Silver Dust a obnova Ghardtronu - 3. kapitola

Anotace: Nepřátelé Ghardtroňanů jsou Silverovi a jeho druhům v patách!

Kapitola 3. - Signál alias zpráva

 

IronCross se naposledy podíval na Drawna a šel za svým vůdcem. Drawn se znaveně podíval na posledního robota, který v místnosti zbýval. Na Silvera. A očima přejel i Chada, ale později jeho pohled setrval zaklesnutý do Silverova. Silver pochopil, že chce, aby on a Chad odešli. Dobře, pomyslel si. Je čas jít!

            „Tak pojď!“ Pobídl Chada k odchodu a pomalými kroky ho následoval. Ještě naposledy se otočil na Drawna, jehož výraz jasně vypovídal o tom, že o něčem přemýšlí. Nevypadal vůbec nadšeně, spíš naopak. Silvera nesmírně zajímalo, o čem to s ním Moon mluvil. Ale teď to nechal být a šel za svým novým přítelem.

    Venku se Silver protáhl a zvedl křídla, která měl od jejich nečinnosti celá ztuhlá a zkusmo zažehl trysky, jestli stále fungují. Ještě pořád se zlobil na lidi, že mu zakázali létat. Vždyť to byla jeho přirozenost! Když byl protažený, všiml si, že se Chad zastavil, protože se z notebooku ozvala krátká melodie. Mladík notebook otevřel.

            „Děje se něco?“ zeptal se Silver. Chad si klekl a postavil notebook na beton, odklopil monitor od klávesnice a něco do ní vyťukal.  Silver se sehnul, aby zjistil, proč se zařízení ozvalo.

            „Ne,“ odpověděl mladý agent, „přišla mi zpráva od Caroline… Mojí kamarádky.“ Ani jednou nekoktl. Silver si toho všiml a považoval to za pozitivní zprávu.

            „A co píše?“ zeptal se, ale najednou si uvědomil, že je příliš zvědavý až vlezlý! „Promiň,“ dodal. Vstal a udělal pár kroků k hangáru, kde měl rozdělanou práci. Pak se zastavil a podíval se zpět na Chada. Chtěl mu říct, aby za ním přišel, ale Chad byl zabraný do psaní, tak se robot raději vrátil ke své práci.

            Celou dobu, kdy dokončoval poslední úpravy na vylepšení letadla (nezacházel do detailů, protože nechtěl dávat lidem toto technologii), přemýšlel nad signálem, který vysílali Tyrani. Sám v něm rozeznal pár slov. Návrat, prohra, konec a asi ještě pán, ale tím si nebyl jistý. Přemýšlel, že i kdyby zvuk dostatečně vyčistili, stejně budou potřebovat někoho, kdo jazyku Tyranů rozumí.

            „Kdo z nás, co přežili, umí Tyransky?“ ptal se sám sebe nahlas. „A koho všechno vlastně znám? Crosse, Moona, Cobalta…“ zarazil se a přemýšlel, jak se jmenuje ostatních devět robotů, protože s nimi moc nemluvil. Pár jmen si vybavil, ale zatím s nimi nebyl tak dlouhou dobu, aby všechny poznal pořádně.

     U armády nebyl ani tři měsíce, než jeho domovskou planetu napadli Tyrani a při tom zmatku se moc s někým popovídat nedalo. Ty tři měsíce před tím se ještě s nikým z nyní přeživších nesetkal, kromě Moona a IronCrosse. A během uplynulého měsíce zde na Tarcosu byl raději o samotě. Když s někým chtěl mluvit, byl to především IronCross. S ostatními ani moc nemluvil, leda když si potřeboval něco zjistit. Ani ho nenapadlo, aby za někým prostě šel a zapojil se do konverzace a poznal tak všechny postupně. Ne. On se raději hrabal ve strojích, opravoval je, nebo si něco zkoušel, zaměstnával svůj mozek technikou.

    Pohodil hlavou. To je taky moje práce, řekl si. Jsem technik a u něj taky zůstanu.

