Já, anorektička

Anotace: 6. kapitolka..oheň, víno, pusa.... další dílek.. :o)

Sbírka: Já, anorektička

6.
Ucítila jsem vedle polštáře vibrování a okamžitě se vzbudila. Na mobílku blikal budík na 5:30 ráno. Nastavila jsem si ho na každý den, abych vstala dřív než zbytek lidí a mohla si jít tajně zaběhat. V koupelně jsem se převlíkla do teplákovky a opustila spící dům. Vzduchem voněla čerstvost nového dne a v trávě se třpytily kapky rosy. Zvětšila jsem si okruh až k výběhům koníků. Byla tam i Lentilka. Přivolala jsem ji jménem a ona přišla těsně ke mně. Dlouho jsem ji hladila. Pak jsem si všimla kolik je hodin a ze strachu, aby někdo neviděl, že běhám, jsem prchala k chatě. Naštěstí se první člen vzbudil v době, kdy jsem byla uzavřena ve sprše. Čerstvě převlečená a s mokrými vlasy jsem vešla do kuchyně. Magda krájela okurku a chystala něco jako švédský stůl.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ji.
„Dobrý ráno.“
„Chceš pomoct?“ nabídla jsem se. Magda se usmála dala mi nakrájet sýr a pak salám. Když jsme vše připravily, začali se objevovat i jiní obyvatelé.
„Radši si něco vem dřív, než se nahrne zbytek,“ mrkla na mě. Vzala jsem talířek a nandala na něj pár plátků okurky, mrkev a papriku a šla si sednout ven. Sluníčko krásně vyhřívalo terásku.
„Ty toho moc nesníš, co?“ přidal se ke mně Kristián.
„Hm.“ Koukla jsem na jeho tácek s několika chleby namazanými máslem a s plátkovým sýrem.
„Za to ty jo.“
„Já nejsem praštěnej jak holky a nedržim diety,“ významně se na mě podíval.
„Já žádný diety nedržim!“ Zalžu.
„Nechtěl jsem se tě dotknout. Jen mi přišlo,..“
„Tak ti nemá nic přicházet,“ přerušila jsem ho a naštvala se.
„Sorry, teda.“ Omluvil se, pitomeček.
„Co se tu řeší?“ Přišla Magda.
„Nic,“ odfrkla jsem a odešla. K obědu se chystaly palačinky a to jsem si fakt nemohla dovolit. Utrhla jsem si jen trošku hrozna a plátek svého zdravého chleba.
„Co si jít zaplavat? Je tu přece někde voda?“ ujistil se Lukáš.
„Jasný, kousek.“ Šla jsem se s holkama převléct do plavek. Nechtělo se mi. Vůbec jsem neměla v plánu se koupat. Když jsem ale uviděla u vody Míšu, která bez ostychu v plavkách byla, ačkoliv mi přišlo, že by teda trochu zhubnout mohla, tak jsem do vody taky vlezla. A to co nejrychleji, abych svoje tělo nenechávala moc dlouho na pozorování. Pak se sehnalo pár lidí a šli jsme hrát volejbal. Přetáhla jsem si triko, abych zakryla bříško. Byla jsem jediná.
„Ten vršek nebyl třeba,“ mrknul na mě Kristián.
„Ha, ha. Byla mi zima.“
„Já, ale myslel ještě ten pod nim,“ ušklíb se a tak jsem nabrala hrst písku a vrhla to po něm. Zásah.
„Ty!“ i s Patrikem mě chytli a ačkoliv jsem byla už komplet suchá, hodili mě i s tričkem do vody.
„Fakt díky!“ Ždímala jsem ze sebe litry kapaliny. Kluci se ale chechtali a pro jistotu mě ještě vyváleli v písku. Tím se strhal velikanánská bitva. Myslim, že ani nikdo nevěděl, na čí je straně. Každopádně nakonci měl každej v hlavě asi tunu věcí, které tam nechtěl.
