Rosamunda, paní na Redrosecastel 2

Anotace: Dívka, která měla nelehký život. Stíhá ji krutý osud, nejen pronásledování ale i zlé zranění....část druhá

Malý mužík se jí snažil pomoci. Svou kouzelnou hůlkou se pokoušel zacelit ránu.Meč, který ji zasáhl byl napuštěn jedem, na který nemá protilék. Rána se pomalu zacelovala. Jizva dlouhá 15 palců se jí táhla od pravého ramene až k lokti. Zalévala ji slabá záře. Rosamunda se začala pomalu probouzet. Když otevřela oči, leknutím sebou trhla. Z malého mužíka se stal normální muž. Ruka ji stále pálila. "Nemám moc času. Tady máš."vykouzlil lahvičku a pergamen"z toho se dovíš víc." dořekl a zmizel. Rosamunda zírala na místo, kde ještě před chvílí stál.

"Rosamundooo! Ke jsi?" rozléhal se kolem něčí hlas. Byl to Kryštof. Nad studánkou se objevila postava. Rosamunda tam už seděla sama. V ruce držela svitek a lahvičku. "Není ti nic? Jsi v pořádku?"seběhl ke studánce. "Slyšel jsem křik...a pak jsem tě nikde nemohl najít"pokoušel se s ní postavit.
"Já...přepadli mě dva muži...sekl mě do ruky...a pak ten kouzelník" vysoukala ze sebe Rosamunda. Kryštof se na ní děsivě podíval."Jaký kouzelník?"
"Ten co stál támhle.." podívala se směrem ke studánce.
Ani to nedořekla a vyčerpáním se zhroutila na zem.

Když se potom opět probudila ležela v jeskyni u ohně. Kryštof ležel na druhé straně a spokojeně spal. Posadila se a vzpoměla si na lektvar s lahvičkou. Vytáhla je z kapsy, když v tom se ozval kovový zvuk. Na podlahu spadl nějaký medajlon. Zvedla ho. Rozbalila pergamen, který jí dal čaroděj.

Milá Rosamundo,
tvoje rána se nikdy uplně nezahojí. Vté lahvičce je lék, který Ti pomůže od bolesti. Měj ho vždycky při sobě. Lahvička je bezedná a kdykoliv se napiješ dá ti pouze tolik kolik potřebuješ.
Vím že máš ještě pár otázek.Ten medajlon měl na krku jeden z žoldáků, kterí Tě napadli. Jsou to nájemní vzazi, které si na Tebe a Tobě podobné lidi s červenými vlasy.
Zatím svoji ruku moc nenamáhej, ještě stále působí moje kouzlo. Žij blaze.
Kouzelník Marcos.

Rychle si vyhrnula rukáv. Jizva stále matně zářila. Přešla ke koním a skontrolovala vybavení. To už byl ale vzhůru Kryštof. "Je Ti dobře?" optal se starostlivě.
"Už ano" řekla nejistě. Kryštof odešel do lesa na dříví aby mohl ohřát snídani. Vytáhla z brašny lahvičku a napila se. Chutnalo to odporně. Zatočila se jí hlava a omdlela. Nebyla to nornmální nevolnost.

....Viděla hrad. Znala ho. Byl to její rodný hrad. Žoldáci se shromáždili před branou K rychlému útoku. Na věži bylo poledne...

Když se probrala zjistila, že stále sedí vedle koní. Snažila se uvědomit si, co se stalo. Náhle se před ní opět objevil kouzelník.

"Tak to je Tvůj osud. budeš vidět do budoucna."