Anotace: Erika žárlí na Katrin, Patrik se před Erikou schovává a Holly práskne, že Erika dostává zaplaceno za to, že Katrin pomáhá.. PS: Ježíšek přinesl nový pc, tak jsem konečně mohla napsat nový díl.

5.

 

Venku bylo nádherně. Byla polovina března a teplota byla krásných patnáct stupňů. Holly se procházela venku s kočárkem a Katrin se vracela z nákupu. Ty dvě se spolu znaly dva měsíce, fungovaly úplně skvěle a staly se z nich kamarádky. Holly za Katrin a dvojčaty chodila, jak jen to šlo. Často s nimi byla i přes noc. Zatím co Katrin spala, tak Holly sledovala svoje seriály a když bylo potřeba, tak se postarala o Emilly a Patrika. Katrin se cítila nejdříve špatně, že ona si celou noc spí a Holly bdí, ale pak zjistila, že Holly dokáže klidně celou noc sedět u televize, počítače anebo klidně s knihou v ruce a neusne. Na rozdíl od Katrin, která usnula kdykoliv si sedla a měla jen trochu ticha.

„Bože můj, proč neřekneš bráchovi, aby ti půjčil auto?“ ptala se Holly, když Katrin přicházela k domu. Přes pravé rameno měla velkou tašku s nákupem, v pravé ruce měla dva balíky plen a v levé ruce měla další nákup.

„Protože nemůžu tvého bráchu pořád otravovat. Má své práce dost. A mně to nevadí. Přijdu tak na jiné myšlenky. Co ti dva?“ kývla Katrin ke kočárku.

„Mají půlnoc.“

„Tak já jdu nahoru uklidit ten nákup,“ řekla Katrin. V klidu si nákup uklidila, pak si nalila sklenici džusu a jen tak si sedla do křesla, ale po chvilce uslyšela zvonek. Myslela si, že je to Holly, že se s dvojčaty vrací z procházky, ale když otevřela dveře, tak za nimi stála Erika.

„Ahoj,“ byla Katrin překvapená. „Pojď dál. Dáš si čaj?“

„Ahoj, ne. Já si jdu jen na něco ujasnit.“

„Tak to bude něco důležitého.“

„Jak to víš?“

„Tak jinak bys asi napsala zprávu anebo zavolala.“

„Jo, no. Já se tě chci zeptat, co máš s Patrikem,“ vyhrkla Erika ostře.

„Aha,“ povzdechla si Katrin a založila ruce na prsou. „s Patrikem jsme jen kamarádi.“

„Ale prý tě jeho rodina pozvala zítra k nim.“

„Jo, to jo.“

„Tak to mi teda vysvětli, proč zvou kamarádku a ne přítelkyni?“

„Bože, Eriko, na mě žárlit nemusíš. Patrik sem chodí hlavně za dvojčaty. Je pravda, že mi občas s něčím pomůže, ale asi jsem pozvaná na zítra kvůli Holly.“

„To je kdo?“

„Holly je Patrikova sestra. Seznámil nás a ona je tu hodně často. Pomáhá mi jednak s dětmi a jednak být zase v pohodě. Je to kamarádka.“

„Takže s Patrikem nic nemáš?“ ujišťovala se Erika.

„Ha, ha, to by bylo vtipný. Co by asi někdo jako on, dělal s utahanou, umaštěnou, nevyspalou mámou s vytahaným pupkem, která je neustále poblinkaná nebo politá mlíkem?“

„No, právě. Ale on o tobě a o dětech hodně mluví a já si to nepřeju.“

„Nemyslíš, že kdyby se mnou něco měl, tak by o mně spíš nemluvil?“

„Hm, to je fakt,“ nakrčila Erika nos. „No nic, tak já už půjdu,“ řekla a odcházela ke dveřím.

 

          „Nazdárek,“ volal Patrik, když zastavil před Katrininým domem, kam právě přicházela Holly s kočárkem.

„Čauves. Co tu děláš?“ divila se Holly.

„Mám vedle sraz s manažerem, ale až za hodinu, tak jsem si řekl, že se mrknu na prcky.“

„To je super, alespoň mi s nimi pomůžeš nahoru,“ zapřáhla Holly Patrika. Když uklidily kočárek, tak Patrik si přes rameno hodil tašku z kočárku a do náruče vzal Emilly. Holly vzala malého Patrika a stoupaly po schodech. Když už byli v mezipatře, tak se otevřely dveře a v nich se objevila Erika. Patrik se rozhlédl kolem sebe, najednou se otočil a uháněl po schodech dolů i s malou holčičkou.