„Mám hlad,“ ozval se Lukáš a celá parta s nim souhlasila a vyrazila k stánku na hranolky. Věděla jsem od minulých let, že tam stejnak nic dietního nedělají a tak jsem bráchovi řekla, že se jdu ještě projet na koně. Do chaty jsem si hodila věci a převlíkla se. Osedlala jsem Lentilku a vyrazila. Zajela jsem k lesu, kde jsem z ní sesedla a posadila se do trávy. Dlouho jsem přemýšlela o všem možným, především o svojí postavě. Nebyla jsem si jistá, jestli jsem už konečně spokojená. Viděla jsem, že moje předešlé oblečení mi začíná být volné, ale ještě to nebylo ono. Když jsem dorazila „domů“, byla už skoro tma a všichni seděli u ohně. Lukáš držel moji sestru v pase a ona měla položenou hlavu na jeho rameni. Že by se dali dohromady? Oblíkla jsem si svoje džíny a mikinu a přidala se k jejich zpěvu. Kluci vytáhli pár flašek piva, víno a colu. A ačkoliv můj starší bratříček výslovně zakázal, aby mi někdo něco nalejval, už Agáta to porušila. Všimla si, že sedím nějak nepřítomně a tiše a tak mi tajně podstrčila colu s vínem.
„Na. To ti spraví náladu,“ usmála se a vrátila se k Lukášovi. Koukla jsem na obsah hrnku. Samosebou, že jsem věděla, že to má strašně moc kalorií, že nejsem zvyklá chlastat a že jsem toho za celý den moc nesnědla, ale stejnak jsem to do sebe začala nalévat. Chutnalo to docela dobře. Po chvilce mi Patrik dolil. A já se opravdu začala cítit líp. Filip hrál naprosto skvěle na kytaru. Tak jsem si začala prozpěvovat spolu s ostatními. Sestra s Lukášem zase zdrhli první. Pak šla i Magda s Míšou. Kluci vytáhli ještě flašku broskvové a tý jsem si taky trochu srkla. Brácha nevypadal nejlíp, asi to trochu přepísk, a tak ho Filip s Patrikem dovlekli do chaty. Zůstala jsem tam sama s Kristiánem. Ale nijak extra mi to nevadilo. Byla jsem posílená alkoholem.
„Tak co bude?“ zeptal se Kristián, aby přerušil to dlouhé ticho.
„Nemám tušení.“
„Asi to zabalíme, ne?“ navrhnul. Né! Chtěla jsem s ním být co nejdelší chvíli. Kristián vzal kbelík s vodou a začal ohniště uhášet. Pak přišel Filip a pomohl mu s tím. Vypařila jsem se, abych si do kuchyně došla pro něco k pití. Měla jsem strašnou žízeň. Potom jsem se zkusila kouknout ještě před chatu, kdyby tam náhodou Kristián ještě byl. A opravdu. Seděl na lavičce a asi přemýšlel. Automaticky jsem si naproti němu přisedla.
„Copak? Nemůžeš spát?“ zeptal se.
„Ne.“ Ticho.
„Hezký hvězdy,“ kouknul na nebe.
„To jo.“ Zahlěděla jsem se tam taky. Ticho.
„Ty seš na střední, co?“
„No jasný,“ přikývla jsem.
„V kolikátce?“
„Teď jdu do druháku.“
„No, tak to seš ještě špunt.“
„Ha, ha,“ Urazila jsem se a zvedla k odchodu.
„Ale docela pěknej,“ chytnul mě za ruku, aby mě zastavil a pak mě prostě a krásně políbil.
„Ehm, dobrou noc,“ řekl jednoduše, když se ode mě odlepil. Podržel mi dveře, abych mohla vejít a zmizel k sobě do pokoje. A vůbec ho nezajímalo, že jsem dostala svoji opravdovou, pořádnou pusu v životě! Lehce zmatená a omámená jsem se dohrabala do spacáků. Srdce mi zběsile bušilo a strašně dlouho jsem nemohla usnout. Vybavovala jsem si celý předešlý okamžik a pořád dokolečka jsem si ho přehrávala. A shrnutí dnešního dne? Hrůůůza...ale krásná...