Anotace: On je řidič kamionu, ona asistentka jeho otce v rodinné přepravní firmě. Oba jsou dvěma polovinami jednoho celku, ale ještě o tom neví ...

Třetí kapitola

 

            A bylo to tady. Patricie věděla, že ta chvíle jednou přijde. To, co považovala za prokletí – známost s Markem – teď bylo na pořadu dne. Té chvíle se obávala, hlavně když potkala někoho, na kom by jí mohlo záležet a do koho by se mohla zamilovat. A objevil se Daniel a ona se do něj zamilovala na první pohled. Nečekala to.

 

Přitom se mezitím stala taková spousta událostí, ale Patricie se ještě pořád nemohla vyrovnat s tím, jak proběhl rozchod s jejím prvním klukem. A vlastně nejen rozchod, celý jejich vztah byl takový. Příliš pozdě si uvědomila, jaký vlastně Marek je.

 

Byl to syn z dobré rodiny. Skvělá partie, tak se tomu říká. Jenže postupem času zjišťovala, že ani zdaleka není takový, jaký se na veřejnosti dělal.

 

            Velmi krátce potom, co spolu začali chodit, se začal Marek vybarvovat. Jeho podnikatelské aktivity nebyly zcela čisté. Na to ale Patricie přišla až mnohem později. Bylo téměř za pět minut dvanáct, když si uvědomila, o co mu od začátku šlo. A nechybělo moc, aby na to nepřišla vůbec.

 

            A teď o tom měla vyprávět Danielovi. Bylo to tak strašně ponižující. Přiznat svoji chybu. Ale v téhle chvíli, kdy se jí na to Daniel otevřeně zeptal, už nebylo cesty zpět. Musela s pravdou ven.

 

            „Víš, ono to s Markem nebylo zrovna košér. To je fakt. Ale byl to v podstatě dobrý kluk.“

            „To mi tedy vysvětli, co na tvém vztahu s ním bylo fajn.“

            „Nedělej mi to ještě horší, prosím.“

            „Já se snažím, abys to neměla těžké, jenže vzhledem k tomu, s kým jsi měla, co do činění, to prostě nejde.  Aspoň podle toho, co já o něm z tvého vyprávění vím.“

            „Ono je to složitější.“

            „Ano. A co je na tom složité? Vysvětli mi to, prosím.“

            „Není to tak jednoduché.“

            „No, tak mi to prosím vysvětli!“ naléhal stále Daniel.

            „Seznámili jsme se, když jsem ještě studovala nástavbu. Uháněl mě tak dlouho, až jsem nakonec souhlasila s tím, že spolu budeme chodit. Zprvu to bylo fajn, rozmazloval mě dárečky, kupoval mi šaty, vodil mě ven. Jenže po nějaké době jsem zjistila, vlastně náhodou, že není nic jiného než kuplíř. Tvářil se jako podnikatel a byl velmi přesvědčivý.“

            „Chceš říct, že to byl pasák?“ zeptal se nevěřícně Daniel.

            „Něco takového. Vlastnil, nebo spoluvlastnil několik erotických salónů.“

            „Jak dlouho trvalo, než ti to došlo?“ ptal se Daniel dál.

            „Vlastně to bylo divné od začátku. Rozmazloval mě a přitom se mnou ani nespal. A pak jednou jsem ho zahlédla ve městě s nějakou slečnou, a tak jsem zvědavostí celá bez sebe sledovala, kam vlastně jdou. Když vešli do jednoho takového klubu, nejprve jsem si myslela, že …“

            „Chápu, a dál?“

            „Když tehdy večer přišel domů, tak jsem se ho přímo zeptala a on mi se stoickým klidem odpověděl, že je to jeho klub a jeho holky a že si může spát, s kým chce. Tak jsem si sbalila věci a odešla jsem od něj.“

            „A to tě nechal jen tak jít?“ zeptal se nevěřícně Daniel.

            „Zpočátku mi vyhrožoval, ale když se do něj obul táta, nechal mě na pokoji. A od té doby jsem ho už neviděla.“

            „A byl někdo další?“

            „Ne, nikoho už jsem si nepustila k tělu. Až teď tebe.“

           

            Daniel byl v šoku z toho, co mu Patricie právě řekla. Chápal sice, že v tom byla úplně omylem, ale když si začal domýšlet, jak to vlastně mohlo celé dopadnout, popadal ho amok. Potřeboval se uklidnit, sklenička by to asi spravila, ale to byla zase jeho třináctá komnata, o které Patricie nic nevěděla, a on s tím teď začínat rozhodně nemohl a nechtěl, i když si byl dobře vědom toho, že s tím stejně bude muset na světlo. Ale teď ne, teď ještě ne.