Holly pokračovala k bytu a s Erikou se míjela přesně ve dveřích.

„Kdo to byl?“ ptala se Holly, když si od ní Katrin převzala Patrika.

„Erika.“

„Aha, tak proto Patrik utekl.“

„Cože?“ vyletělo Katrin obočí údivem až do nebes.

„No, už jsme byli v mezipatře, když jsme zahlédli, jak se otevřely dveře a najednou brácha se otočil a i s Emčou zdrhal.“

„Aha. No, tak to měl štěstí, že tu nebyl, když mi přišla kvůli němu vynadat.“

„Cože? Ona? Erika? Proč?“

„Že prý o mně Patrik mluví a ona si to nepřeje,“ řekla Katrin a Patrik s Emilly vešel do bytu.

„O kom mluvím?“ zeptal se Patrik.

„Nazdar hrdino, teď tu byla tvá holka,“ řekla Katrin a přebrala si od něj svou dceru.

„Jo, ehm, viděl jsem,“ přiznal se a trochu se začervenal.

„Ta tvoje Erika sem přišla Katrin vynadat,“ řekla Holly.

„O co šlo?“

„Co prý s tebou mám, že sem pořád chodíš a pořád o nás mluvíš a že jsem na zítra pozvaná k vaší rodině a ona ne.“

„Tak já s ní promluvím. Nebo, tobě Katrin vadí, že sem občas zajdu?“

„Ani v nejmenším. Ale na tyhle její výlevy nemám ani náladu ani čas.“

„Promiň, já s ní nějak promluvím.“

„Jako co si to vůbec dovoluje? Dostává peníze za to, že ti má pomáhat a ona ti přijde vynadat, že se s tebou brácha kámoší. No ty vole, to jako kde jsme?“ naštvala se Holly. Patrik na ni divoce gestikuloval, aby nic neříkala, ale z jejích úst to vyletělo.

„Cože?“ zeptala se pomalu Katrin a podívala se na Patrika. „Ty platíš Erice?“

„Ne, já ne. Tak to není. To jsi asi neměla vůbec vědět.“

„Tak o čem to Holly mluvila?“

„No, to jen tak plácla,“ snažil se Patrik to zamluvit.

„To si nemyslím. Za co Erika dostává peníze?!“ byla Katrin ostrá. „Nebo se mám zeptat přímo jí?“

„Ne, to ona mi to řekla, ani nevím proč. Asi ani sama nechtěla.“

„Mně je jedno, kdo co řekl nebo ne. Mě zajímá, za co a od koho dostává Erika peníze.“

Sakra, braň se! Napomenul se Patrik v duchu. „Nevím.“ Zalhal.

„Ale víš. A Holly to ví taky. Ale Holly to ví od tebe. Jediný člověk, kdo zná mě i Eriku jsi ty, Patriku! Tak kápni božskou!“

To se nedá. Nedá se Katrin nepodlehnout. Je tak rozkošná, když se zlobí! Sakra! Na co to myslíš?Patrik se začínal čím dál tím míň ovládat a tak raději řekl pravdu : „Tvá máma.“

„Moje máma? Cože?“

„Jo, to mi řekla Erika v ten den, kdy jsem tady byl u tebe poprvé. Že prý jí tvá máma platí za to, že za tebou občas zajde, nakoupí ti a tak.“

„No to se mi jen zdá!“

„No, ale ona za tebou už nechodí, že ne?“ zeptala se opatrně Holly.

„Ne, od té doby co je s Patrikem sem nechodí. Vždyť víš, že všechno dělám buď s tebou anebo občas pomůže Patrik.“

„Takže to teda Erika dostává prachy zadarmo.“

„Místo ní bys je měla mít ty,“ podívala se Katrin na Holly.

„Ale já nic nechci. Já mám teď mnohem víc, než peníze. Já mám super a nejlepší kamarádku a jsem teta těchto dvou úžasných mrňousů. Já peníze nechci.“

„Holly, já to mám úplně stejně. Nejsi moje chůva, nebo výpomoc nebo něco takového. Jsi moje kamarádka.“

„Holky, to je moc super, že jste se takhle sblížily, ale co Erika? Mám to ohledně těch peněz vyřídit?“ nabídl se Patrik.