    Zrovna chtěl ze země sebrat jeden ze svých nástrojů, když něco zaslechl.   

            „Haló?“ ozvalo se najednou odněkud z hangáru. Nebyl to lidský hlas. „Duste? Jsi tady?“

      Silver vzal ze země věcičku, která se podobala klíči, kterým se utahují matice, akorát to mělo na jednom konci tvar půlměsíce, který se skládal z několika drobnějších nástrojů.

            „Jo!“ odpověděl Silver navolání. Vzdálené kroky páru kovových nohou, dopadajících na zem, se přibližovaly. Silver se otočil k příchozímu. Byl to štíhlý robot o půl metru vyšší než Silver. Měl zelenou barvu se vzorem modrých plamenů. Jeho obličej byl veselý. Byl mladý stejně asi jako Silver. Silver si vzpomínal, že právě tento robot byl navigátorem jejich vesmírné lodi.

            „Zdravím, jsem Zerok… Býval jsem navigátorem… Ehm… Řídil jsem naši vesmírnou loď. No, vždyť si mě musíš pamatovat!“ Silver přikývl. Vzpomínal si na Zeroka. Byl to robot veselé povahy. I po tom všem si dokázal svůj smysl pro humor zachovat.

            „Jo, vzpomínám si. To díky tobě jsme tady a ne mrtví ve vesmíru!“ Zerok se ušklíbl. „Co se děje?“ přešel Silver k věci. „Hledá mě Moon?“

            „Přesně tak, kámo!“

            „Dobře, tak jdeme.“ Silver nechal letadlo letadlem. Sbalil nářadí a uložil ho do pouzdra u pasu. Zerok ho přátelsky sledoval a usmíval se, jakoby právě vymyslel něco, čemu by se mohl někdo tak zachmuřený, jako byl Silver po celý měsíc, zasmát. Silver si toho všiml a tázavě se na něj podíval. Zerok obrátil oči v sloup a mávl rukou. Říkal tím: To nic.

            Oba pak spolu šli za Moonem.

            Vůdce už na ně čekal na malé mýtince na kopci. Bylo to celkem nápadné místo, uvědomil si Silver, nechápal, proč si ho Moon vybral. Ale to nechal plavat, to nebylo vůbec podstatné.

     Kromě Moona tu už byli: IronCross, Cobalt a pět dalších Ghardtronských. Zbytek přicházel hned za Silverem a Zerokem. Když byli všichni na místě, Moon si mávnutím rukou zjednal ticho a upoutal na sebe pozornost všech.

            „Jak už někteří určitě víte, na oběžné dráze této planety se nachází tyranská loď,“ řekl bez obalu. Několik robotů souhlasně kývlo hlavami. Ti ostatní pozorně naslouchali. „První bod našeho plánu bylo přežít, seznámit se s lidmi, naučit se něco o nich a jejich zemi.“ Mluvil pomalu. Tón jeho hlasu měl nádech autority. Každý Moonův proslov Silvera ohromoval.   

    „Druhým bylo zůstat v utajení. A právě tento bod je nyní ohrožen.“ Chvíli mlčel a pak začal vysvětlovat. „Drawnovi vojáci kteří o nás ví, odešli na Pátý kontinent. Velitel Drawn řekl, že právě tam se mezi lidmi vedou nějaké spory. Nám do toho nic není, každopádně je to záležitost lidí, ale mám takový dojem, že i přestože vojáci Drawnovi slíbili, že o nás pomlčí, stejně se informace o naší přítomnosti na této planetě dostane dále.“

     Pak začal mluvit o zachyceném signálu. Silver si oddechl, že se o něm Moon nezmínil. Nestál o to, aby se na něj obrátila pozornost všech.