 

            „Víš co, Patricie? Nechme toho, zvu tě teď někam na večeři. Mohu?“

            „Bylo by docela fajn někam na chvíli vypadnout. Jdu se převléct. Počkáš na mě

tady?“ zeptala se Patricie zcela nepatřičně. Koneckonců, kde by na ni měl jinde čekat.

           

            Asi po deseti minutách, když se převlékla a na obličej nanesla lehký make-up a rtěnku, mohli vyrazit.

 

            Daniel se mezitím rozhodl, že vezme Patricii do svého oblíbeného klubu – Route 66. Vůbec si neuvědomil, že na ni vlastně nemusí dělat dojem. Ale na druhou stranu, rád tam chodil a chtěl jí ukázat svá oblíbená místa.

 

            „Tak, kam mě vlastně chceš vzít?“ zeptala se Patricie, když odjížděli v Danielově toyotě od jejího domu.

            „Uvidíš. Nechej se překvapit, lásko,“ jakmile to vypustil z úst, sám se polekal. Ale Patricie se tvářila, jako by jí tak říkal pořád.

            „Tak už mě nenapínej,“ nedala přesto pokoj.

            „Je to jeden můj oblíbený klub. Doufám, že se ti tam bude líbit.“

            „Aha, tak to jsem tedy zvědavá.“

           

            Pak už beze slov dojeli na druhý konec města, kde se nacházela čtvrť s vyhlášenými kluby pro všechny, koho napadlo jít se bavit.

 

            Patricie tu už párkrát byla, takže měla i přehled, kdo do kterých klubů chodí. Byla proto hodně zvědavá, který patří k Danielovým oblíbeným podnikům.

 

            Přesto ji velice překvapilo, když zaparkoval snad u nejluxusnějšího klubu v téhle čtvrti. Po chvíli je už číšník uváděl ke stolu, ale Patricie se pořád nemohla vzpamatovat, že ji vzal právě sem.

 

            Téměř vzápětí poté, co se usadili u stolu v soukromém boxu, přinesl jim číšník jídelní lístek. A poté co si objednali, rozhodl se Daniel jít přímo k věci:

            „Víš Patricie, já mám jeden problém. Chtěl jsem se tě na to zeptat. Když jsem se totiž probíral tátovými poznámkami, zjistil jsem, že se má tento měsíc zúčastnit nějakého charitativního plesu. Víš o tom něco?“

            „Ale samozřejmě. Pokud vím, měl v plánu tam jít s tvou matkou. Ale teď to asi budeš muset vzít za něj, viď?“ byla to ale spíš řečnická otázka, a tak vzápětí pokračovala, „Vím, že si tvůj táta na takových akcích zakládal. Hodně mu záleželo na tom, aby přispěl vždy na potřebné, obzvláště pokud se to týká dětí. A výtěžek tohohle plesu má jít na konto dětského domova, takže pokud vůbec uvažuješ o tom, že bys tam nešel, hodně ho zklameš.“

            „Děkuji ti za přednášku. Ale o tom, že bych tam snad nechtěl jít, jsem vůbec neuvažoval. Jenom bych si byl asi jistější, kdybys šla se mnou.“

            „Proč ne? Jenom nevím, jak se na to budou přítomní tvářit. Pokud vím, tak se na těchto akcích schází smetánka, neboli v uvozovkách horních deset tisíc, takže pokud si někdo uvědomí, že jsem pouze asistentka a ne něčí významná dcera, budeš mít nejspíš z ostudy kabát.“

            „To si nemyslím. Slyšel jsem, že tam bude nějaká dražba, nevíš o tom něco?“ vyzvídal dál Daniel.

            „Máš pravdu, ta se koná pravidelně.“

            „A o co se vlastně jedná?“

            „No, zkrátka a dobře, pořadatelé si vytipují asi deset patnáct lidí, které osloví s tím, že by je v uvozovkách dali do dražby. Tedy večeře s nimi, návštěva koncertu a tak.“
            „Aha, to je zajímavé. A myslíš si, že si vyberou mě?“

            „S největší pravděpodobností ano. Tvůj otec byl dražen v posledních pěti letech asi třikrát, takže nepochybuji o tom, že po tobě určitě sáhnou. Jsi s prominutím přece jen mladší maso a pro místní kruhy v podstatě neznámý, takže na tebe budou všichni zvědaví. A

a těch dcerušek, které se díky tobě dražby zúčastní, tam bude více než dost. Jak to vidím já, nedivila bych se, kdyby se o tebe sepraly.“

            „Děkuji pěkně,“ pronesl Daniel sarkasticky.

