Přísně tajné - 1. kapitola

Anotace: Upozornění: K tomuto příběhu mě inspirovala jedna hra, které jsem propadla a mrzelo mě, že postavy nejsou více rozebrané a příběh se nevyvíjel směrem, který jsem si přála :)

1.

Mělo to být ráno jako každé jiné. Ella otevřela oči a zadívala se na bílý strop v ložnici. Její oblíbená ranní činnost posledních pár měsíců. Ležet a dívat se do stropu a nechat myšlenky volně plynout. Dokázala tak trávit převážnou část dne.

Tisíckrát si v hlavě přehrála den po dni, tisíckrát se ptala, co mohla udělat lépe nebo jinak. Ušklíbla se sama pro sebe a promnula si unavené, pláčem zarudlé oči. Kolikrát od té události se v noci budila a plakala do vyčerpání?
„Jsi opravdu taková tragédka?“ zeptala se sama sebe nahlas. Otázka zůstala v prázdném bytě viset bez odpovědi.
Vstala z postele a pomalu se odšourala do koupelny. Opláchla si obličej studenou vodou a vzhlédla do zrcadla, které pokrývaly mapy od zaschlé vody a zubní pasty. Prohlížela si osobu odrážející se v zrcadle. Zašedlá plěť, kruhy pod očima, červené oči. Tmavě hnědé vlasy jí v nečesaných chomáčích spadaly na ramena.
Ella se na sebe zašklebila znovu.
„No ahoj krasavice, na tebe dnes každý čeká..“ Sáhla po kartáčku a vyčistila si zuby. Chvíli si pohrávala s myšlenkou, že se učeše a dá do pořádku, ale proč vlastně? Kvůli komu by to měla dělat?
Christopher je pryč, i s jejími sny o dokonalé lásce a rodině. Oči se ji zaleskly slzami.

„Nesmím brečet, už ne. Sakra, Ello! Dej se už konečně do kupy!“ nadávala si v duchu. Prošla předsíní do kuchyně a minula komodu, na které stál rámeček zdobený blyštivými kamínky. V něm fotgrafie dvou šťastných lidí. Fotka ze dne, kdy jí požádal o ruku. Vzala rámeček do rukou a zasnila se.
Tak krásný den to byl! Slunečný podzimní den, park plný nádherně barevného listí a oni dva. Chris a jeho budoucí žena...

Pohladila mužovu tvář na fotce a oči měla opět plné slz. Půl roku cítí stejnou bolest, doufá a čeká, že se Chris objeví s vše bude zase doknalé jako dřív. Dívala se na ženu po jeho boku, krásnou a usměvavou. Plnou nadějí s tvářemi růžovými od teplého podzimního vánku. Poznal by jí Chris ještě? Sama sebe nepoznávala. Všechny její instinkty selhaly. Intuice, která ji nikdy nenechala na holičkách, mlčela a dovolila Chrisovi, aby jí tak ponížil a ublížil. Jak naivní jsem byla!
CRRRR!

Z rozjímaní nad poslední společnou fotkou jí vytrhl zvonek u dveří. Ella sebou trhla. Nemá náladu na návštěvy. Pro nikoho není doma. Položila fotku zpátky na místo a pokračovala do kuchyně. Teď potřebuje hrnek kávy. Hodně silné kávy.
CRRRR!

„Ello! Otevři, vím, že jsi doma. Slyšíš? Nehnu se odtud, dokud neotevřeš ty dveře!“

Jerry.. Ze všech lidí na světě, proč to musí být zrovna Jerry? Ella stála nehnutě v kuchyni a přemýšlela, zda otevře nebo bude dál dělat mrtvého brouka a stráví dalšího půl roku v dobrovolné karanténě se svojí sebelístostí a vzpomínkami.

„Ell! Prosím, otevři. Musím s tebou mluvit!“ Jerryho tón zněl urgentně a bušení na dveře v kombinaci s nesnesitelně otravným zvoněním začínalo nabývat na intenzitě. Ella si povzdechla, položila hrnek s nápisem Mé jediné lásce na kuchyňskou linku a došla ke dveřím. Položila ruku na kliku, ale zarazila se.

„Běž pryč Jerry. Já se ještě nemůžu vrátit...“ Zašeptala přes dveře. Hlas se jí chvěl emocemi, které nedokázala ukočírovat. Chtěla být sama, ale něco uvnitř její hlavy šeptalo, že to sama nezvládne. Cítila se prázdná, zničená.. Ale zároveň toužila po pevném objetí, toužila po tom, aby jí někdo říkal, že to bude dobrý, že na světě není sama. Zoufale potřebovala někoho, kdo jí pomůže vydrápat se na nohy ze dna, kam ji poslala Chrisova zrada. Ale tak moc se styděla, před sebou, před Jerrym, před celým světem.. Styděla se, že nedokáže být silná, být nad věcí a zapomenout na vše, co kdysi bývalo jejím sladkým a dokonalým životem. Neuměla přijmout realitu, fakt, že Chris byl jenom zbabělec.

