Pan tajemný

Anotace: Nikdy nevíš, kdy potkáš svou spřízněnou duši...

"Konečně pátek" oddychla si Zuzka, že má další pracovní týden za sebou a už se nemohla dočkat večera. Byla domluvená s kamarády, že půjdou na letní zábavu vedle do vesnice. "Doufám, že tam bude. Doufám, že si sním konečně promluvím, že se na sebe podíváme, že se mu budu líbit". Na začátku léta potkala "pana tajemného", který na ní udělal velký dojem. Už jen jeho pohled jí stačil k tomu, že nemyslí na nic a nikoho jiného. Bohužel nebyla příležitost si s ním promluvit. Zuzka proklínala svoji plachost.
Do zábavy zbývalo pět hodin. Spoustu času, aby Zuzka zaměstnala hlavu a myšlenky směřovala někam jinam, než na setkání s "panem tajemným".
Jelikož bydlela sama v bytě a byla doma svým pánem, tak přes týden úklidu moc nedala. Teď i za to byla ráda, aspoň jí ten čas uteče. Uklidila, vyprala, uvařila si na příští den, protože věděla, že po zábavě se jí určitě vařit nebude chtít a přece neumře hlady. Nebyla líná se najíst, přitom měla velké štěstí, že to na ni až tak vidět nešlo. I když neměla prsa jako Pamela Anderson nebo postavu jako modelka od Victorii secrets, měla jednu výhodu. Úsměv, který upoutal ne jednoho muže.
"A konečně můžu jít žehlit". Jedinou domácí práci, kterou dělala s úsměvem. Za ty roky už to měla vytuněné. Pustila si k tomu film, někdy i otevřela víno a to pak vyžehlila i ponožky.
Čas velmi rychle plynul, když sebou Zuzka trhla, aby se vymanila ze svých myšlenek a odtrhla od filmu. "Sakra, do háje, to už je půl 6? Doprdele, nestíhám!" . Lítala po bytě, jako když řeknete psovi, že jdete na procházku. V 7hodin si dali s kamarády sraz v místní hospodě, kde si dají pivo a panáka. Hlavně Zuzka na kuráž.
Po hodině a půl odcházela z bytu už připravená, lehce namalovaná (to musela, aby se jí nelekli) a mířila na zahrádku za ostatními odhodlaná, že si dnešní večer užije.
Přivítali jí s úsměvem, což jí moc potěšilo a byla vděčná, že má takové kamarády. Dali si společně pivo, popovídali a v Zuzce se zvedala nervozita a tréma. "Odcházíme" zavelel kamarád. Zuzka vytřeštila oči, ale zároveň se nemohla dočkat. "No co, než tam dojdeme, tak se uklidním" řekla si pro sebe.
Měla pravdu. Uvědomila si, že i kdyby tam "pan tajemný" nebyl, užije si to s partiou. A i kdyby tam byl, stejně by za ní nepřišel. Na zábavě bývá spoustu krásných holek, proč by přišel zrovna za ní.
Zaplatili vstupné a namířili si to rovnou k okénku s pivem. Hltavě se napila a rozhlédla se kolem. Spoustu lidí, i pár známých, ale on nikde. Usadili se k poslednímu volnému stolu a atmosféra byla úžasná. Hudba hrála skvěle, dobré pivo, skvělý lidé, plno smíchu. Najednou ucítila na sobě něčí pohled. Byl to on. Byl to jeho pohled. "Je tady, kouká na mě" Zuzka měla srdce až v krku. Netrvalo to tak dlouho, když uviděla, že se dal jejím směrem. Přišel ke stolu a k jejímu údivu ho pár kluků s party pozdravilo jménem a povídali si, jako babky na přechodu pro chodce. "Ahá, tak Tomáš je "pan tajemný", prohlížela si ho, jako kdyby ho viděla poprvé a naposled. Hltala každý jeho pohyb, gesta, úsměv.
"Mohl bych poprosit o tanec?" Zuzce jemně překvapením zaskočilo pivo, které právě pila a podívala se na něho. "To jako semnou?" odpověděla mu s údivem. "Ano, s tebou, pojď, než skončí písnička, pochybuji, že tito tvoji hlídači tě pustí tančit na víc písniček". Zuzka se vděčně podívala na přátelé, nervózně se zvedla od stolu, chytil ji za ruku a namířili si to rovnou na pódium. Chytil ji kolem pasu, jemně přitáhl k sobě a jelikož byla menší než on, cítila, jak si přivoněl k jejím vlasům. Nedokázala se mu podívat do očí. I když věděla, že hezčí oči než ty jeho v životě neviděla. Měl je prostě dokonalé. Velké, upřímné, klidné. Nenápadně si přičichla k jeho krku. Nádherně voněl. Jako čerstvě vyprané prádlo, které schne na letní louce. Odsunula se od něho trochu, aby se mu konečně podívala do očí a poděkovala za tanec. V tu chvíli zapomněla na všechno, byly neskutečně krásné a najednou vidí, jak se k ní přibližuje a chce jí dát pusu. "Nepanikař, neucukni. Chceš to, oplať mu to" blesklo jí v hlavě.
Jakmile se dotkl jejích rtů okamžitě zapomněla na všechno, všechny. Na čas, na místo, dokonce ani hudbu nevnímala. Bylo to neskutečné. První polibek. Nejprve něžná pusa, jakoby se ujišťoval, že to chce dívka také. Po tom se odtáhl, podíval se na ní. Zuzka si stoupla na špičky, přitáhla si ho něžně k sobě a ukázala mu, že i ona to chce a po ničem jiném netouží. Následovaly další a další polibky, díky kterým měla dívka motýlky v břiše a všechno v ní vybuchovalo jako ohňostroj na Václaváku. Hladil ji ve vlasech, na krku, na rukách a zádech. Byl něžný, ale přitom i dychtivý. Věděla, že se mu to líbí a ona mu to oplácela, jako by to mělo být naposled. Najednou ji z toho krásného snu, ve kterém byla, vytrhlo něčí poklepání na její rameno. "Pojď s námi na panáka, hledali jsme tě", řekla kamarádka a dodala Tomášovým směrem, " už jsi ji měl dlouho, zase si ji vezmeme zpátky". Než stihla Zuzka cokoliv říct, už jí táhla ke stolu a přiťukávala si s kamarády. I přes to, že se snažila o smysluplnou konverzaci, stále nemohla uvěřit tomu, co se stalo. "Ten nejhezčí kluk mě vyzval k tanci a políbil". Doufala, že se ten večer nevidí naposled.