            „Po vyčištění zvuku bude zapotřebí někoho, kdo ovládá jazyk Tyranů. A to je jen jediná osoba. SorDothe, byl bys tak laskav?“ Nikdo dlouho neodpověděl. Roboti se dívali po sobě. Steel Moon si počkal, dokud se všichni nedívali jen na jednoho. Na červeného, který byl drobnější než ostatní, ale za to byl pekelně mrštný a rychlý. Ten si se skloněnou hlavou prohlížel ruku, jako kdyby byla bůhvíjak zajímavá.

            „No to snad ne!“ ozval se Cobalt. „Ten idiot je tady?!“ Robot zvedl hlavu a probodl ho svýma rudýma očima. Takové měli Tyrani.

            „Sklapni, Storme! Stejně to jednou schytáš!“ Pomocí několika kroků přišel přímo před Moona. Moon se na něho přísně podíval. Moc dobře věděl, co je tento robot zač. Býval to Tyran, ale zradil svého pána. Přidal se k Moonovi a bojoval proti svým, pomohl jim bránit Ghardtron. Roboti na Moonově straně ho moc rádi neměli. Býval Tyranem, a kdo ví? Třeba se k nim vrátí! Steel Moon jeho zběhnutí považoval za výjimečnou situaci, a proto si toho vážil. Ovšem stále byl před ním ostražitý. Ne vždy se totiž zdálo, že je SorDoth skutečně na jejich straně.

            „Moone, jak je vidět, potřebuješ mou pomocnou ruku.“ Řekl to přátelštěji, než když promluvil na Cobalta. On a Cobalt se vůbec nesnesli, protože Cobalt z celého svého Zdroje nenáviděl Tyrany.

            „Ano, tvou pomoc budeme potřebovat, SorDothe.“ SorDoth se usmál a odstoupil kousek dál. Silver se ošil.

            „Co?“ zeptal se Zerok.

            „Ale nic!“ Chtěl říct, že měl takový nepříjemný pocit ze SorDothovy přítomnosti, ale neřekl to. Jen přenesl váhu na levou nohu. Zerok se podrbal za krkem a oba dál poslouchali vůdce. Moon už pomalu končil.

            Brzy prohlásil schůzi za ukončenou a všichni se pak vrátili na základnu. Silver se rozloučil se Zerokem. Zerok se vydal za Moonem, protože s ním chtěl vůdce ještě něco vyřešit. Silver se sám pomalu coural zpět do hangáru a cestou přemýšlel. Napadlo ho, koho má asi Moon nejraději? Normálně by o ničem takovém nepřemýšlel, ale nuda z toho že nemá co pořádně dělat, ho tam navedla. Asi má rád především Crosse, protože je to zdravotník a je s Moonem často. Pak možná i mě…Postřehl, že se vojáci už vrátili. Ale pak se zase vrátil k toulání v myšlenkách.

****

           

     Druhý den se Silver ještě před východem slunce zašel podívat namýtinku. Sedl si do trávy a pozoroval blednoucí hvězdy. Přitáhl nohy k hrudi a objal je. Pomalu se ve vzpomínkách vracel k domovu… Myslel na všechny ty dobré roboty, které potkal. Na své dětství, kdy se s Arym poflakoval po krajinách polokovové planety… Ary! Co když přežil? Napadlo ho najednou. Pousmál se. Doufal. Ne! On věřil, že jeho bratr žije!

            Prohlédl nebe a vybral si jednu velmi zářivou hvězdu a promluvil k ní, jakoby mluvil s Arym: „Já tě najdu, bratře! Pak budeme zase spolu… A už tě nikdy neopustím!“ Cítil smutek. Velký smutek. A když mluvil, začal ronit slzy. Položil si hlavu na kolena a úplně se uzavřel do sebe.

            „Silvere?“ Robot slyšel, jak se k němu přiblížil Chad. Rozhodně nechtěl, aby ho takhle viděl! Proto rychle vstal, utřel si slzy a tvář nastavil vycházejícímu slunci.

            „Ty jsi už vzhůru?“ zeptal se Chada klidným hlasem. Chvíli mlčel.

