekl Štěpán a otráveně odcházel. Pak se ale otočil a vrátil se k Sylvii: ,,Krásný účes. Moc ti to sluší,” řekl a pak již opravdu odešel.

          ,,Štěpáne?! Štěpáne?!” volala Sylvie v podvečer na Štěpána.

 ,,Co se děje?” vyběhl ze dveří.
 ,,Nechceš se jít se mnou projít?”
 ,,Ehm, no, proč ne? Jen se obléknu, jo?”
 ,,Jasný. Počkám tu,” řekla Sylvie, jež si na sebe vzala ty nové šaty, nový účes ještě trochu poupravila, navoněla se a rty si přetřela leskem. K šatům si vzala jednoduché balerínky a svetr, kdyby se náhodou procházka protáhla a venku už se ochladilo si nevzala žádný. Schválně.
 ,,Tak co říkal Kamil?” ptal se Štěpán, když vyšli na polní cestu směrem k sadu a uvazoval si mikinu na zapínání kolem ramen.
 ,,Ani nevím. Pouštěla jsem jeho řeči, které se netýkaly zvířat jedním uchem tam a druhým ven. Vyměnil mě, nemám se s ním o čem bavit.”
 ,,Hmm,” zamručel Štěpán a zdálo se to být spokojené zamručení. ,,Máš se zámkem ještě něco v plánu?”
 ,,Jo, ale musím vidět plány. Chci vědět, kam až je to moje. Ráda bych, aby parkoviště pro návštěvníky nebylo přímo před branou a taky potřebuju nějak zvelebit ten prostor mezi námi,” řekla a pak chvilku přemýšlela, jestli si to Štěpán nevyložil třeba trochu jinak, ale když se zeptal jestli tam chce okrasnou zahradu, tak věděla, že pochopil. Došli spolu až do rozkvetlého sadu.
    ,,Je to tu krásné, co?” zeptala se ho Sylvie a chtěla udělat další krok, ale Štěpán ji chytil za ruku.
 ,,To ty jsi krásná. Moc ti to sluší.”
 ,,Já, chtěla jsem ti tím kompenzovat to, že jsem včera přišla nepatřičně oblečená.”
 ,,Nevěděla jsi, co zamýšlím.” 
 ,,To nevadí,” zavrtěla hlavou a pak se zhluboka nadechla ,,Štěpáne, já se ti chci omluvit.”
 ,,Omluvit? Za co?”
 ,,Za tu facku.”
 ,,To nebude stačit ani když si k té omluvě klekneš,” řekl z legrace a Sylvie to samozřejmě věděla.
 ,,A tohle?” zeptala se a políbila ho. ,,To by jako omluva mohlo stačit?”
 ,,Sylví, tohle bys neměla dělat, protože já nejsem schopný ti už dál odolávat. Jsi krásná, jsi sexy a já jsem jen obyčejný chlap co má své pudy a touhy.”
 ,,Tak už se nebraň,” řekla a políbila ho znovu. To už Štěpán nečekal, až se znovu odtáhne a přitiskl si jí k sobě a polibky jí oplácel. Líbali se vášnivě a hladově.
 ,,Moc tě chci, Sylvi, teď a tady,” řekl a položil jí do trávy, na které byly napadané okvětní lístky z květů ovocných stromů. Pak si to uvědomil a z ramen si stáhl mikinu, položil jí na trávu a Sylvii na ní přenesl. V líbání a dotýkání se pokračovali na trávě, zkoumali vzájemně svá těla a oběma bylo jasné, co se stane.
 ,,Pane bože, jsi nádherná,” řekl Štěpán, když pod ním ležela Sylvie úplně nahá. Políbil jí na rty a pak na spánek, chytil si jí za boky a pevně si jí k sobě přitiskl ve chvíli, kdy se spolu spojili on se nořil do Sylviiných vášnivých hloubek.
     ,,Moc se ti omlouvám. Já, no, víš, dlouho nikoho neměl,” říkal Štěpán a styděl se.
 ,,To je v pořádku,” řekla Sylvie a sáhla po šatech, které ležely vedle ní na trávě.
 ,,Celou dobu tady mluvím o tom, jak moc tě chci a pak tě po pár minutkách zklamu.”
 ,,Štěpí, to je v pohodě. Bylo to i tak krásné. Krátké, ale krásné,” řekla a přetáhla si šaty přes hlavu.,,Au.” řekla, když ucítila bodnutí do oblasti spánku.
 ,,Co je?” zeptal se Štěpán.
 ,,Já, já v těch šatech měla asi vosu.”
 ,,Bodla tě?”
 ,,Jo,” řekla Sylvie a tvářila se vyděšeně.
 ,,Jsi alergická?” zeptal se Štěpán s očima na vrch hlavy.
 ,,Jo.”
 ,,Proč jsi mi to neřekla?”
 ,,A proč bych měla?”
 ,,No, nestalo by se to tady. Vzal bych tě domu.”
 ,,Doma mě může bodnout stejně tak, jako tady.”
 ,,Musíme rychle domů. Máš takové ty injekce?”
 ,,Ne, jen tablety.”
 ,,Tak jo. Musíme domu, ale ty nesmíš teď běžet, to by bylo ještě horší.”
 ,,Štěpáne, uklidni se. Nehysterči, zatím to nic nedělá. Jsem v pohodě,” řekla Sylvie a vydala se na cestu domu.
 ,,Fajn. No a není ti zima?”
 ,,Ne, jsem z tebe teď celá rozhicovaná,” řekla a pevně doufala, že to bylo jen ze sexu, který se Štěpánem právě zažila.
Celou cestu domu se Štěpán ptal jak Sylvii je a když došli domu, hned jí místo vpichu kontroloval:,,Máš tam žihadlo, Sylvie, to byla včela, ne vosa.”
 ,,To je úplně jedno. Mám alergii na obojí. Vydej mi to žihadlo a pak mi podej z mrazáku hrách.”
 ,,Hrách? Na co chceš teď, proboha hrách?”
 ,,Vyndej to žihadlo!” řekla mu trpělivě a Štěpán to tak udělal.
 ,,Co mám dělat teď? Kde máš ty prášky?”
 ,,Podej mi z mrazáku hrách a pak běž do koupelny. Za zrcadlem je lékárna a je tam bílá lahvička a na ní je napsáno alergie.”
 ,,Dobře, to bude v pohodě,” řekl a rychle balil zmražený hrách do utěrky, podal ho Sylvii a běžel do koupelny. To už ale Sylvie věděla, že to nepomůže.