„Ne, dík. Já zavolám mámě.“

„Tak fajn. Já už budu muset jít, ale zítra pro tebe přijedu ve tři?“

„Pokud s tím nebude mít Erika problém, tak jo.“

„Na Eriku se vyprdni,“ mávla Holly rukou.

 

          Hned po té, co Holly po uložení dětí do postýlek odešla se Katrin rozhodla zavolat své matce do Austrálie. Ta ji to nebrala a jen napsala zprávu, že je v práci a ozve se.

Tu noc měla Katrin opět z poloviny probdělou. Přemýšlela hodně o Erice a opět se uchýlila ke svému vypsání se ze všeho, co ji létalo hlavou.

 

          Druhý den ráno probudil v osm hodin ráno Katrin vibrující mobil. Dvojčata ještě vyspávala, a tak šla Katrin přijmout hovor od Holly do kuchyně.

„Ahoj Kat, můžu se zastavit? Přibližně za deset minut budu projíždět kolem tebe.“

„No jasně, stav se,“ zívla Katrin.

Nebylo to ani deset minut a Holly už ťukala na dveře.

„Ahoj,“ políbily se na přivítanou. „Jak to, že jsi tak časně ráno ve městě.“

„Byla jsem odvézt sestřiny kluky do školy. Ona má ranní vysílání v telce a Karl, její manžel byl s bráchou dlouho do noci ve studiu, tak jsem ho nechala vyspat. Ale ty taky nevypadáš moc vypsaná.“

„No, já občas nemůžu v noci spát.“

„Tak si běž ještě na chvilku lehnout. Já tu klidně budu, když se mrňata probudí.“

„Vážně? Nebude ti to vadit?“

„Ne, vůbec ne.“ Sotva to Holly dořekla, tak Katrin už byla zahrabaná v posteli.

Holly si udělala kávu, z lednice si vzala jogurt a sedla si ke kuchyňskému stolu. Na něm byla hromádka papírů. Ten poslední byl očíslovaný číslem sedmdesát. Holly jen nejdřív nahlédla na poslední stranu. Musela si chvilku zvyknout na Katrinin rukopis, ale po chviličce měla stránku přečtenou a celý štos papírů otáčela na stránku číslo jedna. U toho si otevřela další jogurt a sáček piškotů a četla.

 

„Děkuji Holly, moc mi to pomohlo,“ říkala Katrin, když po hodině a půl přicházela do obýváku.

„Není zač. Já jsem zatím mrňouse nakrmila, přebalila a teď si tady hrají pod hrazdou.“

„Já tě nemít, tak je ze mě troska.“

„Ale ne, ty bys to zvládla.“

„Nenudila ses?“

„Ne, objevila jsem tu tvoje zápisky. Jsou super. Teda, ne že by bylo super to co se tam stalo, ale je to skvěle napsaný a myslím, že by to mohla být fajn kniha.“

„Nemyslím, že bych chtěla, aby všichni četli, jak jsem byla blbá a naivní,“ řekla Katrin. Přemýšlela, jestli je dobře, že si Holly tuto její výpověď přečetla.

„Počkej, to není vymyšlené?“ valila kamarádka oči.

„Bohužel.“

„No ty vole. Tak to je fakt hustý. Tak to už pár věcí začínám chápat. Ale každopádně, kdyby se to vydalo s tím, že je to celý realistický, tak to by šlo určitě na dračku. A když tam změníš pár jmen a třeba těm postavám dáš i jinou podobu, tak by to mohlo být v pohodě.“

„Myslíš, že taková Erika se tam nepozná?“

„Myslím, že je dost blbá na to, aby se tam nepoznala, ale i kdyby, tak ať. Alespoň zjistí, že se chová jako kráva,“ skončila Holly svou řeč a zazvonil jí telefon. Katrin se posadila ke svým dvojčatům na zem a škádlila je. „To byl brácha, prý jestli nevadí, když tě k nám odvezu já.“

„Asi mu to Erika zakázala,“ mrkla na ni Katrin a raději se věnovaly jinému tématu. Katrin šla připravovat něco malého pro ně dvě k obědu a Holly zůstala u tématu Vydej knihu.