            „Ano. Ty vstáváš tak brzo?“ Silver se musel zasmát. Lidé byli zvláštní tím, že musejí každou noc spát. Roboti na rozdíl od nich spát tak často nepotřebovali. Vysvětlil to Chadovi.

            „Aha.“ Chad zívl a protáhl se. „Já vstával dnes časně, ale včera jsem byl moc dlouho vzhůru, víš? A… a jsem pořád unavený.“ Sedl si a znovu zívl. „Ale už nesmím spát! Teď, když už jsem vzhůru!“ Silver se znovu posadil. Hned vedle Chada. Přívětivě se na něj usmál.

            „Jen spi. Já ti to za zlé mýt nebudu!“

            „Dobře!“ Zarazil se. Díval se Silverovi do obličeje. „Jsi v pořádku? No… Po tvářích ti teče olej! Neměl bys zajít za vaším doktorem?“

     „To je v pohodě. Jen běž spát!“ Chad pokýval hlavou a s dalším zívnutím se svalil do trávy. Silver ho chvíli sledoval. Pak jen vnímal slunce a jeho teplé paprsky.

****

    Odpoledne se zase všichni sešli v kruhové místnosti. Bylo tady všech třináct robotů, Chad, Drawn, několik generálů a muž u počítače. Čekalo se na jediné: na spuštění zvuku. Světla se tentokrát nezhasínala. Nebylo to potřeba.

     Chvíli nebylo nic slyšet. Pak se znovu ozval ten zvuk, který už jednou poslouchali. Byl akorát zřetelnější a ostřejší, bez zbytečného šumění. Tentokrát to opravdu znělo jako hlas. Ze začátku byl takový provokativní a na konci přešel do triumfálního tónu. Úplně na konci, tam kde to včera zaskřípělo, se ozvalo: „Granzt kruthz!“

     Lidé se polekali a nejen oni. I většina robotů vypadala zděšeně. Tuhle poslední větu znal každý z nich. Byl to pokřik Tyranů. Znamená to: „Lord povstal!“ nebo něco v tom smyslu.

     „No skvěle!“ ozval se jako první Cobalt. „Takže to nebude pozvánka na oslavu!“

     „Tvá poznámka je trapná!“ Procenil SorDoth mezi zuby. Cobalt po něm vrhl vražedný pohled. SorDoth mu ho oplatil klidným provokativním výrazem. Moon si stoupl mezi ně. Byl to jasný signál, aby toho oba nechali. Otočil se k SorDothovi.

     „Mohl bys to přeložit?“ Zeptal se ho. SorDoth se usmál.

     „Hej ty tam!“ zavolal na muže u počítače. „Pusť to, ještě jedou!“

     Ne, že by tomu SorDoth nerozuměl, ale chtěl si ještě jednou užít, jak se roboti a lidé tváří, když slyší Tyrana. Obzvlášť Cobalt. Při poslechu se mračil, a když se ozvalo ‚Lord povstal‘, založené ruce zasunul ještě víc do sebe a na chvilku pevně zavřel oči.

     SorDoth spokojeně zabručel a pak pomalu překládal: „Před námi se neschováte! Víme o vaší přítomnosti na této planetě a víme, že jste se spojili s těmi… lidmi.“ Moon neklidně přešlápl.

     „Mám pokračovat?“ zeptal se ledově SorDoth. Moon přikývl a dlaní si přejel po krku. „Vzdejte se! A pokud ne, zaútočíme! Bude to váš konec, stejně jako konec lidí! Váš rod prohraje a zahyne! Planeta skončí v plamenech zkázy! VZDEJTE SE! LORD SE VRÁTIL!!!“

     „Ty kecáš!“ Cobalt přistoupil k SorDothovi a udeřil ho do prsou. „Vymyslel sis to! TY LHÁŘI!“ Dva roboti (jeden bílý hubený a vysoký skoro jako Moon, druhý menší a mohutnější, oranžové a černé barvy, který se podobal IronCrossovi) Cobalta chytli a táhli ho ven z místnosti. Cobalt se s nimi chvíli pral, pak to vzdal a prostě je následoval ven. SorDoth pokrčil rameny.

