Legie Zla 8/24

Anotace: Naděje

Naděje

 

Probudila jsem se do překrásné noci, měsíc svítil

skrz závěsy přímo na postel, kde jsme spali.

Ležela jsem ještě chvíli na jeho hrudi a poslouchala jsem tlukot jeho srdce.

V jeho náruči mi bylo tak krásně, cítila jsem každý jeho sval, jeho teplo.

Věděla jsem že on mě bude chránit, cítila jsem to z něj, z jeho objetí.

On mi byl teť vším.

Pomalu jsem zvedla hlavu, snažila jsem se abych ho nevzbudila.

Byl opravdu krásný, ostré rysy jeho obličeje vrhaly stíny.

Měl kratší světlé vlasy a měkké plné rty.

Byla jsem šťastná, ano po dlouhé době jsem byla alespoň malinko šťastná.

Usmála jsem se. Pomalu otevřel oči.

,,Proč se usmíváš?,, zeptal se a hřbetem ruky si přetřel oči.

,,Jen tak,, řekla jsem a znovu se usmála.

Nedalo mu to a musel se usmát taky. ,,Jak se cítíš?,, zeptal se.

,,Už o hodně lépe, ta lidská krev mi hodně pomohla,, odpověděla jsem trochu smutně.

,,Co se dějě?,,

,,Víš ještě nikdy jsem lidskou krev nepila, nelíbí se mi pocit,

že někdo musel zemřít abych já mohla žít,, odpověděla jsem mu.

,,Ale Bel, tohle byla krev z nemocnice ve vedlejším městě, kdysy jsem tam pracoval,

a vzal jsem si pár krevních transfůzí pro případ nouze, pro případ jako tento,,.

Hned se mi ulevilo.

,,Víš je to zvláštní, ale mám pocit, že se tohle mělo stát, i když mi Rolland chybí,

s tebou je mi dobře,,.

Pak jsem si uvědomila tu skutečnost, že bych neměla být tady v jeho náruči,

ale trpět a truchlit ze ztráty Rollanda.

Opět jsem zesmutněla a on to poznal.

,,Co se dějě tentokrát?,, zeptal se.

,,Víš mám pocit viny, z toho, že bych měla truchlit, a já tu jsem zatím s tebou a vůbec nejsem smutná,,

odpověděla jsem mu a sedla si vedle něj.

,,Já vím je to trochu divné, ale jsem rád že nejsi smutná a že jsi alespoň trochu šťastná,,

řekl a taky se posadil.

Seděla jsem tam s rukama v klíně a nevěděla jsem co říct dál. Vycítil to a znovu promluvil.

,,Když jsi spala byl jsem ve městě koupit ti nové šaty, ty co jsi měla na sobě byly zničené,,

řekl trochu nejistě.

,,Co? Vážně? Ale proč?,,chrlila jsem ze sebe jedno slovo za druhým.

,,Abych ti odpověděl, ano opravdu jsem ti byl koupit nové šaty a proč? Protože tady

nemůžeš běhat jen ve spodním prádle,, řekl a přeměřil si mě očima, abych věděla jak to myslí.

,,Jsou támhle na skříni,, řekl a ukázal směrem na menší skříňku na které ležel balíček.

,,Můžu se na ně jít podívat?,, zeptala jsem se.

,,Jistě jsou přeci tvoje,, řekl s pobaveným výrazem, protože věděl,

že budu muset vylést z postele a že na sobě nemám nic jiného než spodní prádlo.

Přemýšlela jsem.,,Mohl by jsi mi půjčit svou košily?,, zeptala jsem se kousavě ale usmála jsem se.

,,Ale jiště,, řekl a začal si košily svlékat.

Na chvilku jsem přestala vnímat okolní svět. Jeho tělo, bylo nádherné.

Ty svaly. Zatajil se mi dech. Široká ramena, na kterých se napínaly a povolovaly svaly jak si svlékal košily.

Široký hrudník a ploché břicho.

Rollanda jsem takhle nikdy neviděla, vlastně jediné co jsem poznala byly polibky,

pořád jsem byla panna.

Probrala jsem se zpět do reality a oblékla si jeho košily.

Voněla tak krásně, voněla jako on.

V duchu jsem si nadávala co mně to napadá za myšlenky,

ale rychle jsem je vrátila tam odkud přišly.

