Legie Zla 15/24

Anotace: Zapomeň na něj

Zapomeň na něj

Když jsem se probudila, byla už zase noc.

Ležela jsem pořád ve stejné posteli, ale byla jsem sama. Z haly jsem slyšela hlasy, ale Perunův ani ženský hlas jsem neslyšela.

Zvedla jsem se z postele, a pomalu vyšla z ložnice. U zábradlí jsem se podívala dolů, kdo tam je.

U krbu seděli Rayney a Curioso, nikdo jiný tu zřejmě nebyl. Přešla jsem ke schodům a šla jsem za nimi.

Oba se o něčem bavili a mě si všimli až když jsem sešla z posledního schodu. Jakmile mě Rayney uviděl, zvedl se a šel mi naproti ,,Bel, je mi to moc líto, měl jsem...,,

,,To je v pořádku, Rayney, nic se nestalo, nezlobím se,, přerušila jsem ho a usmála se na něj.

Letmo jsem se podívala za jeho záda na Curiosa, ale on se díval stále před sebe, nevnímal mě.

,,Kde jsou?,, zeptala jsem se a naznačila jsem mu koho myslím.

,,Jsou pryč, včera večer odešli a už se nevrátí.,, řekl mi smutně, a čekal jak zareaguji.

Všechno se ve mě sevřelo, opustil mě. Slíbil, že mě neopustí a i přesto odešel. S ní.

Nenáviděla jsem ho za to, a zároveň to neskutečně bolelo. Musela jsem se posadit, nohy mě zrazovaly.

,,Bel jsi v pořádku?,, zeptal se starostlivě Rayney.

,,Ale ano to bude dobré,, zalhala jsem mu.

,,Ještě něco Bel, nechal tu pro tebe dopis.,, řekl mi pomalu a podal mi kus papíru.

Rozložila jsem ho a četla:

Beatrisie, vše co se mezi námi stalo byla chyba, dělal jsem to jen ze soucitu,

mrzí mě jestli jsi v tom viděla něco víc. Odcházím s Vesnou,

ona je má snoubenka a jediná láska.

Perun.

Ta slova mi vypalovala díru do srdce, chyba, to jsem byla. To další jsem ani nechtěla opakovat.

Nevěděla jsem co mám dělat, jestli plakat, řvát, nebo jít ven a někoho zabít. Jen jsem tam seděla a dál zírala na dopis.

Bylo to tak neuvěřitelné, tolik to bolelo, ikdyž mezi námi vlastně nic nebylo.

Měla jsem vztek, ale na sebe, že jsem byla tak naivní a věřila mu.

Vstala jsem a rychlým krokem jsem přešla ke krbu, tehdy poprvé se na mě Curioso podíval, ale v tuhle chvíly mě nezajímalo nic než obraz na stěně.

Strhla jsem ho, rozlámala rám a plátno roztrhala na kusy. Nenáviděla jsem jí, jeho i sebe.

Oba dva na mě nevěřícně zírali.

,,To nic,, odsekla jsem a chtěla jsem odejít.

Něčí silná ruka mě ale zastavila, byl to Curioso a jeho ledové oči.

,,Jsi v pořádku?,, zeptal se mě tichým, klidným hlasem.

,,Ano, nikdy mi nebylo líp, díky za zájem,, odsekla jsem mu odpověď a snažila se z jeho sevření vyprostit.

,,Měla by ses uklidnit, takhle ublížíš nám nebo sobě.,, řekl znovu a chytl mě i za druhou ruku.

Odvrátila jsem od něho tvář, teť jsem jeho pohled nedokázala unést.

,,Říkám, že jsem v pořádku, a byla bych ti vděčná kdybys mě pustil.,, řekla jsem znovu chladně, ale on neposlechl.

,,Myslím, že by to chtělo něco k pití.,, ozval se najednou Rayney, úplně jsem zapoměla, že tam je.

Potom co dozněly jeho kroky se ke mě Curioso nahnul blíž.

,,Bel, nevím co bylo mezi tebou a Perunem, ale je to pryč, nevrátí se pochop to.,, skoro ty slova šeptal.

Znělo to tak opravdově, slzy se mi tlačily do očí a já už to nezvládla, nezvládla jsem tvářit se že je mi to jedno.

Po tváři mi stekla slza, a ikdyž jsem se hodně snažila aby to neviděl, byl dost blízko na to aby mu to neušlo.

,,Nezaslouží si ani jednu tvojí slzu,, řekl mi něžným hlasem a slzu palcem setřel.

,, Bolí to,, odpověděla jsem mu tiše a podívala se mu do očí.

Pustil moje ruce, ale já už jsem nikam nechtěla jít, jeho oči mě uklidňovaly.

,,Netrap se kvůli němu Bel, zapomeň na něj.,, řekl najednou tiše.

Slyšela jsem ho, ale nedokázala jsem mu odpovědět. Věděla jsem, že má pravdu.

Byla jsem naivní když jsem Perunovi věřila, ale měla jsem na výběr?

Všechno v co jsem věřila bylo teť pryč. Zůstala jsem tady zase sama, ano byli tu on a Rayney, ale nic už nebude jako dřív.

Myslela jsem si, že jsem šťastná ale byla to jen iluze, jen lež.

Po tváři mi stekla další slza, znovu jí setřel palcem, ale neodtáhl svou ruku jako předtím, položil mi jí na tvář a zadíval se na mě.

Ten pohled co mi věnoval, zatlačil všechny vzpomínky na Peruna, nevnímala jsem skoro nic jen jeho oči.

Nevím proč, možná to bylo tím dotekem a tím jak se mnou teť jednal.

Lehce mě pohladil po tváři, zavřela jsem oči a když jsem je znovu otevřela, políbila jsem ho.

Nezdálo se, že by ho to nějak zaskočilo, ovinul mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě na tělo.

Jeho polibek, byl úplně jiný, než kterýkoliv dřív, tak něžný.

Něco ve mě se sevřelo, a já mu své ruce položila na ramena, nic mě nebolelo, žádné vzpomínky mě netrápily.

Pak jsem uslyšela kroky. Rayney se vracel. Pomalu jsem se od něj odtáhla, asi ho slyšel taky protože spustil své ruce z mého pasu a díval se na mě.

Pak zavřel oči ,, Bel, tohle se už nesmí stát, rozumíš?,, řekl tiše.

Nechápala jsem to, ale neměla jsem čas odpovědět mu.

,,Tak jsem to konečně našel!,, zavolal na nás Rayney a mával lahví Whisky.

Společně jsme si sedli kolem krbu a zbytek večera popíjeli.

Vrtalo mi hlavou, proč to Curioso řekl, ale tu noc už se na mě ani nepodíval.