            „Vůbec nemáš zač, to je jedna z výsad těch bohatších. Samozřejmě, že to můžeš odmítnout, ale …“ nedopověděla svoji myšlenku, protože to Daniel udělal za ni, „…byla by škoda nepřispět na dobrou věc, to jsi asi chtěla říct?“

            „Přesně tak, hádám totiž, že výtěžek z dražby za tvou maličkost bude hodně vysoký.“

            „Řekl bych, že o tebe by se tam pánové taky pěkně servali.“

            „Jenže mě do té dražby nikdo zvát nebude.“

 

            Aby ses nespletla, pomyslel si v duchu Daniel. Byla by to docela dobrá šance, jak se dostat k Patricii blíž.

 

            „Nenechávej se unést plesem, který bude až za tři týdny, Danieli. Předtím tě čeká ještě spousta nudné práce, kterou budeš muset do pátku zvládnout.“

            „S tebou po boku, to bude radost,“ stačil už jen říct Daniel, neboť jim právě číšník začal servírovat večeři, kterou si objednali.

 

            Při večeři, ale i poté co oba dojedli, pozorovala Patricie, jak je Daniel nervózní. Byla si jistá, že vidina dobročinného bazaru, mu asi na klidu nepřidala. Určitě si nepředstavoval svůj návrat k otci a do rodinné firmy za takových okolností. Bylo jí ho docela líto, i když po pravdě, ani sebe si nedokázala v takové situaci představit. A přitom si velmi ostře uvědomovala, že se jí to může docela snadno stát. Stačilo totiž, aby se její otec nebo bratr, který byl také vyhlášený podnikatel ve sféře IT – technologií, vrátili na nějaký čas ze Spojených států zpátky. Jakmile si to uvědomila, okamžitě se polekala. Její bratr byl totiž nevyzpytatelný, a jeden nikdy nevěděl, co ho kdy napadne. Na jednom místě nikdy moc dlouho nevydržel. To zcela podtrhoval jeho pobyt ve Státech. Jakmile ho to v jednom městě přestalo bavit, nebo pokud cítil, že už je na konci svých možností v daném místě, začal balit kufry a stěhoval se jinam. Díky této své neodbytné touze něco dokázat se doposud neoženil a na jednom místě nevydržel déle než rok nebo dva. I díky této jeho neustálé nespokojenosti měla jeho firma ve Státech dnes tolik poboček.

 

            „Patricie, vnímáš mě?“ probral ji z jejích myšlenek Daniel.

            „Promiň, říkal jsi něco?“ zeptala se Patricie s omluvným úsměvem.

            „Ptám se tě, jestli si ještě něco chceš dát.“

            „Ani ne, jsem dost unavená.“¨

            „Prima, tak já zaplatím, a pojedeme. Souhlasíš?“ uzavřel tento minirozhovor Daniel a mávl na číšníka, který okamžitě přišel k jejich stolu, aby mohli zaplatit.

 

            Za chvíli už vycházeli bok po boku z restaurace a mířili k parkovišti. A po několika dalších minutách vyjížděli směrem k Patriciinu bytu. V autě vládla pohoda, kterou Daniel ještě podpořil tím, že pustil cédéčko s rockovými baladami. Patricii v tu chvíli k absolutnímu štěstí chyběla už jen vyhřátá postel, ale k té se minutu po minutě blížili. Sotva stačila dohrát čtvrtá skladba z alba, už parkoval Daniel před domem, kde Patricie bydlela.

 

            „Díky za fajn večer. Doufám, že to někdy zopakujeme.“

            „Bylo mi ctí,“ pokrčil rameny Daniel.

            „Dobrou noc,“ chtěla se Patricie rozloučit co nejrychleji. Opravdu byla hodně unavená. Ale Daniel jí to zjevně nechtěl dopřát.