     „Není to sice úplně přesné, ale je to tak!“ Spojil před sebou ruce a protáhl si je. „Jak tak vidím, moje práce tady končí.“ Odešel do pozadí ke schodům a sedl si na jeden z nich. Teď byla řada na Moonovi, aby promluvil. Ale neudělal to. Mnul si bradu, a přemýšlel. Nakonec se zeptal Drawna, jestli nemá nějakou připomínku. Neměl.

     „Musím připustit,“ začal vůdce Ghardtronských, „že je to velmi nepříjemná situace.“ Narovnal se a přejel vše přítomné svým pohledem. Silver věděl, že po něm bude Moon něco chtít, protože na něj chvíli koukal a nepatrně kývl hlavou. Proto se technik posunul kousek dopředu. Moon ale zavrtěl hlavou. Teď ne, až později, říkal jeho pohled. Silver se zase vrátil na své původní místo. Moon skončil s prohlídkou, nadechl se a zase vydechl.

     „Vy všichni,“ myslel tím roboty, „k večeru přijďte na stejné místo jako včera. Musím vám něco říct.“ Drawn došel před něj s rukama v bok. Jeho slova jak bylo vidět, nepochopil.

     „Tím ‚všichni‘ myslíte i lidi?“

     „Ne!“ odpověděl Moon jednoslabičně. Krátce se na něj podíval. Nebyl to přímo nepřátelský pohled, ale přívětivý rozhodně nebyl. „Teď už můžete jít!“

     Silver se podíval na Chada. Chad se tvářil zaraženě. Dokonce až smutně. Silver k němu přišel a chtěl mu položit ruku na rameno, jak si u něj poslední dobou zvykl. Rozmyslel si to. Mladík se otočil, a aniž by se na Silvera podíval, odešel po schodech a zmizel v chodbě. Silver se za ním dlouho díval, dokud se vedle něho neobjevil Zerok.

     „Tak… a je to v pytli!“ Silver se na něj podíval. Zerok měl naštvaný výraz v obličeji. Byl to pořádný rozdíl od jeho jinak veselého výrazu. „Jestli o nás Tyrani vědí…“ rozhodil Zerok ruce. „Co budeme dělat?! Stát a jen tak přihlížet, jak nás jednoho po druhém rozebírají na součástky?! Moon by…“

     „Co bych?“ Zerok se ztichl, protože se vedle Silvera objevil Steel Moon.

     „Nikdy byste nedovolil, aby nás zničili, pane.“ Řekl klidněji.

     „Můžeš nás nechat o samotě, Zeroku? Potřebuji Silvera.“ Zerok zakýval hlavou.

     „Jistě, pane!“ a odchvátal pryč. V místnosti byli ještě Drawn, který něco vyřizoval s mužem u počítače a IronCross, který čekal u chodby. Oba za ním došli a společně vyšli ven. Zamířili k jedné z hlavních budov a Moon jednoho generála požádal o přístup k ztroskotané vesmírné lodi.

     „Je mi líto, ale bez souhlasu velitele tam nemůžete vstoupit!“

     „Drawn to povolil,“ oznámil nevzrušeně Moon.

     „Aha… No dobře! Půjde s vámi jednotka dvaceti mužů!“ IronCross a Moon se už předem domluvili, že čím méně lidí s nimi bude, tím lépe. Nejlepší by bylo, kdyby s nimi nešel žádný.

     „Máme v úmyslu pracovat v lodi,“ promluvil Cross. „Pro lidi je tam nebezpečno. Přeci nechcete ztratit tolik vojáků jen kvůli tomu, že na ně něco spadne, že?“ Generál chvíli přemýšlel.

     „Velitel to dovolil?“ Musel se ujistit.

     „Ano!“ potvrdil Moon. Generál řekl, že můžou jít, ale museli slíbit, že déle než hodinu tam nebudou. Moon za všechny slíbil, že déle se tam nezdrží.

