Legie Zla 10/24

Anotace: Polibek, Lítost a Návštěva

Polibek,Lítost a návštěva

Stáli jsme tam před krbem, osvětleni jen plápolajicím ohněm.

Jeho měkké rty se tiskly k těm mím, v nádherném polibku.

Zachvěla jsem se a on si mě přitáhl blíž k sobě.

Úplně jsem zapoměla,že bych si měla držet korzet, pustila jsem ho a omotala jsem své

ruce kolem jeho krku.

Jeho objetí zesílilo, rukama mi klouzal po odhalených zádech, a já se chvěla pod jeho doteky.

Byl tak něžný, jako kdyby na ten polibek čekal celá staletí.

Jeho tělo hřálo stejně jako oheň v krbu, nechala jsem se unášet jeho polibky a doteky.

Když své rty přesunul k mému krku, vzdychla jsem.

Ani jeden z nás nevnímal čas, byli jsme tu jeden pro druhého.

,,Perune!,, zaznělo něčí volání z venku.

Prudce se ode mě odtrhl, rychle oddechoval a díval se mi do očí.

,,Vím, že tam jsi, pojď mi otevřít, mám za sebou dlouhou cestu,, zaznělo znovu z venku.

Zmateně se na mě díval, jeho oči už ztráceli ten krásný odstín rudé, vypadalo to jako kdyby

panikařil.

,,Bože, co jsem to udělal?,, řekl tichým hlasem.

Užasle jsem se na něj podívala, nevěřila jsem tomu co slyším.

V jednu chvíli jsem tála v jeho horkém objetí, a v druhou příjde studená sprcha a lítost?

On toho snad litoval?

Odstoupila jsem od něj o další dva kroky, ale nespouštěla jsem z něj oči.

Nemohla jsem uvěřit tomu co vidím.

,,Bel,, oslovil mě a natáhl ke mě ruku.

,,Né, nic neříkej, sama vidím, to co se ti zrcadlí v očích,, řekla jsem a odstrčila jsem jeho ruku od sebe.

,,Ale, já, nechtěl jsem. Promiň, je mi to líto.,, řekl smutným hlasem, ve kterém bylo slyšet obviňování.

,,Ty? Cože?,, vysoukala jsem ze sebe ty slova jako kdybych se přeslechla.

,,Neměl jsem to dělat, byla to hloupost. Jsi...jsi.. ještě tolik zranitelná. Neměl jsem právo to udělat.,,

když to dokončil zvedl ke mě oči.

Nedokázala jsem ten pohled vydržet. Zvedla jsem z podlahy korzet, a utíkala zpět do ložnice.

Když jsem běžela po schodech zaslechla jsem jak volá mé jméno, ale dělala jsem, že ho neslyším.

Tolik pocitů se mě teť mísilo, měla jsem chuť řvát, brečet, schovat se někam do kouta.

Tohle se nemělo stát. Dovolila jsem aby se mě dotýkal tak jako nikdo před tím, a on toho teť litoval?

Zabouchla jsem za sebou dveře a svezla se na podlahu.

Z venku jsem ještě uslyšela ten hlas jak volá směrem k domu, to už se mi ale po tváři

kutálely slzy, a přestala jsem vnímat okolní svět.