            „Nechci se vnucovat, ale nepozvala bys mě ještě aspoň na čaj?“

            „Moc se omlouvám, ale dneska ne. Fakticky jsem strašně unavená. Padnu do postele jako podťatá. A ty by ses měl na zítřek taky dobře vyspat.“

            „Já vím, ale bez tebe to půjde ztuha…“

            „Díky za kompliment, ale potřebujeme si oba dobře odpočinout. Nezlob se, za poslední dva dny toho máme dost za sebou.“

            „Máš pravdu. Tak dobrou noc.“

            „Dobrou noc, Danny. Přeji ti hodně klidnou noc,“ popřála mu Patricie srdečně, ačkoliv věděla s 99% jistotou, že ona klidnou noc mít rozhodně nebude. Byla sice unavená, ale její mysl si neustále pohrávala s myšlenkami na Daniela.

            „Dobrá, zítra se pro tebe stavím kolem deváté.“

            „Ale proč?“ divila se Patricie.

            „Táta chce, abys byla u předání společnosti do mých rukou. Je vidět, že mi tak docela nedůvěřuje.“

            „Dobře. Můžu tě tedy pozvat aspoň na tu snídani?“

            „Moc rád. V tom případě bych přijel kolem půl osmé, souhlasíš?“

            „To bude fajn. A teď už fakt dobrou noc.“

            „Hezky se vyspi.“

            „Ty taky.“

 

            Pak už za Patricií zaklaply domovní dveře, ale Daniel přesto ještě půl hodiny hleděl

na domovní dveře, jako by byly zakleté. Stál tam asi patnáct minut, když k chodníku připarkovalo jakési luxusní BMW a z něj vystoupil chlapík asi v jeho věku a divoce se s někým dohadoval po telefonu. Když hovor ukončil, došel ke vchodovým dveřím domu, kde bydlela právě Patricie. Chvíli čekal, a za chvíli se dveře otevřely a k Danielovu překvapení se tomu dotyčnému do náruče vrhla právě Patricie. V tu chvíli nerozuměl ani za mák tomu, co se mu odehrává před očima. Proto seděl v autě jako zařezaný a pozoroval ty dva, jak se objímají. Po chvíli se stalo ale ještě něco mnohem podivnějšího. Patricie znovu objala toho dotyčného, zavřela za sebou domovní dveře a odešla, zřejmě definitivně spát.

 

            V tu chvíli se Daniel vynořil ze své Toyoty a rozběhl se k BMW. Jelikož bylo už po desáté večer a tudíž tma, nevšiml si podoby, která byla do očí bijící. Kdyby mohl, dotyčnému by asi na místě rozbil ciferník, ale onen neznámý byl ve střehu a právě ve chvíli, kdy k němu, potichu jako kočka, došel Daniel, se otočil.

 

            „Dobrý večer, pane Čermáku,“ pozdravil Daniela a ten se za tu chvíli ocitl podruhé v šoku. Odkud ho ten člověk sakra může znát.

            „Dobrý večer, my se známe?“ odpověděl mu Daniel.

            „Tak představit nás ještě sestra nestihla, přiletěl jsem z Austrálie teprve před dvěma hodinami, ale hádám, že se nepletu, že jsi Daniel,“ pokusil se Patrik o přátelskou konverzaci.

            „Sestra??? Ty jsi Pattyin bratr?“

            „Ano, přesně tak. Hodně mi o tobě vyprávěla. Teda doufám, že Ti můžu tykat?“ pokračoval ve vysvětlování Patrik.

            „Tak to jste mě dostali, oba. Myslel jsem …“

            „Jmenuju se Patrik, aby se to nepletlo. A cos myslel, že jsem její milenec? To moji sestru teda moc neznáš.“

            „Ale to ne, spíš jsem měl obavy, abys nebyl ten Marek, co s ním chodila. To auto by se k jeho popisu docela hodilo.“

            „Ty víš i o něm? Tak to bude vážné. Moc lidí tuhle etapu jejího života nezná. Jak říkám, to bude vážné.“

            „Hele, co máš teď v plánu?“ zkusil to Daniel.

            „Jak říkám, před dvěma hodinami jsem přiletěl z Austrálie, takže časový posun a tak, ale asi bych se měl podívat po nějakém hotelu, kde bych se ubytoval.“

            „Nabízím ti ubytování u mě, mám takovou vilku a jsem skoro pořád pryč, tak proč bys měl vyhazovat prachy za hotel?“

            „Tak jo, to se hodí. Hele, nechci být nezdvořilý, ale máš doma nějaké nealko?“

            „Jenom nealko,“ odpověděl mu na rovinu Daniel.