Usoudila jsem že takhle už můžu vylést z postele a šla jsem si pro balíček.

Přes papír jsem cítila něco kovového a s tázavým pohledem jsem se obrátila na Peruna.

,,Korzet,, řekl jako kdyby věděl na co se chci zeptat.

,,Ach ták,, řekla jsem strašně moudře. ,,A pane máte tady někde

nějakou místnost kde si je můžu zkusit?,, zeptala jsem se s úsměvem.

,,Můžeš klidně zůstat tady půjdu dolů do haly, počkám na tebe,, řekl a zvedl se z postele.

Sledovala jsem každý jeho krok, byla jsem jako hypnotizovaná.

Ladným krokem přešel až těsně ke mě a naklonil se k mému uchu.

Jeho dech chladil.

,,Já nejsem k jídlu,, řekl s úsměvem,pak vyšel z pokoje.

Ještě chvilku jsem tam jen tak stála a přemýšlela jsem co se to děje.

,,Kdo jsi že se odvažuješ myslet na jiného zatím co máš truchlit pro druhého?,,

Moje svědomí bylo nemilosrdné.

Povzdechla jsem si a začala jsem rozbalovat balíček.

Vykoukla na mně rudá látka, zvedla jsem jí před sebe.

,,Sukně,,řekla jsem. Byla kouzelná, délka tak akorát, snad mi bude i v pase.

Pomyslela jsem si.

Položila jsem jí vedle na postel a vytáhla jsem další část balíčku, opravdu to byl korzet.

Ocelový, lesklý korzet se šněrováním vzadu.

,,No Bel, je načase si to zkusit,, řekla jsem si pro sebe a začala jsem si svlékat jeho košili.

Ještě chvíli jsem si jí nechala přitisknutou k tělu a vdechovala jsem jeho vuni,pak jsem jí odložila na místo kde byla sukně.

Oblékla jsem si jí a zjistila jsem že mi perfektně padne,

délka byla opravdu akorát, končila těsně nad koleny, takže i pro boj byla perfektní.

Když jsem si nasadila korzet, zjistila jsem, že si ho sama nezavážu, prostě jsem si tam nedosáhla.

,,Ach,, vzdychla jsem. ,,Nedá se nic dělat, budu muset jít za ním dolů aby mi pomohl,,

řekla jsem a vydala jsem se ke dveřím.

 

 

 

,,Dlouhou dobu jsem tu nebyl, všude je prach, měl bych to tu uklidit,,.pomyslel jsem si.

Na stolku u krbu pořád ležela sklenička od Whisky.

,,Tu jsem tu nechal ten večer,kdy jsem se šel projít do lesa a zachránil jsem Bel,,

řekl jsem si zase pro sebe.

Bylo tam chladno, proto jsem se rozhodl rozdělat oheň v krbu.

Sebral jsem sirky z krbové římsy a zapálil jsem staré noviny pod dřevem,

které bylo nachystané v krbu.

Dřevo začalo ihned hořet a místnost se naplnila příjemným teplem a tlumeným světlem.

Sedl jsem si do křesla naproti krbu a zadíval se do ohně.

Hlavou mi zase běhaly myšlenky na Bel, co bude dál, co udělá až zjistí, že jsem nepomohl,

i když jsem mohl. Tolik jsem se bál, že o ní příjdu.

Musel jsem uznat, že v mé košili byla úchvatná, skoro jsem si ani neuvědomoval,

že jí tvář ničí tři jizvy, pro mě byla krásná i s nimi.

Když jsem se k ní nakláněl v ložnici měl jsem takovou chuť jí políbit, pohladit jí po tváři a sevřít jí znovu v náruči.

,,Opravdu to tady potřebuje uklidit,, konstatoval jsem abych zahnal chlýpné myšlenky.

Sedl jsem si zpět do křesla. Byl jsem šťastný, po dlouhé době.

Na tváři se mi objevil ten samý úsměv,

který jsem měl nahoře v posteli když jsem se probudil,

a první co jsem viděl byl její úsměv.

To bylo to nejkrásnější ráno jaké jsem kdy zažil.

Seděl jsem tam, a vracel se zpět ve vzpomínkách.

Na ten den, kdy jsem jí zachránil a jak jsem se o ní staral.

Ona mi teť byla vším, a já bych udělal cokoliv pro to, aby byla šťastná.