     Tři roboti tedy přešli základnu a její hranici, která byla asi dva kilometry od ní. Byl to vlastně jen ostnatý drát, na kterém byla každou chvíli cedule: VSTUP PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN!!! Na cestě po které šli, stála závora a u ní byli na stráži dva vojáci. Když je uviděli, vypadali poplašeně.

     „To je pořádku!“ uklidnil je IronCross. „Máme povolení!“ Ani nepočkali, až vojáci závoru zvednou, přeskočili ji. Tedy kromě Moona, který ji překročil. Silver přistál docela neohrabaně a IronCross mu pak pomáhal na nohy.

     „V pohodě?“

     „Jo! Jen jsem dlouho netrénoval.“ Moon na ně počkal a pak šli všichni dál po cestě. Po několika metrech z ní sešli do lesa. Prodírali se jak mladými jehličnany, tak i staršími stromy, kapradím, borůvčím, spadanými větvemi a kmeny k místu dopadu jejich lodi. Po tom jednom a půl měsíce byla téměř zarostlá. Plazily se po ní šlahouny břečťanu a sem tam se objevovaly ostrůvky mechu a lišejníky. Normálně by nic takového, jak je kovová vesmírná loď tak rychle nezarostlo, ale z lodi stále vycházela zbývající energie, která podporovala růst vegetace. Za lodí byl pás vyvrácených a rozpůlených stromů. Tráva kolem lodi byla nažloutlá. To se ještě vzpamatovávala z požáru. Samotný koráb ležel téměř uprostřed díry, kterou způsobil dopad.

     „Tak a jsme tady!“ IronCross si založil ruce a podíval na vesmírnou loď. „Co tady vlastně chceš?“ zeptal se Moona. Moon našel vstup a odtrhl z něho šlahouny.

     „Půjdeme dovnitř!“ odpověděl mu. Vešel a zmizel v temnotě. Silver šel za ním, ale u vchodu se zastavil.

     „Ty nejdeš?“ Otočil se na Crosse.

     „Nemám na to dobré vzpomínky. Nerad tam chodím… ale pro tentokrát.“ A oba vlezli do tmavého vraku.

     Jelikož mají ghardtronští roboti možnost rozsvítit své oči tak, aby sloužily jako baterky, oba to udělali. Šli za Moonem a cestou si prohlíželi vše, na co narazili. Vypadalo to tu stejně, jako když vesmírnou loď opustili. Téměř všechno bylo na svém místě. Samozřejmě pár věcí chybělo. Třeba Silverovo nářadí, pro které si před měsícem přišel. Nebo IronCrossova lékárnička. Bez ní by nemohl zdravotník „opravit“ Silvera a ostatní, kteří přežili.

     „Moone, tak už nám konečně řekni, proč tu jsme!“ ozval se Cross, kterému se pobyt zde vůbec nelíbil. Moon zvedl ze země něco, co vypadalo jako meč. Bylo to jako meč plus nějaká střelná zbraň. Vůdce si zbraň prohlížel. Když přistáli a objevili se Drawnovi vojáci, musel svojí zbraň (která ho doprovázela snad všude) nechat tady. Byla vyrobena z pozůstatků původní, se kterou kdysi bojoval proti samotnému Lordovi… Kdysi.

     „Potřebujeme toho najít víc. Silvere,“ zvedl oči k technikovi, „podívej se do zásobárny, jestli tam něco nezůstalo. Crossi, ty prohledej strojovnu. Přineste jakoukoli zbraň, která by se mohla ještě hodit.“

     „Hodit k čemu?“ zeptal se Silver.

     „K boji,“ odpověděl Moon velitelským hlasem. „K boji s Tyrany. Jen tak se jim nevzdáme. Ochráníme před nimi náš druh a planetu Tarcos!“

     „To je ten Steel Moon, kterého znám!“ ušklíbl se IronCross a se Silverem se rozběhli po lodi, najít zbraně.