            „Skvěle. Já jsem se totiž s alkoholem dost blbě kdysi zapletl, a tak už víc jak pět let abstinuju. To jen jako vysvětlení.“

            „No, výborně. Tak to vítej v klubu, Patriku. Jsem na tom podobně.“

            „Fajn, tak jeď první, já pojedu za tebou. Vypadáš, že už bys docela uvítal postel.“

            „Prima, drž se za mnou. Není to daleko.“

 

            Asi po patnácti minutách jízdy nočními ulicemi, zajel Daniel na pozemek velice hezky opraveného domku, a Patrik ho následoval a zaparkoval hned vedle něj.

 

            „Tak vítej v mé sluji,“ uvítal svého nastávajícího švagra Daniel, poté co vešli dovnitř a zavřeli za sebou dveře.

            „Není to až tak zlé, …“ odtušil Patrik, „ tak kam mě uložíš?“

            „Nahoře je pokoj pro hosty… v prvním patře, vpravo. Já dneska přespím tady dole. Tak se dobře vyspi a ráno si můžeme popovídat,“ upřesnil Daniel místo, kam se má Patrik vydat. Sám vykročil do koupelny a po krátké sprše si rozestlal dole v obýváku. Potřeboval se pořádně vyspat, ale tušil, že to nepůjde tak snadno.

           

            Ukázalo se, že jeho tušení bylo naprosto správné. Vzhledem k událostem předešlého dne, nejdříve nemohl usnout, a když usnul, vzápětí ho probudil budík. Noc v jeho pojetí byla krátká a naprosto bezútěšná. Pořád se jen převaloval v posteli a proklínal Patricii, že ho přinutila odejít. Ale co vlastně čekal, znali se teprve 48 hodin. A za tak extrémně krátkou dobu toho spolu zažili více než mnozí za celý společný život. Nakonec se mu podařilo na krátkou chvíli usnout. Ale záhy ho vzbudilo bzučení budíku a díky němu si uvědomil, že už je neděle ráno. Přesněji půl sedmé. Tedy tak akorát čas dát se trochu do pořádku a vyrazit ke své drahé Patricii na snídani. Tolik se na to celou noc těšil a teď se konečně dočkal.

 

            Patricie se probrala přesně o půl hodiny později a nepotřebovala k tomu ani budík. Předešlého večera byla natolik unavená, že usnula okamžitě, když se její hlava dotkla polštáře. Ale o tom, že by byla odpočatá, se nedalo vůbec mluvit. Celou noc ve spánku byla s Danielem. V různých situacích a na různých místech. Teď když se probudila, nebyla si jistá, co z toho může být realita a co pouhý sen. Nicméně když pohlédla na budík a uvědomila si, že pozvala Daniela na snídani, byla v mžiku naprosto bdělá. Okamžitě vyskočila z postele, i když se jí vůbec nechtělo, a odebrala se do koupelny, aby se osprchovala. Ze všech těch snů, co se jí zdály minulou noc, byla hodně propocená. Ale osud jí nepřál. Sotva se totiž stihla osprchovat a zabalit se do osušky, ozval se domovní zvonek. Daniel právě dorazil. Totálně rozrušená došla ke dveřím, aby otevřela.

 

            Vůbec nepočítala s momentem překvapení. Ten byl ale na obou stranách. Po předchozí noci byli šokováni oba. Daniel si absolutně nepředstavoval, že by ho přišla přivítat zabalená jen v osušce, a ona zase nečekala, že bude stát přímo za dveřmi. Přece jen počítala s prodlevou, než by vyšel po schodech nahoru, což by jí poskytlo dost času na to, aby se mohla převléct.

 

            „Ahoj, lásko. Hrozně ti to po ránu sluší,“ promluvil jako první Daniel.

            „Dobré ráno. Pojď dál,“ pozvala ho dál.

            „Jak vidím, jsem tu asi brzy, ne?“

            „Ani ne. Omluv mě, jen se převleču. Hned jsem zpátky.“

           

            Daniel byl ve chvíli, kdy mu otevřela, naprosto v šoku. Čekal cokoli, ale tohle bylo na něj moc. O něčem takovém snil od chvíle, kdy Patricii uviděl poprvé, ale že se jeho sny tak brzy zhmotní, v to vůbec nedoufal.