Stáhla ruku z kliky a sesunula se na zem. Opřela si hlavu o dveře, bradu opřela o kolena a zadívala se do prázdné chodby. Nedokázala se podívat Jerrymu do očí.

„Ell, prosím, pusť mě dovnitř. Potřebuju s tebou mluvit. A potřebuju vidět, že jsi v pořádku.“

Obavy v Jerryho hlase nešly přeslechnout. Jakoby tušil, co se s ní děje. Byl to nejen skvělý šéf. Vzhlížela k němu jako ke svému mentorovi, obdivovala jeho spravedlivou povahu, jeho laskavost a pochopení. Byl pro ní téměř jako otec, který se kdysi dávno ztratil někde ve světě. Ella povzdechla, zvedla se a otevřela dveře na pár centimetrů.

„Co chceš Jerry?“ zeptala se mdle.

Jerry byl v šoku. Protáhl se do předsíně, rozhlédl se kolem a pak se znovu zadíval na Ellu.

„Děvče moje.. To snad.. Ani.. Já..“ Nemohl najít slova, kterými by vyjádřil údiv nad tím, co vidí. Ella pokrčila rameny a vrátila se do kuchyně ke svému hrnku kávy. Jerry jí následoval.

„Vypadáš hrozně. A tady... Tady všude kolem..“ rozhodil rukama kolem sebe a znovu se rozhlédl po bytě, „Jdu právě včas! Tohle všechno už musí skončit, sakra, Ello! Chci ti pomoct, my všichni ti chceme pomoct. Jsi tu zavřená už jak dlouho? Půl roku? Potřebuješ se zaměstnat něčím jiným než tím...“ Jerry si zhnuseně odfrkl. Nedokázal Chrisovo jméno ani vyslovit. Díval se na stvoření před sebou a vůbec v ní nepoznával tu krásnou a chytrou ženu, kterou znal.

Ella stála opřená o linku a oběma rukama svírala hrnek. Dívala se nepřítomně do země a občas usrkla horkou kávu.

Jerry nevěděl, jak jí vytrhnout z letargie. Zdála se miliony kilometrů daleko. Viděl zlomenou dívku, ve vytahaném tričku se skvrnami od zmrzliny a pánských trenkách. Zdála se tak křehká. Přešel k Elle a opatrně jí objal kolem ramen.

„Holčičko.. Já věřím, že to není lehké, ale smutku už bylo dost. Je na čase, abys zase začala žít. Věřím, že v tobě stále je ta odvážná, chytrá a skvělá ženská.. Musíš se přece přes to všechno..“ snažil se jí uchlácholit, ale Ella mu prudce skočila do řeči.
„Musím? Já nemusím nic Jerry! Naposledy se ptám, co chceš? Jestli jsi přišel jen kvůli tomu, abys mi tu vyprávěl, jak mám jít dál, tak se prosím seber a odejdi. Nepotřebuju, aby mě někdo litoval, nepotřebuju, aby mě někdo vracel do života. A už vůbec nepotřebuju, aby mi někdo radil, co mám dělat!“

Jerry spustil ruku z jejích drobných ramen a poodstoupil o krok dozadu. Smutně se na dívku usmál a pošeptal: „ Ale já tě potřebuju, Ell, já tě potřebuju..“ Pak odešel.

Ella zavřela oči a zkousla rty. Jerry byl člověk, na kterého se mohla vždycky spolehnout. Podržel jí ve všech důležitých chvílích a vždy stál na její straně. Nezaslouží si, aby se k němu chovala zle. Nezaslouží si, aby se její zlost obracela proti němu.

Zastyděla se. Možná má Jerry pravdu, možná už je opravdu čas, aby začala zaměstnávat svoji mysl něčím užitečným. A ne se stále zaobírat Chrisem, který jí zničil život. Vrátila se do koupelny před špinavé zrcadlo.

„Tak holka, je čas se postavit se znovu na nohy. Konec dovolené. Ukážu Jerrymu, že ho nezklamu.“ Několikrát se zhluboka nadechla a vydechla a překvapil jí záchvěv náhlé euforie, kterou už dlouho necítila.

Rychle přeběhla do obýváku a vyhrabala telefon zpod hromady papírových talířů a krabic od pizzy a vytočila Jerryho číslo.

„Ell?“ Ozvalo se vzápětí.

„Jerry.. Já.. Omlouvám se. Mrzí mě to, proč jsi vlastně přišel?“

„Mám pro tebe případ.“