 

            Mezitím na sebe Patricie v koupelně hodila halenku a kalhoty. Na vysoušení vlasů teď nebyl čas, takže když se po chvíli vynořila z koupelny, připadala Danielovi jako víla z jeho erotických snů. V tom okamžiku se opět utvrdil ve svém názoru, že tuhle bytost nenechá ze svého života jen tak zmizet.

 

            „Dobře, tak mi ukaž, kde máš kuchyň a já mezitím připravím snídani. Zřejmě ses ještě k přípravě nedostala, viď?“

            „Ne, máš pravdu. Kuchyň je tady,“ řekla Patricie a ukázala mu, kudy má jít. Pak se odebrala znovu do koupelny, aby dokončila svoji ranní toaletu. Když pak stála před zrcadlem, honily se jí hlavou různé myšlenky, ale jedno jí bylo najednou nad slunce jasné. Její pracovní vztah s Danielem byl naprosto bláhová představa. Když ho ráno uviděla ve dveřích, uvědomila si totiž, že tohle jejich pracovní propojení nebude nikdy fungovat. Vždyť stačilo, aby se na ni jen podíval, a ona se roztřásla jako osika. V takovém stavu nemohla vůbec rozumně uvažovat, a proto jí nezbývalo, jak si teď uvědomila, nic jiného než dát výpověď. S tímto rozhodnutím si vysušila vlasy, nanesla na obličej lehký make-up a s odhodláním vykročila z koupelny s nelehkým úkolem. Oznámit toto své rozhodnutí svému šéfovi, a to ještě předtím než předá firmu oficiálně Danielovi.

 

            Už cestou do kuchyně cítila vůni čerstvě upečených toastů a v tom okamžiku záviděla té, která se stane jednou Danielovou ženou. Zvolna vešla do kuchyně a uviděla Daniela, jak se naprosto sebejistě točí kolem sporáku a zalévá dva hrnky s čajem. Přímo idylická představa nedělní snídaně ve dvou. Jenže, bohužel, tenhle muž nevyrostl pro ni, připomněla si záhy. Jakmile stanula na prahu kuchyňských dveří, Daniel se otočil a s úsměvem jí pozval ke stolu.

 

            „To jsem rád, že už jsi tady. Jinak bys měla ty toasty studené, a to pak nejsou moc dobré. Doufám, že ti nevadí, že jsou jen se sýrem. Tak je mám totiž nejraději,“ vypadal nervózně, jakoby tušil, že přijde něco, co mu nebude moc po chuti.

            „Tak je mám taky ráda. Díky.“

            „Tak pojď, za půl hodiny bychom měli vyrazit do nemocnice.“

            „Já vím,“ odpověděla Patricie a usedla ke stolu, který byl už prostřený pro dva.

            „Po ránu fakt vypadáš překrásně, lásko,“ naklonil se k ní Daniel, když jí podával hrnek s čajem. Chvíli to vypadalo jako by chtěl ještě něco dodat, ale nakonec neodolal a políbil ji. Bylo jen takové lehké otření, ale Patricii v tu chvíli proběhlo celým tělem snad 1000 voltů. Už už chtěla jeho polibek opětovat, ale v poslední chvíli se stáhla. Na Danielovi bylo znát, že ho její reakce překvapila, a tak se nedivila, že se zeptal:

            „Patricie, uniká mi něco?“

            „Ne, proč se ptáš?“ odpověděla a snažila se přitom o nenucený tón, který se jí ovšem vůbec nepovedl.

            „Ještě včera večer se mi zdálo, že jsou naše sympatie vzájemné. A teď …“

            „Já vím, Danieli, jenže od včerejška jsem si uvědomila hodně souvislostí, a proto ti musím říct, že takhle to nebude fungovat. Obzvláště ne v případě, že spolu máme úzce spolupracovat.“

            „To tedy nechápu, proč by nemohlo fungovat vzájemné souznění v soukromém a pracovním životě. Mohla bys mi to, prosím, vysvětlit?“

            „Je to jednoduché. Já takhle fungovat nedokážu.“

„Aha. Ale to není vysvětlení toho, na co jsem se tě ptal,“ nenechal se Daniel tak lehce odbýt. Odpovědi se ale nedočkal.

 

Proto v tichosti posnídali, a když pak Patricie uklidila špinavé nádobí do myčky, vyrazili do nemocnice.

 

V té chvíli bylo Danielovi jasné, že na obzoru jsou problémy.

 

Jak velké, to ještě ani zdaleka netušil.

 

 

Konec třetí kapitoly